Biskupcova Kronika obsahující při táborských kněží a její napadání ze strany pražských mistů (Chronicon continens causam sacerdotum Taboriensium) byla po různých peripetiích navrácena nazpět do autorské dílny seniora táborské církve. Velkou zásluhu má na tom Josef Dobrovský a pak s definitivní platností a naprosto přesvědčivě přiřkl autorství Mikuláši z Pelhřimova i František Palacký.

Kronika s relativně velkým časovým záběrem (1419 - 1444) sestává ze 3 knih. První, nejrozsáhlejší obsahuje léta 1419 - 1431, druhá 1431 - 1437. Ta je nejkratší, protože se týká kompaktát a tomuto tématu věnoval Biskupec samostaný spis, který se nám bohužel nedochoval. A konečně třetí, týkající rokování táborských kněží se stranou Jana Rokycany popisuje období od r. 1441 do r. 1444.
Nezpochybnitelnou Biskupcovou zásluhou je skutečnost, že jako plamenný defenzor Tábora vřadil do tohoto díla nejen svoji obranu Tábora spolu s názory táborů, ale i dokumenty táborských odpůrců. Tím se dílo stává vyváženým a dnes bychom řekli netendenčním.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

V úvodu své kroniky Biskupec mj. píše:
"A jestliže se některému vzdělanci nebude toto jeho (autorovo - pozn. JM) dílo líbit snad proto, že se vyjadřuje všedně více než se sluší a bez vzletu, takovému čtenáři připomíná autor, že je chvályhodnější skryté věci neumělou řečí objasnit než zjevné filozofováním zatemnit, protože řeč dokonale vypracovaná je vždy nevítaná, neboť co se nesnadno vnímá sluchem, tíže se chápe rozumem. A proto ten, kdo píše lidově, tak chce rozvíjet svou řeč, aby kdokoli ho uslyší, doufal v totéž a bude-li ho to náhodou dráždit, aby se od toho odvrátil." (zvýraznění JM)

Tato Biskupcova zásada, která se nese nad propastí 6 století, je dodnes platnou a ve své podstatě má platnost trvalou. Měl by to být jakýsi imperativ, který by měl spontánně přijmout jakýkoli píšící autor a to se týká i textů pověšených na různých internetových serverech i portálech. Měli by si ji vzít k srdci hlavně novináři, literáti, ale i autoři odborných publikací, historiky nevyjímaje! ...
Mikuláš z Pelhřimova též ponechává na svobodném rozhodnutí čtenáře to, zda jeho dílo dočte až do konce a nepokrytě mu to dává najevo.

Autor tohoto příspěvku se rovněž sebekriticky přiznává, že tuto tak prostými slovy vyjádřenou zásadu rovněž porušuje a proti ní se často prohřešuje. Sorry.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Součástí kroniky Mikuláše z Pelhřimova je i závěr z jednání mezi husity a vyslanci Basilejského koncilu, který nazýváme tzv. Chebským soudcem.

Dovolím si z Chebského soudce ocitovat ty, dle mého názoru, nejdůležitější teze:
"Vyslancům a poslům, kteří budou vysláni z Království českého a Markrabství moravského ke generálnímu koncilu basilejskému, jakmile přijedou a o to požádají, bude dáno plné a svobodné slyšení ... o ... záležitostech, zvláště pokud se týkají čtyř artikulů..."

"Dále ve věci čtyř artikulů, ... bude na basilejském koncilu nejspravedlivějším soudcem Boží zákon a praxe Krista, apoštolů a prvotní církve zároveň s výroky koncilů a církevních učitelů, kteří se na nich skutečně zakládají."(zvýraznění JM)

"Dále ať se dostanou kamkoli při cestě tam, při pobytu a návratu po celou dobu platnosti glejtu, nedojde k žádnému přerušení bohoslužeb ani nebude pro jejich přítomnost platit interdikt. Také se přičiníme slušným uspořádáním, aby nebyli při konání svých bohoslužeb v domech svého pobytu znepokojováni ani rušeni."

Je třeba si uvědomit, že tyto teze si husité museli vydobýt silou svých zbraní a tento soudce se stal nepřehlédnutelným atributem jednoho z největších vítězství reformace české ...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Po marném obléhání táborské tvrze Kříženec pražany došlo k dohodě, jejímž výsledkem bylo nové hádání husitských kněží, které začalo 24. června 1423 na Konopišti.
K těmto disputacím se váže jedna zajímavá drobnost, kterou zaznamenal i Mikuláš z Pelhřimova ve své kronice a která mj. charakterizuje osobnost Prokopa Holého. Jednou z otázek, která se na Konopišti řešila, byla podoba rituálu husitské bohoslužby. Zatímco táborité ji sloužili v běžném oděvu, pražané v bohatě přezdobených ornátech "římského střihu". Na Konopišti došlo mj. k dohodě, že ornáty nemají být předmětem dalších sporů. Na důkaz tohoto konsenzu si tyto znesvářené skupiny kněží měli zkusit bohoslužbu té druhé strany.

K tomu Biskupec poznamenává, cituji:
"...a konečně učinili mezi stranami takové rozhodnutí: aby na znamení přátelství a svornosti uzavřené mezi stranami proti sobě rozhořčenými, a na důraz, že je dovoleno sloužit mši buď v ornátech ... anebo bez nich, kněží táborští tamtéž sloužili v ornátech a mistři pražští posluhovali svátostmi bez komží. To se ze strany kněží táborských stalo, neboť Prokop Holý z jejich strany hned po uzavření svornosti a jejím vyhlášení sloužil v ornátě. Ze strany mistrů pražských se to však nestalo, aby totiž posluhovali svátostmi bez komží, jak bylo vyhlášeno."
K tomu ještě také tady.

Z výše uvedeného vyplývá, jak si postoj k zavřeným dohodám představovali pražané, kteří se před chvílí domluvené hned na místě zdráhali plnit. Nedivme se potom neustálé skepsi táborů k pražanům...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)