Právě je 19.04.2024 - 10:29

Všechny časy jsou v UTC + 1 hodina [ Letní čas ]




Odeslat nové téma Odpovědět na téma  [ Příspěvků: 2 ] 

Hodnocení knihy (1 až 5 jako ve škole)
1 0%  0%  [ 0 ]
2 50%  50%  [ 1 ]
3 50%  50%  [ 1 ]
4 0%  0%  [ 0 ]
5 0%  0%  [ 0 ]
Celkem hlasů : 2
Autor Zpráva
 Předmět příspěvku: Císař Zikmund – Baum Wilhelm
PříspěvekNapsal: 01.05.2017 - 14:34 
Offline
hejtman
hejtman
Uživatelský avatar

Registrován: 19.05.2005 - 10:48
Příspěvky: 8712
Bydliště: Athény východních Čech
Název: Císař Zikmund - Kostnice, Hus a války proti Turkům
autor: Wilhelm Baum
překlad: z německého originálu "Kaiser Sigismund. Hus, Konstanz und Türkenkriege" přeložili PhDr. Danuše Martinová a PhDr. Pavel Kocek
doslov a lektor: prof. František Kavka
Vydalo: Mladá fronta, Praha 1996
Obal:
Obrázek

Anotace:
Po víc než půldruhém století se českému čtenáři dostává do rukou kniha snažící se postihnout skutečnou podobu posledního velkého příslušníka dynastie, která vtiskla nesmazatelnou pečeť českým dějinám.
Historiografie (a nejen česká) se v minulosti k němu chovala macešsky. Pokud se o něm vůbec zmiňovala, pak převážně z pohledu maďarských, německých, rakouských či českých dějin, vyznívajícího většinou negativně, nejednou zatíženého nacionalistickými předsudky. Teprve v poslední době se historikové odpoutávají od tradičního schématu a začínají dospívat k realističtějšímu pohledu na Zikmunda.
Zikmund Lucemburský (1368 - 1437), mladší syn císaře Karla IV., král uherský, český a císař římsko-německý, patří nepochybně k nejvýznamnějším panovníkům vrcholného středověku. Takový Zikmundův obraz také vyvstává z knihy Wilhelma Bauma, třebaže autor nezastírá ani císařovy rozporuplné rysy a jeho vinu na upálení mistra Jana Husa.
Doba před Zikmundem navršila olbřímí úkoly, jež musel řešit - ať už šlo o překonání schizmatu v církvi a církevní reformu nebo reformu říše, husitskou otázku či o neustálou nutnost čelit tureckému nebezpečí. Svým cítěním a myšlením byl sice ještě člověkem středověku (značnou část života se hlásil k myšlence křížových výprav, také husité byli pro něj kacíři), umění jednat s lidmi, pragmatismus a otevřenost pro nejrůznější novinky vědy a umění však už prozrazují císaře jako zástupce epochy renesance a humanismu. Byl to velmistr diplomatické hry, jenž svou velkou politiku rozehrával na šachovnici sahající od středoasijských chanátů po Anglii a od Skandinávie až po Itálii a jenž vlastně položil základy budoucí podunajské monarchii.


Krátce po vzniku našeho webu jsme byli nařčeni z toho, že v seznamu literatury máme málo té zahraniční. Od té doby se v této záležitosti mnohé změnilo. Nechť je tedy i tato recenze dalším střípkem do mozaiky zahraniční odborné literatury na tomto webu.
Základní informace o autorovi naleznete zde.

Hned v úvodu své recenze bych si dovolil polemizovat s textem anotace, ať už je jejím autorem kdokoli. Možná, že se česká historiografie k tomuto Lucemburkovi chovala "macešsky", ale nikde jsem v ní nenalezl tak jednoznačné a přímočaré obvinění Zikmundovo z Husovy smrti v Kostnici, jak nám to předestřel autor recenzované publikace (viz dále).
Z jednadvaceti kapitol je šest kapitol – jestli jsem to dobře spočítal – věnováno českým dějinám. Bohužel v těchto kapitolách týkajících se Husa a husitů autor recenze shledal několik nepřesností, které méně znalý a poučený čtenář nemá šanci odhalit (viz dále). Autora recenze rovněž překvapilo, že se k těmto nepřesnostem nevyjádřili ani překladatelé, kteří jinak své málo četné poznámky uváděli přímo v zápatí příslušné stránky.

Kniha obsahuje hodně černobílých obrázků (bez závěrečného seznamu vyobrazení), poměrně obsáhlý poznámkový aparát tištěný drobným písmem na 12 stranách a členěný dle jednotlivých kapitol, dva chronologické přehledy: 1) všeobecný a 2) týkající se Zikmundova životopisu a seznam použité literatury, taky ne úplně krátký. Jmenný rejstřík obsahuje stovky položek, neboť publikace se vyznačuje obrovskou koncentrací jmen (např. 10 různých Albrechtů, 16 Fridrichů ap.) i míst, až je to leckde na úkor přehlednosti, takže mnohý čtenář se v té přehršli jmen nutně musí ztratit. Bohužel rejstřík míst kupodivu chybí. Doslovem knihu opatřil František Kavka, autor mj. této monografie.

pokračování ...


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: Re: Císař Zikmund – Baum Wilhelm
PříspěvekNapsal: 11.06.2017 - 14:42 
Offline
hejtman
hejtman
Uživatelský avatar

Registrován: 19.05.2005 - 10:48
Příspěvky: 8712
Bydliště: Athény východních Čech
… dokončení
JM píše:
... Hned v úvodu své recenze bych si dovolil polemizovat s textem anotace, ať už je jejím autorem kdokoli. Možná, že se česká historiografie k tomuto Lucemburkovi chovala "macešsky", ale nikde jsem v ní nenalezl tak jednoznačné a přímočaré obvinění Zikmundovo z Husovy smrti v Kostnici, jak nám to předestřel autor recenzované publikace (...). Z jednadvaceti kapitol je šest kapitol – jestli jsem to dobře spočítal – věnováno českým dějinám. Bohužel v těchto kapitolách týkajících se Husa a husitů autor recenze shledal několik nepřesností, které méně znalý a poučený čtenář nemá šanci odhalit (viz dále). ...
Recenzovaná publikace obsahuje velké množství událostí, které s životopisem ryšavého Lucemburka souvisí pouze okrajově, pokud vůbec. Také geografický záběr líčených menších či větších historických příběhů je úctyhodný. To vše se valí na čtenáře v rychlém sledu jako příboj a on se musí opravdu hodně snažit, aby se v něm neutopil.
Zároveň se dozvídáme, že si Zikmund v Říši občas udělal ze Zlaté buly, říšského zákoníku svého otce Karla IV., takříkajíc "trhací kalendář". Například, když za svého vikáře v Říši místo falckrabího od Rýna ustanovil zcela jiného kurfiřta jenom proto, že vyhovoval lépe jemu a jeho politickým záměrům.

Pojďme se však podívat na zmiňované nepřesnosti, jež nemohly dle skromného názoru recenzenta vzniknout chybným překladem. (Nejsou zde uvedeny zdaleka všechny.) Na str. 58 Baum k překvapení poučeného čtenáře píše: "Vévoda Vilém, jenž krále Zikmunda neměl rád, a nadto byl ženat s Ladislavovou dcerou Janou, už neměl žádný zájem Václava (IV. - pozn. JM) nadále věznit ve Vídni, a v listopadu 1403 jej propustil." A o pouhých 10 stran dále, na str. 68, nám autor recenzované publikace zase sděluje, že "do Prahy se po svém útěku z Vídně navrátil král Václav"
Na str. 213 se dozvídáme, že "Žižka se stále více opíral o orebity a radikální křídlo táborů (…) Nakonec … rozešel se s tábory." Po Žižkově smrti si podle Bauma (str. 221) "Část táborů začala říkat 'sirotci'." (Byli to především orebité a bývalí táboři dohromady – pozn. JM.) Z výše uvedených dvou příkladů, jejichž protiřečení není od sebe příliš textově vzdáleno, je naprosto zřejmé, že se stylistickou kontinuitou si autor recenzované knihy nedělá vůbec žádné starosti. O historických konsekvencích jeho diskontinuity raději pomlčme.
Na str. 192 se píše o Německém (Havlíčkově) Brodě po ostudné Zikmundově porážce na počátku r. 1422 toto: "Táboři obsadili Německý Brod, vyvraždili obyvatelstvo a město obrátili v popel." Je to typická věta naprosto vytržená z kontextu! Čtenář se totiž nedozví to podstatné. Přepad města, kterého se nezúčastnili všichni Žižkovi bojovníci, se udál v době, kdy probíhalo vyjednávání mezi obránci a obléhateli města (sic!), a Žižka o útoku vůbec nevěděl, natož aby k němu vydal rozkaz. Takovéto "detaily" však Baum bohužel vůbec neřeší.
Autor recenzované knihy udělal vítěze u Lipan z Menharta z Hradce. O Miletínkovi, skutečném vítězi, ani zmínka (str. 303). Tato velice nepříjemná nepřesnost se nedá svést na to, že Baum čerpal ze starší české literatury.

Na str. 147 Baum tvrdí o podílu Zikmunda na Husově vině toto: "Až do reformátorovy smrti věřil (Zikmund – pozn. JM), že jej lze přesvědčováním přimět k ústupkům. Svým chováním se usvědčoval z viny na porušení glejtu. To zůstane poskvrnou na jeho osobnosti." To je jednoznačné a nekompromisní označení viníka. Obávám se však, že Baum si neuvědomuje, či snad dokonce neví, jak to bylo s jasnou hranicí vlivu mezi koncilem (mocí duchovní) a římským králem (mocí světskou) a jakou ochranu měl ve skutečnosti poskytovat glejt, který byl "jen" jakýmsi cestovním pasem po Říši. Pokud bychom měli porovnat názory moderní české historiografie s názorem Baumovým, tak tento rakouský historik a teolog zastává paradoxně a překvapivě starší a konzervativnější názor na tento důležitý aspekt v životě posledního Lucemburka na českém trůnu než tuzemská historiografie.
A dále. Na str. 150 autor recenzované publikace nálepkuje a škatulkuje Husa jako fanatika, fundamentalistu a konsekventního (důsledného) dogmatika. Chci věřit, že to snad Baum nemínil pejorativně. Nejsem si totiž jistý, zda je možné nazývat někoho, kdo se snaží důsledně uplatňovat biblické zásady a principy v praktickém životě prostého křesťana i kléru, fundamentalistou. Dogmata, která nebyla v souladu s Biblí, Hus pochopitelně odmítal jako lidské nálezky. Tak jakýpak dogmatik, že. Je-li fanatikem míněn horlitel pro Zákon Boží, člověk vášnivě zaujatý pro hlubokou reformu znemravněné církve, pak ano, Hus byl i fanatikem. A kdyby těmito vlastnostmi, které jsem si dovolil zpřesnit, nedisponoval, pak by nejspíš v Kostnici odvolal. Baum o Husovi také tvrdí, že "nepřijal most, který mu chtěli postavit." Nepřijal, protože on takovou nabídku chápal jako "most" přes slzavé údolí víry, lásky a naděje, které se tím překročí, a pak se za oním mostem bezprostředně vstoupí už jenom na cestu do pekel.
Bohužel i Baum přijal Piccolominiho báchorku o spiknutí Barbory Celské proti císaři Zikmundovi ve spojení s českými husity (str. 338 - 339) za svou. Ani se nenamáhal komparací dobových pomluv s listinným materiálem a bylo pro něj pohodlnější převzít hypotézu autora Historie české, který Barboru bytostně nenáviděl. Budiž Baumovi čestně přiznáno, že v tomto ohledu nezůstal jediným historikem, kterému se to přihodilo. Erudovanou analýzu vycházející ze zmiňované komparace provedla Dvořáková, str. 195 - 203. Věcně doložila, že se naopak jednalo pravděpodobně o spiknutí jejího zetě Albrechta Habsburského proti ní, s čímž čeští husité neměli vůbec nic společného. Nejmodernější hypotéza (hraničící s jistotou) Dvořákové je samozřejmě daleko věrohodnější a zároveň je dokladem zlovolné Albrechtovy povahy, ničeho se neštítící a jež je všeobecně známá. Albrecht obávající se po Zikmundově smrti velkého vlivu své tchyně, která navíc nebyla o mnoho let starší než on, vymyslel se svými společníky tento ďábelský plán a bylo velice snadné umírajícího císaře v tomto smyslu zmanipulovat.

Recenzent se konečně dobral závěru s tím, že by rád poděkoval všem čtenářům, kteří to s ním vydrželi až sem.
Recenzovaná publikace je nesporně snahou o objektivní a vyvážené hodnocení posledního Lucemburka ("… můžeme Zikmunda považovat za nejvýznamnějšího německého císaře 15. století, snad dokonce za nejzajímavější postavu mezi panovníky pozdního středověku." - str. 345). Toto konstatovaní lze přijmout bez ohledu na výše uvedené chyby a nepřesnosti. Někdy však "jenom" snaha nestačí, jak je i z mé recenze patrné. Autor recenze by knihu přesto doporučil těm, kteří se o Zikmundovi chtějí dozvědět nejen z tuzemské historiografické literatury. Jiný důvod pro doporučení však nenašel.
Knihu hodnotím známkou dvě až tři.

zvýraznění - autor recenze


Nahoru
 Profil  
 
Zobrazit příspěvky za předchozí:  Seřadit podle  
Odeslat nové téma Odpovědět na téma  [ Příspěvků: 2 ] 

Všechny časy jsou v UTC + 1 hodina [ Letní čas ]


Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 52 návštevníků


Nemůžete zakládat nová témata v tomto fóru
Nemůžete odpovídat v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete přikládat soubory v tomto fóru

Hledat:
Přejít na:  

Husité - Ktož jsú boží bojovníci | © 1998-2020 M. Gelbič & J. Motyčka
TOPlist Powered by phpBB® Forum Software © phpBB Group Český překlad – phpBB.cz