|
Úryvky z mé debaty na Středověku o Mariánském sloupu. Nebudu to psát dvakrát...
Mariánský sloup byl zbudován v nějaké době, posléze se v další době stal symbolem něčeho, aby se nakonec v další a vskutku převratné době stal obětí. Jinými slovy: byl tu, prožil si svou existenci, zanechal v dějinách svůj otisk a zmizel. To se stává hmotným památkám i lidským bytostem. Jenže máme vůbec morální právo znovu a uměle vyvolávat něco takového? Nemyslím si to. Proč obnovovat dávno zaniklé memento, když bychom měli spíše budovat něco nového, do čeho bychom promítli naše pocity, naši dobu a naše sny. Něco, co předáme dalším generacím jako náš reliéf.
Kromě toho vyvstávají i otázky umělecké a morální. Přesná kopie je nemožná, není dostatek poznatků. Jakýkoli výtvor bude postrádat patinu času, nebude památkou. A co do něj budeme reflektovat? Úctu k Panně Marii? Vzdání úcty obráncům Prahy v roce 1648? Oslavu konce strašlivé války, která skončila před 300 lety? Ne, to bude problém. A nebude to náhodou i neúctu k listopadu 1918 a době, kdy se český národ po dlouhé době postavil znovu na vlastní nohy? Kromě toho si brzy budeme připomínat sto let od vzniku republiky a jak se budou naši potomci tvářit, až zjistí, že jako malou předoslavu tohoto vyjímečného výročí jsme znovu vztyčili sloup, který byl stržen jako oslava získané svobody? A kde se ono "reparationem monumenta" zastaví? Nebudeme chtít brzy odhalit znovu sochu maršálu Radeckému či busty císaře Františka I.? Nebo rovnou svrhneme všechny sochy z Karlova mostu, abychom zde slavnostně vztyčili velký dřevěný kříž jako kdysi?
Já příběh Mariánského sloupu znám. Troufnu si dokonce arogantně říci, že narozdíl od těch, kteří o tom rozhodují, alespoň nějaké povědomí o sloupu mám. Osobně jsem proti tomu, co se v listopadu 1918 stalo. Změnit to už ale nemůžu...
Jsem ateista. Tolerantní ateista, který ctí víru i její tradici v podobě církví, a jenž se zajímá o Krista. Dokonce už několik měsíců studuji podrobně Bibli, kterou mi loni opatřil J. Motyčka v nádherné verzi i s původním překladem Bible kralické. Spor o Mariánský sloup v žádném případě neposuzuji z hlediska náboženského. Dokonce jsem přesvědčen, že i kdyby někdo na Mariánský sloup pohlížel z pohledu katolického nebo protestantského, tak dojde k závěru, že by se jeho obnova konat neměla.
Právě respekt k historii vypadá úplně jinak, než v budování pomníků, které už byly jednou strženy. Uvažovalo se, že by se na místě bývalého sloupu položila pamětní deska a byl by zde umístěn reflektor, který by v noci připomínal, že zde kdysi sloup stál. To by byla sice z estetického hlediska prasárna, ale určitě by to bylo k dějinám ohleduplnější...
Franta Sauer byl neználek, i dnes takových vidíme dost. Sedí třeba ve vládě. On byl pěšák, jedním z lidu, který zatroubil k nízkému aktu pomsty a vyřizování si účtů. Malý kamínek, který strhl lavinu. Dost možná to byl úplně stejný typ člověka, jako ti, kteří rozhodují o obnovení sloupu.
Jinak ten "historický nihilismus", který často používám, není můj pojem. Jako první jsem ho slyšel od historika J. Kuklíka, který mluvil o nebezpečném stavu, kdy se historie znevažuje, překrucuje, zamlčuje a dopřává se více sluchu těm, kteří o ní nic nevědí a nemají k ní žádnou úctu, ačkoliv hlásí a jednají opačně.
_________________ 
|
, tak mne to nepřekvapuje. Tím nechci vůbec naznačit, že je to tak správně.
