No, vraťme se zase na chvíli k meritu věci ...
JM píše:
... Pražané se snažili opuštěné kláštery aspoň nějak využít ...
Zcela jinak s kláštery zacházela husitská levice táborského a orebského rázu, i když i tady byly výjimky potvrzující pravidlo.
Ti zcela nekompromisně kláštery spolu s klášterními kostely a budovami ničili, přičemž vzaly za své klášterní knihovny a skriptoria, kde bylo zlikvidováno velké množství písemných a jiných kulturních památek nedozírné hodnoty. Nedílnou součástí těchto fenoménů bylo i husitské obrazoborectví, jež bylo husitskými ideology také biblicky zdůvodněno. Avšak v současné době je míra nepochopení
husitského ikonoklasmu srovnatelná s mírou jeho odsouzení bez hlubší znalosti věci.
Kněží a řeholníci pokud se jim nepodařilo uprchnout, byli nuceni k přestoupení ke kalichu. V případě odmítnutí této nabídky, která nebyla nabízena dvakrát, byli mučeni a různými způsoby (topením, upalováním, ap.) krutě usmrcováni. Ano, byly to projevy "chiliastického teroru", projevy nahromaděné a léty zadržované nenávisti k církvi a jejím představitelům, kteří se mnohdy zpronevěřovali životu dle směrnic Božího zákona. A kláštery byly považovány za lokality, kde se tyto projevy dle mínění husitských ideologů objevily v koncentrované a zároveň latentní podobě.
V nečetných katolických regionech byla situace pro kláštery poněkud jiná, přesto i tady nad řeholníky visel Damoklův meč v podobě přechodu této lokality pod husitskou správu (např.
klášter v Louce). I v katolických oblastech se v důsledku sekularizace církevního majetku musely kláštery velice uskrovnit, aby tak jejich osazenstvo na vlastní kůži poznalo, co obnáší život v chudobě prvotní církve.
Mniši a jeptišky, kteří přišli o své klášterní domy a o střechu nad hlavou, se stali součástí velké emigrační vlny, která zasáhla Čechy i Moravu. Katoličtí exulanti prchající před husitskými vojsky nacházeli útočiště v sousedních i vedlejších zemích Koruny, tj. např. v Bavorsku, Rakousku, Slezsku, Sasku atd. Exulanti revoluční a polipanské doby měli jedno společné. Než by přistoupili ke kalichu, nebo přijímali podjednou vedle těch kacířů podobojí, raději opustili svoji domovinu. Emigrace je tristní záležitostí v jakékoli době a za jakýchkoli okolností.
