Hrad Most – dobývání roku 1421
Začátkem husitských válek byly prakticky celé severozápadní Čechy (kromě města Žatce) katolické. Český král Zikmund Lucemburský po porážkách u Prahy uzavřel s míšeňským markrabětem Friedrichem smlouvu o pomoci. Friedrich se zavázal dodat 500 jezdců, část vojáků byla umístěna v Mostě. Most byl katolickou baštou, významným opevněným královským městem, nad nímž se vypínal na kopci Hněvín královský hrad.
První úder do severozápadních Čech vedl Jan Žižka, jehož vojsko dobylo v březnu 1421 Chomutov. Pod dojmem vyvraždění jeho obyvatel se k husitům připojila města Louny a Slaný a o měsíc později i Litoměřice. Druhý úder připravili v červenci 1421 Pražané. Vypravili menší vojsko k Roudnici, kde se mělo spojit s žateckými posilami. Poté udeřili na kláštery Doksany, Teplice a Osek a vydrancovali je. Následně dobyli a vypálili města Duchcov a Bílinu, kde neodolal ani místní hrad. Z Bíliny požádal vůdce tažení radikální husitský kněz Jan Želivský o posily z Prahy. Vedení města na tuto akci vyslalo především své politické odpůrce a žoldnéře. A posílené vojsko vytáhlo proti Mostu.
Před Most přitáhlo Želivského posílené vojsko 24. července a svůj tábor rozložilo poblíž kláštera záhražanských magdalenitek na jižním úpatí homolovitého kopce Hněvína, na jehož vrcholu stál mostecký hrad. Husité se rozhodli nejprve dobýt hrad a až poté město. Královským purkrabím hradu byl Titus Gorenz, saské posádce velel Hanuš z Polenska. Prvním útokem dobyli husité předhradí hradu, poté další den pod ochranou dobývacích strojů („koček“) překonali val s plotem a příkopem, takže katolická posádka se musela stáhnout až do jádra hradu. Na protilehlém Širokém vrchu husité připravili postavení pro dva velké praky a dvě „pušky“ (zřejmě bombardy). Jejich palba působila obráncům hradu velké škody. Podle kronikářů se obě strany vyžívaly v násilnostech vůči zajatcům.
Podle ne zcela potvrzených zpráv nabídli nakonec obránci hradu jeho vydání za právo volného odchodu. Proti tomu se měl rezolutně postavit fanatický Jan Želivský. Na tarasy, pod jejichž ochranou se husité přibližovali k hradu, prý přivázali podle první verze pověsti bratra purkrabího hradu Gorenze a podle druhé jeho dva malé synky. A Titus Gorenz nařídil nepřerušovat palbu, bez ohledu na své příbuzné.
Katolická strana byla dopředu o tažení informována a markrabě Friedrich sestavil pomocné vojsko. Přidaly se k němu i oddíly vévody Wilhelma von Braunschweigh – Lüneburg. Vojsko překročilo Krušné hory a čekalo na české posily. Se svými družinami dorazili pánové Zikmund Děčínský z Vartenberka, Mikuláš Chudý z Lobkovic na Hasištejně a Hynek Hlaváč z Dubé. Poté vyrazili společně k Mostu. K městu se přiblížili od Kopist. I husité byli včas varováni. Jan Želivský rozdělil své síly na dvě části. Lounští a žatečtí pokračovali v útoku na hrad, Pražané vyrazili vstříc katolickému vojsku. Ke střetu došlo 5. srpna 1421. Míšeňští i Pražané utrpěli v boji obrovské ztráty. Pražané se nakonec stáhli do opevněného tábora u Záhražan a katolické vojsko vstoupilo do města.
Velmi opatrný pokus husity pronásledovat nakonec zmařili střelci z velkých pušek, kteří měli své zbraně postaveny prý na vrchu Hněvíně a způsobili Míšeňským další ztráty. Je otázkou, zda husité svá děla měli tehdy opravdu až na Hněvíně někde vedle hradu a ostřelovali město, nebo zda byla palba na katolíky vedena z Širokého vrchu do prostoru před husitským táborem. V každém případě se ale husitské vojsko v noci rozpadlo a druhý den jeho zbytky odtáhly nerušeně zpět do vnitrozemí Čech. Na místě ale byli husité nuceni ponechat spoustu vybavení včetně těžkých zbraní. Most byl pro katolíky zachráněn. Jejich oddíly využily situace a oblehly Bílinu a Žatec. Před novým vojskem Pražanů se ale rychle stáhly zpět za Krušné hory.

Přednáška o bitvě - Jiří Šlajsna:
https://www.youtube.com/watch?v=7oYp4iHKkoo

Dva videa díly o hradu Most – Historie v terénu s Milanem Sýkorou:
https://www.youtube.com/watch?v=Yf-C4szEqpY
https://www.youtube.com/watch?v=UOAfE2MqCFk

komiks o bitvě:
https://www.muzeummost.cz/cz/bitva-u-Mostu

Tohle je hodně odvážná domněnka. Vrchol Širokého vrchu je vzdálen od hradu asi 750 m a je o několik metrů nižší než hradní kopec.



I kdyby byla palebná postavení na svazích Širokého vrchu, stejně je to pořád příliš daleko a navíc by se střílelo do kopce. Vahadlový prak by tam nedostřelil zcela jistě, tam málokdy přesahuje vzdálenost prakoviště od pevnosti 300 m. Navíc mi tam nesedí časové souvislosti celé akce, kdy od začátku obležení hradu do bitvy s Míšňany uplynulo pouhých 12 dní.
Obléhací dělo v r. 1421 s hrubě opracovanou hlavní, špatně utěsněnou kamennou koulí a s tehdejším nekvalitním prachem by možná těch 700-800 m dostřelilo, ale s účinkem nulovým či nepatrným.

Z podobné pozice i vzdálenosti byl r. 1504 ostřelován a fatálně pobořen tyrolský hrad Kufstein. Zde ovšem šlo o mimořádně kvalitní děla v podstatě novověkého provedení, která byla ve své době výjimečná. O daleko vyšší kvalitě vývrtu, projektilů a střelného prachu nemluvě.
Pokud byla na Širokém vrchu nalezena nějaká palebná postavení, nejspíše se jedná o pozůstatky prací z r. 1646, kdy mostecký hrad obléhal švédský generál Wrangel. Tehdy už palba na tuto vzdálenost nebyla ničím neobvyklým.

V případě dobývání mosteckého hradu husity r. 1421 jsem se domníval, že se vše odehrávalo na hradním kopci. Tedy že i obléhací děla a praky (menší typy pro přímou střelbu: balista, katapulta, onager) byly umístěny na dobytém předhradí a jejich palba na krátkou vzdálenost mohla být pro hrad velice nepříjemná.

_________________
Martin, střelec českobrodský

... v tomto textu z 18. července 2022 se mj. píše:... jen pro upřesnění:
za použití kupeckých počtů jednoduše zjistíme, že to bude již 601 let. Ale to nevadí.

Jakápak nevysvětlitelná porážka.
Za porážku byl zcela zodpovědný Želivský, jeho neadekvátní sebevědomí a tím, že se pasoval do role vojevůdce, na niž prostě neměl. Tečka.

... bitva zůstala skryta leda tak těm, kteří o husitství nemají povědomost nebo znalosti jen povrchní. Navíc nejsem přesvědčen, že by nějak zvlášť ovlivnila dějiny.

... nevím, jak v učebnicích,
ale v moderní historiografické literatuře je zařazena už dávno. Viz např. Čornej, str. 413-415

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)