Přátelé, to jsou velice složité otázky. Karel IV., intelektuál na českém trůnu, byl velmi schopným panovníkem, geniálním politikem i politickým stratégem a pragmatikem. Podařilo se mu uskutečnit svoji vizi, která byla i jeho snem. Tou vizí totiž bylo tzv. bohemocentrické uspořádání Říše. Království české se stalo centrem Svaté říše římské a Praha její metropolí. To není nadsázka, protože takového postavení český stát už nikdy v historii nedosáhl (možná až 1. republika, ale to nelze srovnávat).

To, že na univerzitě byla převaha 3 cizích národů proti jednomu domácímu si s razancí sobě vlastní vyřešila skupina reformních mistrů v čele s Husem.

Založení arcibiskupství nebyl akt podpory církve, ale ryze politický kalkul. Karlovi IV. se podařilo to, oč se snažili jeho předchůdci téměř tři a půl století. Karla prostě přestalo bavit, aby si český král, jeden ze 7 kurfiřtů, zajížděl pro pomazání k arcibiskupovi do vzdálené Mohuče. Očima současníků nelze ani docenit tyto Karlovy nadčasové státnické činy. Ještě malou poznámku k jeho vztahu k církvi. Karel, jako brilantní politik, který uměl číst politické chyby svých předchůdců, věděl, že od vysoké šlechty musí držet distanc. Tato zkušenost byla získána na základě fatálních důsledků „spolupráce“ s představiteli této stavovské skupiny, a to u Přemysla Otakara II. vrcholící porážkou na Moravském poli a u svého otce (střet s Jindřichem z Lipé). O nižší šlechtu se opřít předvídavě také nechtěl, víme, jak dopadl jeho syn. Pak už zbyl z této mocenské trojice jediný partner a tím byla církev. A ji Karel začal podporovat a využívat jako protiváhu k mocenským ambicím vysoké šlechty např. v diplomatických službách a jejích představitelů použil i jako svých rádců. Pozitivním příkladem této spolupráce byl první pražský arcibiskup Arnošt z Pardubic. Karel tedy nebyl zodpovědný za pozdější vývoj, nebo alespoň ne přímo. Krize v církvi, jejíž „hlavou“ byl papež, byla nastartována dávno před tím, než se církev stala nástrojem Karlovy vnitřní politiky.

A součástí tohoto strategického plánu bylo i založení univerzity, arcibiskupství, Nového Města pražského, stavba nového kamenného mostu, podpora dalších obchodních tras, atd, atd.

Zapomněl jsi na říši krále železného a zlatého, která Karlovi IV. mohla směle konkurovat...

... ale hlavní je to, že tento výbuch byl nevyhnutelný a k zapálení koudele došlo jednozančně za vlády Karla IV.

Pokud by se němečtí mistři veřejně nepostavili proti Václavu IV., myslím si, že by se těžko měnil počet hlasů na univerzitě.

...A to sice, kdyby Vaclav nebyl takovej lempl. Kdyby si nenechal vzit korunu rimskeho cisare...

...A to sice, kdyby Vaclav nebyl takovej lempl. Kdyby si nenechal vzit korunu rimskeho cisare a kdyby to nebyl takovy slaboch. Kdyby mel Zikmundovu rozhodnost, diplomaticke schopnosti a "tah na branu" a zaroven svoji lasku k ceskemu narodu...

Ale musím trvat na tezi, že "zaděláno" bylo daleko dříve. Ryba totiž smrdí od hlavy, tj. papeže. A vývoj v Římě, v papežské kurii, avignonské zajetí papežů, papežský fiskalismus to vše šlo mimo vliv Karlův.