Velice stručně si připomeňme, co této bitvě předcházelo? Jaká byla situace v prvním pololetí roku 1420 v Čechách?
Žižka odešel z Plzně, v březnu
zvítězil u Sudoměře a zakotvil na nově založeném a zcela husitském Táboře. Je vyhlášena 1. křížová výprava proti neposlušné kacířské zemi. Na počátku května král Zikmund, který se ze Slezska přesunul do Čech, získal bez boje Hradec Králové a někdy kolem poloviny května srdečně uvítala ryšavého Lucemburka Kutná Hora.
Praze hrozí smrtelné nebezpečí, a tak v polovině května 1420 se Jan Žižka v čele vojska hnul z Tábora a vydal se na pomoc ohrožené husitské metropoli. Krátce poté dochází i k
bitvě u Melechova a nakonec i k
bitvě u Poříčí.
První střetnutí táborské husity v čele s Žižkou čekalo již
před Benešovem. Hejtmanem místní posádky byl šlechtic z Horní Lužice pan
Hanuš z Polenska, který sem byl převelen z Pražského hradu i se svými hornolužickými žoldnéři. Hanuš se snažil husity z Tábora zastavit ještě před Benešovem, to se mu však nepodařilo a naopak táboři v neděli
19. května 1420 pronikli do města z úplně jiného směru. Město vč. kostela sv. Mikuláše vypálili, klášter minoritů utrpěl taká značné škody, i když husité na něj přímo nezaútočili. Útok na Benešov byl vlastně mstou husitů Petrovi ze Šternberka.
Pak táboři pokračovali směrem na Prahu. Před večerem stále ještě 19. května přebrodili u Poříčí Sázavu s tím, že přenocují na pravobřežní straně řeky. Když tu náhle obdrželi zprávu o nepříteli, který k nim chvátal ze dvou směrů, totiž z Prahy a od Kutné Hory. Severněji od řeky, nevíme přesně kde, zaujali táboři obranné postavení. Husité byli přinuceni svést bitvu s katolickými oddíly, jejichž prvotním úkolem byla ochrana Benešova, což již nestihly. Katolické sbory byly vedeny
Petrem Konopišťským ze Šternberka,
Václavem z Dubé,
Pippo Spanem z Ozory,
Janem z Chotěmic a
kutnohorským rychtářem Václavem Donínským.
Táboři se s velkou mírou pravděpodobnosti blížící se jistotě uzavřeli do vozové hradby. Během nastalé bitvy táboři podnikli proti nepříteli výpad pěchoty ozbrojené cepy, sudlicemi, kušemi, ale i ručnicemi a katolíci byli nuceni ustoupit. Husité setrvali na místě boje do rána, čímž se dle dobového úzu stali vítězi.
Husitské vítěze od Poříčí následující den v odpoledních hodinách přivítala Praha.
