Abychom bratra Žižku lépe pochopili, rozhodla jsem se sem přepsat některé jeho méně známé dopisy. Jsou z knížky ''Na množství nehleďte,'' kterou ve spolupráci
s Vojenským historickým ústavem vydalo r. 1946 Naše vojsko.

Manifest katolickému svazu plzeňskému.
Z počátku února 1421

"My, Jan Žižka, Chval z Machovic, hejtmani a správce lidu táborského, pravě českého v naději boží, napomínámeť vás pro boží umučení, všecky rytíře, panoše, měšťany i sedláky landfrídu plzeňského, abyšte se Pánu Bohu neprotivili více a přikázání jeho svatému ani těm čtyřem kusům spasitedlným, o kteréž my bojujeme s boží pomocí. A vy se jim protivíte a nás tisknete od toho dobrého a od našich duší spasení. Nejprve od slova božího slyšení, druhé od těla božího a krve boží přijímání; sami tak přijímati nechcete a nám i jiným věrným bráníte. Třetí kněžstva nadání, ježto byšte je měli rušiti jako kacířská, proti Pánu Bohu nadání těch bráníte a chcete na tom umříti a nebezpečně smrt chcete trpěti v kacířství. Čtvrtý kus. Hříchy smrtedlné měli byste rušiti a tupiti a těch jste pomocni pohříchu. Nejprv králi Zikmundovi uherskému, kacířskému králi, zrádci Pána Boha i čtení jeho svatého, násilníku panen i paní, mordéři, žháři, zhoubci jazyka českého a s ním pánům Švamberkovi a Švihovským, Henrichovi Elstrberkovi, Kolovratům pomahali jste se jim postaviti proti Pánu Bohu i proti čtení a ustavení božímu přikázání. A chtí vás zavésti o vaše duše i o vaše statky a vámi chtí sobě před králem čest činiti, vy abyšte věrně sloužili a pracovali a o své duše přišli etc. I nedivíme se tomu, že kdož Bohu věren není, také lidem nebude. A tak třebať se jich vám vystříhati, aťby vás více nezrazovali o vaše duše; a takéť i nám to činí aneb činiti chtí, nebudeliť pomoci boží. Ale věřímeť Panu Bohu našemu, žeť nás jich chytrostí a úkladův vystříže. A Pane Bože, dejž vám, abyšte z jich osidel také vypadli a k Pánu Bohu hleděli, jenž jest vám dal tělo i duši. A chtěli(-li) byšte, abychom nepálili a nebrali i země nehubili, i čemu jste Pánu Bohu svobody nedali a těm čtyřem artikulím spasitedlným ut supra, o nichž jste prvé slyšeli? A k nám mluvili, že jim chtí svobodu dáti, a chválíce, že jest to dobré. A toť jsou selhali před tváří boží i před námi."

V tomto listu vidíme jeden z příkladů velice stručného znění čtyř pražských artikulů. Signatáři listu se nazývají správci lidu táborského. Z toho je patrné, že tato funkce již byla použita - byť v trochu jiném významu - před ustanovením Prokopa Holého.
Zikmund je v tomto listu označen za "kacíře". Husiti své nepřátele nazývali taky kacíři a když je tímto stigmatem označili naopak jejich nepřátelé, tvářili se velice rozhořčeně. Z listu dále nelze vyvozovat, že by snad Zikmund v každé vsi, kterou se svým vojskem projížděl, znásilňoval panny a paní a zabíjel kdekoho na potkání. Tady měli husitsi na mysli zvěrstva jeho vojáků, především Kumánů, s nimiž už v této době byly neblahé zkušenosti.

Jindřich z Elsterberka - člen plzeňského landfrýdu (kde však neměl významné postavení) a svého času (říjen 1415) člen katolické ligy, která byla ustanovena mj. i jako reakce na stížný list českých pánů proti Husovu upálení v Kostnici. Zikmund ho po vypuknutí revoluce jmenoval nejvyšším hofmistrem a členem prozatímní vlády, která měla pouze 3 členy.

- ... spasitelným, výše uvedeným ...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

To je velmi správné. Stejný přístup si pro pochopení duševního světa, osobních vlastností a pocitů Žižky zvolil i Miroslav Ivanov ve své výtečné knize "Kdy umírá vojevůdce". Žádný z listů nepsal Žižka sám, protože psát a číst neuměl. Vždy měl po ruce však písaře, kterému sdělil přibližný obsah listu, který písař zaobalil do stylistických a typicky středověkých frází. Přesto z listů sem tam vysvitne Žižkova osobnost.

Z devíti zachovaných Žižkových listů se hned ve čtyřech vyskytují čtyři artikuly pražské. Není to náhodou, neboť Žižka byl o smyslu artikulů hluboce přesvědčen a k boji za plné prosazení artikulů vedl svá vojska. Většina listů začíná množstvím úvodních formulací týkajících se Boha. Tady probleskuje Žižkova pevná a hluboká víra. Každému, kdo bude jeho listy číst, chtěl ukázat, že své poslání provádí z pověření samotného boha. Pokládal se za vykonavatele božích úmyslů a za nástroj zvolený bohem. V listech se nevyskytují žádné náznaky chiliasmu, a tak je zřejmé, že myšlenkám o konci světa a nastolení spravedlivé tisícileté Kristovy říše nikdy nevěřil. Viděl svět trochu střzlivěji, než většina táborských kněží. Z toho vyplývá i to, že Žižka uznával i stavovské a sociální rozdíly (nebyl bojovníkem za práva chudých, jak mylně uváděla marxistická historiografie). Při smrtelném hříchu ale mizely před soudem božím stavovské rozdíly. Boží soud realizovala Žizkova vojska, a takto si Žižka ospravedlňoval způsob trestání smrtelných hříchů proti komukoli. Žižka upaloval katolické kněze a mnichy i odpadlíky od kalicha, protože je chápal jako nepřítele Ježíše Krista. Z listů se také dozvídáme, že Žižka myslí na obecné dobré a dobro české země a Čechů. Bohužel v Žižkově pojetí bylo obecné dobré takové království, které by uznávalo artikuly, a dobrý Čech byl ten, kdo přijímal z kalicha.

_________________

Patrně nejkratším Žižkovo listem je tento, jehož originál je v domažlickém muzeu:

Žižka přimlouvá se u Domažlických za vdovu Kuštajnovou.
Nejspíše z dubna 1422.

''Pozdravenie vám od boha otce a pána našeho Jesu Krista, jenž sě jest dal
za naše hřiechy, a netoliko za nás, ale za vešken svět, aby nás z tohoto světa zlostného vysvobodil, jemuž jest čest a chvála na věky věkóv amen. Žádosť všeho dobrého, v pánu bohu bratřie milí! A vědětit vám dávám, žeť mě jest zpravila nebošce Kuštajnova žena ze Dvorce, že jest dala schovati peřiny a šatstvie své tu u vás Šprochovi. Protož vás prosím, abyšte jí to propustili, což jest jejieho.

Jan Žižka z Kalichu,
zprávce lidu Táborského v naději boží.

Hejtmanóm i všie obci města Domažlického buď tento list dán.''

Když se list týkal boje, byl psaný rázněji, ale v tomto, kde jde o takové obyčejné věci jako jsou peřiny, je i slůvko ''prosím''.

V době, kdy s následujícím listem dorazil Rybka z Lužnice k Třeboňským, husité slavili své vítězství různými obyčeji, jako třeba pasováním na rytíře pod korouhvemi, které byly v bitvě nepřátelům pobrány a král Zikmund mezitím utíkal z Čech, kam vkročil až po skončení husitských válek.

Pověřující list Rybkovi z Lužnice k Třeboňským

V poli u Německého Brodu, 10. ledna 1422

"Pán buoh všemohúcí rač býti s vámi i s námi svú svatú milostí. Bratří v pánu bohu! Jan Žižka z hradu Kalichu, zprávce obcí České země příchylných a plnících zákona buožieho v naději buoží, rychtáři, purkmistru, konšelóm i obci města Třeboňského. Posielám k vám Rybku z Lužnice, ukazatele listu tohoto, svých úmyslóv zpraveného; i žádámť, abyste jemu věřili, což bude s vámi mluviti nenie v tejto mieře, jako bych já sám s vámi mluvil osobně. Dán list nenie v sobotu u Německého Brodu na poli."

Žižka a Táborští přijímají knížete Zikmunda Korybutoviče za pomocníka a správce země České.
Bez místa, 11. června 1422

''S boží pomocí amen! Račtež slyšeti, páni a bratřie, že my s bratřími Táborskými, Domažlice, Klatovy, Sušice, Piesek, i jiní páni, rytieři, panoše i jiné obce, Prachatice a Horažděvice, kteréžto dobrovolně k nám hledie, k Chvalovi,
k Buchovcovi, a nám sebe svěřili, kněze milost jsme přijeli za pomocníka a za zprávci najvyššího této země. I chceme jeho milosti rádi poslúchati, ve všech řádných věcech pomocni a radni býti věrně buohdá; i vás také prosíme všech, abyšte jeho milosti poslušni byli, jakož jste slíbili před pánem bohem. Dále také prosímeť vás, abyšte všichni ve spolek po dnešní den věrně všecky nechuti, hněvy, kyselosti, kteréžto ste mezi sebú, jakž jste živi, od roka nebo nynie měli, konečně odpustili, tak abyšte mohli spravedlivě páteř pěti a řkúce: ''odpusť nám naše viny, jakož i my odpúštíme''. A jestliže toho neučiníte a budete chtieti které búře neb které lži a sváry, rotiece se mezi obcemi, vésti
po dnešní den: tehdy my s boží pomocí, s kněze milostí, s pány konšely i jinými pány, rytieři, panošemi i se všemi věrnými obcemi chceme se k tomu přičiniti a mstíti, buď ktož buď, i žádné osoby nevynímajíc. Slibujeteli nám toho pomocni býti? A ktožby měli s kým co činiti, buďto o zbožie nebo o jiné věci, abyšte bez rocenie, bez zbierání byli před purkmistry, před konšely a před rychtáři řádně každý s svú pří. A starší své, jakožto purkmistry, konšely, obecné a rychtáře, aby v čest měli, a milovali sě za jeden člověk. A tak pán buoh bude s námi i jeho svatá milost, a prospěch nám dá ke všemu dobrému etc.''

_________________
Skláním se před všemi, kteří měli odvahu postavit se církvi ještě v dobách, kdy měla moc nad světem.

... tato pasáž z Otčenáše (páteře) se pregnantně hodila pro vyjádření vzájemného vztahu Korybuta a Žižky v době vzniku tohoto listu. Bylo to však spíše přání otcem myšlenky.

Přesto lze říci, že tímto smířlivým listem Žižka uznává Korybuta de facto, nikoli však de iure. Ještě nedávno Korybut Žižku považoval za 'zhoubce' a Žižka zase bez skrupulí označil Zikmunda Korybuta za 'knížete vražedného a paliče proklatého'. Slepý vojevůdce poté pragmaticky vyhodnotil stav věcí a s knížetem se tímto listem oficiálně smířil, zdravá skepse však přetrvávala především na Žižkově straně ...
K tomu podrobněji viz také tady.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Krásně psaný mobilizační dopis, který by mohl být rozesílaný po celých Čechách po celou dobu husitských válek; říká vlastně toto: "Pojď s námi, neboť v tomto čase je povinností každého chopiti se zbraně proti nepřátelům Božím i českého národa, ale neboj se, Bůh je s námi, prosmež od Něho pomoci a doufejme v Něho, s Ním konečně zvítězíme, život věčný obdržíme!''

Žižka povolává Domažlické do pole.
na Orlíku, 11. září 1422

''Bože, dejž, byšte se navrátili ku první lásce, abyšte hodné skutky první činili. Bratří v boze milí! Prosím vás pro pána boha, abyšte v bázni boží jakožto synové nejmilejší trvali a nestýskali sobě, když od něho trestáni býváte; ale rozpomínajíce se na rozmnožitele víry naší, pana Jesu Krista, proti takovým zlostem, které se od těch Němců dějí, statečně se postavili, vezmúc staré Čechy, ježto zatknúce klanici za škorni, netoliko o boží při, ale i o svú bili sú se. A my pak, milí bratří! hledíce k zákonu božímu a k obecnému dobrému, větší snažnosť máme naložiti, aby kdož můž kej v ruku vzíti a kamenem lúčiti, vzhůru byl.
A protož, milí bratří, věděti vám dávám, že lid sbíráme ze všech stran proti takovým nepřátelům a zhúbcím České země; protož i vy kažte kněžím, ať na kázání lid vzbuzují k boji proti takovému antikristu, a sami trhem volejte, ať všichni, kteří mohú pro starosť a mladosť, vzhůru jsú na každú hodinu.
A myť k vám bůhdá brzy přijedeme; jedno mějte chleb, pivo, obrok koňům připravený, a všichni braň vojenskú; neb již jest čas netoliko proti domácím, ale i proti cizozemcům. Pomněte na váš první boj, ješto jste malí proti velikým, nemnozí proti mnohým, neodění proti oděným statečně bojovali; však ještě ruka boží není ukrácena! Protož důfajíce v boha, buďtež hotovi. Pán Bůh rač vás posilniti. Datum Orlík f. VI. post nativitatis Mariae anno 1422.

Jan Žižka z Kalichu,
zprávce lidu Táborského v naději boží.

Statečným hauptmanům a obci města Domažlického, bratřím milým.''

_________________
Skláním se před všemi, kteří měli odvahu postavit se církvi ještě v dobách, kdy měla moc nad světem.

Pojďme si zase udělat drobnou analýzu tohoto dopisu ...

Tady jako bychom četli echo novozákonního biblického textu ze Zjevení Janova, 2. kapitoly:
"Ale to mám proti tobě, že už nemáš takovou lásku jako na počátku. Rozpomeň se, odkud jsi klesl, navrať se a jednej jako dřív. Ne-li, přijdu na tebe a pohnu tvým svícnem z jeho místa, jestliže se neobrátíš." (Zj 2, 4-5)
Tento apokalyptický text je adresován andělu církve v Efezu, ale Žižkův polní kaplan sumírující text v přeneseném významu má zřejmě obrazně na mysli anděla Domažlických, u nichž se vytratila bratrská láska. Tak je tímto pomyslným odkazem nabádá k pokání, neboť jinak od nich Pán odstrčí svícen, což může znamenat a taky znamená tmu ztráty přízně Spasitelovy, a proto ... ... tímto trestem je pak porážka od nepřátel.

To už je naprosto srozumitelná výzva opět s odkazem na udatné předky, kteří pozvedli zbraň za svou při, ale husiti se bijí za Boží při, tj. za zákon Boží.

Toto je zase zřetelný odkaz na starozákonní deuterokanonické texty z 1. Knihy Makabejské ze třetí (1Mak 3, 17–23), čtvrté (1Mak 4, 8–14) kapitoly a z knihy Nehemjášovy, 4. kap.
A odkaz na známý motiv neukrácené ruky Hospodinovy lze nalézti v devětapadesáté kapitole proroka Izajáše.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Žižka a jiní hejtmané vyzývají sousedy Prachatických, aby se přiznali ke čtyřem článkům Pražským.
Překlad z němčiny.

V Prachaticích, 20. listopadu 1422

''Pán náš, Jesus Kristus, jenž pro nás pro všecky krev svou přehořce prolil, budiž s námi i s vámi se všemi amen!
Bratří a sousedé milí! Věděti vám dáváme, že jakož o pánu slyšíme, (že o nás mluví), že bychom vám byli nepřáteli: věříme vám jako svým milým sousedům, že toho nikterak do nás věřiti nebudete. Ale vězte, že jsme nepřátelé všech zlých kněží a světských lidí, kteří proti nám a proti svatému evangeliu píší a stojí. A takéť věděti vám dáváme, že proti sobě máme všecky zlé křesťany, pro tyto čtyři kusy. Za prvé, aby slovo boží všudy bylo kázáno po celém křesťanství, což se však neděje; druhé, aby pravé tělo Kristovo a jeho svatá krev všem věrným křesťanům, starým i mladým, bylo podáváno; třetí, aby všecko kněžské panování od nejvyššího kněze, tudy i papeže, až do nejnižšího a nejmenšího nebylo trpíno, ani na statcích ani na úrocích, a aby toto panování kněžské světští lidé kazili; čtvrté, aby všickni zjevní hříchové byli stavováni, budiž na králích, na pánech, vladykách anebo farářích, na duchovních i na světských. Proto vám cele jako svým milým bratřím důvěřujeme, že pravdy ty přijmete a nám v tom pomocni budete proti všem pokrytcům a nevěrným křesťanům, duchovním i světským, kteří těmto svatým pravdám odporují. O tom nám listy svými odpověď dejte! Neučiníte-li tak, tu budeme míti za to, že býti chcete nepřáteli božími a všech bratří Táborských. Dáno v Prachaticích, v pátek před sv. Kateřinou.

Jan Žižka z Kalicha,
Chval (z Machovic), zprávce lidu Táborského, Jeník hejtman v Prachaticích.''

Další krásný dopis! Píše se v němi mimo jiné o zlých kněžích, darmožroutech a darmošlapech, kteří šíří lži. Lidi se jich bojí na cokoliv zeptat, protože hned jim řeknou, že neznaji a nemilujou Ježíše, který za ně zemřel.

_________________
Skláním se před všemi, kteří měli odvahu postavit se církvi ještě v dobách, kdy měla moc nad světem.

K tomuto dopisu, který se objevil ve Windeckeho kronice, jen pár poznámek.
Byl pravděpodobně adresován nikoli Prachatickým, ale nějaké sousední obci, já bych nevylučoval i více obcím. Problematická je taky datace. F. Svejkovský a A. Císařová se přiklánějí k té dataci, kterou uvedla ve svém příspěvku Dáša. František Šmahel, tentokrát v souladu s Pekařem, uvádí dataci 20. 11. 1420. Kolem obou uvedených dat Žižka s tábory v tomto regionu operoval, ale 12. listopadu 1420 byly Prachatice definitivně husity dobyty a byla zde ponechána poměrně početná posádka.

Tak jako v jiných listech i zde najdeme odkazy na Písmo Nového zákona, tentokrát se jedná o epištolu apoštola Pavla Židům. Tím se však nechci podrobněji zabývat, zaměřím se tedy na jeden zajímavý detail z dopisu ...
Je zde uveden zjevný apel, že přijímání z kalicha se týká i mladých.
"Mladí" je však velice široký pojem, nijak nevymezující věkovou hranici, od níž je povoleno přijímání podobojí. Takže jsou tím míněny i děti? To ví jen ten, který list koncipoval, my můžeme pouze spekulovat ...
K tomu viz také tady.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Tak o tom píše i Jiří Jánský v Kronice česko-bavorské hranice I:
''Kterému městu v sousedství Prachatic byl tento výhružný dopis určen, není zřejmé, mohlo snad jít i o více adresátů najednou, tedy o jakýsi otevřený list. Pokud přehlédneme městské aglomerace nejblíže Prachaticím, připadají v úvahu Netolice, Bavorov, Strunkovice (nad Blanicí) a Vimperk. První tři náležely v době vydání listu Oldřichu z Rožmberka a oficiálně tedy uznávaly pražské artikuly, zatímco Vimperk náležel katolickým Kaplířům ze Sulevic, na jejichž poddanské městečko nejspíše mířila Žižkova výzva.
Kaplířovský Vimperk se dobytím Prachatic dostal do husitského sevření ze dvou stran - na západě ho ohrožovaly Kašperk (Petr Zmrzlík ze Svojšína) a Sušice, na východě hrad Hus a Prachatice. Ze tří větví Zlaté stezky tak zůstávala na českém území pod kontrolou katolíků pouze vimperská, umožňující strakonickým johanitům a proboštům metropolitní kapituly na Volyni spojení s pasovským biskupstvím. Sblížení Žižky s Petrem Zmrzlíkem na Kašperku právě na konci roku 1420 signalizovalo pro vimperské Kaplíře ohrožení prvního stupně. Táborští hejtmané přeměnili Prachatice na vojenskou základnu pro 'denní válku' s Vimperkem a dalšími katolickými sousedy, ale i pro napadání pasovského biskupství.''

_________________
Skláním se před všemi, kteří měli odvahu postavit se církvi ještě v dobách, kdy měla moc nad světem.

Dříve jednotný Tábor byl již začátkem roku 1423 zmítán těžkými vnitřními neshodami, které byly způsobeny hlavně zájmovými rozdíly zemanských husitů. Žižka viděl, že by v bratrstvu táborském nemohl zřídit pro budoucnost pevnou a jednotnou vojenskou moc, které bylo tím naléhavěji třeba po vítězství konzervativní strany v Praze. Výhodnější podmínky pro vytvoření spolehlivého vojska nacházel v bratrstvu Orebských, které mělo jméno podle hory Oreb nad Třebechovicemi a zaujímalo oblast Chrudimska a Hradecka. Žižka odchází z táborského jihu na východ, kde organizuje stálé polní vojsko, aby již nemusel být závislý na nejistých spojencích a kolísavosti dobrovolníků. Ze sjezdu členů nového svazu, zvaného též ''menším Táborem'' v Německém Brodě (7. dubna 1423) vzešel Žižkův vojenský řád vytyčující pevné zásady, na nichž bylo vytvořeno ukázněné a vycvičené vojsko, stále pohotové bez ohledu na roční dobu či délku tažení a přizpůsobené i organizaci městské obce. Po příkladu Žižkově bylo zřízeno stálé polní vojsko i na Táboře pod vedením Jana Hvězdy.
Zachovaly se nám dva listy, kterými Žižka povolává na sjezd do Německého Brodu:

Žižka povolává bratří Bartoše a Bernarta z bratrstva menšího Tábora na sjezd do Německého Brodu
Na Vilémově 26. března 1423

''Milosť ducha svatého račiž přebývati s vámi i s námi a osvietiti srdce i rozumy naše k vuoli synu všemohúcímu! Bratřie v pánu bohu najmilejšie! Dávám vám věděti, žeť sem nynie na Vilémově, a žádám vás některého, abyšte ke mně přijeli jeden z vás, abychom spolu rozmluvili o poctivé a líbezné našeho pána boha všemohúcieho. A takéť vám věděti dávám, žeť jsem s Táborským(i) zóstal za jeden člověk, a poddali sú sě dobrovolně mne poslušni býti jakožto kdy; i kázalť sem pole sbierati, a počeliť sú. I také posielám do vašich měst, ať by všickni věrní byli nynie s veliký noci v středu neb konečně ve čtvrtek u Brodu Německého, abychom se pokáli, tu kdež sme zhřešili, a tu zóstali podle rady božie za jeden člověk, a podle jeho zákona svatého a rady chudých i bohatých, v pravdách otce našeho pána všemohúcieho, proti nevěrným pokryvačem domácím i cizozemciem. Takéť věděti vám dávám, žeť jest knieže vyjelo pryč z země. A příměřie aby se panem Čeňkem nečinili, leč byšte měli i s jinými súsedy okolo sebe. A o ty věci bohdá rozmluvíme.
Datum in Vilémov feria sexta post annunciacionen Marie virginis gloriose.

Jan Žižka z Kalichu.
Slovútným, statečným bratří v naději božie Bartošěvi, Bernartovi z menšieho Tábora na Valečově buď dán.''

_________________
Skláním se před všemi, kteří měli odvahu postavit se církvi ještě v dobách, kdy měla moc nad světem.

Tady dáva Žižka jasně najevo svým bratřím, že i po odchodu do východních Čech hodlá s Táborem spolupracovat.

Teď se budeme poněkud opakovat, ale jsem přesvědčen, že právě tohle není vůbec na škodu, ba právě naopak ...Za copak se to chce Žižka u Německého Brodu kát?
No, jedná se o známou(?) epizodu, kdy po vítězství u Německého Brodu nad Zikmundem (závěrečná fáze 2. kruciáty) v lednu r. 1422 se Žižkovi vojáci flagrantně provinili proti nejzákladnějším válečným konvencím i proti rytířské cti.
10. ledna probíhala mezi vítěznými husitity a obleženými katolíky ve městě intenzivní jednání o kapitulaci. A ještě před ukončením těchto jednání, kdy pozornost obležených značně polevila, někteří vojáci slepého hejtmana provedli útok proti městu. Žižka tohle sám považoval za svoje selhání a provinění, stále si to vyčítal a ještě po více jak jednom roce cítí potřebu se za tento hříšný skutek u Německého Brodu kát. Jsem přesvědčen, že si tohle Žižka nepřestal vyčítat až do smrti, i když se ona politováníhodná událost stala bez jeho vědomí.
A proto již zde bylo řečeno na jiném místě tohoto fóra mj. také toto:

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Žižka věrné ze Skalice a Náchoda a vůbec z České země svolává na sjezd do Německého Brodu
Na Vilémově 1. dubna 1423

''S boží pomocí Jan Žižka z Kalicha, slúha nestatečný v naději boží. Milost ducha svatého rač přebývati s vámi i s námi a rač osvítiti srdce i rozumy naše i všech věrných, kteříž sú se zasadili o pravdu pána našeho všemohúcího. Všem a ke všem, žádných osob nevymiňujíc, v Skalici a v Náchodě, i jiným všem v České zemi přebývajícím, příchylným k pravdám pána boha všemohúcího, služba má s požádáním všeho dobrého!
Nejmilejší bratří! Napomínámť vás skrze dobrodiní pána našeho všemohúcího, kterýž jest nám mnoho pomáhal i osvobozoval od nepřátel velikých, jakož jest ráčil učiniti u Brodu Německého mocí svú nad nepřátely svými, že sám za nás ráčil bojovati. A my toho vděčně nepřijali sme, ani jeho milosti chvály vzdali sme na tom místě. Ale v lakomství, v lúpeže, v pýchu a v nevěru dali sme se, a tudy sme pána boha rozhněvali, a od toho času málo sme co dobrého učinili. A pán Bůh mstí spravedlivě nad námi pro naše hříchy. I napomínámť ještě všecky pro boží umučení a pro osvobození jeho svatých pravd k prospěchu věrným v svaté církvi, a zlým a nevěrným kacířům k zkažení, s pomocí boží abychom se sešli i sjeli nyní mezi hody v středu s velikénoci do Brodu totiž Německého, kdež sme zhřešili, abychme na témž místě pokání učinili, svých hříchův želejíc, pánu bohu poděkovali z toho daru velikého a nesmírného, jenž jest nám ráčil dáti nestatečným náš nejdobrotivější otec, kterémuž jest chvála na věky věkuov amen. Dále abychom se ustanovili tudyž na témž místě s radou pána boha a jeho svatým zákonem i s jeho se všemi věrnými, radou chudých i bohatých, a zuostali za jeden člověk proti všem pokrytcům domácím i cizozemcům. A vždy s pomocí trojice svaté, jednoho pána vysvoboditele všech v něho dufajících.
Dán na Vilémově leta narození buožího 1422 (sic) u veliký čtvrtek.''

_________________
Skláním se před všemi, kteří měli odvahu postavit se církvi ještě v dobách, kdy měla moc nad světem.