Známý pražský německy píšící novinář Egon Erwin Kisch (1885 - 1948) navštívil na svých cestách Husovo vězení. Působivě popsal poslední chvíle mistrova života v knize, která několikrát vyšla a dá se sehnat ještě v antikvariátech.
https://www.kosmas.cz/knihy/143154/prazsky-pitaval/E. E. KISCH - PRAŽSKÝ PITAVAL (1931)
Poslední mistrův žalářNic nečteme v kronikách o útrapách mistra Jana Husi v Kostnici s tak vytrvalým zájmem jako líčení o jeho posledním vězení. Muka, která vytrpěl ve věži dominikánského kláštera na rýnském ostrově a na gottliebenské tvrzi, potupa a bolest přikování na chladnou skálu, blízkost žumpy, tma v žalářní kobce, bolesti od ledvinových nebo žlučových kamínků - to vše není nic proti nesmírně zchytralé potměšilosti, s kterou ho drželi v prvních dnech června roku 1415 k dispozici koncilu, id est snažili se ho učinit nezpůsobilým pro přelíčení.
Při těchto přelíčeních v refektáři františkánského kláštera stálo sta žalobců proti jednomu, císař, papežové, patriarchové, arcibiskupové, biskupové, infulovaní opati a kapitulní probošti proti prostému mistrovi; jakmile se odvážil odvětit něco na obvinění, ''vyřítilo se s křikem na něho celé to množství, musil se bránit na všechny strany, napravo a nalevo, dopředu a dozadu''. Ostatní ječeli s pohrdavým posměchem, aby nebylo slyšet jeho obhajobu. Mlčel-li a pokrčil-li jenom rameny, poněvadž v tomto pekelném rámusu musel zaniknout jeho hlas, všichni jásali: ''Vidíš, teď musíš mlčet, poněvadž nevíš, co bys odpověděl!...''
Ani místečka nebylo již zdravého na mučedníku Husovi, a příštího dne měl hájit pravdu proti světu mocných a přemoudrých. Ani místečka nebylo na něm zdravého, jenom hlava, kterou mohl myslit, a ústa, kterými mohl pronášet myšlenky. Avšak tu se stalo, právě v žaláři bosých františkánů, že v noci před posledním výslechem (8. června) selhala hlava i ústa. Přepadly ho záchvaty závrati, nemohl zamhouřit oka, a vojáci na stráži udávají, že sténal bolestí hlavy, zimnicí a bolestmi zubů... To nemohla být náhoda: tato banální nemoc se vynořila těsně před poslední příležitostí k odvolání a odpřisáhnutí tak prudce, že mistr Jan se musil obávat, že už nebude s to příštího dne odolat křížovému výslechu! Chce tedy Bůh tímto navštívením naznačit, aby se podrobil?
Trýzněn bolestí dovolával se mistr Jan instance, která měla rozhodnout. A když ráno vyšlo slunce z městského příkopu, věděl, co učiní. Odpovídal církevním knížatům, pokud na to stačilo jeho tělo, pak zbledl jako mrtvola a zapotácel se. Biskup z Rigy a halapartníci odnesli arcikacíře...do podzemní kobky, z níž už nevyšel až do upálení...
Text jsem objevila v učebnici Literatura pro I. ročník středních škol, Hoffmann, Tesaříková, SPN, 1984