Královský šprýmůchtivý dvořenín Voksa z Valdštejna provedl některou ze svých oblíbených svévolí - společně s Jeronýmem Pražským zorganizoval studentský průvod zesměšňující papežskou odpustkovou bullu.
Také se jistě od dvora znal s Janem Žižkou.
''Voksa z Valdštejna †kolem 1429, český šlechtic, oblíbenec krále Václava IV. V letech 1395–1416 působil jako vrátný a později velitel dvora. Náležel ke stoupencům Jana Husa. Roku 1411 zinscenoval průvod, při němž byly v Praze postupně spáleny napodobeniny odpustkových bul papeže Jana XXIII. Roku 1415 pečetil stížný list české šlechty proti Husovu upálení, později se stáhl do ústraní.'' (Zdroj: Internetová encyklopedie cojeco)
''Kolem staroměstské radnice, nic biřiců v bráně stojících nedbaje, právě obcházel podivný průvod: v čele ubíral se na dlouhých čapích nohách herold jako louč suchý, pitvorně ustrojený, každý rukáv nabíraného kabátce i každá úzká přilehlá nohavice jiné barvy, suknička sešitá z červených, modrých, žlutých, černých i zelených proužků sukna, jakoby měla být duhy obrazem, pláštík roztřepený, peřím poprášený a na hlavě slaměný věnec, u úst dlouhou troubu mosaznou, pozoun, v nějž herold pozounéř mocně dul, noty nedbaje. Za ním klusali čtyři pištci stejně směšno odění, pištící, jakoby všechny myši chtěli z Prahy na ráz vyhnat. Za pištci kráčeli mladíci s kovovými talíři a plechy, v něž tepali velmi nemilosrdně ocelí nožíků a vidlic, pak šli hranatí muži s kotli a bubínky, bubnující, aniž taktu dbali a pak valil se zástup všelijakých šašků, pitvorně se ušklíbajících, jedni s nestvůrnými hrby, jiní s břichem, otepí sena vycpaným, někteří s podivnými točenicemi na hlavách, jedni nesli obrovské klíče, jiní desky s namalovanými erby, jež lid ihned poznal: byly to erby Husových odpůrců. Šaškové obklopovali vůz, na němž mezi dvěma mladíky v šarlat oděnými, s klíči v rukou, seděl kdos za nevěstku přistrojený, roztrhaným šlojířem zastřený, na krku jakési bully s pečetěmi zvící malého talíře. A za vozem hrachovinou, koudelí a cucky sukna ověnčeným táhl průvod všelijakých směšných oděnců, než všichni nesli v rukou a po boku dobré zbraně, meče, oštipy, řemdihy a burdíře ostře nabroušené.
A průvod valil se rynkem hodnou chvíli; hudebníci provozovali muziku, jež trhala ušní bubínky, všichni psi, co jich v Praze bylo, jim pomáhali, vyli až strach poslouchat. Šaškové křičeli, mňoukali po kočkách, krákali po krkavcích, bekali a kozelce občas metali, městským biřicům láli a dlouhé nosy ukazovali.''
(J. F. Karas - Do čtyř artikulů)
