Jirko, jenom ještě doplním to Evangelium podle Tomáše:
Evangelium bylo objeveno v dutém sloupu koptického chrámu v Egyptě na papyru, datovaném radiouhlíkovou metodou do roku 90 až 120 let po Kristu. Je tak nejstarším uchovaným evangeliem. V závorkách za evangeliemi je vždy poznámka autora knihy Josefa Staňka.
Toto jsou skrytá slova, která řekl Ježíš Živoucí (Živý) a napsal je Didymos Judas Thomas a pravil:
15. Ježíš řekl: Když uvidíte toho, který se nenarodil z ženy, padněte na tvář a vzývejte ho! Takový je vaším Otcem. (Kdo je živ ze záře Živoucího.)
49. Ježíš řekl: Blažení osamělí (monachos) a vyvolení, neboť vy naleznete království. Pocházíte z něj a opět se tam navrátíte. (Osamělí-duch svobodný, neovládaný zákonem hmotného.)
75. Ježíš řekl: Mnozí stojí přede dveřmi, ale jen ti, co jsou samotní (oproštění), vstoupí do svatební komnaty. (Samotní-nezatížení hmotou, osvobození duchové.)

_________________
Skláním se před všemi, kteří měli odvahu postavit se církvi ještě v dobách, kdy měla moc nad světem.

A, jóóó, už vím ...
Vůbec mne nenapadlo, že bychom se na tomto fóru dovolávali ještě taky apokryfních evangelií v jakékoli souvislosti ...
Přesto bych se přimlouval za to, abychom se všichni raději přidržovali (širšího) biblického kánonu, tj. vč. eventuálně Deuterokanonických knih. Když už ...
Děkuji.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Ještě malá zmínka o dalším evangeliu... V Turínském plátně byl zabalen člověk, který bezpečně nebyl v posmrtné ztuhlosti, nýbrž ve stavu klinické smrti. To je dokázáno podle stop krve na látce, která podle expertiz stékala, tedy stále proudila. Ježíšova duše pak bloudila, resp. procházela podsvětím. Taky se říká, že "sestoupil do pekel a třetího dne vstal z mrtvých..." atd. EXISTOVALO NIKODÉMOVO EVANGELIUM, KTERÉ HOVOŘÍ O TOM, CO JEŽÍŠ V PODSVĚTÍ VIDĚL. Ale to evangelium bylo zničeno. Nehodilo se. Zůstal z něho jen nepatrný fragment.

_________________
Skláním se před všemi, kteří měli odvahu postavit se církvi ještě v dobách, kdy měla moc nad světem.

Tuto větu bych si dovolil využít k obecnější úvaze o apokryfech.

Jde velice obtížně konstatovat, že "něco" nebylo do biblického kánonu zařazeno, protože se to jaksi nehodilo. Proč? Je třeba si uvědomit, že v době, kdy se kánon konstituoval, tak církev nebyla rozdělená a ryze křesťanská církev byla jen jedna. Navíc některé apokryfy pocházejí z daleko pozdější doby, kdy kánon byl již dávno ustanoven. A když pročítám některé apokryfy, pán Bůh zaplať ta to, že se do kánonu nedostaly ...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

... nevím, co a zda vůbec něco bylo zničeno, ale ...

... Nikodémovo evangelium sestává ze 2 částí: Akta Pilátova a Kristův sestup do pekel.
Poslední badatelské závěry se přiklánějí k názoru, že tyto 2 části tvořily jeden celek, jejichž nejstarší podoba pochází ze 2. st. po Kr.
První část je známa ve 2 řeckých verzích s tím, že ta mladší verze označuje např. Pannu Marii již jako Bohorodičku, musela tedy vzniknout až po Efeském koncilu, který se konal r. 431.
Autorem předlohy napsané v hebrejštině byl údajně farizej Nikodém, jenž se jako člen rady dokonce zastává dle Janova evangelia Ježíše Krista – "Jeden z nich, Nikodém, který za Ježíšem již předtím přišel, jim řekl: 'Odsoudí náš zákon někoho, aniž ho napřed vyslechne a zjistí, čeho se dopustil?'" (J 7, 50 - 51).
Druhá část se zachovala v jedné řecké verzi a ve dvou latinských. Sestup je mj. inspirován především řeckou literaturou obsahující řeckou mytologii.

Pozn.: Neuvedu-li jinak, čerpám ve svých příspěvcích z třídílné publikace Novozákonní apokryfy (evangelia, skutky, apokalypsy), které uspořádali Jan A. Dus a P. Pokorný; vydalo nakladatelství Vyšehrad Praha, 2006, 2007 v rámci knihovny rané křesťanské literatury Centra biblických studií AV ČR a UK.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Dovolím si toto vše (vč. pana Staňka i Jana) přece jenom poněkud upřesnit na základě posledních badatelských závěrů současné biblistiky.

Pomineme-li počet různojazyčných (různě)dobových verzí (= vrstev) tohoto evangelia, je třeba se zastavit především u druhé vrstvy, která je datována do rozmezí let 110 až 150 po Kr. Protože však Tomášovo evangelium neobsahuje prvky gnóze, nemohla být prvotní verze koptská a musela vzniknout ještě před prvními gnostickými soustavami, tj. někdy před r. 110 – 120 po Kr.
Pak lze mluvit ještě i o jakési první vrstvě ("předvrstvě"), jejíž vznik lze klást dokonce až před rok 62 po Kr. Proč?
V Tomášově evangeliu se totiž v logiu č. 12 píše o Jakubovi Spravedlivém (= zvláštní přízvisko pro Ježíšova bratra): "Ježíš jim řekl: Kamkoli přijdete, půjdete k Jakubovi Spravedlivému ..." (T, logion 12).
To je pádný argument pro dataci evangelia, které tak musí pocházet z doby Tomášova života, tj. muselo vzniknout ještě před r. 62 po Kr.

Vysvětlivky:
gnóze – vyšší, pravé a mimozemské poznání Boha a nadsmyslového světa, které vede ke spáse
gnosticizmus – filozoficko-náboženský směr, který vznikl smíšením judaizmu a křesťanství, obsahuje i prvky řecké filozofie a orientálního myšlení, jehož součástí je filozofická spekulace vedoucí k poznání tajemství víry, potažmo ke spáse
koptský (koptický) – název je odvozen od Koptů, což byli křesťanští potomci starověkých Egypťanů (koptská [křesťanská] církev)
kopština - poslední fáze egyptštiny, od 2. st. po Kr. zapisovaná alfabetou+speciálními znaky pro hlásky, které v alfabetě chyběly
logion – Ježíšův výrok uvozený slovy "Ježíš řekl:"

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

No, pojďme se podívat na nejposlednější překlad těchto logií z Tomášova evangelia a na přece jenom "poněkud" odbornější výkladový komentář, než který nám předkládá pan Staněk svými poznámkami.

logion 15
Když uvidíte toho, jenž není zrozen z ženy, pokloňte se obličejem až k zemi a tak mu vzdejte poctu. To je váš otec.
Toto logion uvedla Dáša mj. i v souvislosti s tím, že oslovení pontifiků "Svatý Otče" je jaksi nevhodné.
Ježíš byl zrozen z ženy a ten, který zrozen z ženy není, je už jedině Bůh. Tomášovo evangelium prezentuje Ježíše jako Spasitele ztotožněného s Bohem, ale ne jako Boha. A v tom je poněkud rozpor s teologickým výkladem Tojjediného Boha.
V pojetí koptské církve (Koptů) je výrok "jenž není zrozen z ženy" o vnitřní božské podstatě člověk a pouze pro ty, kteří o této podstatě vědí a uvědomují si ji, je Bůh Otcem.

Zbylé dva "citované" výroky, totiž 49 a 75 se již k otci přímo nevztahují, přesto – když už byly zmíněny – si je dovolím taky doplnit komentářem.
logion 49
Blahoslavení, kdo jsou samojediní a vyvolení, protože najdete království. Z něho jste a opět tam vejdete.
Jedná se o zřetelně gnostický výrok, v němž království (boží) v naznačené souvislosti je třeba chápat spíše jako odpočinutí ve smyslu bezprostředního sblížení s Bohem.

logion 75
Jsou mnozí, kteří stojí přede dveřmi, ale jen jednotliví vejdou do svatební místnosti.
Lze přijmout tezi o podobnosti s Lukášovým evangeliem: Snažte se vejít úzkými dveřmi, neboť mnozí, pravím vám, se budou snažit vejít, ale nebudou schopni.
(L 13, 24).
Zajímavý je výklad sousloví "svatební místnost":
1) mohla by to být narážka na Matoušovo evangelium a jeho podobenství o hostině: Služebníci vyšli na cesty a shromáždili všechny, které nalezli, zlé i dobré; a svatební síň se naplnila stolovníky. ... Neboť mnozí jsou pozváni, ale málokdo bude vybrán.
(Mt 22, 10.14),
nebo podobenství o družičkách: Ale zatímco šly kupovat, přišel ženich, a které byly připraveny, vešly s ním na svatbu; a dveře byly zavřeny. (Mt 25, 10)
a nebo
2) může vycházet z výroku rabího Jákoba: "Tento svět je předpokoj světa budoucího. Připrav se v předpokoji, abys mohl být vpuštěn do hodovního sálu!" ...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Každého musí napadnout, že s Jidášem to asi nebylo tak jednoduché a že není možné, aby člověk, který se tak dlouho pohyboval v blízkosti Ježíše, najednou šel a úmyslně ho zradil. Navíc existují odkazy, které se samozřejmě nezveřejňují, neboť poukazují na to, že Jidáš byl oklamán.
Jidáš Iškariotský znamená, že byl z Iš Kariotu - z obce Kariot - a podléhal chrámu jeruzalémskému. Ostatní apoštolové byli Galilejci. Jeruzalému přímo nepodléhali. Když přišel Ježíš do Jeruzaléma, povolali tamější kněží svého "farníka" Jidáše a řekli mu: "Co za proroka to tady vodíš?" A Jidáš oslavně mluvil o Ježíšovi.
"To my bychom také rádi poznali takového proroka zblízka, tak nám ho přiveď."
A tak šel Jidáš v doprovodu chrámové stráže za Ježíšem, políbil ho, pozdravil: "Buď zdráv mistře, chtějí s Tebou mluvit." Na rozdíl od Ježíše netušil jak se to dál bude odehrávat. Ježíš odešel do chrámu a dále už je to všechno známé. Jidášovi za to dali 30 stříbrných, že dobře vykonal službu, ale ten přece s nimi hned mrsknul o zem a utekl nešťastný, že byl oklamán a Ježíš zadržen. Ze zoufalství se pak těsně před ukřižováním Ježíše sám oběsil.
Takže ve skutečnosti se nejednalo o zradu jak se vykládá. Teprve, až když začala perzekuce křesťanství, vznikla prostě potřeba prototypu zrádce. A tak si dvacet let poté vzpomněli, že Jidáš vedl Ježíše do chrámu, nevěděli přesně proč, změnili mírně okolnosti a vlastně konstituovali Jidáše v dějinách ve formě arcilotra.
Situaci dokresluje to, že NEJSTARŠÍ KŘESŤANSKÁ CÍRKEV, EGYPTSKÁ KOPTSKÁ CÍRKEV, která vychází z Tomášova evangelia, UCTÍVÁ JIDÁŠE A ZÁROVEŇ LOTRA PO PRAVICI JAKO PRVNÍ DVA SVATÉ, KTEŘÍ VSTOUPILI S JEŽÍŠEM DO KRÁLOVSTVÍ NEBESKÉHO. Mají zachované i Jidášovo evangelium. Může se to zdát zvláštní, ale oni opírají své vyznání o to, že tam byli svědky všech těchto událostí zblízka.

_________________
Skláním se před všemi, kteří měli odvahu postavit se církvi ještě v dobách, kdy měla moc nad světem.

Lotra po pravici máme jako svatého i my katolíci.

_________________
Ut omnes unum sint.

Obávám se, že s Jidášem je to přece jenom poněkud složitější a platí tedy spíš to prvně citované jako obecné konstatování ...

biblické motto:
"Navečer usedl s Dvanácti ke stolu, a když jedli, řekl jim: 'Amen, pravím vám, že jeden z vás mě zradí.' Velice je to zarmoutilo a začali se ho jeden po druhém ptát: 'Snad to nejsem já, Pane?' On odpověděl: 'Kdo se mnou omočil ruku v míse, ten mě zradí. Syn člověka sice odchází, jak je o něm psáno; ale běda tomu, který Syna člověka zrazuje. Pro toho by bylo lépe, kdyby se byl vůbec nenarodil!' Na to řekl Jidáš, který ho zrazoval: 'Jsem to snad já, Mistře?' Řekl mu: 'Ty sám jsi to řekl.' ..." (Mt 26, 20-25)
...
"Ještě ani nedomluvil a hle, zástup, a vpředu ten, který se jmenoval Jidáš, jeden ze Dvanácti; přistoupil k Ježíšovi, aby ho políbil. Ježíš mu řekl: 'Jidáši, políbením zrazuješ Syna člověka?'" (L 22, 47-48)
V šestadvacáté kapitole synoptického Matoušova evangelia ve verších 20 až 25 čteme skutečně o zradě a evangelista Lukáš do dotvrzuje.
Křesťané mj. i z toho však zcela logicky vyvozují, že Jidášova zrada (nebo chcete-li "zrada") byl Boží plán a je zároveň nedílnou součástí pašijového příběhu. Mnozí, především ateisti, naopak říkají, že křesťané si Jidášovu zradu vymysleli dokonce podobně jako Ježíšovo spasitelské poslání. A tady "ohne sranda"!

Křesťanská teologie tohle všechno dohromady nazývá Božím plánem. Mnohým se to může zdát jako velice jednoduché a třeba i "únikové" vysvětlení. Ale co s tím? Lze třeba např. kategoricky nesouhlasit. A nebo si uvědomit, že sled událostí počínaje velikonoční večeří do sebe zapadá jako ozubená kolečka dokonalé fungujícího stroje. A ještě k tomu dobře promazaného. Boží záměr, či spíše plán nespočívá apriori v Jidášově činu samém, ale především v jeho konsekvencích, které vrcholí Ježíšovou spasitelnou smrtí na golgotském kříži ...
Církev má však přece jenom poněkud blíže k pozemskému člověku, a také proto deklaruje Jidášův čin jako zavrženíhodný.

A výše uvedenému výkladu jde vlastně naproti i autor do kánonu nezařazeného apokryfního Jidášova evangelia, v něm se můžeme mj. dočíst i toto:
"'Odstup od ostatních a já ti sdělím mystéria království,' říká v Jidášově evangeliu Ježíš. 'Je možné, abys toho dosáhl, ale budeš velice trpět. Jinak tě bude muset nahradit někdo jiný, aby dvanáct učedníků mohlo znovu dospět ke svému bohu.' Jidáš reaguje slovy: 'Ve vidění jsem spatřil sám sebe, jak mě dvanáct učedníků kamenuje a pronásleduje ... K čemu je to dobré, že jsem to přijal? Vždyť ty jsi mě oddělil od tohoto pokolení.' Ale Ježíš na Jidáše dále naléhá: 'Pohleď, zjevil jsem ti mystéria království a poučil jsem tě o omylu hvězd. Staneš se třináctým a budeš proklet dalšími pokoleními - a přijdeš nad nimi panovat. V posledních dnech budou proklínat tvůj výstup mezi svaté.' ..."

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

O Jidášově konci se píše i ve výše uvedeném Nikodémově evangeliu:
... "Jeho žena zrovna pekla kohouta. Jidáš ji řekl: 'Vstaň, dej mi provaz, chci se oběsit.' Když se žena divila ... Jidáš ji vysvětlil, že zradil svého učitele Ježíše a vydal ho Pilátovi, aby byl usmrcen. 'Ale on třetího dne vstane, a potom běda nám.' Žena mu odporovala: 'Že by Ježíš vstal z mrtvých … to už by i tenhle kohout, co ho tu peču v hrnci, mohl kokrhat.' Jen co to dořekla, kohout v hrnci třikrát zakokrhal, a Jidáš hned šel a oběsil se."

Na tomto příběhu z Pilátových akt jsou zajímavé dva momenty.
Nevěřící Jidášova žena zapochybuje o Ježíšově zmrtvýchvstání. Jidáš zase nepochybuje o své vině a přesvědčen o Ježíšově zmrtvýchvstání, zapochybuje, že by mu Ježíš mohl někdy odpustit. A to je zase poněkud v rozporu nejen s vlastním Jidášovým evangeliem ale i s Kristovým učením ...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Mne zaujal ještě třetí moment a sice, že "kohout v hrnci třikrát zakokrhal", to je jako z nějaké pohádky, že ho tam podlila nejdřív mrtvou a pak živou vodou.

_________________
Skláním se před všemi, kteří měli odvahu postavit se církvi ještě v dobách, kdy měla moc nad světem.

To ještě nic není ...

V mladších apokryfech, které vznikly dlouho po ustanovení biblického kánonu, se objevují třeba i mluvící zvířata. Jako v pohádkách, možná přesněji řečeno ve "středověkých bájích a pověstech".
Nebyla objevena jenom apokryfní evangelia ale i apokryfní skutky apoštolů. A tam např. ve Skutcích Petrových je mluvící pes a mluvící nemluvně, jsou oživováni nejen mrtví lidé, nýbrž i zvířata, atd. ap. ...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Mne to zas tak neuvěřitelné nepřijde. Vždyť Ježíš také vzkřísil Lazara, někteří jasnovidní lidé vidí "stříbrnou nit", se kterou je duše spojena s tělem po smrti. Vždyť v některých východních náboženstvích se smí pohřbívat až po určitém počtu dnů právě kvůli tomu, že mají strach, aby se neprobudili v hrobě. Ježíš, když byl poslán na Zemi, se musel řídit také jen těmito zákony. A přitom lidé říkali, že dělal zázraky. Jenže lidstvo se již velmi vzdálilo od Zdroje, nemá ani kontakt s bytostným světem kam patří i zvířata. Ale někteří lidé dokáží mluvit se zvířaty telepaticky.

_________________
Skláním se před všemi, kteří měli odvahu postavit se církvi ještě v dobách, kdy měla moc nad světem.

S velkou mírou pravděpodobnosti byl nalezen další fragment apokryfního Mariina evangelia z 1. poloviny 2. st. až počátku 3. st. po Kr. ...

Originál tohoto evangelia je psán v řečtině. Neúplný text se zachoval ve dvou fragmentech v kopštině (vysvětlení viz tady), tj. Berlínský gnostický kodex 8502 a dvou fragmentech v řečtině
1) Papyrus Rylands 463
a
2) Paprus Oxyrhynchus 3525, z něhož ocituji následující pasáž:
"Praví Petr Marii: 'Sestro, víme, že tě Spasitel velmi miloval jako žádnou jinou ženu. Pověz nám tedy slova Spasitelova, což ty znáš a která jsme my neslyšeli.'"

Je třeba si uvědomit, že se jedná o apokryf. To zaprvé. A zadruhé si nejsem zcela jist, zda lze z těchto fragmentálních textů apokryfního evangelia jednoznačně určit, že Marie z Magdaly byla Ježíšovou ženou, byť ji "velmi miloval jako žádnou jinou ženu". A že s ní pobýval, zdaleka ještě nemusí znamenat, že s ní spal v tom smyslu, jak to chápeme my.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)