Nikdo křesťanství neprotěžuje. Jsme součástí EU. Hlásíme se k západnímu kulturnímu okruhu? No jasně, vždyť jsme slovanské pohanství "nahradili" v dávnověku přijetím západního křesťanství. Co z toho pro nás vyplývá? Prostinká skutečnost. Patříme k západnímu křesťanskému okruhu. A tuto tradici nahradit něčím jiným by bylo duchovním násilím. Ty bys tady chtěl vyučovat islám (právě teď) nebo budhizmus? No nevím... A návrat k jakési pohanské pověrečnosti jenom proto, že "to" tady bylo dlouho před křesťanstvím, by byl čirý anachronismus.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Samozřejmě že ne. Odlišnost režimů jsem neuváděl jako jedinou možnost - v Čechách bylo zřejmě jiné společenské klima, vliv mohla mít také značná poválečná migrace obyvatel. Aby nedošlo k mýlce - neříkám, že neměla význam větší myšlenková různorodost v české společnosti (daná i husitstvím). Jenže bez masové ateizace by se tolik neuplatnila a byli bychom na tom podobně jako okolní státy. Proto pokládám za zavádějící označovat příčiny ateismu v Čechách jako 1. komunismus a 2. husitství.


Souhlasím, ale nešlo o projevy odporu (navíc mnohdy spíš motivovaného národnostně než nábožensky) v takovém rozsahu, aby se dalo mluvit o nepřirozené katolická víře za monarchie. Pro většinu obyvatelstva byla přirozená - rekatolizace proběhla úspěšně (ať se nám to líbí, nebo ne).

Jak mohla být katolická víra "přirozená" po násilné rekatolizaci trvající takřka 200(!) let v Čechách, kde se hlásilo k protestantským, tj. NEkatolickým vyznáním před Bílou horou cca 86(!)% obyvatel a zbytek byli katolíci (zdroj: PhDr. Jan Fiala, CSc - Hrozné doby protireformace, vydalo: nakladatelství Eman, r. 1997)?

Byla úspěšná, bohužel. Ale za jakou cenu. Za krutou daň, kterou zaplatil tento národ v oněch dobách po Bílé hoře. Neskutečné množství evangelických rodin, elity národa, muselo odejít do exilu, aby se již nikdy do své vlasti nevrátily. Mezi nimi jeden z největších synů tohoto národa J. Á. Komenský, poslední biskup Jednoty bratrské, jehož dílo se stalo nedílnou součástí světového kulturního dědictví. Ve vlasti škrcené těsným obojkem nenáviděného katolicismu zůstali jen poddaní, kteří museli vyznávat víru své, mnohdy cizácké vrchnosti. Mezi nimi se udržovali tajní evangelíci, kteří přenášeli víru svých otců na své děti. Ano, strepone, to byla ona "úspěčná rekatolizace". A já dodávám: toto je jedno z velkých traumat českého národa!

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Myslím, že zapomínáme na Řeky. Troufám si říci, mluvíme-li o evropských tradicích, že na základech jehich civilizace Evropa stojí. Neměli by se tedy děti učit i něco o bozích z Olimpu?

_________________
Kdo za pravdu zemře, bude žít život věčný!

Zda je víra přirozená nebo ne, chápu jako osobní postoj konkrétního jedince. A pokud lidé svoji víru nezměnili, když k tomu měli možnost, předpokládám, že si na ni zvykli a přijali ji (či byli natolik zmanipulováni, chcete-li). Argumentací původním vyznáním bychom mohli dojít k závěru, že křesťanství je pro Čechy velice nepřirozené, protože původně tu bylo 100 % pohanských Slovanů.
Tragické následky rekatolizace jsou zřejmé, je však třeba zmínit také pozitiva (obnova poválečné země, jedinečný fenomén baroka apod). Ale nechci tu rozvádět diskusi na téma rekatolizace, v té bychom se sotva shodli.

Nejsem kulturní barbar a skvosty, které nám zde zanechalo období baroka jsou nezpochybnitelné. Ale baroko by tady bylo bez ohledu na vládnoucí garnituru s její genocidou přehlíženého a despektovaného národa. Ale toto je téma o ateismu v Čechách a jeho hlubokých kořenech. Již poněkolikáté akcentuji.
A právě v této souvislosti bych ještě rád připomněl pro husitský, nebo chcete-li, protestantsky orientovaný český národ tak urážlivou perzonifikaci rekatolizace, kterou bylo svatořečení Jana Nepomuckého, jenž se měl stát tím "pozitivním" protikladem ke "kacíři" Janu Husovi. Jana Husa bylo třeba vygumovat z myslí "kacířského" národa. Stigma kacíře je dalším traumatem Čechů, dnes již zřejmě "pouze" podvědomým...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Casem doporučené dokumenty mne nepřesvědčily o neakceptovatelnosti evoluční teorie. Její oponenti si prostě nedokážou připustit že život měl na experimentování stovky milionú let. Pozorovat evoluci v dnešní přírodě je těžké, protože lidký život je prostě příliš krátký. Paleontologie má dostatek důkazů, jen o nich lidé nechtějí vědět. To že občas mezičlánek chybí je dáno také neúplností sedimentárního záznamu. Co se asi zachová z krásy alpských luk, nemáme-li poblíž vhodný prostor(pánev) v níž by mohly rostliny nerušeně zkamenět?

_________________
Kdo za pravdu zemře, bude žít život věčný!

Proboha! A oni se snad neučí?! To by byl neprominutelný nedostatek základního školství. Doufám, že jsou děti seznamovány se starými řeckými bájemi alespoň v Petiškově pojetí, protože to jsou překrásné a půvabné příběhy. A doufám, že je kantoři učí o "bozích z Olympu".

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

V tom případě ovšem není nutné zavádět výuku křesťanství do škol. Podobně povrchně jsou děti o náplni a úloze křesťanství v dějinách informovány v hodinách dějepisu a občanské nauky.

_________________
Kdo za pravdu zemře, bude žít život věčný!

Ale proč, tomu furt nerozumím. Přece jsme si snad vysvětlili, že to je nesrovnatelné, báje a pověsti, mýtycké dějiny antického Řecka a dobrovolná výuka náboženství. Vždyť výuka náboženství není jen o postavách a příbězích ze Starého a Nového zákona, ale i o teologických souvislostech a měla by být chápána jako příprava, pro toho, kdo o to bude stát, ke křtu a vstupu do některé z křesťanských církví. (Teď jsem to poněkud zjednodušil.) I v křesťanském Řecku mají přece řecko-katolické náboženství a vedle toho o "jejich" Héraklovi a Odysseovi se řecké děti učí určitě v dějepisu a v literatuře.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Myslím, že to okolo čeho se tu stále motáme je ateistické vidění duchovního světa. Mohu-li mluvit za sebe, jsou pro mne, jako ateistu, mýty starého Řecka a obě části Bible na stejné úrovni. Budu-li vychovávat děti k posvátné úctě před Olimpem a jeho božstvy, budou se ony v dospělosti snažit stavět chrámy k jejich uctění, konat obřady, vzdávat díky... Jenže jednou se to prostě provalit musí, tedy to, že na Olimpu nikdo nesídlí, a že přírodu ovládají fyzikální zákony niloli libovůle Bohů.

_________________
Kdo za pravdu zemře, bude žít život věčný!

Myslím, že je to velké zjednodušení, ale přiznám se bez mučení, na to ti nedokážu jednoznačně odpovědět. Nejsem teolog ani biblista. Ale jedno vím jistě. Základem křesťanské víry je Nový zákon a to je svědectví evangelií o Ježíši. A dopředu anoncuji, nechoď na mě s fikcí zvanou "Šifra mistra Leonarda"...

Ale to už se přece dávno "provalilo". Stejně tak, jako s příchodem praotce Čecha, kterého si nakonec odnesla Morana... Amen!

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Musím tě potěšit, tento román jsem nečetl a film zatím neviděl. Dovolil bych si ale nakousnout otázku hodnověrnosti evangelií. Není jejich dnešní podoba dána množstvím překladů? Navíc vznikala až po Kristově smrti a to některá i desítky let. Nemohla být tedy některá fakta zkomolena, přemrštěna, nebo i úmyslně doplněna?

_________________
Kdo za pravdu zemře, bude žít život věčný!

Tohle už je trochu mimo téma, ale tahle fikce jen vychází z mnoha faktů - nezařazená evangelia, zakázané převtělování, zavedený celibát, Máří Magdalena prostitutkou...

Přece jen si neodpustím pár poznámek (i když naprosto mimo téma):

Na okraj: v Řecku mají především pravoslavné křesťanství, což je oproti řeckokatolickému značný rozdíl.

K rozdílům mezi mýty a křesťanstvím: Křesťanství je oproti mýtům racionální záležitost (teologie není nic jiného než snaha o vědecký, racionální výklad biblické víry). Proto jsou mýty vyvratitelné, proto existuje spousta křesťanů a málokdo věří v olympské bohy (předpokládám, že i ve vyspělé antice to byla spíš součást folkloru než vážně míněné náboženství).

A co se týče evangelií: Překlady měly na obsah minimální vliv. Hodnověrnost je potřeba posuzovat podle jejich účelu (zvěst o víře), jejím důkazem by mohla být shoda mezi jednotlivými evangelii. Zásadní historická fakta jsou zaznamenána i v jiných pramenech z tehdejší doby. Kromě biblických textů vznikla spousta apokryfů, spíš tam bych hledal manipulaci s fakty.