Svatá říše římská

(sacrum Imperium Romanum) bylo oficiální označení pro konglomerát zemí dnešního německého státu, značné části Itálie, Rakouska, Švýcarska, východní části Francie, Lucemburska, Belgie, Holandska a do určité míry Čech a Moravy a zemí Koruny české. V čele tohoto celku stál římský král (císař). Původcem útvaru byl císař Karel Veliký, obnovitel někdejší římské říše v nových poměrech středověké Evropy. V historické literatuře, především německé, je až dosud ztotožňována s německou říší. Jde o nepřesnost, zčásti záměrnou, vyvolanou německým nacionalistickým myšlením. Jako "Svatá říše římská německého národa" (sacrum Imperium Romanum nationis Germanicae) se poprvé označuje až v r. 1512. Císař František II. se 6. srpna 1806 vzdal titulu římského císaře a oznámil rozpuštění Svaté říše římské. František II. se prohlásil patentem z 11. srpna 1804 za dědičného císaře rakouského jako František I.

Husité - Ktož jsú boží bojovníci | © 1998-2012 M. Gelbič & T. Sabolčák & J. Motyčka | podpora www.czechpatriots.com | RSS