Husitské vojenské jednotky

Vytvořením polního vojska, vybaveného jak vlastními vozy bojovými a spižními, tak dělostřelectvem, jezdectvem a pěchotou, tedy v dostatečné míře všemi prostředky, tehdy dosažitelnými - vznikla vyšší vojenská jednotka, která byla schopna samostatně provádět významné bojové úkoly.
K provádění bojových úkolů by ovšem zdaleka byla nestačila tato vyšší jednotka, kdyby nebyla lehce ovladatelná, kdyby nebyla účelně organizována a členěna.

V husitském vojsku byl základní nejmenší taktickou jednotkou bojový vůz s osádkou. Složení osádky bylo řešeno zřejmě na základě zkušeností tak, aby tato nejmenší jednotka měla zajištěnou jak určitou palebnou sílu (střelci z kuší a ručnic), tak také ochranu vozu a spřežení pro boj zblízka ve dvou pavéznících, čtyřech cepnících a ve stejném počtu sudličníků. Celkový počet mužů šikovaných k vozu činí 18-21 lidí, nebyl však vždy stejný, ale podle potřeby větší či menší. Osádka měla svého "hejtmana".
Každých 10 vozů bylo opět organizační jednotkou pod velením "desátníka", jehož povinností bylo dodržovat pochodový pořádek vozů, udržovat správné vzdálenosti a bdít nad správným dorážením vozů při sestavě v hradbu. Další organizační článek tvořil vozový řád, který měl svého hejtmana; nad hejtmany jednotlivých řádů byl hejtman nad vozy.

Osádka bojového vozu

Ochrana spřežení na pochodu

Střelec s kuší

Mužstvo nezačleněné k vozům se rovněž dělilo na menší jednotky, roty sudličníků a cepníků, které byly trvalými celky a měly vlastní korouhve. Snad jim veleli "rotymajstři" nebo "padesátníci". V boji se ovšem združovali ve větší celky (houfy), jimž patrně veleli "setníci", o nichž se v pramenech časteji mluví. Také pěší měli nad sebou jako celek hejtmana.

Husitské jezdectvo, bylo samostatným celkem, která se dále, pro konkrétní účely" členila na menší jednotky. Husitské jezdectvo se výrazně lišilo od těžké, pomalé a neobratné rytířské jízdy svou pohyblivostí a to především díky výzbrojí, která byla nepoměrně lehčí. Ačkoliv hlavní váha boje spočívá v husitských válkách na mnohem početnější pěchotě, úkol jezdectva není zanedbávající. Vedle zvláštních úkolů, které plnili husitští honci jako průzkumný oddíl a čelné a boční zajištění pochodujícího vojska, združují se v bitvě k jezdeckým útokům a hlavně k pronásledování nepřítele.
Zdy byli v husitském vojsku také koněberky není jisté. Jednalo se o oddíl, který byl jakýmsi polním četnictvem s úkolem dozírat nad pochodovým pořádkem, zadržovat neukázněné bojovníky, kteří samovolně opustili pochodový proud, případně chytat zběhy a brát jim koně - odtud jejich název.

Husitský jezdec

K oboum hlavním částem vojska (k pěchotě a jezdectvu) náleželo ještě dělostřelectvo, avšak informace o jejich organizaci nejsou příliš podrobné. Stejně jako ostatní jednotky měli i dělostřelci nad sebou "hejtmana nad puškami".

Nezbytným doplňkem husitských vojsk, která se svými početnými těžkými vozy kladla přirozené nároky na schůdnost cest i na úpravu terénu při pochodu vojska v uzavřeném šiku, byly oddíly mostařů a cestařů.

Taktické rozdělení vojska na jednotlivé "zbraně" a oddíly mohlo splnit svůj účel jen tehdy, bylo-li ovládáno rozčleněným velitelským sborem:


	Úvod Stručná historie Husovo učení Husitská víra Bitvy a tažení Husitské válečnictví Vojenské jednotky Výzbroj husitů Přehled v datech Rejstřík osob Rejstřík pojmů Dobové dokumenty Galerie Husité v knihách Husité ve filmu Husité v písních Novodobé artikuly Řekli o husitství Námět filmu Odkazy Diskuzní fórum O webu	Vytvořením polního vojska, vybaveného jak vlastními vozy bojovými a spižními, tak dělostřelectvem, jezdectvem a pěchotou, tedy v dostatečné míře všemi prostředky, tehdy dosažitelnými - vznikla vyšší vojenská jednotka, která byla schopna samostatně provádět významné bojové úkoly. K provádění bojových úkolů by ovšem zdaleka byla nestačila tato vyšší jednotka, kdyby nebyla lehce ovladatelná, kdyby nebyla účelně organizována a členěna. V husitském vojsku byl základní nejmenší taktickou jednotkou bojový vůz s osádkou. Složení osádky bylo řešeno zřejmě na základě zkušeností tak, aby tato nejmenší jednotka měla zajištěnou jak určitou palebnou sílu (střelci z kuší a ručnic), tak také ochranu vozu a spřežení pro boj zblízka ve dvou pavéznících, čtyřech cepnících a ve stejném počtu sudličníků. Celkový počet mužů šikovaných k vozu činí 18-21 lidí, nebyl však vždy stejný, ale podle potřeby větší či menší. Osádka měla svého "hejtmana". Každých 10 vozů bylo opět organizační jednotkou pod velením "desátníka", jehož povinností bylo dodržovat pochodový pořádek vozů, udržovat správné vzdálenosti a bdít nad správným dorážením vozů při sestavě v hradbu. Další organizační článek tvořil vozový řád, který měl svého hejtmana; nad hejtmany jednotlivých řádů byl hejtman nad vozy. Osádka bojového vozu Ochrana spřežení na pochodu Střelec s kuší Mužstvo nezačleněné k vozům se rovněž dělilo na menší jednotky, roty sudličníků a cepníků, které byly trvalými celky a měly vlastní korouhve. Snad jim veleli "rotymajstři" nebo "padesátníci". V boji se ovšem združovali ve větší celky (houfy), jimž patrně veleli "setníci", o nichž se v pramenech časteji mluví. Také pěší měli nad sebou jako celek hejtmana. Husitské jezdectvo, bylo samostatným celkem, která se dále, pro konkrétní účely" členila na menší jednotky. Husitské jezdectvo se výrazně lišilo od těžké, pomalé a neobratné rytířské jízdy svou pohyblivostí a to především díky výzbrojí, která byla nepoměrně lehčí. Ačkoliv hlavní váha boje spočívá v husitských válkách na mnohem početnější pěchotě, úkol jezdectva není zanedbávající. Vedle zvláštních úkolů, které plnili husitští honci jako průzkumný oddíl a čelné a boční zajištění pochodujícího vojska, združují se v bitvě k jezdeckým útokům a hlavně k pronásledování nepřítele. Zdy byli v husitském vojsku také koněberky není jisté. Jednalo se o oddíl, který byl jakýmsi polním četnictvem s úkolem dozírat nad pochodovým pořádkem, zadržovat neukázněné bojovníky, kteří samovolně opustili pochodový proud, případně chytat zběhy a brát jim koně - odtud jejich název. Husitský jezdec K oboum hlavním částem vojska (k pěchotě a jezdectvu) náleželo ještě dělostřelectvo, avšak informace o jejich organizaci nejsou příliš podrobné. Stejně jako ostatní jednotky měli i dělostřelci nad sebou "hejtmana nad puškami". Nezbytným doplňkem husitských vojsk, která se svými početnými těžkými vozy kladla přirozené nároky na schůdnost cest i na úpravu terénu při pochodu vojska v uzavřeném šiku, byly oddíly mostařů a cestařů. Taktické rozdělení vojska na jednotlivé "zbraně" a oddíly mohlo splnit svůj účel jen tehdy, bylo-li ovládáno rozčleněným velitelským sborem: