Ako je to s názvom husit, husiti atd? Niekde som čítal, že v 15. storočí sa jednalo o hanlivé pomenovanie, ktoré v českých krajinách používali katolícki páni a nepriateľská cudzina. Samotní "husiti," že sami seba nazývali boží bojovníci, alebo používali pomenovanie svojej politickej frakcie - sirotkové, táboriti, bratríci atd. Ako to bolo?

Presne tak, ako si napísal...
P.S. Prepáč mi moju slovenčinu, už je tomu naozaj veľmi dlho, čo som bol v Poprade na vojne...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Touto problematikou se v zahraničí zabýval mj. i prof. F. Seibt. I on konstatuje, že k tomuto v současné době naprosto běžnému označení husité přišli zvenčí. Již brzy po Husově mučednické smrti jeho odpůrci začali agitovat „contra hussitas“.
"Kostnický koncil v r. 1418 začal používat sousloví Wicleffitis et Hussitis jako pracovní termín", uvádí prof. Seibt.

Sami ti, kteří se v revolučním vzplanutí postavili ve jménu Husových reformních myšlenek proti zdiskreditované církvi, se považovali v oné době za pravověrné, nebo chcete-li, lepší katolíky.
Proto by bylo možná někdy vhodnější v případě používání názvu pro revoluční reformisty v důsledně dobových souvislostech a historických reminiscencích používat místo názvu „husité“ spíše označení „kališníci“ nebo „utrakvisti“...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Pravděpodobně první pojmenování někoho jako husitů, bylo použito již za Husova života! v dobách pozdějších to nebylo označení až tak neobvyklé (dle dochovaných pramenů), ale bylo vždy uváděno ve smyslu hanlivém.

Úplně vyloučit se to asi nedá, protože Hus a jeho reformní skupina působili na dějinné scéně relativně dlouho. Proč by této skupině podle její vůdčí osobnosti nemohli řílkat "husiti"? Ale bez relevantních podkladů bych to považoval spíše za spekulaci, ba co víc - nadávalo se jím spíše do viklefistů ...

Je třeba si uvědomit, že označení "husiti" nejprve přišlo zvenčí a mělo spíše pejorativní význam. Křižáci na své nepřátele taky pokřikovali "Huss, Huss, Ketzer, Ketzer ...", což jistě nebylo míněno nijak přátelsky. Bohužel tak to bylo vnímáno i v tuzemsku oné doby. A máme na to i doklad.
V polovině roku 1433 začal svatotrojický sněm za účasti delegátů Basijelského koncilu. Byl to velice důležitý sněm. Ale o to nám teď ani tak nejde, jako spíš o velezajímavé proslovy Prokopa Holého na něm. Kromě těchto závažných vět pronesl ještě cosik jiného. Když se na sněmu hojně zastoupení představitelé utrakvistické šlechty proti označení "husiti" ohrazovali jako potupnému a chtěli se proto od něho distancovat, Prokop naopak celému auditoriu sdělil, že on sám považuje za čest být nazýván po muži, který za obhajobu Božího zákona neváhal zemřít.
K tomu viz ještě také tady ...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

K tomu bych rád uvedl ještě jednu zajímavost.
"Zatímco Hus posměškům na své jméno čelil vtipem ('Hus ještě není upečena'), jeho revoluční následovníci ztratili smysl pro humor. V každém případě název 'husité' zprvu měl potupné a pejorativní konotace a teprve mnohem později se stal neutrálním pojmem obecného slovníku.
V relaci dvou středoevropských expertů basilejského koncilu z března 1432 čteme pozoruhodnou větu: 'A protože naděje, že se Češi dostaví ke koncilu, visí zatím na vlásku, zdá se být na prospěch věci, aby ve veřejných písemnostech koncilu nebyli oslovováni husity, když se zato stydí, nýbrž pouze Čechy, aby nebyli provokováni.'"
(F. Šmahel, str. 54)

Dovolil bych ony dva relátory poněkud upřesnit. Oni se Češi snad až tak za výraz "husiti" nestyděli (neboť si uvědomovali, po kom jsou tak v cizině nazýváni), ale moc dobře věděli, že když jsou takto označováni cizáky a vůbec svými nepřáteli, tak ONI to myslí nepochybně pejorativně.
BTW. Ještě jedno je velmi patrné z oné relace. Totiž to, jak koncilu nesmírně záleželo na tom, aby se čeští "husiti" resp. "kacíři" na konciliární jednání skutečně dostavili.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)