Možná nebyli. Ale ti, co se nevratně podepsali na tragických osudech tohoto národa v době např. pobělohorské, násilné rekatolizace a germanizace, "přebijí" ty ostatní. A to s dovolením není o zaujatosti, to jsou objektivní historická fakta, doplněná závěry nejposlednějších badatelských prací doprovázených mj. i otřesnými čísly, které by měly být povinnou četbou pro všechny, kteří si myslí, že federativní uspořádání c.k. mocnářství bylo pro nás tou nejvhodnější alternativou. Přátelé, zapomeňme na to. To jsou jen romantické představy rodící se v hlavách např. pánů Adolfů Bornů, jejichž díla si nesmírně vážím. Je však rozdíl posuzovat ony doby ze závětří umělcova ateliéru nebo v té době žít jako např. nevolník nebo student, účastník povstání z r. 1848, kterému Windischgrätzův dělostřelecký granát utrhl nohu...

... Já je nechci obhajovat, ale taky odmítám tohle zjednodušování. Více jak 300 let vládnoucí rod nelze shrnout jednou větou. Rok 1918 beru jako vrcholný akt emancipace (nejen..) českého národa, byť ne vše bylo ideální..

Naprosto souhlasím, nelze to říci jednou větou. Ale opět se musím ohradit proti "zjednodušování". Pokládám proto tyto otázky: Bylo období 300leté nadvlády Habsburků rozkvětem tohoto národa? Nebo spíše úpadkem způsobeným odchodem evangelické inteligence, špiček tohoto národa v čele s Komenským do exilu s následnou rekatolizací? Nebyla všude postupně prosazována němčina na úkor češtiny, která zůstala pouze jazykem městské a venkovské chudiny? Nebyl to malý zázrak a možná i důsledek obrovské morální síly tohoto národa, že si přesto zachoval svoji svébytnost, jejímž hlavním znakem je právě mateřský jazyk? Nepřáli si Habsburkové spíše zánik tohoto slovanského národa po vzoru Lužických Srbů?... Nechť si každý odpoví sám, protože já odpovědi znám.

...Bezpochyby ta doba nebyla jako celek příliš šťastná, ostatně Češi museli na své "vzkříšení" čekat až do 19. století. Je to bezpochyby velice mrzuté, že Češi byli tři století v nerovné pozici v rámci monarcie, že jim nebyla povolena náboženská svoboda, že tu byly snahy o germaninaci obyvatel a mnoho dalšího. Ale je potřeba si uvědomit, že paušalizace Habsburků není možná, už jen pro rozsáhlost tohoto rodu.

Amen.

Sladký happyend. Takže jsem se nakonec shodli.

...Zbytek jsou (a budou!) jen názorové neshody.

... vlastenec je ten člověk, který upřímně miluje svůj národ, svou vlast a zasvětí život pro jejich zlepšení, pozvednutí, zkulturnění i zviditelnění po celém světě.

... Vyvede mne někdo z omylu?

Vlastenec je hrdý na svou vlast a brání její hodnoty.
Nacionalista též, ale navíc považuje svojí vlast za vyjímečnou až nadřazenou.
Šovinista k tomu ještě otevřeně vše cizí nenávidí.

Vlast pak nechápu pouze jako zemi, ale i národ, jazyk, kultura, historie...

Jen pozor na problem nacionalismu.....