Citace: Jan Josef Václav Radecký z Radče byl v posledních 100 letech vytlačován z naší paměti nacionálními předsudky, které mu nedokázaly odpustit, že skvělou kariéru prožil ve službách státu, se kterým jsme se nedokázali ztotožnit, tedy ve službách Rakousko-Uherska. Přitom bychom měli být na svého krajana hrdí, vždyť se stal jedním z nejlepších vojevůdců 19. století. V paměti všech žije génius Napoleonův a bylo by nespravedlivé nehlásit se k muži, který jej v bitvě u Lipska dokázal porazit.
Radeckého odkaz však netkví pouze ve vojenství. Promýšlel i politické uspořádání Evropy. Snad jako jediný předvídal mocenské rozdělení světa mezi imperiální Rusko a rychle se rozvíjející Spojené státy americké. Prosperitu spatřoval v nadnárodní spolupráci, varoval před jakýmkoli nacionalismem a pro zajištění míru v Evropě uvažoval o vzniku tzv. Evropského svazu. Jeho heslo Viribus unitis (Spojenými silami) má v naší době aktuální význam.
Byť si kvůli maršálovým životním peripetiím jeho osoby v Čechách více váží Olomouc, Praha má na něj také svoje vlastní vzpomínky. Především jsou spojeny s jeho pomníkem, který stával na Malostranském náměstí. Stál tam poměrně dlouho. Od roku 1859 do roku 1919. Pak byl odstraněn. Důvod je z pohledu dneška poměrně úsměvný. Zapsán byl takto:
„Stejný osud postihl i sousoší maršála Radeckého, vymodelované sochařskou dílnou bratří Maxů dle návrhu Kristiána Rubena, profesora pražské malířské akademie. O jeho odstranění se postarala italská vláda. Její velvyslanectví sídlící v nedalekém Thunovském paláci usilovalo o to, co nejrychleji odstranit připomínku četných porážek, které maršál Radecký jejím armádám uštědřoval v bojích za sjednocení Itálie. Ta se pozdě, ale přece jen přidala k Trojdohodě, podporovala vznik našich legií, takže jejím žádostem nebylo možné nevyhovět. Snad to uvítala i pražská radnice, pomník Radeckého byl už velkou překážkou veřejné kolejové dopravy...“
Závěrem snad jen připomenutí, že Radeckého vystřídal pomník francouzského slavisty a bohemisty Ernesta Denise. Ten ale taky musel v roce 1940 zmizet. Původní sousoší maršála Radeckého nyní stojí v Lapidáriu Národního muzea a existují plány, podle kterých by se na zrekonstruované Malostranské náměstí mohlo i vrátit.
ZDROJ 1: http://www.praha.eu/jnp/cz/home/zabava/volny_cas/za_marsalem_radeckym.html
ZDROJ 2: http://stary-web.zastarouprahu.cz/ruzne/pomniky.htm
ZDROJ 3: http://www.radecky.org/index.php/polemika/13-radeckeho-pomnik-dejme-uz-konecne-marsalovi-co-jest-marsalovo
Jsem velice rád, že jak bratr Jiří Motyčka, tak bratr Kolssteyn by uvítali návrat tohoto českého reka do našich, nacionalismem a komunismem „pročišťovaných“ pamětí i do veřejného prostoru. To mě opravdu těší. Jednou snad takových bude nadpoloviční většina.
|
O tom jsem pevně přesvědčen.
Oni si totiž někteří nedovedou představit, že mezi lucemburským státem a Českou republikou došlo k jistému vývoji našeho státu. Ale tací omezenci asi nestojí za řeč, protože bychom se pak dostali k tomu, že jejich někdejší bolševický pohled jim velí škodit za každou cenu, jedná-li se o příslušníka šlechty.
