www.husitstvi.cz
http://www.husitstvi.cz/forum/

Názory na husitství po listopadu '89
http://www.husitstvi.cz/forum/viewtopic.php?f=8&t=1081		 Stránka 6 z 21
Autor:  Jiří Motyčka [ 02.08.2012 - 22:05 ]
Předmět příspěvku:  Re: Kalouskovo vítězství u Lipan
Děkujeme za odkaz na zajímavý komentář ke Kalouskově vyjádření o Lipanech.

Dáša Nová píše:
Objevila jsem pěkný článek i stránky:
http://www.czechfreepress.cz/cfp-doporu ... lipan.html ...
Neodvolatelný ministr a správce státní kasy by se spíše než svérázným výkladům historie a kauze Parkanová měl v daleko větší míře věnovat svému resortu a výběru daní. Ale k věci.

Až na některé vyjímky lze s názorem autora článku souhlasit. Zejména v pojednání o tom, že Kalouskův názor na Lipany o něm transparentně odhaluje možná více, než by si sám přál. Nelze však zjednodušeně říci, že se jedná o názor tak typicky katolický nebo pravicový, ale je v něm ukryto ještě něco navíc. Nechci však dále tlumočit, neb každý, kdo si Dášou odkazovaný článek přečte pozorně, udělá si na vše v něm obsažené vlastní názor.
BTW. Jen bych si dovolil upozornit, že v době, o které je řeč (a o níž je i tento web), Vatikán ještě neexistoval. Ale snad každý ví, nebo aspoň tuší, koho a co měl autor článku na mysli.
Autor:  Jiří Motyčka [ 12.08.2012 - 21:23 ]
Předmět příspěvku:  katolický historik o Husovi a husitství
Drobet se zpožděním ...
Letos při příležitosti Husova výročí zhodnotil tuto osobnost v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz i místopředseda prezidentu Klausovi blízké konzervativní Akce D.O.S.T. a katolický historik Petr Bahník: http://www.parlamentnilisty.cz/zpravy/H ... vec-238447

Dovolím si okomentovat pár jeho názorů.
Citace:
... Podle Bahníka je třeba se Husovou osobností zabývat bez jednostranných oslavných či zatracujících hodnocení. Jeho „případ“ i dnes stále vyvolává vášně, často zcela iracionální ...
Svatá pravda.
Zejména katolicky orientovaní historici a katolíci vůbec by si tohle měli vzít k srdci.

Citace:
... Bahník upozorňuje na to, že ačkoli se k Husovi hlásí protestantské náboženské společnosti, Hus byl katolickým knězem a za katolíka se nikdy nepřestal považovat a v řadě věcí stál pevně na katolické půdě, například už ve svém chápání kněžství či v nauce o Panně Marii a úctě k ní ...
Tady se Bahník snaží vlomit do otevřených dveří, i když pro někoho to může být překvapující informace.
BTW. Proč by se k němu neměli hlásit protestanti, kdy Luther i Kalvín byli taky katolíky? :roll:

Citace:
... To vedlo nejen k dvaceti letům válek a hlubokému kulturnímu propadu, zvláště ve srovnání s dobou požehnané vlády katolického vladaře Karla IV., ale bohužel i k tomu, že se tyto síly jaksi zabydlely v části naší národní mentality a čas od času o sobě dávají vědět ...
Stálý akcent na tato negativa (o nichž by se však stejně dalo polemizovat) již hraničí s obsesí.
Jaké síly konkrétně se zabydlely v části naší národní mentality se už o Bahníka nedozvíme. Já mám spíše pocit, že nám chybí husitské sebevědomí, byť i ono mohlo být zdrojem počátků českého nacionalizmu a husitského mesianizmu, který P. Bahník v rozhovoru zmiňuje v negativistických konotacích.

Citace:
... Za klad husitského období pak myslím lze považovat obecné rozšíření zájmu o veřejné dění a duchovní otázky, jakož i definitivní proniknutí národního jazyka do veřejné a politické sféry. Právě od husitských časů je běžným jevem, že jsou různé úřední listiny psány v českém jazyce,“ hodnotí husity Bahník ...
Bravo, pane Bahníku! :D
Skoro by se katolickému historikovi chtělo zatleskat. Bohužel není k těmto ovacím důvod. Proč? Katolickému historikovi se ze seznamu pozitiv vytratil Chebský soudce, kompaktáta, náboženská svoboda deklarovaná Kutnohorským náboženským mírem, zkrátka reformace česká, která svojí nadčasovostí předběhla dobu o jedno století. Hodnocení husitství s absencí výše uvených zásadních aspektů má proto daleko k vyváženému posuzování husitství jako nepřehlédnutelného fenoménu pozdního středověku. :|

Citace:
... Husitské války byly jednou z prvních občanských válek v Evropě a občanskou válku považuji za mimořádné zlo ...
Aspoň nějaké "prvenství" přiznává Bahník husitské revoluci. :D
S tím, že občanská válka je mimořádným zlem, netřeba snad polemizovat. Každá válka je velké zlo, snad s výjimkou té obranné, na niž ve svém "vyváženém" hodnocení husitských válek Petr Bahník taky zapomněl. Jistě nedopatřením. :wink:

Viz také sem ...
Autor:  Rubáš z Hrádku [ 13.08.2012 - 03:27 ]
Předmět příspěvku: 
Občanské války známe už ze starověkého Řecka a Říma. V tom asi priorita husitství nebude...
Autor:  Puotha [ 16.09.2012 - 22:30 ]
Předmět příspěvku:  husitství-názor
Co se týče husitství, řadím se spíše k jeho odpůrcům. Nedívám se na to ale černobíle. Husitství osobně uznávám jako nápravné myšlenkové hnutí, které reagovalo na dobovou krizi a které ideově vyrostlo v intelektuálním prostředí tehdejších společenských elit. Pokud by toto hnutí bylo přejato aristokracií, která z něj mohla učinit účinnou reformní politiku, bylo by to stále potenciálně prospěšné vývoji státu.

S čím ale nemůžu souhlasit vůbec, je samotná husitská revoluce, ke které nemělo dojít. Jakmile se totiž husitské myšlenky vnesly mezi prostý lid, který se začal masově bouřit, začal skutečný společenský rozklad, pro který F. Šmahel našel příznačný termín "doba vymknutá z kloubů". Rychlý hospodářský úpadek, destrukce mnoha životů, movitých i nemovitých hodnot budovaných v předchozích stoletích a výsledná silná kulturní a ekonomická zaostalost Čech jsou pro mě v nerovnováze vůči úspěchům v mnoha bitvách, rozvoji vojenství a vybudování tak zajímavého města jakým je Tábor. Je to jen namátkové srovnání.

Proto je podle mého názoru správné, že radikální složka husitů nakonec prohrála u Lipan a mohla začít určitá konsolidace státu. Podobně skončila německá selská válka, jejíž výsledek dokonce uvítal i sám M. Luther, který si stejně jako Hus silové prosazování svých myšlenek nepřál.

Web i fórum se mi líbí, protože je zde mnoho podrobných informací.
Autor:  Jiří Motyčka [ 17.09.2012 - 09:27 ]
Předmět příspěvku:  Re: husitství-názor
Puotha píše:
... S čím ale nemůžu souhlasit vůbec, je samotná husitská revoluce, ke které nemělo dojít ...
Obávám se, že tak převratné a nadčasové, vpravdě revoluční změny, které byly zakončeny Jihlavskými kompaktáty a Kutnohorským náboženským mírem - jinak řečeno vítězstvím reformace české, která o celé jedno století předběhla tu světovou - by se bez revoluce neobešly. :idea:

Puotha píše:
... Jakmile se totiž husitské myšlenky vnesly mezi prostý lid, který se začal masově bouřit, začal skutečný společenský rozklad ...
Ani s touto tezí nemohu souhlasit. Proč?
"Lidové bouře" vedené radikálními kněžími skončily se zánikem první spotřební komuny a to bylo ve velice rané fázi revoluce.
Ano, pak se prostý člověk mohl angažovat v husitském vojsku, ale už "jen" jako podřízený svým velitelům z řad husitské šlechy. To už byl hegemonem revoluce úplně někdo jiný ...

Puotha píše:
... Rychlý hospodářský úpadek, destrukce mnoha životů, movitých i nemovitých hodnot budovaných v předchozích stoletích a výsledná silná kulturní a ekonomická zaostalost Čech jsou pro mě v nerovnováze vůči úspěchům v mnoha bitvách, rozvoji vojenství a vybudování tak zajímavého města jakým je Tábor ...
Ano, vítězství vojenská jsou v protikladu s nespornými negativy, které husitství s sebou přineslo. Nelze však na jednu misku vah položit rozvoj vojenství a na druhou pak ona negativa. Ne! Na jednu misku položme vítězství reformace časké, bez níž by nebylo ani Jednoty bratrské, a na druhou temné stíny husitství. Ano, cena za toto vítězství byla vysoká ...

Puotha píše:
... Web i fórum se mi líbí, protože je zde mnoho podrobných informací.
Děkujeme za názor i ocenění webu, které nás těší i zavazuje.
Autor:  Puotha [ 21.09.2012 - 11:33 ]
Předmět příspěvku:  husitství II
Díky. Na tohle téma bychom mohli diskutovat dlouho, ale neshodli bychom se. Každý k tomu přistupujeme podle jiných hodnotových žebříčků. České reformaci jako katolík místo neupírám a respektuji ji, ale domnívám se, že kompaktáta přísně vzato nelze pokládat za úspěch, když je odmítl uznat papež a koncilní hnutí začalo svým významem záhy upadat. Paradoxní je, že tento typ "ústavního zákona" zrušil císař Maxmilián o století později na nátlak samotné protestantské šlechty...
Autor:  Jiří Motyčka [ 21.09.2012 - 16:43 ]
Předmět příspěvku:  Re: husitství II
Puotha píše:
... Na tohle téma bychom mohli diskutovat dlouho, ale neshodli bychom se ...
Ale to přece vůbec nevadí! :wink:
Bylo by cosi podezřelého na tom, kdybychom se ausgerechnet na tématu husitství shodli napříč konfesemi a napříš různými světonázory. Husitská epocha navíc obsahuje asi nejvíce kontroverzních momentů z celých našich národních dějin, což jakýsi "sjednocující" pohled předem vylučuje nebo přinejmenším neulehčuje. Jde o to, vyhnout se ahistorickým klišé a extrémním názorům, které se tady právě po listopadu 1989 objevily v takové míře, která nabourala mantinely věcného diskurzu.
Na závěr této mé repliky si dovolím přednést možná až kacířskou myšlenku. Troufám si tvrdit, že různost názorů v diskusi ji dokáže více obohatit a rozvinout než názory pouze shodné a přitakávající si. Dialog však musí být veden slušnou formou a s respektem k názoru toho druhého, byť s ním nemusím souhlasit. (Sorry, že se v mnohém opakuji.) :oops:
Puotha píše:
... Každý k tomu přistupujeme podle jiných hodnotových žebříčků. České reformaci jako katolík místo neupírám a respektuji ji ...
... je bohužel málo katolíků v naší zemi, ale i ve světě, kteří se dokáží na reformaci českou podívat nezaujatě a nejenom prizmatem své konfese ... :idea: :wink:
Autor:  Jiří Motyčka [ 30.10.2012 - 11:13 ]
Předmět příspěvku:  Stálo to za to? ...
Theodor píše:
... Na adresu husitského období jsem měl možná dodat: „slavné, ale tragické“. Ona to ode mne nebyla bezvýhradná chvála, přesto na té slávě mohu upřímně trvat, přes její temnotu. Občas člověka napadne, jestli to všechno (utrpení a rozkol) stálo za to.
Ano, stálo to za to!
Ode mne nikdo nemůže očekávat jinou odpověď.
Husitská revoluce byla trnitou cestou za svobodou vyznání, dnes bychom řekli za svobodou svědomí.
Vyvrcholení revoluce vidím ve třech stěžejních milnícíh:
1) Chebský soudce
2) kompaktáta
a konečně za
3) Kutnohorský náboženský mír.

V neposlední řadě je třeba také připomenout respektované právo volit si svého panovníka zemským sněmem, bez ohledu na nějaké dynastické zájmy, zejména ze zahraničí. Viz odmítnutí Zikmunda jako krále na Čáslavském sněmu a svobodná volba Jiřího z Poděbrad.
Jestli se někdo domnívá, že tyto vpravdě nadčasové, revoluční změny šlo realizovat pouze mečem duchovním (Chelčický) a nikoli světským mečem (husiti), hluboce se mýlí. Po dobrém s husity až do Domažlic, tj. dlouhých 12 let(!), nikdo jednat nechtěl a ani nejednal, přestože oni o to upřímně usilovali. Jejich programem totiž nebyla válka, ale 4 pražské artikuly. :!:
Autor:  Theodor [ 30.10.2012 - 11:53 ]
Předmět příspěvku:  Důležitý dovětek
Jenom dodávám, že on to byl spíše povzdech.
Jinou odpověď, než jsi mi dal, bratře Jiří Motyčko, jsem ani neočekával. Ve skutečnosti mám za to, že rozhodování a hodnocení na základě předpokládaných důsledků je velmi ošemetné, sice závažené ale ne nejvýznamnější. A totéž platí pro zpětný pohled.
:!: Toto na fóru musím připojit. (Původně šlo o dopis.)

:arrow: Pokud jde o ty "nadčasové, ba převratné" změny, souhlasím.
Rzeczpospolita szlachecka se objevila mnohem později a s volbou ve Svaté říši římské to srovnávat nelze. Jenom jsem se domníval, že o volbu (tzn. nejen schválení) se jednalo pouze v případě Jiřího z Poděbrad, nešlo přece o trvalou přeměnu na volenou monarchii. Nebo se pletu?
Jistěže "svoboda křesťanských vyznání", o svobodě muslimům či ateistům nikdo ani v náznaku (pokud je mi známo) neuvažoval (ostatně, byli tu vůbec jací?) a Židé byl zcela výjimečný případ se značným omezením (je otázkou, do jaké míry byli vůbec pokládáni za součást společenství). Ta záměna by byla právě oním ahistorismem. No, ale dejme tomu, že to lze pokládat za jakési ranní červánky.
:wink: Neodpustím si špílec: Nejednalo se o nezamýšlený důsledek a v tomto smyslu "z nouze ctnost"? Postoj, který by se dal vyjádřit slovy: "Když už se nechcete napravit (a být opravdovými katolíky jako my, dodejme), tak nás aspoň nechte vyznávat víru pravou (čili: nechte nás na pokoji!)."
Jiří Motyčka píše:
Jde o to, vyhnout se ahistorickým klišé a extrémním názorům, které se tady právě po listopadu 1989 objevily...
To jistě. Také se chystám na toto téma prohodit pár slov v tématech, která mne zaujala (např. ohledně té "revolučnosti"), popř. v zamýšleném vlastním.
Autor:  Jiří Motyčka [ 30.10.2012 - 12:45 ]
Předmět příspěvku:  jak to mohlo a jak to nakonec dopadlo
Husiti, když vyházeli nenáviděné konšele z okna novoměstské radnice, nemoli vědět, ba ani tušit, k čemu to povede a kde to všechno skončí. Ano, v tomto ohledu máme oproti nim "výhodu", že ty konce známe. Tato výhoda by však měla vésti spíše k hodnocením s nadhledem a odstupem, nikoli např. k tomu, že bychom zaměnili příčiny za následky.

Theodor píše:
... Pokud jde o ty "nadčasové, ba převratné" změny, souhlasím. Rzeczpospolita szlachecka se objevila mnohem později a s volbou ve Svaté říši římské to srovnávat nelze ...
Husovo učení a husitskou revoluci považujeme za nedílnou součást dějinného procesu, kterému říkáme "reformace česká", jež zrodila mj. i Jednotu bratrskou. Zmiňuji-li nadčasovost, mám na mysli především to, že evropská/světová reformace spatřila světlo světa o celé jedno století později.

Theodor píše:
... Neodpustím si špílec: Nejednalo se o nezamýšlený důsledek a v tomto smyslu "z nouze ctnost"? Postoj, který by se dal vyjádřit slovy: "Když už se nechcete napravit (a být opravdovými katolíky jako my, dodejme), tak nás aspoň nechte vyznávat víru pravou (čili: nechte nás na pokoji!)." ...
Jedním z fenoménů husitské revoluce byl tzv. "husitský mesianizmus" spočívající v názoru, že český národ byl vyvolen k tomu, aby napravil celou křesťanskou Evropu. Jak toho husiti chtěli docílit? Po dobrém (husitské manifesty...) či po zlém (husitské zahraniční výpravy...) vnutit zbytku Evropy husitský program, který představovaly čtyři "spasitelné kusy" (artikuly pražské), které se nakonec projednávaly na Basilejském synodu. A právě v Basileji husiti poznali, že tyto představy nejsou reálné. Nakonec se s tím museli i smířit. Takže basilejská kompaktáta bych nepovažoval za "z nouze cnost", ale za kompromis, který byl výsledkem možného. To, že se s ním husitští radikálové nikdy nesmířili, je věc zcela jiná.
Je třeba si uvědomit, že kompaktáta byla nemalým a významným ústupkem i ze strany římsko-katolické církve navdory tomu, že většinová polistopadová rétorika se snaží dohody z Basileje všemožně bagatelizovat.
Autor:  Theodor [ 01.11.2012 - 02:16 ]
Předmět příspěvku:  Re: jak to mohlo a jak to nakonec dopadlo
Jiří Motyčka píše:
(1) Tato výhoda by však měla vésti spíše k hodnocením s nadhledem a odstupem, nikoli např. k tomu, že bychom zaměnili příčiny za následky.
(2) Zmiňuji-li nadčasovost, mám na mysli především to, že evropská/světová reformace spatřila světlo světa o celé jedno století později.
(3a) Jedním z fenoménů husitské revoluce byl tzv. "husitský mesianizmus" spočívající v názoru, že český národ byl vyvolen k tomu, aby napravil celou křesťanskou Evropu.
(3b) A právě v Basileji husiti poznali, že tyto představy nejsou reálné. Nakonec se s tím museli i smířit. Takže basilejská kompaktáta bych nepovažoval za "z nouze cnost", ale za kompromis, který byl výsledkem možného. To, že se s ním husitští radikálové nikdy nesmířili, je věc zcela jiná.

K 1) Naprosto souhlasím.

K 2) O.K., souhlasím. Rzeczpospolita szlachecka však byla uvedena v reakci na Tvou zmínku o volbě Jiřího z Poděbrad. Co je na husitství nadčasového bych rozdělil (nakolik to ovšem vůbec lze, je otázkou) do přínosu „lidského“ a „občanského“. To, co jsem uvedl, patří do druhého; čím komentuješ Ty, náleží do prvního, který je – přiznávám – ve vztahu k husitství významnější.

K 3) Takže si to shrňme: Husité byli vedeni představou, že jejich úkolem je napravit křesťanský svět. Někteří se omezovali na pokojné prostředky, jiní nevylučovali (v „dobré víře“, řekli bychom, byť někteří ne bez jisté ironie) prostředky násilné. Odolali vnějším odpůrcům, ale různili se a zjistili, že svět se napravit nedá snadno (zpěčuje se, potvora) a po zlém už vůbec ne. Basilejská kompaktáta bych „z nouze ctností“ také nenazval. (Nemluvil jsem ostatně o nich, nýbrž o „prosazování svobody křesťanských vyznání“ husitům připisovaném.) Ačkoli z hlediska umírněných byla přijatelným ústupkem a z hlediska radikálů zradou, já sám je oceňuji mnohem výše než všechny tři přímo či nepřímo zúčastněné strany (katolíci, kališníci, radikálové). Své důvody zatím rozebírat nebudu, snad později. Máš pravdu, bratře Jiří Motyčko, v tom, že postoj "Když už se nechcete napravit (a být opravdovými katolíky jako my, dodejme), tak nás aspoň nechte vyznávat víru pravou (čili: nechte nás na pokoji!)." sám o sobě žádnou „z nouze ctností“ není. Je právě jen tím vynuceným a realisticky přijatým (podle mého soudu i principiálně přijatelným) ústupkem. Výsledkem, který původně nebyl zamýšlen žádnou stranou. „Z nouze ctnost“ by se z něj stala teprve tehdy, kdyby někdo, kdo chová nároky větší a je okolnostmi přinucen je mírnit a omezit, prohlásil, že o toto usiloval a to zamýšlel, že toto vždy pokládal za dobré, a že se tím zasloužil o úspěch dobré věci. Někdy se mi zdá, že bývá opomíjeno, že smír byl záležitostí obou stran, byť nutno uznat, že jedna z nich s „novotou“ (pokládanou ovšem za prostou obrodu) přišla a náleží jí tudíž jaksi, jako hybateli větší zásluha, přestože svůj záměr plně neprosadila.

Za velmi dobrý a silný argument považuji: „Jejich programem nebyla válka, ale 4 pražské artikuly.“

Tu otázku smíru pokládám za obzvlášť důležitou, protože to, jak podstatu dotyčného smíru nazíráme, ovlivňuje také naše posuzování jeho případného porušení nebo vypovězení. Kdo jej má za pouhé příměří zapříčiněné tím, že s nepřítelem nelze jednoduše zamést, bude sbírat síly a hledat záminky k nastolení své vůle či obnovení boje, jakmile se okolnosti změní v jeho prospěch. Domnívám se, že je už vcelku jasné, co si o počínání všech tří (případně vícero) zúčastněných stran myslím. Kdyby ne, mohu dát na konkrétní otázku upřesňující odpověď, budu-li jí schopen.

A jak je to tedy s tím „respektovaným právem volit si svého panovníka zemským sněmem, bez ohledu na nějaké dynastické zájmy“ a mou námitkou, že nešlo o přeměnu na volenou monarchii? Jak by se z oné věty třeba někdo mohl domnívat, dodávám.
Autor:  Jiří Motyčka [ 01.11.2012 - 12:26 ]
Předmět příspěvku:  drobné opomenutí ... :-(
Theodor píše:
... Jenom jsem se domníval, že o volbu (tzn. nejen schválení) se jednalo pouze v případě Jiřího z Poděbrad, nešlo přece o trvalou přeměnu na volenou monarchii. Nebo se pletu? ...
Theodor píše:
Rzeczpospolita szlachecka však byla uvedena v reakci na Tvou zmínku o volbě Jiřího z Poděbrad.
...
A jak je to tedy s tím „respektovaným právem volit si svého panovníka zemským sněmem, bez ohledu na nějaké dynastické zájmy“ a mou námitkou, že nešlo o přeměnu na volenou monarchii? Jak by se z oné věty třeba někdo mohl domnívat, dodávám.

Volitelnosti krále, na níž jsem jaksi pozapomněl, se budu věnovat v samostatném příspěvku později (odpoledne/večer). Přesto si dovolím nabídnouti jakýsi "předkrm" z debaty začínající tady. Musím však dopředu upozornit na to, že moje názory se od té doby trošičku posunuly od radikálních a "méně profesionálních" k umírněnějším a odbornějším. Od oné virtuální diskuse již uplynulo dlouhých šest let!
Autor:  Jiří Motyčka [ 02.11.2012 - 00:33 ]
Předmět příspěvku:  k volbě č. králů
JM píše:
Theodor píše:
... Jenom jsem se domníval, že o volbu (tzn. nejen schválení) se jednalo pouze v případě Jiřího z Poděbrad, nešlo přece o trvalou přeměnu na volenou monarchii. Nebo se pletu? ...
Volitelnosti krále, na níž jsem jaksi pozapomněl, se budu věnovat v samostatném příspěvku později (odpoledne/večer) ...
Tak tedy směle do toho! O tom, zda se pleteš, si rozhodni pak sám. :wink: :) 8)

Je však třeba začít od počátku a nikoli zprostředka.
Zikmund Lucemburský se domáhal královského trůnu na základě oprávněných dědičných nároků a na základě nich byl dvakrát (1420 a 1436) korunován českým králem s tím, že v r. 1436 byla vlastně zároveň uznána platnost korunovace z 28. 7. 1420.
Avšak pozor! Již před tímto datem byl vydán tento manifest, kde byla poprvé nastolena myšlenka volitelnosti českého krále.
Čáslavský sněm v r. 1421 odmítl Zikmunda jako krále, což bylo v tehdejší kontinentální Evropě něco nevídaného, neboť zemský sněm se tímto bezprecedentním aktem postavil nad panovníka. :!:

Jak probíhaly volby po smrti Zikmunda Lucemburského?
29. 6. 1438 byl Albrecht Habsburský korunován na základě "vůle českého panstva". Musel přijmout korunovační kapitulaci, jejíž součástí bylo přijetí kompaktát. Tato podmínnka byla tvrdě vyžadována až do nástupu Habsburků Ferdinandem I. na český trůn. O volbě v pravém smyslu tohoto slova nelze však hovořit, neboť v Albrechtově případě, byť on sám se zmiňuje o volbě, se jednalo i o dědičný nárok.
V r. 1440 byl všemi třemi stavy zvolen českým králem Albrecht III. Bavorský. Ano, to byla skutečná volba krále. (Albrecht se tohoto vpravdě nelehkého úkolu zalekl a volbu zdvořile odmítl.)
Ladislav Pohrobek byl v r. 1453 přivítán na českém území jako "dědičný, přijatý a zvolený" král. Stal se tedy dědicem českého trůnu opět na základě vůle panstva i na základě dědičnosti. Nejde o slovíčkaření, ale o velice podstatné záležitosti.
1458 - VOLBA Jiřího z Poděbrad králem. Převratný akt umocněný tím, že svojí urozeností Jiří nesplňoval tradiční požadavky na krále. A o dědičnosti nemohlo být řeč už vůbec!
1471 - Vladislav Jagellonský zvolen králem zemským sněmem v Kutné Hoře.
1507 - Ludvík Jagellonský uznán jako následník trůnu českými i moravskými stavy na základě principu dědičnosti (korunovace o 2 roky později)
1526 - volba Ferdinanda I. Habsburského českým králem. Tady byla však situace poněkud jiná, neb Jagellonci vymřeli po meči, takže vešla v platnost legislativní úprava z doby Karla IV. Přestože Habsburk uplatňoval přes svoji manželku Annu Jagellonskou, sestru Ludvíkovu, dědičný nárok na trůn, musel se podrobit volbě.
A na to mnozí, kteří zpochybňují obeceně princip volitelnosti českého krále, zapomínají, někdy i záměrně.
Autor:  Theodor [ 03.11.2012 - 21:25 ]
Předmět příspěvku:  Skvělý přehled - a co naši sousedé?
:!: To je skvělý přehled! Díky! :?: Nešel by časem doplnit i o situaci na územích sousedních v téže době? Zejména těch s Čechami nějak srovnatelných, např. v Uhrách a v Polsku?
Autor:  Jiří Motyčka [ 04.11.2012 - 23:41 ]
Předmět příspěvku:  Kde je husitství doma? ...
Puotha 30. 9. 2012 mi v SZ píše:
... Ono i to vlastenčení založené na husitské epoše je trochu vratké - zapomíná se trochu přitom, že husitství je doma především na území Čech, Moravě a Slezsku jsou tyto vzory vzdálenější ...
Tady bych si dovolil poněkud nesouhlasit, i když moje úvaha nebude o vzorech, ale o zahraničním povědomí.
Starosta Kostnice ví o Husovi možná víc, než kdekterý Čech. Podobně Basileje o husitech. I když oni slaví a připomínají si především to, že se v jejich městě konaly dva tak slavné církevní synody. Je spousta Slováků i Poláků, kteří o husitství ví (minimálně[!] z pohledu zahraničních výprav) a zajímají se i o ostatní, co s husitstvím souvisí. Pak jsou to také Němci (tam mám dokonce osobní zkušenost!) a možná i Rakušané. Např. Svátek husitských třešní, byť se týká legendy (ale Bůh ví...), se slaví dodnes.
A troufnu si tvrdit, že podobně je tomu i na Moravě, i když byla tehda husitsky vlažnější.
A skupiny historického šermu - tuzemské i zahraniční - hledají i ty vzory. To jsem psal o "amatérském" zájmu.

Pak je tady ten profesionální, který se týká zahraniční husitologie, vč. té transatlantické. Jeden z nich si dal tu práci, že spočítal, kolik ve světě vzniklo husitologické literatury a došel k číslu kolem 5000 děl, různé provenience i zaměření ...
Stránka 6 z 21 Všechny časy jsou v UTC + 1 hodina [ Letní čas ]
Powered by phpBB® Forum Software © phpBB Group
http://www.phpbb.com/