Výzbroj husitů

Chladné zbraně

Do této skupiny patří kopí, meče, sudlice a jiné tehdy obvyklé zbraně. K nim se přidružily i palice (cambuca) a pro husitská vojska zvláště charakteristické cepy. Sociální složení husitských vojsk, zejména táborských a i jiných, v nichž co do počtu převažovali sedláci a venkovští bezzemci, si samo vynutilo použití takových zbraní (později přizpůsobeny válečným potřebám), které nevyžadovaly dlouhého cviku.

Typy chladných zbraní

Typy chladných zbraní (foto replik)

Ruční palné zbraně

Ručnice - byly kovány ze železa nebo lity z mědi či bronzu. Píšťaly mívaly poměrně krátkou hlaveň vnitřní světlosti 15-25 mm. Světlost komory od hlavně se nelišila. Byly usazovány v ložích značně neohrabaných, jejichž prodloužený stvol se při střelbě podkládal po paždí. Míření bylo nepřesné, podle hlavně; hrubé mušky na předním okraji hlavně se objevují až mnohem později, nevelký účinný dostřel sotva přesahoval vzdálenost 100 metrů. Nabíjet bylo nutné zpředu a odpálení se provádělo buď rozžhaveným železem nebo doutnákem. K výbavě střlece patřil míšek na prach, míšek na kulky (lité olovněné), železný nabiják a odměrka, kterou se odměřovaly dávky prachu.

České ručnice z konce 14. století a století 15.

Střely do ručnic a hákovnic, hvězdy, ježci

Hákovnice - poněkud větší i ráží (26-30 mm), jejichž prachová komora měla menší světlost než hlaveň. Hákovnice měly na dolní části hlavně vpředu hák k zaklesnutí na hradbě či za okraj vozu, sloužící ke zmírnění zpětného nárazu.

České hákovnice z konce 14. století a století 15.

Těžká hákovnice z Manětína

Polní a obléhací dělostřelectvo

Tarasnice - měla poměrně značně dlouhou hlaveň (poměr mezi světlostí a délkou se pohyboval mezi 1:8 a 1:12), jejíž světlost byla rovna světlosti prachové komory. Tarasnice jako houfnice byly zprvu kovány z železných pásů, svíraných příčně kruhy. Avšak z husitských válek jsou již doloženy zprávy o lití velkých tarasnic. Ráže těchto děl se pohybovala mezi 50-100 mm. Střílelo se z nich kamennými, později, také už za husitských válek, železnými kovanými koulemi (rovněž olověné, snad i železné zalévané do olověného pláště). Předpokládaný účinný dostřel byl asi 250-300 m. Jméno tarasnice pochází patrně od tarasu, dřevěného podstavce, na který byla upevňována. Za husitských válek byly patrně často vezeny na "půlvoze" - jednoduché dřevěbé lafetě.

Tarasnice

Tarasnice v loži s náměrovým zařízením

Houfnice - využívána zvláště jako polní dělo. Její hlaveň byla mnohem kratší než u tarasnice (poměr světlosti k délce hlavně 1:4 a 1:5) a její komora měla menší světlost než hlaveň. Obvykle používaným střelivem byly kamenné koule. Těchto děl bylo používáno hlavně k palbě do nepřátelských houfů (odtud jméno) patrně na kratší vzdálenost. Účinný dostřel bych však o málo menší než u tarasnic. Některé zprávy o účinku střelby z polních děl vedou k domněnce, že hlavně u houfnic bylo používáno střelby několika menšími kulemi na způsob pozdějšího kartáče. Houfnice byly upevňovány na prosté dvoukolé lafety, které umožňovaly větší rychlost při přesunu a větší pohyblivost. Hlaveň byla upevněna železnými pásy v dřevněném ložišti. Toto ložisko vybíhalo nazad ve stvol s otvorem, kterým se stvol nasazoval na rožec, umožňující řízení náměru.

Houfnice

Houfnice v husitské vozové hradbě

Houfnice (vlevo tarasnice)

Houfnice

Houfnice

Bombardy - tyto "veliké pušky" mívaly neobvyklé ráže (až 85 cm), byly ovšem velmi nepohyblivé a vyžadovaly zvláštních zařízení, aby jich mohlo být použito ke střelbě. Obvykle byla taková bombarda ukládána na lešení z trámové konstrukce, která omezovala vliv zpětného nárazu. Konstrukce byla zcela stejná jako u houfnice: užší komora a široká, nejčastěji krátká jlaveň. Poměr mezi světlostí hlavně a délkou měl být 1:3, avšak existovaly i bomardy s mnohem delší hlavní (až 1:7). Užívalo se jich jako bořícího prostředku proti hradbám což znamenlo přiblížení na krátkou vzdálenost. Proto pro ochranu před palbou protivníka se stavěly ochranné dřevěné konstrukce, které byly při výstřelu zvedány a po něm spuštěny. Děla se vyráběla především kováním. Účinný dostřel nepřevýšil vzdálenost 500 m.

Bombarda vídeňská

Zbraně staršího typu

Kuše (samostříl) - střelná mechanická zbraň.

Kuše se šípy a napínacím zařízením

Velké praky - mohutné dřevěné konstrukce, které obloukem házely na cíl velké kameny značné váhy. Zachovalé půdorysy prakovišť představují obdelníky rozměrů i 36x25 m.

Velký prak - model V. Holce

Ochranná zbroj

Stejně jako nepřítel i husité používali ochranné zbroje: brnění, drátěné košile, přilby různých typů, plechové rukavice a štíty. Zvlášť charakteristické byly mezi nimi velké, v podstatě obdélné štíty - pavézy.

Ochranná zbroj

Kroužková košile, druhá čtvrtina 15 st.

Pavéza s obrazem Davida a Goliáše

Bojové vozy

Husitské vozy nebyly v počátcích patrně ničím jiným než obyčejnými, běžně užívanými selskými vozy. Teprve asi průběhem doby na základě zkušeností získaných v bojích došlo k rozlišení spižních a vlastních bojových vozů. Pro tento účel bylo využívano vozů větších a pevnějších, vybavených na vnější boční straně deskou ze silných fošen. K vybavení bojových vozů náleželo i silné prkno zavěšené ze spodu mezi koly podél vozu, aby bojovníci za vozem byli lépe chráněni proti nepřátelské palbě. Vedle toho vezl každý vůz řetěz, jímž byla spojována kola vozů při sražení sražení v hradbu, pro potřebu ochrany mezer mezi vozy také "taras s berlú" a konečně ženijní nářadí - lopaty, sekyry, rýče, kratce, motyky - které sloužilo při úpravách cest pro pohybující se vozový šik.

Krajní vůz

Placní vůz

Vybavení vozu


	Úvod Stručná historie Husovo učení Husitská víra Biblická inspirace Bitvy a tažení Husitské válečnictví Vojenské jednotky Výzbroj husitů Přehled v datech Rejstřík osob Rejstřík pojmů Dobové dokumenty Galerie Husité v knihách Husité ve filmu Husité v písních Novodobé artikuly Řekli o husitství Námět filmu Odkazy Diskuzní fórum O webu	Chladné zbraně Do této skupiny patří kopí, meče, sudlice a jiné tehdy obvyklé zbraně. K nim se přidružily i palice (cambuca) a pro husitská vojska zvláště charakteristické cepy. Sociální složení husitských vojsk, zejména táborských a i jiných, v nichž co do počtu převažovali sedláci a venkovští bezzemci, si samo vynutilo použití takových zbraní (později přizpůsobeny válečným potřebám), které nevyžadovaly dlouhého cviku. Typy chladných zbraní Typy chladných zbraní (foto replik) Ruční palné zbraně Ručnice - byly kovány ze železa nebo lity z mědi či bronzu. Píšťaly mívaly poměrně krátkou hlaveň vnitřní světlosti 15-25 mm. Světlost komory od hlavně se nelišila. Byly usazovány v ložích značně neohrabaných, jejichž prodloužený stvol se při střelbě podkládal po paždí. Míření bylo nepřesné, podle hlavně; hrubé mušky na předním okraji hlavně se objevují až mnohem později, nevelký účinný dostřel sotva přesahoval vzdálenost 100 metrů. Nabíjet bylo nutné zpředu a odpálení se provádělo buď rozžhaveným železem nebo doutnákem. K výbavě střlece patřil míšek na prach, míšek na kulky (lité olovněné), železný nabiják a odměrka, kterou se odměřovaly dávky prachu. České ručnice z konce 14. století a století 15. Střely do ručnic a hákovnic, hvězdy, ježci Hákovnice - poněkud větší i ráží (26-30 mm), jejichž prachová komora měla menší světlost než hlaveň. Hákovnice měly na dolní části hlavně vpředu hák k zaklesnutí na hradbě či za okraj vozu, sloužící ke zmírnění zpětného nárazu. České hákovnice z konce 14. století a století 15. Těžká hákovnice z Manětína Polní a obléhací dělostřelectvo Tarasnice - měla poměrně značně dlouhou hlaveň (poměr mezi světlostí a délkou se pohyboval mezi 1:8 a 1:12), jejíž světlost byla rovna světlosti prachové komory. Tarasnice jako houfnice byly zprvu kovány z železných pásů, svíraných příčně kruhy. Avšak z husitských válek jsou již doloženy zprávy o lití velkých tarasnic. Ráže těchto děl se pohybovala mezi 50-100 mm. Střílelo se z nich kamennými, později, také už za husitských válek, železnými kovanými koulemi (rovněž olověné, snad i železné zalévané do olověného pláště). Předpokládaný účinný dostřel byl asi 250-300 m. Jméno tarasnice pochází patrně od tarasu, dřevěného podstavce, na který byla upevňována. Za husitských válek byly patrně často vezeny na "půlvoze" - jednoduché dřevěbé lafetě. Tarasnice Tarasnice v loži s náměrovým zařízením Houfnice - využívána zvláště jako polní dělo. Její hlaveň byla mnohem kratší než u tarasnice (poměr světlosti k délce hlavně 1:4 a 1:5) a její komora měla menší světlost než hlaveň. Obvykle používaným střelivem byly kamenné koule. Těchto děl bylo používáno hlavně k palbě do nepřátelských houfů (odtud jméno) patrně na kratší vzdálenost. Účinný dostřel bych však o málo menší než u tarasnic. Některé zprávy o účinku střelby z polních děl vedou k domněnce, že hlavně u houfnic bylo používáno střelby několika menšími kulemi na způsob pozdějšího kartáče. Houfnice byly upevňovány na prosté dvoukolé lafety, které umožňovaly větší rychlost při přesunu a větší pohyblivost. Hlaveň byla upevněna železnými pásy v dřevněném ložišti. Toto ložisko vybíhalo nazad ve stvol s otvorem, kterým se stvol nasazoval na rožec, umožňující řízení náměru. Houfnice Houfnice v husitské vozové hradbě Houfnice (vlevo tarasnice) Houfnice Houfnice Bombardy - tyto "veliké pušky" mívaly neobvyklé ráže (až 85 cm), byly ovšem velmi nepohyblivé a vyžadovaly zvláštních zařízení, aby jich mohlo být použito ke střelbě. Obvykle byla taková bombarda ukládána na lešení z trámové konstrukce, která omezovala vliv zpětného nárazu. Konstrukce byla zcela stejná jako u houfnice: užší komora a široká, nejčastěji krátká jlaveň. Poměr mezi světlostí hlavně a délkou měl být 1:3, avšak existovaly i bomardy s mnohem delší hlavní (až 1:7). Užívalo se jich jako bořícího prostředku proti hradbám což znamenlo přiblížení na krátkou vzdálenost. Proto pro ochranu před palbou protivníka se stavěly ochranné dřevěné konstrukce, které byly při výstřelu zvedány a po něm spuštěny. Děla se vyráběla především kováním. Účinný dostřel nepřevýšil vzdálenost 500 m. Bombarda vídeňská Zbraně staršího typu Kuše (samostříl) - střelná mechanická zbraň. Kuše se šípy a napínacím zařízením Velké praky - mohutné dřevěné konstrukce, které obloukem házely na cíl velké kameny značné váhy. Zachovalé půdorysy prakovišť představují obdelníky rozměrů i 36x25 m. Velký prak - model V. Holce Ochranná zbroj Stejně jako nepřítel i husité používali ochranné zbroje: brnění, drátěné košile, přilby různých typů, plechové rukavice a štíty. Zvlášť charakteristické byly mezi nimi velké, v podstatě obdélné štíty - pavézy. Ochranná zbroj Kroužková košile, druhá čtvrtina 15 st. Pavéza s obrazem Davida a Goliáše Bojové vozy Husitské vozy nebyly v počátcích patrně ničím jiným než obyčejnými, běžně užívanými selskými vozy. Teprve asi průběhem doby na základě zkušeností získaných v bojích došlo k rozlišení spižních a vlastních bojových vozů. Pro tento účel bylo využívano vozů větších a pevnějších, vybavených na vnější boční straně deskou ze silných fošen. K vybavení bojových vozů náleželo i silné prkno zavěšené ze spodu mezi koly podél vozu, aby bojovníci za vozem byli lépe chráněni proti nepřátelské palbě. Vedle toho vezl každý vůz řetěz, jímž byla spojována kola vozů při sražení sražení v hradbu, pro potřebu ochrany mezer mezi vozy také "taras s berlú" a konečně ženijní nářadí - lopaty, sekyry, rýče, kratce, motyky - které sloužilo při úpravách cest pro pohybující se vozový šik. Krajní vůz Placní vůz Vybavení vozu