JM v mailu P. Čornejovi píše: Vážený pane profesore,
tentokrát mám kupodivu jiný problém, který se netýká historie, ale žhavé současnosti. S husitstvím však velmi úzce souvisí.
Jistě jste, pane profesore, zaznamenal fenomén, který se v poslední době rozmáhá stále více a který spočívá ve srovnávání husitství s islámem. Husité jsou přirovnáváni k džihádistům a husitské Čechy k Islámskému státu (nejaktuálnější). Srovnání Jana Žižky s bin Ládinem snad netřeba připomínat. V této souvislosti je také oprašována dávná Schwarzenbergova teze o "bandě lupičů a žhářů". Těmto názorům se dostává sluchu zejména u těch, kteří o historii vědí velice málo, pokud vůbec něco, a těch je v české kotlině bohužel většina. V tomto bezbřehém moři polistopadového tendenčního antihusitizmu je náš web malým ostrůvkem vyváženého pohledu na husitství, který se snaží seč mu síly stačí těmto mnohdy ahistorickým blábolům čelit.
K napsání tohoto mailu mě přiměl článek Karla Steigerwalda z REFLEXu, č. 40 z 2. 10., str. 32 s názvem "Islamisté, dědicové husitských tradic".
Velice rád bych proto znal Váš názor na tento neblahý jev, který se nám tady na dohled Husovského výročí tak rozmohl.
S pozdravem
JM Odpověď P. Čorneje:
Vážený pane kolego!
Děkuji za dotaz, zmíněné antihusitské tažení mě také trápí, jistě souvisí i s plíživou katolizací, která má, též v důsledku činnosti TOP 09, velkou podporu v médiích. Už jsem se ohradil proti různým komiksovým seriálům, minulý týden jsem měl pět přednášek o Husovi a Žižkovi v jižních Čechách, ale na ně povrchní odsuzovatelé husitství nechodí. Srovnání husitů s islámem spočívá na jediném společném jmenovateli. Tím je svatá válka vedená za boží zákon ve jménu nejvyšší, absolutní a tedy svaté pravdy. Z toho logicky pramení intolerance vůči jiným náboženským názorům. V obou případech je ovšem základem universalismus, ať již křesťanský nebo islámský, představa, že spaseni mohou být pouze lidé, kteří svatou pravdu naplňují i obhajují a žijí s ní v souladu. Ostatně americký (podobně jako kdysi bolševický) přístup k nynějšímu světu vychází ze stejných premis. Není divu, protože americká mentalita je přímým dědicem extrémních evangelických sektářů, přesvědčených o svém mesiášském poslání. Ideologie křížových výprav směřujících na Blízký východ má stejný kořen, proto jsou Američané a Evropané v očích radikálních přívrženců islámu křižáky. Náboženskou toleranci začalo vnímat jako hodnotu až osvícenství v 18. století. Posuzovat husity prismatem hodnot 19. - 20. století je však ahistorické a k ničemu nevede. Kritici husitství většinou jeho podstatě vůbec nerozumí. Zdůrazňují jeho negativní jevy, ale zcela přehlížejí, že tvoří (stejně jako reformní koncily) součást demokratizačních tendencí pozdního středověku. Upřímné úsilí o nápravu církve, která měla vést věřícího po bezpečné cestě spasení (jež bylo cílem pozemského života každého křesťana), se tu propojilo se snahou o politickou transformaci, jež měla zajistit podíl na politické moci širšímu okruhu lidí, tentokrát i z měšťanstva a nižší šlechty. Toto vykročení směrem ke stavovskému státu uvedlo v život protoparlamentární tendence (zemské sněmy), patrné i v církvi (koncily). Ale moc jsem se zakecal. To není záležitost jednoho mailu, nýbrž téma na dlouhý a obsažný článek. Ani husitské obrazoborectví nebylo osamoceným jevem. Vyrůstá z tendencí, přítomných v judaismu a křesťanství (ale v krajní podobě i v islámu) od samého počátku. Řeší základní otázku, zda Boha lépe pochopíme prostřednictvím myšlenek a slov, nebo s pomocí obrazů, jež s sebou nesou nebezpečí pověrečnosti a modloslužebnictví. To ovšem řešili i katolíci. Až tridentský koncil dal zelenou obrazům s tím, že lidskou psychiku nezmění. My teď prožíváme jiný extrém - vizualizaci všeho možného a ústup slova, které se již jednou stalo tělem. Tím náchylnější je společnost k manipulaci pány Steigerwaldem a Šafrem.
Promiňte mi nesoustavný blábol. Zajistěte mi sál a publikum, rád Vám vše vysvětlím osobně.
Zdraví
Petr Čornej
zvýraznění JM
|
...
Mohl bys to, prosím, poněkud rozvést? ...