V knize Idea národa v husitských Čechách od historika Františka Šmahela, jsem narazil na vzpomínku Mistra Jana ke vpádu Bavorů a Míšňanů do Čech v roce 1401. Je to zcela unikátní vzpomínka, která zcela mění pohled na Mistra Jana v otázce válečným otázek. Cituji tuto vzpomínku z roku 1414: "Když Bavoři s Míšňany vtrhli do Čech a pálil vesnice, mučili a zabíjeli české chuďasy, rmoutil jsem se nad těmito špatnostmi a řekl, že v tomto ohledu jsou Češi ubožejší nad psy a hady, neboť nehájí své království, ač k tomu mají SPRAVEDLIVÝ důvod". Ihned jsem si po přečtení této myšlenky vzpomněl na pana Halíka, který kde může prosazuje zásadu, že myšlenky katolického kněze Husa, byly středověkým Bin-Ladinem Žižkou a dalšími husitskými vrahy zcela mylně pochopeny, protože Hus NIKDY nechtěl ozbrojený konflikt.

Zajímavá informace, Sabine. Z toho by se dalo dedukovat, že pokud by se M. J. Hus mohl účastnit hlasování na univerzitě o oprávněnosti použití světského meče proti nepřátelům Božího zákona, je evidentní, jak by hlasoval.
K trapnému přirovnání Žižky k Bin Ladinovi středověku panem Halíkem jsem se vyjádřil při hodnocení jeho komentáře v anketě Největší Čech...

Halík se prostě snaží husitům Husa vzít a ukázat, že to byl katolík s katolickými názory a všichni husité jsou hlupáci, protože ho nepochopili, případně navíc teroristi vraždící neviné lidi...

Já bych se právě chtěl vyhnout tomu s čím pan Halík spekuloval. Nehci říkat co by bylo kdyby bylo, co by se stalo kdyby se stalo, prostě kdyby jsou chyby. Není dobré někomu vkládat do úst, co by asi řekl. Fakta jsou fakta. Je sice pravda, že si někdy musí historici "domýšlet", když chybý fakta, ale to musí dělat opravdu seriózní formou na základě logických úvah.

Výše uvedená citace je velmi zajímavá. Podle ní jasně vyplívá, že Hus schvaloval použití síly při spravedlivé obraně (to stejné vlastně hlásal i T.G. Masaryk). Ovšem obrana musí být opravdu spravedlivá a přiměřená, jakoukoliv mstu by Hus nemohl už z principu svého chápání Kristova zákona schválit. Hus by určitě schválil obranu husitů před agresory z ciziny i z venčí, kteří chtěli je i samotné Husovo učení potlačit rovněž vojenskou silou. Na obranu měli samozřejmě právo. Nesmíme ovšem zapomínat, že husité často dělali činy, které by šli těžko označit za mravní, nebo za spravedlivou obranu, např. vypalování klášterů a ničení památek. (Je důležité říci, že lidé bojující proti husitům dělali ale to stejné na husitech a českých lidech vůbec). Každopádně se domnívám, že TUTO formu husitství by Hus nemohl akceptovat. Jakoukoliv nespravedlnost, ať ze strany husitů nebo ze strany jejich protivníků, by Hus určitě odmítal. Byla by chyba chápat Husa jako člověka, který by husitství 100% přijal, určité výhrady by měl zcela určitě, což ovšem neznamená, že by jistě byl pro husitství, i když v poněkud umírněnější formě.
Co se týče T. Halíka, myslím že tu není zcela pochopen jeho názor na husitství. Samozřejmě by to chtělo více konkrétních citací, aby bylo jasné, co tím je na mysli. Člověk také musí přihlédnout k faktu, že Halík je člen katolické církve, takže má určitě, některé předem dané postoje. Já se ale spolu s ním domnívám, že Hus opravdu válku nechtěl. Válka by byla pro Husa až nejkrajnější řešení. Obrana ano, ale válka se zabíjením civilistů, vypalování klášterů a ničení památek rozhodně ne. (např. pozdější husitské spanilé jízdy se dají těžko považovat za obranou válku v pravém slova smyslu). Takže Hus si opravdu ozbrojený konflikt nepřál. Ale přání a skutečnost je něco jiného a Hus nemohl vědět, ajk se situace dál vyvine, v případě nutnosti by obranu asi opravdu požadoval. Navíc Halík není rozhodně jednoduchá osobnost a vyvozování veškerých jeho názorů po přečtení jednoho jeho článku nebo jedné diskuse v televizi by bylo velmi nepřesné a zavádějící. Halík se často snaží na jeden názor dívat různými způsoby a proto se často jeho názory na určitou věc liší. Člověk musí brát úplně všechny jeho výroky k danému tématu jako jeden neoddělitelný celek. Aspoň v krátkosti se pokusím obhájit pana Halíka před názory, které mi příjdou poněkud zkreslené, ovšem jak už jsem napsal, chtělo by to více konkrétních citací, protože jak už jsem napsal, člověk musí u Halíka vzít v potaz vše, co napsal nebo řekl. Zaprvé si jsem jistý, že Halík rozhodně z Husa katolíka udělat nechce (prosím o případné citáty, které by měli dokázat opak).. Hus katolík bezesporu byl a sám se jím cítil. Jeho názory se s ofic. názory tehdejší církve často lišili, což Halík nepopírá, dokonce se snaží ve své úvaze v knize Co je pevné, není bez chvění ukázat, v čem s Husovými teologickými názory nesouhlasí a proč (zároveň však konstatuje, že je to pouze jeho subjektivní názor, který zdaleka nemusí být přesný a vychází pouze z jeho znalostí). Takže katolické názory podsouvat Husovi určitě nechce. Pokud máte na mysli jeho prohlášení, že dnešní katolické liturgie mají mnohem blíže k tehdejším hustitským než k tehdejším katolickým, což je bezesporu fakt, tak tím pochopitelně nemyslí, že by Hus měl stejné názory jako tehdejší kat. církev. A Hus sám přece rozdělení církve nechtěl, on chtěl hlavně reformu církve už existující, která se mu právem zdála značně jiná než ta, kterou požadoval Kristus.
Také tvrdit, že alík si myslí o všech husitech, že jsou hlupáci a že husitské hnutí je škodlivé je velmi nesprávné. Sám Halík je často katolíky obviňován ze svých dobrých vztahů s husity a sám ve své knize Ptal jsem se cest (kde je mimochodem opravdu dobře vidět velmi důležitý aspekt Halíkova nazírání na husity) říká, že pokud by církev reagovala na Husovi snahy o reformaci vstřícně a sama se chtěla zplešit " asi by nedošlo k tragickému západnímu schizmatu v následujícím století". Sám ale dodává, že v historii "kdyby" neplatí a že reformace se rozhodně musí chápat jako velmi důležitá událost, která dokázala velmi obohatit křesťanskou tradici. To že Halíkův vztah k husitství není zcela pozitivní vychází z toho, že husitské hnutí samo nebylo zcela pozitivní. Idealizaci husitů, která probíhala za národního obrození, 1. republiky a komunistů, máme snad za sebou a musíme se naučit husity posuzovat kriticky (ne ve smyslu je zkritizovat za každou cenu), abychom si z jejich velkého dokazu dokázali vzít něco i pro dnešek. V jiném případě by se hustiství stalo jen naleštěnou trofejí na regále, která nemá žádný důležitý úkol a to by přece byla neodpustitelná chyba.
Nepopírám tedy, že Halík kritické výhrady nejen proti husitům, ale i proti samotnému Husovi má, jsem však zásadně proti tomu dělat z Halíka nějakého krvežíznivého odpůrce husitů, který jim nemůže přijít na jméno.

Lando.C > Škoda, že jsi zrovna neuváděl konkrétní citace nebo situace, které by spíš oddalovaly obecnou rovinu.
T. Halík je inteligentní, "duchovně způsobilý" člověk s nadhledem. Já si ho proto dost vážil, ale po několika jeho zvláštních výrocích (netýkaly se husitství) jsem svůj "obdiv" velice rychle zkorigoval.
Bohužel též mluvím nekonkrétně, ale to z toho důvodu, že už si ani nevzpomínám, co mě tak popudilo, že od ho té doby beru s odstupem...

_________________
"Poprávu užasli a budou žasnout králové a knížata celého křesťanstva nad tím, že vám byla vlita tak veliká moudrost." sarkasticky odvětil Zikmund Lucemburský, 1419

Protože moje odpověď bude poněkud delší, rozdělím ji raději pro přehlednost do 2 příspěvků.

1. část
O tom, co by Hus akceptoval, či nikoli, můžeme pouze spekulovat. Vždyť husitské války vypukly až 4 roky po jeho smrti. A za ty 4 roky, v předvečer revoluce se ještě spousta věcí udála. Jediné, co lze s velkou mírou pravděpodobnosti konstatovat je to, že Husovi by jistě bylo bližší pojetí „boje“ Chelčického než táborských radikálů...

Myslím, že v tomto ohledu by oba byli zajedno. Vždyť TGM říká: „…kdyby mne někdo napadl, vzal bych do těchto starých rukou cihlu a hodil bych ji po něm.“ Jeho filozofie útoku/obrany byla také jednoznačná: má-li být v boji útočníka s obráncem někdo zabit, ať je to útočník.
Ani jeden z nich tedy pochopitelně neměl na mysli válku za každou cenu, ale oba jsou zajedno v tom, že když mě někdo napadne, musím se bránit a ne nečinně přihlížet s rukama v klíně a ten boj, tj. obranná válka jsou pak evidentně obhajitelné, nebo chcete-li spravedlivé...

No, nevím, ale Halík spíš neustále akcentuje právě to, že Hus byl katolík. Myslím, že nejvýstižněji na toto téma se vyjádřil Dalibor Molnár v několikrát již tady na fóru zmiňovaném článku ...

Já toto na mysli určitě nemám. Pochybuji totiž, že husitská bohoslužba vysluhovaná v improvizovaných podmínkách (např. ve stodole, protože jinde to prostě nešlo) s podáváním Kristovy krve v podobě vína z hrníčku knězem bez ornátů se podobala dnešní katolické liturgii. Když pominu zásadní rozdíl, kterým je podávání podobojí, tak k dnešní katolické liturgii mohly mí blízko snad bohoslužby vysluhované např. pražskými konzervativci v čele s některými mistry teologické fakulty, kteří měli vyšší svěcení...

Ano, s tímto hodnocením v podstatě souhlasím.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

2. část
Ano. Nelze „obhajovat“ excesy, k nimž docházelo při válečném běsnění za husitské revoluce. To už je totiž v dnešní době anachronizmem. Přesto je třeba vidět vše v dobových souvislostech a zkusit se na to podívat i z té druhé strany, kterou já musím neustále připomínat, protože se na ni stále zapomíná nebo pro mne z nepochopitelného důvodu nechce o ní vůbec slyšet...

Podobně na rejsy, nesprávně nazývané zavádějícím názvem „spanilé“ jízdy je třeba se dívat optikou nejvyšších husitských velitelů, tj. vnímat je i z hlediska vojensko-strategického. Vidět v nich jenom jakési výpravy za kořistí je velice zjednodušující. Můžeme se pouze do alelujá přít, který aspekt (vojensko-strategický či zásobovací) měl při které výpravě vedlejší efekt, ale to je asi tak všechno, co se s tím dá dělat...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Co se týče Halíka, tak každý s ním máme jiné zkušenosti a zážitky, takže je logické, že se na něj díváme různě. Mě zase například od něj nedávno trochu popudilo, že se distancoval jako katolík od Husových názorů (viz. Co je pevné, není bez chvění), které mi přišli pochopené poňekud jinak než jak je chápal sám Hus. Ale jinak mi příjde (je to ovšem můj osobní názor, možná jde spíše o to jak na člověka Halík osobně působí), že Halík rozhodně není karierista, naopak svým často kritickýcm posotjem katolické církve si vysloužil to, že se pravděpodobně nedostane v církevní hierarchii dál než na kněze, kterým je teď. Také si ale na druhou stranu rozhněval plno nekatolíků, že se snaží často kat. církev obhajovat. Dá se říct, že je často neoblíben jak u katolíků, tak u nekatolíků, což pro jeho kariéru a popularitu určitě nepřidá. Také si velmi vážím jeho snahy o mezináboženský dialog, který mi příjde v dnešní době velmi důležitý a Halík je v tomto směru podle mě opravdu člověk na svém místě. Samozřejmě, že s mnoha Halíkovými názory nesouhlasím, ale automaticky přestat Halíka kvůli těmto názorům akceptovat by byla pro mě osobně veliká ztráta. Možná je to také ovlivněno tím, že jeho knihy, články a rozhovory studuji spíše z teologického a ne filozofického pohledu. Každopádně vycházím ze svých zkušeností s Halíkem, které můžou být odlišné od vašich, což je přirozené a plně to respektuji.
Co se týče Husa a jeho postoje k válečnictví, tak jsem rád za tak kvalitní odezvy. Setkávám se totiž stále s poměrně hodně lidmi, kteří berou hustiy jako "svaté bojovníky" bez chyb a např. popírají to, že husité sami často vraždili civilisty, vypalovali kláštery a ničili památky. Člověk by si myslel, že už takoví lidé snad nejsou, ale bohužel má zkušenost je jiná. Jsem proto velmi rád, že vaše odpovědi svědčí o opravdu historickém a kritickém přístupu k husitům. Akorát je špatné, že dnes se trochu přehnaně upozorňuje na tyto husitské excesi a pomalu se vytrácí ten obrovský duchovní náboj a odkaz, který dali našemu národu jako své dědictví. Už jen ta plejáda mimořádných osobností, ať už světských, či duchovních je úžasná. Přitom se ale také nesmí zapomenout na chování např. Zikmundova vojska v Čechách a vůbec chování všch křižáků, které bylo o to horší, že pocházelo z agrese a ne z obrany.
Vlastně mi šlo poukázat pouze na to, že je fakt, že husité dělali "excesi" a že je také nanejvýš pravděpodobné (já myslím, že je to jisté), že s těmito excesi by Hus nesouhlasil. Ale opakuji, že pouze s těmito excesi, což se nevztahuje na husity, protože Hus by nesouhlasil se zabíjením nevinných ať by ho páchal kdokoliv. Jinak jsem si jistý, že tu hlavní myšlenku a cíl husitských válek by Hus rozhodně podporoval.
Také je zajímavý Husův vztah k trestům smrti a ke kacířům vůbec. Podle všeho to vypadá, že Hus (obvzláště ke konci svého života) se stavěl spíše k nepoužívání trestu smrti a požadoval spravedlivé a slušné chování ke kacířům, kteří podle něj měli být neustále po dobrém přesvědčováni o svém omylu a měla s ními být vedena diskuse, kde by se jim vysvětlilo, v čem je jejich názor špatný. Bohužel si už nevzpomínám, kde jsem tyto Husovy myšlenky četl, pokud o nich něco výte, mohli byste je tu zmínit. Myslím že jsou velmi zajímavé a že celkem souvicí s Husovým pohledem na války a na zabíjení vůbec.
Jinak vám všem velmi děkuji za spravedlivé a opravdu kvalitní reakce na svou minulou odpověď a chtěl bych se ještě zeptat, jaké zkušenosti máte vy s vnímáním husitů a jejich významu u dnešních Čechů.

V úvodu musím říci, že si prof. Halíka vážím, i když pochopitelně s mnoha jeho názory nejen jako protestant nemohu souhlasit. To, že neustále v souvislosti s Husem účelově akcentuje jeho katolictví mi už dávno přestalo vadit.
Avšak daleko více mi vadilo a stále ještě vadí jeho prohlášení o Žižkovi, když se o něm vyjádřil jako o "Bin Ládinovi středověku". Pominu-li jeho jakýsi "teologický" podtext, je to prohlášení veskrze ahistorické. Podrobněji k tomu zde a následné příspěvky...

Avšak zpět k Husovi a jeho vztahům k...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Nesmíme v těchto souvislostech směšovat či zaměňovat názory Husovy s názory, které zastával Petr Chelčický. Chelčický, jak známo, trest smrti jednoznačně a nekompromisně odmítal, prosazoval veskrze amilitantní myšlenky a na všechny lidi se díval jako na bratry v Kristu vč. "kacířů", kteří pomýlení jistě být mohli, to ale pro Chelčického neznamenalo, že musí skončit na hranici. Naopak.

Ale zpět k Husovi.
Přestože Hus násílí obecně neprosazoval a byl jeho odpůrcem, uznával, na rozdíl od Chelčického, za jistých okolností nevyhnutelnost použití síly. Také trest smrti jako následek jistých hrdelních zločinů resp. smrtelných hříchů schvaloval. Tady se "řídil" starozákonní zásadou "oko za oko, zub za zub". Odmítal ale "propouštění na kauce", protože to si mohl dovolit pouze solventní jedinec, nikoli však prostý poddaný. Podrobněji o Husově názoru na poslání světské moci lze najít na hlavních stránkách tohoto serveru...
O jeho vztahu ke kacířům se můžeme pouze dohadovat, protože pochopitelně on sám sebe za kacíře nepovažoval. Troufám si však tvrdit, že by nekompromisně odsoudil např. táborské chiliastické blouznivce odmítající mj. mystérium svátosti oltářní (eucharistie), které se i bohapustě vysmívali...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Podle mého názoru je nutné snažit se v každém konfliktu(ať už člověk proti člověku, nebo stát proti státu)co nejdéle vyjednávat a hledat cestu nenásilí. Vést dialog. Je jasné, že s někým to prostě nelze(opět se to týká jednotlivců i mas)a potom je naprosto přirozené se bránit, třeba i násilím. Pokud jedna strana zaútočí, nelze jen přihlížet.
Kristus sice říkal: milujte své nepřátele a v přikázání stojí: nezabiješ, ale kdo by mohl přihlížet násilí na navinných obětech? Myslím, že to je přesně případ husitů a husitských válek.Jakousi formu útlaku jsou lidé schopni snášet, ale co je moc, to je moc.Někdy nelze nic nedělat. Zabití v sebeobraně je sice zabití, ale je to odpověď na porušení přikázání ze strany útočníka.
Vraždění NE! Sebeobrana ANO!

_________________
Přispěj nám, sílu dej a v dobrém nás zachovej, svatý Bože svou milostí.

Pojďme se ještě pro úplnost podívat obecněji na vztah husitů k trestu smrti.
Husitství přineslo radikální změnu v nazírání na trest smrti. Tento nový pohled vyvolával pochopitelně kritiku katolíků a to jak českých tak i ze zahraničí. Již od počátku revoluce byl zakazován trest smrti oběšením za krádež. Ve smyslu závěrů, které již v r. 1419 předložili univerzitní mistři, měl být trest smrti vynášen jen za velmi těžké zločiny a smrtelné hříchy.
Je s podivem, že i radikální táborští kněží odmítali trest, který po jeho vykonání nešel vzít nazpět. Možná proto táborský senior Mikuláš z Pelhřimova dostal důvěru a na koncilu v Basileji obhajoval artikul o trestání smrtelných hříchů. Mikuláš z Pelhřimova právě v pasáži týkající se trestů smrti akcentoval to, že popravenému již nejde vrátit život v případě, že by se později ukázalo, že byl spáchán justiční omyl. Také Jan Rokycana, který na koncilu v Basileji obhajoval artikul o přijímání podobojí i pro laiky, ve svém projevu 4. 4. LP 1433 uvedl, že v Praze po velice dlouhou dobu nebyl nikdo oběšen za krádež. Podrobněji o tom v tématu Deník táborského kněze o jednání Čechů na koncilu...

Přátelé a bratří, sledujete pozorně, jaká poselství ti "zlí" a "hnusní" husité již v 1. pol. 15. st.(!) vysílali světu? A tak toto a ještě také např. vytvoření podmínek pro dvojvěří jakožto projevu náboženské tolerance budou navždy tvořit nezpochybnitelný vklad husitství do euroatlantické křesťanské civilizace...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Zajímavá zamyšlení nad Janem Husem mě vedou také k jedné myšlence. A to, že snad bylo pro Husa dobře ( prosím, aby to nebylo chápáno zle ), že neprožil období husitských válek.
Jistě by se mu nelíbilo - zejména jejich počáteční domácí fáze a stejně tak likvidace některých kněží atd...
Při jeho mírné povaze by toto nesl velice těžce, protože jeho milovaný český lid trpěl a země se křečovitě svíjela ve válečných časech.
Jisté asi je i to, že by se proti Zikmundově agresy postavil a požehnal božím bojovníkům...
Jan Hus měl velké srdce, což ve spojení s jeho inteligencí a duchovním zaměřením, pomáhat bližním, by byla nešťastná konstalace v této etapě.

Neb je to smutné zamyšlení, přidám něco snad veselejšího bratři...
Naše ČNB se rozhodla vydat v roce 2012 emisní zlaté mince k 600 výročí Mistra Jana Husa a k 800 výročí Zlaté buly sicilské.
Každá má stát 10.000 Kč ...začínám šetřit , neb tu Janovu musím míti a vřele doporučuji.

Z názoru, lépe řečeno z přirovnání Žižky k U.B.L. panem Halíkem, rozhodně nejsem nadšený a souhlasím např. s hejtman.......a propó, církev by si měla ještě hodně zamésti před vlastním prahem, neboť to byla právě ona, která potažmo v dějinných souvislostech " vyprodukovala " právě např. Jana Žižku a roucha kněží potřísněná krví nevyperou se v Azuritu
Nejsem bezvěrec, ale myslím, že k Bohu vedou jiné cesty...

Tak on kdyby se z Kostnice vrátil (bez kreditu?), tak by asi žádné husitské války s velkou pravděpodobností nebyly.

Jsem přesvědčen, že v tomto i jiných ohledech by jeho stanovisko bylo velice podobné, ne-li dokonce shodné, se stanoviskem Petra Chelčického.

Byl by zřejmě zajedno s těmi univerzitními mistry, kteří schválili použití světského meče za účelem obranné války.

To by záleželo mj. i na tom, jak by se postavil především k počínání dědice trůnu.
Platí však ve výše uvedených souvislostech jedna zásadní teze. I kdyby Hus neskončil na hranici a svůj život by si zachránil, tak s velkou mírou pravděpodobnosti blížící se jistotě by se do své vlasti už nevrátil, svůj život by dožil někde v zahraničním klášteře a své rady či doporučení by mohl domů udílet jen zprostředkovaně.
Něco více o tomto také v této knížce ...

P.S. Ale to to jsme se dostali na půdu nebo přesněji řečeno na tenký led kontrafaktuální historie ...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)