www.husitstvi.cz
http://www.husitstvi.cz/forum/

Mikoláš Aleš
http://www.husitstvi.cz/forum/viewtopic.php?f=11&t=2278
Stránka 1 z 2

Autor:  Jiří Motyčka [ 11.08.2013 - 18:16 ]
Předmět příspěvku:  Mikoláš Aleš

Jsem přesvědčen, že Mikoláš Aleš (1852 - 1913) si samostatné téma v této kapitole bezpochyby zaslouží. Důvody netřeba uvádět, neboť dokladem toho je i naše Galerie osahující hodně jeho obrázků s husitskou tématikou.
Mezi jeho nejznámější obrazy patří olejomalba "Setkání Jiřího z Poděbrad s Matyášem Korvínem" z r. 1878:
Příloha:
Korvín-JzP.jpg
Korvín-JzP.jpg [ 39.32 KiB | Zobrazeno 20083 krát ]
zdroj: http://www.sca-art.cz/artists/pictures/4363.htm

Autor:  Jiří Motyčka [ 15.08.2013 - 11:49 ]
Předmět příspěvku:  přátelé

Je známo, že Mikoláš Aleš a Alois Jirásek byli velcí přátelé, vzájemně si přáli úspěch a měli radost z toho, když se tomu druhému něco podařilo. A že toho, co se jim oběma povedlo bylo věru hodně. :!:
Aleš ilustroval hodně Jiráskových knížek a on zase Alšovi občas radil, jak má vypadat historické odění ...

Autor:  Dáša Nová [ 15.08.2013 - 20:21 ]
Předmět příspěvku:  Nejmilejší Alšovo přítel

Jak bychom v husitství mohli zapomenout na Alše... v jeho kresbách je pro nás zvláštní kouzlo, v zahraničí asi známý není, ale je to největší český národní malíř, tedy alespoň podle mne, to proto jak krásně kreslil naše dějiny. Jeho ilustrace byly ve starých čítankách a dějepisech. Třeba Josef Lada je v zahraničí více ceněný, ale Aleš je jenom náš. Stejně jako Jirásek.
Jak hejtman Jiří založil tohle téma, zase jsem sáhla po knížkách Aleš a Jirásek - Listy dvou přátel a Alšovy listy milostné. Obě dvě knihy jsou od Alšova životopisce Dr. Emanuela Svobody. Našla jsem tam, že Jirásek byl Alšovi nejmilejší ze všech přátel:
Aleš píše své milované Marině 22. 4. 1877 o svých přátelích:'' Nejmilejší z nich mi ale spisovatel Alojs Jirásek, který ale, bohužel, není v Praze, nýbrž v Litomyšli profesorem. Jednou jej poznáš z listů ke mně nebo snad ze skutečnosti.''

Nečetla jsem bohužel druhý díl Jiráskových Z mých pamětí. Jirásek věrohodně vypsal jejich přátelské styky za mlada i za doby litomyšlské. Přinesl ji také Alšovi na památku, byla to poslední Jiráskova kniha, kterou Aleš přečetl před svou smrtí.

Osud tomu chtěl, že i dvě poslední kresby Aleš spojil s Jiráskovo prací - ilustroval pověst o učeném pražském rabínovi, který dlouho unikal nástrahám smrti až přivoněl k růži, kde se ukryla. Jeho poslední kresba je lebka ukrytá v růži. Smrtící růži jako ukončení děje vykreslil 3. 7. a o půlnoci ze středy 9. na čtvrtek 10. července 1913 zemřel. Ale ještě na smrtelné posteli živě a srdečně myslel na svého přítele Jíru, jehož připomněl své rodině nedlouho před smrtí slovy: ''Abyste věděli, koho mám na světě ze svých přátel nejraději - Jiráska.''.

Před 100 lety zemřel nejčeštější z malířů.
http://vitalplus.org/article.php?articl ... eca519acbc

Autor:  Dáša Nová [ 20.01.2014 - 13:21 ]
Předmět příspěvku:  Husitský tábor pro žofínskou výstavu

Aleš v dopise z 25. dubna 1877 Jiráskovi popisuje obraz Husitský tábor, který máme také v galerii na hlavní stránce.
(olej, plátno, 71 x 127 cm, NG)

''Moji husité jsou již na výstavě, dnes nebo zítra budou již viset, tak nevím, jak to s nimi dopadne. Ti mně mají pomoct a já v ně doufám, vždyť jsou to bratři Táboři a snad mě nenechají ve štychu.

Jsem s tím tak dalece spokojen, vzdor všem vadám, an vím, že jsem rozhodný pokrok učinil a malbu za několik měsíců zlomit - to nejde! Za rok myslím, že již budu ucházejícně malovat. Škoda, že to vidět nemůžeš, ale po výstavě to chci dát fotografovat. Tys mně ondy psal, abych Ti to popsal. Víš, je to těžké, ale musím ňák už do toho. Celá věc odbývá se v krajině v náladě po dešti, což se mně dosti povedlo. Na obzoru se jasní a krajina nejdálnější, protkaná lesíky, je úplně jasná. Uprostřed pak je šerá stráň a na kamenitém návrší mezi lískami boží muka. Starý hejtman husitský jede přes tábor a vyptává se skupení sedláků v kožichách u ohně na něco, na co, to nevím; jeden z těch chlopů v beranici staročeské mu ale ukazuje asi kudy kam. Ten hejtman je stará vojna s šedými kníry na statném šimlu. U ohně malované nádobí selské a pes olizující husitký cep. Vozejk. Za hejtmanem jede mladý šlechtický hoch a tlupa jezdců. Na druhé straně je stan, v kterém čte kněz, malý kluk řeže šípy a starý dědek spravuje štít jako je v museu. Matka houpá dítě jako starý Jagič, asi tak, aby jel jako ten mladý šlechtic, a muž jeden o stan podepřený na to se dívá. Baba v kožuchu věší svůj zmoklý svrchní oděv na stan. Jeden leští zbraň atd. Pozadí stany. Tak nevím.
''
(Aleš a Jirásek - Listy dvou přátel, str. 68 - 69)

''Uznání přátel bylo Alšovi posilou, neboť prožíval zklamání v naději na prodej Husitského tábora, který nekoupila ani akademie, ani mecenáš Oliva, jemuž jej nabízel, ani Umělecká beseda pro spolkové svatováclavské slosování. Zakoupil jej Alexandr Brandejs pro svůj salon v Sukdole, aby pomohl příteli. S kritikou byl Aleš celkem spokojen a zvláště s Josefem Jiřím Kolárem, starým Medardusem.

O Táboru přinesl posudek deník Pokrok dne 13. května v č.132:

''Příkře naturalisticky a v celku matně, ačkoli nikoliv bez karakterističnosti specificky 'české' působí 'Výjev z husitského tábora' od Aleše č. 455, nadějná to studie umělce patrně ještě mladého, který barvy nemá sice zcela ve své moci, avšak patrným talentem umí ze života vybírat české postavy a typy plné výrazu a dramatisujícího náladu.''

Také Lumír dne 10. června t. r. napsal:

''Aleš, žák zdejší akademie, zvolil si v 'Husitském ležení' předmět zajímavý, který živě pojal. S potěšením postrádám v tomto náčrtku obvyklá akademická skupenství a klasické rytíře. Jelikož to jest, tuším, první větší obraz Alešův, nechci se příliš pozastaviti nad čerností a neprůhledností barvy, která pod širým nebem není na místě a jest příčinou, že ten tábor husitský se trochu podobá ležení uhlířů.''
''
(Aleš a Jirásek - Listy dvou přátel, str. 71 - 72)

Autor:  Dáša Nová [ 31.01.2014 - 16:37 ]
Předmět příspěvku:  Komentovaná prohlídka NG

Na videu z Národní galerie se dozvíme spoustu zajímavého o největším Alšově obrazu Setkání Jiřího z Poděbrad s Matyášem Korvínem (olej na plátně, 159 x 225 cm).
Vedle něho visí další Alšův obraz U hrobu Božího bojovníka (1877, inspirovaný básní Svatopluka Čecha Husita na Baltu).
https://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/ ... m-korvinem

Autor:  Jiří Motyčka [ 31.01.2014 - 18:18 ]
Předmět příspěvku:  Re: Komentovaná prohlídka NG

Dáša Nová píše:
Na videu z Národní galerie se dozvíme spoustu zajímavého o největším Alšově obrazu Setkání Jiřího z Poděbrad s Matyášem Korvínem (olej na plátně, 159 x 225 cm). ...
Je to určitě zajímavý výklad Kristýny Brožové o velice známém obrazu Mikoláše Alše.

Citace:
Na obraze lze spatřit výjev z roku 1469 po bitvě u Vilémova, jejíhož vítěze můžeme určit na první pohled. Jiří z Poděbrad je zde zobrazen jako vznešený, hrdý král, který si nyní bude moct diktovat podmínky, Matyáš spíš jako divoký Maďar s trošku úskočným pohledem.
Nejsem si jist, zda obklíčení Matyášových vojsk u Vilémova Jiřím z Poděbrad lze nazývat bitvou. :roll: Jiří z Poděbrad tedy nebyl vítězem, protože žádná bitva se neodehrála, byl "pouze" tím, který mohl těžit z výhodnější pozice u Vilémova.

Autor:  Vejr [ 16.03.2014 - 18:36 ]
Předmět příspěvku:  Re: Mikoláš Aleš

Tento obraz je pro mne trosku zahadou. Predevsim z toho duvodu, ze na zahranicnich serverech je u Mikulase Alse pouzivana ponekud jina varianta:
Obrázek
Nevite o ni nekdo neco?

Autor:  Jiří Motyčka [ 17.03.2014 - 13:11 ]
Předmět příspěvku:  Re: Mikoláš Aleš

Vejr píše:
Tento obraz je pro mne trosku zahadou. Predevsim z toho duvodu, ze na zahranicnich serverech je u Mikulase Alse pouzivana ponekud jina varianta:
...
Nevite o ni nekdo neco?
Že by nějaký prvotní náčrt s rozvržením postav v prostoru, který byl pak přepracován do této cílové podoby(?).

Autor:  Vejr [ 17.03.2014 - 13:24 ]
Předmět příspěvku:  Re: Mikoláš Aleš

Tezko rici, v kazdem pripade mne to zaujalo. Navic je na tom zajimave, ze v cechach se u jmena malire uvadi vetsinou ta propracovana varianta a na zahranicnich serverech ta druha :-)

Autor:  Jiří Motyčka [ 17.03.2014 - 13:42 ]
Předmět příspěvku:  Re: Mikoláš Aleš

Vejr píše:
... Navic je na tom zajimave, ze v cechach se u jmena malire uvadi vetsinou ta propracovana varianta a na zahranicnich serverech ta druha ...

možná by nebylo od věci, uvést nějaký konkrétní odkaz na ten zahraniční server ... :wink:

Autor:  Vejr [ 17.03.2014 - 13:51 ]
Předmět příspěvku:  Re: Mikoláš Aleš

Tak na to staci strejda Google ;-) Ale tedy namatkou:

http://www.digital-guide.cz/en/realie/artistic-painters/mikolas-ales-1/
http://www.strogspraguepics.blogspot.cz/2008/02/clbrits-mikol-ale-ce-gnie-omniprsent.html
http://fr.academic.ru/dic.nsf/frwiki/1165510
http://theculturetrip.com/europe/czech-republic/articles/mapping-the-20th-century-a-journey-through-czech-art/
http://en.wikipedia.org/wiki/Mikolas_Ales

atd...

Autor:  Jiří Motyčka [ 17.03.2014 - 14:00 ]
Předmět příspěvku:  obraz Jiřík & Matyáš

O.K. No, je to opravdu zajímavé, zajímavější o to víc, že na české Wikipedii je poslední verze obrazu.
Nabízí se snad jediné vysvětlení, že ty zahraniční zdroje to kopírovaly jeden od druhého.

Autor:  Vejr [ 17.03.2014 - 14:54 ]
Předmět příspěvku:  Re: Mikoláš Aleš

Velmi casto asi ano, ale ne vzdy. Treba na tom druhem odkazu je varianta v ramu (tedy zrovna na teto strance jsou uvedeny obe verze) :-)
V kazdem pripade - kdyby nekdo vedel neco blizsiho, budu rad...

Autor:  Dáša Nová [ 04.05.2016 - 20:59 ]
Předmět příspěvku:  Re: Mikoláš Aleš

František Gellner
K ALŠOVĚ ŠEDESÁTCE

(1912)

Octli jsme se v ústraní,
daleko všech zmatků.
Vyhrávají cikáni
ke vzácnému svátku.

Kouzlo dřímá v zvucích těch,
vláhou kalí zraky.
Je to jako větru dech,
který trhá mraky;

zní to, jak když sbohem si
dává milá s milým
za chatami v snivé vsi
s kostelíkem bílým,

a teď zase jako ta
píseň z dávné doby:
Opuštěná sirota
pláče mezi hroby.

Na oltářích v zázraku
světci oživnuli.
Voják Martin žebráku
dává pláště půli.

Vlasti svého národa
jede v tiché pouti
české země vévoda.
Nedej zahynouti!

Zavzněl výkřik do ticha.
Nebe ohněm hoří.
Valí se hněv kalicha
k Baltickému moři. -

A zas skromná dědina
mírem svým tě láká.
V beranici klučina
staví sněhuláka.

Ovčák stádo vyhání
ze selského statku.
Vyhrávají cikáni
ke vzácnému svátku.

Autor:  Dáša Nová [ 12.04.2018 - 19:19 ]
Předmět příspěvku:  Re: Mikoláš Aleš

Ivan Skála
PÍSECKÉ SLOKY

Ivan Skála (1922-1997), vlastním jménem Karel Hell, pamatoval v těchto verších na básníka Josefa Rybáka (1904-1992), rodáka z Písku, ale i na Mikoláše Alše.

Když první nápor mízy
lomcuje větvemi,
je dobře na zemi,
která ti není cizí.

A já ji znám, tu zem:
chudému mládí do sna
Otava zlatonosná
zvonila nad jezem.

Když křísly vlaštovičky
o střechu domova,
šla vůně borová
nad přivřenými víčky.

A dál, až k břehům Malše
se táh kraj husitů.
A cepy hřměly tu
z kartonů pana Alše.

Můj proude zlatonosný,
čas ukládal jak med
do úlu dětských let
ten kraj, kde voní sosny.

Ach, co to bylo let.
Co let tam přešlo pod mostem.
Kolikrát v žití prostém
ohořel strom i květ.

A dnes, když míza sladká
zas stoupá k pupenům,
slyším těch jezů šum
v tvých prosluněných řádkách.

A stránky znám, v nich třeskne
poctivý český kov,
kde tvrdý palcát slov
nad nepřítelem bleskne.

Jako bys máchl jimi
přes střechy domova...
A vůně borová
jde nad stránkami tvými.
A zas ti zvoní do sna
ta řeka zlatonosná.

Je to ta zem, ta zem...
Ze srdce, jež ji chválí,
ohněm ji nevypálí, nevyrve železem.

Nový život, 5, 1954, 487 - 488

Stránka 1 z 2 Všechny časy jsou v UTC + 1 hodina [ Letní čas ]
Powered by phpBB® Forum Software © phpBB Group
http://www.phpbb.com/