Karel Konečný píše: ... Ta pýcha, kterou Husovi vyčítali v Kostnici, ta je v tom, že jakoby říká: Jen já mám pravdu a vy ne. Pak přímý odkaz na božskou osobu vede k tomu, že každý říká svoji pravdu s odkazem sdělení od Boha, a tedy chaos ve společnosti, což tedy je. To byla logika, kterou se mu snažil vysvětlit i Jean Charlie Gerson ... Hus "pouze" chtěl, aby ho přesvědčili, že NEMÁ pravdu. To byl jeden z mnoha důvodů, proč se do Kostnice přijel hádat. Neustále jim opakoval, že pokud ho přesvědčí, že se mýlí, rád a pokorně uzná svoji chybu a odvolá. Jsem pevně přesvědčen, že to myslel upřímně. Bohužel tragický Husův omyl spočíval v tom, že si neuvědomoval, že do Kostnice jede před inkviziční tribunál, který nebyl rozhodně žádnou akademickou disputací. Proto byl Hus krátce po příjezdu do Kostnice zatčen a uvězněn, neboť stále trvala jeho kauza nedostavení se k soudu papežské kurie. Vše striktně dle paragrafů kanonického práva.
Jean Charlie Gerson byl velice vzdělaný pán, filosof a teolog přesně v tomto pořadí. Hus nebyl filosofem, a proto minimálně(!) rovnocenným partnerem pro Gersona byl Jeroným Pražský, nikoli Hus.
Karel Konečný píše: ... Pak naivní je hned v začátku, že si Hus stěžuje na spálení Viklefových knih arcibiskupem u kurie, když věděl, že jsou považovány za heretické ... Ono je to celé, Karle, poněkud složitější ...
Zbyněk Zajíc z Hazmburka, který se postupně proměnil z Husova přítele na jeho zavilého nepřítele, nechal 16. července 1410 spálit v arcibiskupském dvoře Viklefovy spisy a pak zbaběle odjel do Roudnice n. Labem. Je třeba připomenout, že v bule, kterou vydal ještě papež Alexandr V. bylo arcibiskupovi Zbyňkovi přikázáno, aby byly odstraněny Viklefovy spisy z očí veřejnosti. Nikde se však v této instrukci nepíše o tom, že se mají spálit. Arcibiskup onou hranicí, na níž hořely vzácné spisy značné filosofické i teologické hodnoty, se vlastně stal papežštějším než papež. 
Hus spolu se sedmi dalšími společníky se již 25. června 1410 odvolal proti spálení Viklefových knih k papežskému soudu (aktuálně sídlí v Boloni). Sepsáním a odesláním tohoto odvolání začíná Husova kauza, tedy celých pět let před jeho odsouzením v Kostnici. Pozorného čtenáře mého příspěvku napadne, jak se Hus mohl 25. června odvolat proti spálení Viklefových knih, když ony byly spáleny až v červenci. Hus a jeho přátelé pochopitelně správně tušili, co chce arcibiskup udělat, takže tu apelaci (odvolání) podali dříve. A arcibiskup tím, že knihy podpálil, porušil kanonické právo, protože je nechal spálit až po této apelaci, v níž byl záměr spálit knihy napaden a apelace nebyla ještě vyřízena. Z toho je patrné, jak i tehdy byla hranice mezi právem a bezprávím velice tenká.
|
, ale jedno vím zcela jistě. Následky jeho počínání mu byly šuma fuk! On se totiž už nemohl dívat na to, jak hlubokou morální, sociální i duchovní krizí je Kristova(!) církev zasažena. A k tomu prostě nemohl mlčet s tím, že konsekvence vůbec neřešil a ani se mu nedivím. Ta krize byla totiž tak velká, že její metastázy ohrožovaly i toho nejposlednějšího věřícího z Horní Dolní, o nějž šlo Husovi především, a nebylo už na co čekat.