Název: Basilejská kompaktáta
Autor: Prof. PhDr. František Šmahel, DrSc.
Vydalo: nakladatelství Lidové noviny, Praha 2012 (knižnice Dějin a současnosti)
Obal:


Autor nás v knize na vysoké odborné úrovni nejprve seznamuje se samosprávou a organizací basilejského koncilu v letech 1431-1437. V devoční formuli měl koncil uvedeno, že zastupuje obecnou církev nikoli jen církev římskou. Koncil také vydal svůj jednací řád pro čtyři disputace. Zajímavé je uvedení počtu písařů 119 a jejich velká fluktuace-77 jich bylo ve službě jen rok.Uvedeny jsou druhy listin, které se pořizovaly. Z nichž bul tj. listin s olověnou pečetí bylo 20 tisíc. V létě 1437 došlo i k zneužití pečetidla i když prezident koncilu měl jen jeden klíč od schránky s pečetidlem. Pozvání Čechů k jednání do Basileje následuje po vítězství husitů u Domažlic. Největší duchovní vítězství husitů je 11 článků chebských úmluv z 18. 5. 1432.
Uvedeny jsou zástupci jednání v Basileji za českou stranu a za koncil.
Rokycana versus Stojkovič, Mikuláš Biskupec-Carlier, Oldřich ze Znojma-Kalteisen a Petr Payn-Palomar. Zajímavě jsou popsány peripetie jednání a následných legací zástupců koncilu do Čech. Po čistopisu kompaktát 11. 12. 1433 se na jejich obsahu i přes snahu Jana Rokycany a ostatních už nic nemění. Významná je zde role Jana Velvara, který Zikmundův eminentní zájem na české koruně dovedl k císařským kompaktátům.
Slavnostní akt vyhlášení kompaktát 5. a 6. července 1436 v Jihlavě je popsán díky Johannu de Turonis. Ratifikační buly koncilu z 15. 1. 1437 přišly v únoru. Kompaktáty je zajištěna podpora českého jazyka-káže se v kostelích jen česky. Následují události se spory o přijímání pod obojí pro dítky s legáty koncilu. Uvedeno je, že list povolující kalich a očištující listy z 23. 12. 1437 nebyly z koncilu odeslány. Vliv mělo i úmrtí Zikmunda 9. 12. 1437. Osudy kompaktát jsou pak dále stopovány přes jejich rušení Piem II, prvním tiskem v roce 1500 a následně 1513. Uvedeny jsou dokumenty, které byly nalezeny.
Kniha je velmi zajímavá s obrovským množství informací a tak ji mohu jen doporučit pro oživení historie.

K tomu, co uvedl Karel, bych si dovolil připojit ještě pár postřehů, které si nečiní nárok na s publikací shodnou posloupnost.
Tato subtilní, vysoce odborná publikace nás přesvědčí na mnoha místech o tom, jak nesmírně obtížná byla jednání mezi zástupci husitských Čech a Basilejského koncilu, ať už jimi byl kdokoli.
Na jednáních docházelo k tahanicím doslova o slovíčka. Jako příklad lze uvést jeden docela charakteristický, jenž se týkal třetího artikulu, potažmo zabaveného majetku církve. Toto slovíčkaření člověku z 21. století může připadat směšně banální, nikoli však aktérům těchto dějinných událostí. Posuďte sami. Formulace v uvedeném článku, že církevní statky "od jiných zadržováni býti nemohou", zavánějící na sto honů nárokem na církevní restituce, se představitelům české strany nemohla líbit a chtěli před slůvko "zadržováni" předřadit příslovce "nespravedlivě" (iniuste). To zase odmítli vyslanci koncilu. Z uvedeného vyplývá, že husitští předáci věděli moc dobře, že se záborem církevního majetku nebylo vše košer. Proto měli legáti se slůvkem "iniuste" problém a to tak velký, že jednání z poloviny r. 1435 v Brně za účasti císaře Zikmunda uvázla na mrtvém bodě. Věru, takový měl pro obě strany význam jednoho, jediného slovíčka.

Šmahelova publikace nám také důrazně připomíná, že součástí kompaktát (množina písemně uzavřených dohod nejen o 4 artikulích) byla i dvě, řekněme, vzájemná narovnání vztahů:
1) Všichni Češi, tzn. i ti, kteří budou přijímat podobojí, nebyli vyčleněni z hierarchie římské církve, čímž vlastně přijímají mír a nenarušují církevní jednotu (vztah husitů k církvi - pozn. JM).
2) Od momentu přijetí kompaktát se přikazovalo všem křesťanům i jejich vládcům, že musí s Čechy i Moravany zachovávat pravý křesťanský mír, nesmí jim činiti bezpráví a nesmí je hanět (vztah okolního světa k Čechám a Moravě - pozn. JM).
Zvláště druhý bod byl pro husitské Čechy důležitý. Nikdo totiž pak nesměl obyvatele Českého království ev. Markrabství moravského pejorativně označovat za kacíře, nesměl proti nim z tohoto důvodu vést válku a stali se opět rovnoprávnými obyvateli křesťanského světa.
Jaká byla skutečnost, je věc už zcela jiná.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

F. Šmahel v závěrečném oddílu nazvaném "Exkurzy" uvádí seznam listin manuskriptů a tisků týkajících se kompaktát, který má sloužit jako pomocná evidence pro další bádání a ev. další edice těchto dokumentů.

Seznam je členěn na 7 samostatných částí:
A. Deset listin kompaktát vyhlášených v Jihlavě 2. až 13. července 1436 (číslovány I. až X.)
B. Rukopisné dochování basilejských kompaktát
C. Soupis originálních listin basilejských a jihlavských kompaktát v kodexu ÖNB č. 4488
D. Staročeské překlady kompaktát
E. Tisk z r. 1500 (?)
F. Tisk kompaktát z r. 1513
G. Císařská kompaktáta (soupis Zikmundových ústupků utrakvistickým stavům, pražskému dvouměstí [stvrzeno 6. 7. 1435 v Brně a 6. 1. 1436 ve Stoličném Bělehradě], potvrzení Rokycanovy volby arcibiskupem i jeho dvou sufragánů a císařský majestát svobod a práv Království českého [13. 7. a 20. 7. 1436 v Jihlavě])

Na str. 122 jsou dvě data ze stejného místa, totiž "v Brně 6. července 1435" a "v Brně 6. června 1415". Jedná se chybu či překlep. Obě data mají být 6. července.

Něco málo závěrem této mé stručné recenze.
Relativně dlouhou dobu jsem se rozmýšlel, zda vůbec si tuto brožovanou knížku zakoupím. Domníval jsem si totiž, že o kompaktátech ty nejzákladnější a podstatné vědomosti mám. O jak velký omyl se v mém případě jednalo, jsem si uvědomil po prostudování této Šmahelovy nejnovější publikace.
Tyto závěrečné věty nechť jsou zároveň jakousi upoutávku pro potenciální čtenáře, nebo dokonce pro ty, kteří uvažují o zakoupení této navýsost odborné publikace.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)