Ano, z toho mě podezírali a podezírají mnozí. Pouze ale jen ti, co mě neznají ...
Ale bylo možná dobrý to zase po dlouhý době připomenout, aby ti, co mě nikdy nepoznají, na to nezapomněli.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Tak ten nadpis je příznačný!
Ta část protestantské šlechty tu byla do Bílé Hory poměrně nezanedbatelná a veskrze domácí, která měla své tituly ještě dřív než tu Habsburkové vůbec začali vládnout, ač je pravda, že právě za Habsburků dostal titul kdejaký měšťanský a zbohatlický rod.

Ale jistě si v současné době, se základní úrovní vzdělání, není třeba vysvětlovat, že Moravia a Bohemia nejsou názvy správnější, alébrž synonymní. Kdežto Bohemiáni je vskutku ahistorický nesmysl.

I já obecně preferuju původní názvosloví a namísto Vratislavi se kloním k Wrocławi, jenže je nutné znát hranice a neříkat Praze Praga...
Stejně jako neříkáme, že je zkomolenina Jan Lucemburský, namísto Johannes Bohemiae rex ac Lucemburg comes. Stejně tak je Henricus de Wartenberg et de Nyestieyky Jindřich z Vartemberka.

Můžeme sice polemisovat o tom, jestli je historicky správné používat Ferdinand II., když většina panovníků se těmito číslovkami neoznačovala, ale netřeba vůbec debatovat o tom, jestli jej nazývat česky nebo německým tvarem. Ferdinand byl rodu habsburského a proto je správně tvar Ferdinand Habsburský, u některých příslušníků rodu pak případně Habsbursko-Lotrinský. Tedy nikoliv německy Lothringen, když tento francouzský region je správně Lorraine (když už), ale v Čechách je správně nazýván Lotrinskem.

Myslím, že to je jak debata na základní škole a tam by jistě ty "otázky" byly o poznání inteligentnější.

_________________
"Poprávu užasli a budou žasnout králové a knížata celého křesťanstva nad tím, že vám byla vlita tak veliká moudrost." sarkasticky odvětil Zikmund Lucemburský, 1419

President francouzské republiky Raymond Poincaré nazval anabási československých legií v Rusku v letech 1918 - 1920 dílem větším a slavnějším, než je ze starověkých dějin všeobecně známá anabáze 10.000 Xenofontových Řeků.
Čeští Husité v 15. století prošli s vítězným bojem takřka celé území Svaté říše římské a pronikli až k Baltskému moři. I jejich potomci důstojně na tuto tradici navázali a českoslovenští legionáři ve 20. století opakovali toto tažení jen v měřítku mnohokráte zvětšeném.

_________________

K tomu viz také projev PhDr. Marka Šmída, Ph.D. s názvem "POSTAVA JANA HUSA JAKO PŘEDMĚT SPORU MEZI ČESKO - SLOVENSKEM A SVATÝM STOLCEM V OBDOBÍ PRVNÍ REPUBLIKY", který byl přednesen na slavnostním setkání u příležitosti 163. výročí narození T. G. Masaryka v budově Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR v červnu 2013 ( http://www.husiti.cz/dialognaceste/Sbor ... 13tisk.pdf - odkaz poskytl Karel Konečný).

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Druhá polovina 19. století a období první republiky jsou charakteristické mj. názorovým střetáváním a různými koncepty pojímání otázky české resp. filosofie českých dějin, jak nám to předváděli např. Josef Pekař a Tomáš G. Masaryk v polemice, která vešla do obecného povědomí pod názvem "spor o smysl českých dějin". Právě Masaryk a Pekař patřili k protagonistům tohoto vleklého názorového sporu, který trval zhruba od poslední dekády 19. století a takřka čtyři dekády století dvacátého.
Přestože postoje evangelíka Masaryka, ženatého profesora a katolíka Pekaře, svobodného staromládence byly nesmiřitelné, jejich kontroverze nešly nikdy za hranu elementární slušnosti a do osobní roviny. Takové džentlmenství se v současné době sociálních sítí a antagonisticky rozdělené společnosti málo vidí. Tyto spory, které tak důvěrně známe, se odehrávají především ve virtuálním prostoru, tj. v internetových diskusích. U autora tohoto příspěvku převládá přesvědčení, že se Masaryk i Pekař ve skrytu duše respektovali a to i v časech, kdy jejich názorové zápolení kulminovalo. Vždyť Otec zakladatel ČSR a president Osvoboditel o Pekařovi prohlašoval, že to byl "hodný" a "dobrý" člověk, což nakonec dokládá i vztah Pekařových studentů ke svému učiteli.
Polemika o smysl českých dějin započala prvním vydáním České otázky. Konstrukt tohoto zásadního díla Masarykova vychází z toho, že české národní hnutí stojí na fundamentu kontinuity humanity, vycházející z husitství, dále pokračuje reformací českou, Jednotu bratrskou, národním obrozením až do současnosti. Masarykovi názoroví protivníci tuto kontinuitu však zpochybnili např. s tím, že prý chápal pojem humanity poněkud vágně. Josef Pekař později Masarykovo pojetí smetl se stolu poukazem na to, že se nestojí na podstatě historické vědy.

Možná bychom ještě měli v této souvislosti zmínit dalšího představitele historiografie prof. Zdeňka Nejedlého, jenž se snažil dát za pravdu oběma hlavním představitelům znesvářených stran v duchu pořekadla o nažraném vlku a celé koze. Masarykovo stanovisko označil Nejedlý za správné z hlediska filosofie a Pekařovo za správné z pohledu vědeckého, historiografického. Přesto v tom byl nepochybně velký kus pravdy. V dobách po únoru 1948 Nejedlý bohužel zapomněl i na tento svůj postoj, neboť totalitní režim odsunul ze svého zřetele nejen Pekaře, nýbrž i Masaryka.

Pozn.: Moje citace z České otázky v dalších příspěvcích budou z vydání nakladatelství Melantrich, Praha 1969.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Chci napsat jen několik poznámek k diskuzi. Když Napo_Leon zmínil legie, tak jsem si vzpomněl na příhodu, která měla s legiemi souvislost. Krajani v Americe posílali peníze na podporu legií, a tu peněžní sbírku prezident Masaryk pak proti podpisu předal Edvardu Benešovi. Rastislav Štefánik se pak Beneše ptal na co byly peníze použity, a nedostal odpověď. Od té doby se moc rádi neměli.
K té otázce smyslu českých dějin se někde již diskutovalo, teď nevím kde, ale odborný názor pak byl, že kontinuita mezi husitstvím a obrozenectvím není. Společnost se vždy snažila posunout z horších životních podmínek k lepším.

No, to je opravdu diskutabilní názor. Proč?
Historická, náboženské, sociální, geopolitická a já nevím jaká ještě kontinuita byla na 3 století přervána Bílou horou. Ale IMHO na ideový odkaz husitství, reformace české a Jednoty bratrská, potažmo na humanitní aspekty této epochy obrozenci nevázali. Čeho jiného by se měli asi tak chytit? ...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Myslím, že je to moc velké, nebo obsáhlé téma, abych byl schopen o tom napsat. Zkusím napsat nějaká hesla, která mě nyní napadají.
Husitství - boj o prosazení čtyř artykulů pražských, a lepších životních podmínek. Reformace česká - zpětný pohled přes Luthera. Jednota bratrská - zlehčování vzdělání. Tehdy ještě nemůžeme mluvit o národě.
Národ vytváří obrozenci - uznání českého jazyka, a určité nadsazení - Jan Kollár , Slávy dcera, a panslavismus, Rukopis královedvorský a Rukopis zelenohorský.
To přerušení tu třista let bylo, takže je to oddělené vývojem společnosti. Jestli to čeho se obrozenci chytili nebyly tak trochu jejich iluze.

Ano.
"Čtyři spasitelné kusy" - jak jim husiti říkali - jsou esencí a programem husitství, neboť revoluce bez programu za velice krátký čas mizí v propadlišti dějin, jak známo. A kalich se našimi dějinami táhne jak červená nit až do Bílé hory, pak na 3 století přechází do ilegality, aby se znovu probudil k životu v době Národního obrození a v Masarykově pojetí výkladu filosofie našich dějin, neboť prý Tábor měl býti naším programem. Teze "Tábor je náš program" nebyla jen planým výkřikem Masarykova historizmu, ale také jeho projevem antikatolického smýšlení, které nijak nezastíral.

Nejenom(!), Karle,
ona vzdělání dokonce příkře odmítala. Ale to bylo pouze v nejranější fázi bratrství, tj. v době "malin nezralých" tohoto nového náboženského společenství, které v bolestech porodila česká reformace. Dítě se však mělo čile k životu a v pozdější fázi Jednoty bylo vzdělání povýšeno na úroveň, z níž přecházel zrak celé Evropě, viz fenomém zvaný "bratrské školství" a Komenský s jeho pedagogikou, ale zdaleka ne nejenom on.

S touto tezí polemizuje a lehce si s pojmem "národ" pohrává mladý historik František Šmahel v publikaci Idea národa v husitských Čechách. K tomu viz také SEM ...

Ano.
A mnozí a mnozí další. Dovolil bych si zdůraznit zejména Karla Havlíčka Borovského - viz následující replika ...Tyto iluze obrozencům sbíral především výše zmiňovaný Havlíček a vracel je docela drsně a nevybíravě s hrušky na tvrdou zem. Havlíček neměl rád vlastenčení, a proto se tak nesmiřitelně utkal např. s J. K. Tylem. Až si to možná chudák ani nezasloužil, protože Tyl byl vlastencem veskrze upřímným. Někdy však dobré skutky mohou dláždit cestu do pekel, na což právě upozorňoval i Havlíček ...

Svatá pravda.
Je však nutné, zvláště v dnešní době, o něm hojně diskutovat a připomínat ho. Především našim mladým, u nichž je dějepis v jejich životních prioritách ne-li na posledním, tak na "předposledním" místě zcela určitě.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Zřejmě by bylo třeba napsat co si je třeba představovat pod tezí , protože ten náboženský význam je dobře znám, a ví se, že to byla také určitá iluze. Jistě to bylo vyjádření antikatolického smýšlení, které také souvisí s tendenčním myšlením po třech stoletích jednoho povoleného náboženství.
Jistě máš Jiří pravdu v tom co píšeš o Jednotě bratrské, ale vypadá to, že někteří lidé u toho počátečního přesvědčení zůstavají. Rovněž by bylo třeba uvést co si lidé představují pod pojmem vzdělání, protože ta představa může být velmi primitivní.
K pojmu národ bych napsal, že je to nový výraz doby obrození, jestli se nemýlím, a možná je lepší mluvit o lidech jednoho jazyka, což tedy není přesné.
O obrozencích si to jistě napsal dobře, ale asi je problém rozlišení dobra a zla, protože někteří lidé nejedli ze stromu poznání dobrého a zlého.

Samozřejmě tímto tady jen udržuji konverzaci.

Na přesný výklad bychom se museli zeptat tatíčka Masaryka a ten už nám to asi nepoví.
IMHO neměl na mysli do všech důsledků táborský radikalizmus, ale pro TGM byl Tábor synonymem husitství a táboři synonymem husitů. Myšlenka táborského komunizmu s jejich společnými káděmi byla sice utopistická, ale bezpochyby rovněž inspirativní, i když neuskutečnitelná v 15. ani ve 20. století.

... tady si nejsem jistý, zda máš na mysli lidi, kteří byli současníky Jednoty, nebo jsou současníky našimi.

nevěřím, že "jen"
Ale i to je záslužné ... na diskusním fóru, které válcují absurdní "debaty" na sociálních sítích.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

K tomu pojmu vzdělání bych tedy napsal, že jsem nemyslel jen na členy Jednoty bratrské, ale na lidi všeobecně.
Tak tedy napíši svůj pohled na pojem vzdělání. Domnívám se, že lidé pod pojmem vzdělání většinou mají na mysli vystudování nějakého oboru na co nejvyšší úrovni, tedy na té nejlepší škole, a dosažení mnoha akademických titulů, a úspěchů s rozsáhlými znalostmi. Žaci a studenti jsou vychováváni v soutěživém duchu aby se snažili jeden druhého předčít ve znalostech, a dovednostech, a ta soutěživost pokračuje celý život. To byl úvod , který jsem chtěl napsat.
O vzdělání mohu napsat, že je to postoj k životu. Předmětem studia tedy nemá být dosažení nějakého titulu, ale získání poznání a dovedností v daném oboru, tedy to má být zájem studenta, který je veden zvědavostí po poznání. Při tom student i absolvent vnímá sebereflexi, že je chybující, a omylný, a že jeho rozum není ta nejvyšší autorita, a uvědomuje si, že to Božské je skryto ve vztahu mezi lidmi, tedy, že je nutné spolupracovat s druhými lidmi, a nenechá se ovlivnit honbou za slávou.
Samozřejmě teď je tady v Čechách taková doba, že bez titulu se nedá ani žít. Stávají se například humorné situace, kdy se lidé dožadují šlechtického titulu, které jsou, jak víš, od roku 1918 zrušeny.

... a sluší se za tuto úvahu, v níž s mnohým souhlasím, poděkovat.
Nebudu tentokráte reagovat jednotlivě na vybrané části předchozího příspěvku, jak je mým dobrým(?) zvykem, ale svoji odpověď shrnu do jednoho souvislého příspěvku.

Vztah ke vzdělání i vzdělání samotné v 15. století a v současnosti je velice obtížné porovnávat, je to totiž diametrálně odlišné. Pokud dnes člověk nestuduje přímo na teologické fakultě - jedno jaké -, tak studium zejména exaktních disciplín je veskrze "ateistické", Bohu na hony vzdáleno a od něj oproštěno. V 15. století tomu bylo přesně naopak a za nejvyšší stupeň vzdělání se považoval doktorát ze svatého bohosloví (teologie), jehož získání předcházelo 12leté studium. A skutečně, doktoři teologie nebyli jednostranní vzdělanci zaměřeni "jen na Písmo" a teologii, neboť museli ovládat mj. i scholastiku, středověkou filosofii, vycházející z té antické, zejména řecké, patristiku ajv. Bez ohledu na to, že pro středověké křesťanské vzdělance byla filosofie služkou teologie. Nedílnou a nezanedbatelnou součástí studia bohosloví bylo též studium i analýza Sentencí Petra Lombarda.
Přesto, nebo možná právě proto, v nejranějším období Jednoty bratrská bylo vzdělání považováno - jako světská marnost - za nepotřebné. Tito bratří upřednostňovali kontemplativní přístup k Bohu někde v ústraní a do tohoto rámce se jim veškerá "světská veteš", vzdělání nevyjímaje, nemohla vejít.
Pro tehdejšího prostého člověka představoval vzdělanec, reprezentovaný např. farářem, nezpochybnitelnou autoritu, k níž vzhlížel s neadekvátní úctou, neboť mu tento velebníček kdesi v Horní Dolní zprostředkoval spojení s Bohem, křtil, zpovídal ho, udílel svátosti, vedl bohoslužby v jejich vesnickém kostelíku a nakonec mu posloužil posledním pomazáním.

Dnes se podobným způsobem pohlíží "pouze" na ty nejproslulejší vědce, kteří pro lidstvo dosáhli něčeho opravdu významného, jako např. náš prof. Antonín Holý. Vzdělaný člověk obecně už nevzbuzuje takovou úctu, neboť za chvíli, jak naznačuješ, nebude pro člověka s vysokoškolským titulem - s prominutím - kam plivnout. Kdo bude vymetat komíny, holit a stříhat, či dojit krávy a dělat podobné věci, to je u Boha. Zřejmě roboti ...
Dnes chce mít každý vysokoškolské vzdělání, chce ho však dosáhnout s co nejmenším úsilím, takže humanitní obory jsou přecpány a studenti na technických univerzitách chybí. A právě ta robotizace vyžaduje absolventy těch posledně jmenovaných škol. Protože sleduji vývoj ve své disciplíně, tak vidím, kolik přibývá absolventů magisterských studií historie, kterým titul Mgr. nestačí, tak se pouštějí do doktorandského studia. Zdá se mi, že pak dochází k velké inflaci i titulů Ph.D. vč. lékařů, a to zdaleka ne jenom těch ve fakultních nemocnicích. A tak by se dalo pokračovat do nekonečna.

Ale to už jsme se poněkud odchýlili od našeho původního tématu, kterým je "spor o smysl českých dějin" a vůbec "otázka česká" v pojetí TGM a jeho oponentů.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Nejprve bychom si měli povědět, jaká že fatální událost se udála v r. 1487, o níž se TGM zmiňuje na vícero místech svého textu. 1. října onoho roku vydal Sněm českého království usnesení, jež postihovalo poddané, kteří opustili panství bez vědomí vrchnosti. Kdo se tohoto činu přesto dopustil, měl být, ať pobýval kdekoli, pod trestem vrácen zpět. Poddaní tedy mohli opustit vesnici pouze(!) tehdy, jestliže dostali od vrchnosti tzv. výhostní list. Tím byl odstartován dlouhodobý proces utužování poddanských vztahů.
Ano, bylo to velice drakonické opatření, které hodně snižovalo význam dopadu Kutnohorského náboženského míru, přijatého dva roky nazpátky na jiném sněmu, především na poddané.

Masaryk zde chápe humanitu především jako záležitost týkající se sociální spravedlnosti v nezprofanovaném smyslu slova. Opatření z r. 1487 bylo přímým útokem proti sociální spravedlnosti s tím, že stále ještě čekáme na její řešení. Lze vůbec v 15. st. o sociální spravedlnosti uvažovat? Ano. Něco o tom věděli již husité a do velké šíře tuto ideu rozvinula právě Jednota bratrská, na niž se TGM hojně odkazuje právě v těch momentech, kdy mluví o humanitě. K tomu viz také sem ...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Masaryk když mluví o humanitě, tak zřejmě vycházel také z určité úrovně člověka. Jsou také lidé mentálně nedospělí, což je celkem běžné. Sociální spravedlnost je celkem citlivé téma i v dnešní době, a mnoho lidí má radikální názory.