Vyšlo již dříve, ale jistě stojí minimálně za zmínku ...
Wilhelm Baum - Císař Zikmund. Kostnice, Hus a války proti Turkům
Z německého originálu "Kaiser Sigismund. Hus, Konstanz und Türkenkriege" přeložili PhDr. Danuše Martinová a PhDr. Pavel Kocek, doslov a lektor: prof. František Kavka
vydavatel: Mladá fronta, Praha 1996

anotace:
Po víc než půldruhém století se českému čtenáři dostává do rukou kniha snažící se postihnout skutečnou podobu posledního velkého příslušníka dynastie, která vtiskla nesmazatelnou pečeť českým dějinám.
Historiografie (a nejen česká) se v minulosti k němu chovala macešsky. Pokud se o něm vůbec zmiňovala, pak převážně z pohledu maďarských, německých, rakouských či českých dějin, vyznívajícího většinou negativně, nejednou zatíženého nacionalistickými předsudky. Teprve v poslední době se historikové odpoutávají od tradičního schématu a začínají dospívat k realističtějšímu pohledu na Zikmunda.
Zikmund Lucemburský (1368-1437), mladší syn císaře Karla IV., král uherský, český a císař římsko-německý, patří nepochybně k nejvýznamnějším panovníkům vrcholného středověku. Takový Zikmundův obraz také vyvstává z knihy Wilhelma Bauma, třebaže autor nezastírá ani císařovy rozporuplné rysy a jeho vinu na upálení mistra Jana Husa.
Doba před Zikmundem navršila olbřímí úkoly, jež musel řešit - ať už šlo o překonání schizmatu v církvi a církevní reformu nebo reformu říše, husitskou otázku či o neustálou nutnost čelit tureckému nebezpečí. Svým cítěním a myšlením byl sice ještě člověkem středověku (značnou část života se hlásil k myšlence křížových výprav, také husité byli pro něj kacíři, umění jednat s lidmi, pragmatismus a otevřenost pro nejrůznější novinky vědy a umění však už prozrazují císaře jako zástupce epochy renesance a humanismu. Byl to velmistr diplomatické hry, jenž svou velkou politiku rozehrával na šachovnici sahající od středoasijských chanátů po Anglii a od Skandinávie až po Itálii a jenž vlastně položil základy budoucí podunajské monarchii.

https://www.nln.cz/knihy/podebradska-era-v-zemich-ceske-koruny/
Kniha „Poděbradská éra v zemích České koruny“ se snaží podat pestrý, výstižný a vyvážený obraz tohoto významného úseku českých dějin. Ve 20 kapitolách rozdělených do šesti tematických bloků (Král a jeho doba, Ekonomika poděbradské éry, Náboženská situace a duchovní klima, Právní stav, Konec klidných časů, Zahraniční vztahy) přibližuje nejen svět vysoké politiky a válečných polí, ale i mnohé z toho, co ovlivňovalo chování šlechty i neurozených lidí, duchovních i laiků, co je těšilo i co jim bralo klidný spánek. Nesnaží se přitom poděbradskou dobu či „husitského krále“ Jiřího z Poděbrad idealizovat, glorifikovat ani podrobovat odsudkům, ale nově reflektovat, obohatit historické poznání o výsledky výzkumů posledních let a desetiletí, o nové metodologické a interpretační přístupy, o nezvyklé úhly pohledu a paralely.

Petr Elbel - Pravé, věrné a křesťanské příměřie... Dohody o příměří mezi husity a stranou markraběte Albrechta na jižní Moravě

Monografie se obrací k doposud opomíjenému fenoménu dějin husitských válek – dohodám o příměří mezi válečnými stranami. Zaměřuje se na jižní Moravu, kde se zachoval zajímavý korpus těchto dohod z let 1427–1433. Pozornost je nejprve věnována listinnému formuláři dohod, které jsou následně zasazeny do širšího kontextu dějin husitství nejen v regionu. Rozbor dohod o příměří v souhrnu obohacuje poznání politických dějin husitské epochy, přináší řadu poznatků k dějinám každodennosti a prohlubuje znalost topografie a prosopografie husitské jižní Moravy. Součástí knihy je edice zkoumaných písemností, přehledná tabulka, mapa i obrazová příloha.

Nedávno vyšla knížka Oty Halamy, Pavla Soukupa - Kalich jako symbol v prvním století utrakvismu
Vydalo: Nakladatelství FÚ AV ČR Filosofia, Praha 2017

anotace:
Kolektiv autorů zastupujících různé obory bádání o minulosti zkoumá roli kalicha v náboženském a veřejném životě 15. století. Kniha je věnována nejen teoretickému odůvodnění a praktickému zavedení utrakvismu v roce 1414, ale především kulturněhistorickému kontextu přijímání pod obojí v dalším vývoji husitství. První století utrakvismu umožňuje sledovat posun významů mezi učenou a neučenou sférou, mezi husitským a katolickým prostředím i mezi oblastmi písemného a vizuálního vyjadřování. Jednotlivé příspěvky se zaměřují na symbolickou funkci kalicha, ale upozorňují také na její limity a na konkurenční identifikační prostředky, které se v 15. století objevily.

... recenzi té publikace naleznete zde ...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

V loňském roce vyšla kniha Lenky Bobkové a Tomáše Veličky "Jan Zhořelecký. Třetí syn Karla IV.: Korunní země v dějinách českého státu VII"

anotace:
Kolektivní monografie věnovaná poněkud pozapomenuté postavě českých a středoevropských středověkých dějin, nejmladšímu synovi českého krále a římského císaře Karla IV, Janu Zhořeleckému.
Jednotlivé studie ho představují jako muže, který se už v poměrně mladém věku stal aktérem řady politických událostí, prostředkoval různá jednání, snažil se pomáhat svému bratrovi, českému králi Václavu IV. Sledují komplikované vztahy uvnitř lucemburského rodu a bouřlivý kontext konce 14. století. Prezentují ho také jako výkonného politika (zastával funkci zemského hejtmana), který byl neustále v pohybu. Sám jako nejmladší člen přímé linie nemohl pomýšlet na velké tituly a musel se spokojit s uměle vytvořeným titulem zhořeleckého vévody. Jeho životní cesta skončila dříve, než stačil prokázat své další schopnosti, když zemřel ve věku 26 let za podezřelých okolností v klášteře Neuzelle.

https://www.kosmas.cz/knihy/220709/jan-zhorelecky.-treti-syn-karla-iv

... první část recenze naleznete ZDE ...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Známý pražský německy píšící novinář Egon Erwin Kisch (1885 - 1948) navštívil na svých cestách Husovo vězení. Působivě popsal poslední chvíle mistrova života v knize, která několikrát vyšla a dá se sehnat ještě v antikvariátech.
https://www.kosmas.cz/knihy/143154/prazsky-pitaval/

E. E. KISCH - PRAŽSKÝ PITAVAL (1931)

Poslední mistrův žalář

Nic nečteme v kronikách o útrapách mistra Jana Husi v Kostnici s tak vytrvalým zájmem jako líčení o jeho posledním vězení. Muka, která vytrpěl ve věži dominikánského kláštera na rýnském ostrově a na gottliebenské tvrzi, potupa a bolest přikování na chladnou skálu, blízkost žumpy, tma v žalářní kobce, bolesti od ledvinových nebo žlučových kamínků - to vše není nic proti nesmírně zchytralé potměšilosti, s kterou ho drželi v prvních dnech června roku 1415 k dispozici koncilu, id est snažili se ho učinit nezpůsobilým pro přelíčení.

Při těchto přelíčeních v refektáři františkánského kláštera stálo sta žalobců proti jednomu, císař, papežové, patriarchové, arcibiskupové, biskupové, infulovaní opati a kapitulní probošti proti prostému mistrovi; jakmile se odvážil odvětit něco na obvinění, ''vyřítilo se s křikem na něho celé to množství, musil se bránit na všechny strany, napravo a nalevo, dopředu a dozadu''. Ostatní ječeli s pohrdavým posměchem, aby nebylo slyšet jeho obhajobu. Mlčel-li a pokrčil-li jenom rameny, poněvadž v tomto pekelném rámusu musel zaniknout jeho hlas, všichni jásali: ''Vidíš, teď musíš mlčet, poněvadž nevíš, co bys odpověděl!...''

Ani místečka nebylo již zdravého na mučedníku Husovi, a příštího dne měl hájit pravdu proti světu mocných a přemoudrých. Ani místečka nebylo na něm zdravého, jenom hlava, kterou mohl myslit, a ústa, kterými mohl pronášet myšlenky. Avšak tu se stalo, právě v žaláři bosých františkánů, že v noci před posledním výslechem (8. června) selhala hlava i ústa. Přepadly ho záchvaty závrati, nemohl zamhouřit oka, a vojáci na stráži udávají, že sténal bolestí hlavy, zimnicí a bolestmi zubů... To nemohla být náhoda: tato banální nemoc se vynořila těsně před poslední příležitostí k odvolání a odpřisáhnutí tak prudce, že mistr Jan se musil obávat, že už nebude s to příštího dne odolat křížovému výslechu! Chce tedy Bůh tímto navštívením naznačit, aby se podrobil?

Trýzněn bolestí dovolával se mistr Jan instance, která měla rozhodnout. A když ráno vyšlo slunce z městského příkopu, věděl, co učiní. Odpovídal církevním knížatům, pokud na to stačilo jeho tělo, pak zbledl jako mrtvola a zapotácel se. Biskup z Rigy a halapartníci odnesli arcikacíře...do podzemní kobky, z níž už nevyšel až do upálení...

Text jsem objevila v učebnici Literatura pro I. ročník středních škol, Hoffmann, Tesaříková, SPN, 1984

_________________
Skláním se před všemi, kteří měli odvahu postavit se církvi ještě v dobách, kdy měla moc nad světem.

Lipany - na místě samém jsem se ještě nebyla podívat, tak se tam vrátíme alespoň VII. kapitolou z 2. dílu této knihy http://husitstvi.cz/literatura/prokop-veliky/

''30. května 1933. -
Chýlí se ke druhé s poledne, a den je jako korálek na hrdle pěkné dívčiny. Po polích kolem silnice se zvedá bujná úroda, ale vítr neválí vlny po lánech zeleného ještě obilí. V úpadech kvetou louky ostrou žlutí pryskyřníků, bělí kopretin a nevtíravou červení kohoutků; však není daleko do senoseče. S hůry se sype perlivý zpěv skřivanů, kteří se na modré půdě oblohy rozletují v tanečních kruzích. Ticho je; vánek ani šeptnutím nezalehne...
Předivně vítá lipanský kraj osamělého poutníka...
Jediný bělošedý oblak je na nebi, ale ten přikryl slunce tak, že jeho stín padl na celou Lipskou a od ní sahá k Přistoupimi na západ, ke Lstiboři na sever, za Chotouň jde a stáčí se na východ až k Vrbčanům, aby se zase kolem Třebovlí vrátil. Všecko co je dál, hoří v slunci, a to vyvolává zvláštní dojem, jako by se krajina, pohroužená ve stínu, propadala níže...
Pouhé zdání, náhodný klam, ale přes to je srdci drahý zvláštní teskný smutek, který z něho vane...
Zde tedy bylo...
Ode dneška za rok bude tomu pět set let...
Na kraji Čertovy brády, která se znatelně táhne až k Chotouni, vypíná se mlčky začernalá již kamenná mohyla. Kolem ní v širokém kruhu keř vedle keře. Jsou to hustě trnité a rudě kvetoucí šípkové růže. Za mohylou k nejvyššímu bodu Lipské zelené pole, hojně prokvetlé ohnicí - a za ním zbytek lesíka. Na západ výšina Chřibů, od níž se půdní vyvýšenina obrací na sever k Velkým Klečkám a odtud dále k Chrášťanům. Krajina od této čáry až k Čertově brázdě na východ je nejstrašnějším českým polem krve, prolité v bratrovražedném zápasu...
Hned pod strání vyčuhují střechy Lipan. Asi uprostřed vzdálenosti k nim - maličko jen vlevo - zaujal postavení Prokop Veliký a zavřel se tu do vozové pevnosti. Tu zleva na něho udeřil Krchlebec předstíraným útokem. Tam uprostřed krajiny u nepatrné výšinky utkal se v boji s panskou jízdou Čapek ze Sán.
A zase asi v polovině té vzdálenosti, maličko jen pod vyústěním soutěsky Velkých Kleček odehrál se poslední zoufalý boj Sirotků pod Prokůpkem. A těsně na sklopu stráně bylo bojováno ve vozovém zavření naposledy pod Prokopem Velikým a věrným Roháčem z Dubé...
Tam vpravo, právě uprostřed délky Čertovy brázdy, byl dobojován poslední zoufalý boj.
''Na hrobech'' se tam říká - a nemohlo býti dáno vhodnější jméno tomu místu, na kterém byla prolita poslední kapka krve, na kterém byl dobit poslední záchvěv toužení o sestoupení království božího na tuto zem, poslední záchvěv toužení po pravé svobodě a bratrské i sesterské rovnosti všech podle příkazu Kristova, jasně vysloveného v první větě jediné modlitby, kterou dal všem, kdož v něho uvěřili...
Temný stín leží vytrvale na celé té krajině. Bělošedý oblak tvrdošíjně setrvává na slunci a nechce uhnouti. Snad se v jeho stínu nelíbí skřivanům, jejichž zpěv sem umdleně zaléhá z ozářené dálky...
České pole krve...
Od prvního vyšlehnutí odporu našeho národa, od vystoupení Husova až k tomuto poli krve uplynul pouhý třicet jeden rok, doba, která byla vyplněna zápasem za svobodu svědomí a lidskou důstojnost jednoho každého...
Zde skončilo jatkami...
Z temného stínu jako by dosud ztrouchnivěle čpěla dávno prolitá krev asi dvou desítek tisíců...
A v dálce za stínem hoří do daleka krajina v slunci...
Ano, tam je Říp, tam Bezděz, dále Mužský, Trosky, Tábor, Kumburk, Zvičina... Zem po třech stoletích zase svobodná...
Třicet jeden rok trvalo, než nejvyšší vypětí českého ducha i české síly ztroskotalo na tomto poli krve...
A stín, padající na lipanský kraj, je děsivý a krutý.
Mrazí v něm, že se až přikrčuješ - a cosi tě nutí, cosi tě prosí, aby ses tu pomodlil otčenáš tak vroucně, jak jsi neučinil ani jako malé dítě - a třeba už dávno nečiníš.''

_________________
Skláním se před všemi, kteří měli odvahu postavit se církvi ještě v dobách, kdy měla moc nad světem.

Nově vyšla kniha Jiřího Krutiny Bitva u Ústí nad Labem 16. června 1426: a význam stanutí Prokopa Velikého v čele husitů
https://www.kosmas.cz/knihy/233144/bitva-u-usti-nad-labem-16.-cervna-1426

Zatím jsem ji nečetl. Autorovi loni vyšla kniha o Jeronýmovi Pražském.

Letos vyšel historický román Mileny Štráfeldové s názvem "Svatý rváč - Román o Jeronýmovi Pražském".

anotace:
Historický román o osudech Jeronýma Pražského, předního českého učence přelomu 14. a 15. století a blízkého přítele Jana Husa, vychází z důkladného studia historiografických prací. Na základě dochovaných materiálů zde autorka vytvořila možnou podobu životních osudů tohoto nestálého bouřliváka a církevního reformátora.
Rodák z Nového Města pražského patřil k největším vzdělancům své doby. Studoval na čtyřech evropských univerzitách, vydával se na dlouhé cesty do Oxfordu, Jeruzaléma nebo Litvy, pro své názory byl však nakonec upálen stejně jako Hus na kostnické hranici. Kniha je výjimečná nejen zásadním příběhem z české a evropské historie, ale i tím, že se autorka snaží najít rovnováhu mezi dochovanými fakty a vlastní autorskou fikcí.

https://www.kosmas.cz/knihy/228668/svaty-rvac-roman-o-jeronymovi-prazskem

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

V českém překladu Karolíny Srncové vyšla špičková kniha Oliviera Marina: Geneze pražského reformního hnutí 1360-1419.
Prof. František Šmahel k tomu napsal mimo jiné: Mnoho odborných prací ztrácí svůj význam bezmála dříve, než spatří tiskařskou čerň. Jiné, ty lze spočítat na prstech jedné ruky, uzrávají jak dobré víno. Kniha Oliviera Marina profesora na Univerzitě Paris XIII, mezi ně patří a již dnes lze říci, že se přiřadila ke špičkovým zahraničním dílům o českém reformaci.

V těchto dnech vychází monografie od Jindřicha Marka - Václav Koranda ml. - Utrakvistický administrátor a literát ...

anotace:
Univerzitní mistr, církevní úředník a autor mnoha polemických spisů, Václav Koranda mladší (kolem 1425 až 1519), byl čelným představitelem třetí generace českého utrakvismu.
Zemřel krátce předtím, než do Čech začaly pronikat první reformační myšlenky z německých zemí. Utrakvismus v této době velké věroučné inovace nepřinášel, Koranda se nicméně velmi aktivně podílel na vymezování kališnických pozic vůči protivníkům z řad katolíků i radikální reformace. Historik Jindřich Marek ve své monografii věnuje pozornost zejména Korandově osobní knihovně, z níž se dodnes dochovalo více než sedmdesát svazků. Sledované období bylo z hlediska vývoje knižní kultury v mnoha ohledech převratné: vedle rukopisů se jako komunikační médium stále více prosazovaly tištěné knihy. Významné kulturní změny přelomu 15. a 16. století se projevily jak v Korandově literární činnosti, tak i ve skladbě jeho knihovny.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

V roce 2014 vyšla kniha Petra Hory-Hořejše s názvem Evropan Jiří z Poděbrad - král do bouřlivých dob.

anotace:
Kniha vychází k 550.výročí mírových snah krále, který předběhl svou dobu o několik století. V jeho žilách nekolovala královská krev. Za normálních okolností, v poklidnějších časech, by proto neměl na panovnické žezlo nárok. Jako pouhý šlechtic se v tehdejší přísně hierarchizované společnosti ocital o schůdek níž – k trůnu mohl leda v pokleku zhlížet. Přesto se jako jediný a současně poslední Čech dokázal vklínit do posloupnosti dynastických vládců Koruny české.
Autor Petr Hora-Hořejš proslul svojí řadou knih Toulky českou minulostí. Také jeho nová kniha o Jiřím z Poděbrad zachovává model, kdy hlavní text je doplněn na každé straně okrajovým sloupcem doplňujících informací. Samozřejmostí je bohatý obrazový doprovod.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)