dík za vložení Jiří, vůbec se mi to nechtělo chytit.

rádo se stalo!

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Ještě bych se vrátil k debatě o beletrii. Taky se řadím k jejím zastáncům. A troufám si říct, že i odborník tam může leccos najít (nejen v historii). Namátkou některá díla Umberta Eca, ve kterých se člověk pohybuje na půdě krásné literatury za součinnosti dějepisu, teologie, dějin umění atd., a přitom se mu dostává i reflexe současnosti ("Pražský hřbitov" a bohužel věčné živé konspirační teorie). A i u "prostého" rozptýlení se může člověk něco dozvědět - třeba morytáty Miloše Urbana fungují i jako zábavný průvodce po novoměstských kostelech, asanované Praze, Santiniho stavbách...

k tomu jediné. pokud dokážeš v té beletrii ty historické poznámky rozlišit na pravdivé a nepravdivé, tak klidně. Dokážeš to?

Myslím, že v beletrii/filmu nejde jen o rozlišení (ne)pravdivosti. Marketa Lazarová je vyfabulovaná, přesto v evokaci středověku tohle dílo těžko hledá soupeře. Napadá mě třeba Anatole France ("Bohové žízní") a vykreslení neblahých důsledků fanatismu...
Když se vrátím k přímým historickým poznámkám - ne, nedokážu je vždy rozlišit. Ale dokážu si o nich později najít informace. Např. Matthew Kneale ("Angličtí pasažéři") vylíčil čtivým způsobem historii Tasmánie v 19. století, takže mě přiměl k tomu, abych si o tom něco přečetl; podobně např. David Mitchell ("Tisíc podzimů Jacoba de Zoeta") vykresluje nizozemskou faktorii na Dedžimě - opět látka, o níž vím celkem pendrek, ale zas to byl popud k hledání "tvrdých" faktů...

Ano. Markéta Lazarová je úplně jiná liga.
Např. 3dílný tv film o Janu Husovi je také částečně vyfabulovaný a částečně historický, ale do Markéty má taky hodně daleko. A kdy se natočila Markéta a kdy Hus, že. Podobné je tomu při srovnání s Vávrovým Husem, ale o tom více tady ...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

No při vší úctě k Markétě Lazarove, tohle dílo má s aktuálně poznanou realitou středověku velmi málo společného. Ono si stačí přečíst vzpomínky tvůrců a srovnat s přístupem k husitské trilogii let padesátých- parafrázuji: Otakar Vávra: "Sehnal jsem si ty nejlepší odborníky na dobové reálie, nechali jsme si utkat látky podle nálezů..." Theodor Pištěk: "Přivezli nám valník kostí a kůží a tvořil jsem kostýmy a zbraně..."

_________________
trener

... no, to je ale velice obecné konstatování!
Měl bys být konkrétnější ...

No, já si jen matně pamatuju, že kostýmy pro Markétu byly tak drahé, že Vláčil musel ještě "přitočit" Údolí včel, kde měl zužitkovat i kostýmy z Markéty.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Dobrá, tedy konkrétněji: Tam, kde je trilogie Otakara Vávry kostýmově a zbrojově přesná (vzhledem k aktuálnímu poznání), tam je Markéta rozevlátá a v podobě fantasy. Já mám rád oba čtyři filmy a uznávám jejich kvality, ale oděvy, zbroje a zbraně z Markéty se roku 1249 prostě nepodobají. Kdežto husitská trilogie nastavila laťku tak vysoko, že ani po šedesáti letech nebyla v reáliích na poli filmu překonána! A i z dnešního pohledu je těch chyb relativně málo (jiné vozy, kalhoty na místě oddělených nohavic, "vesty" chudiny a příliš řasnaté kápě). Otakar Vávra byl prostě perfekcionalistický detailista, kdežto František Vláčil rozevlátý básník. Tedy pokud chcete vidět, jak vypadaly oděvy a zbroje ve třináctém století, nedívejte se na Markétu Lazarovou. Pokud si chcete užít nádherný syrový atmosférický film, podívejte se na ni. Pokud chcete vidět, jak vypadaly oděvy, zbraně, zbroje, stavby, interiéry apod. v první polovině patnáctého století (s drobnými výhradami), podívejte se na husitskou trilogii. Pokud chcete fantasy, podívejte se na Husa model Three brothers production

_________________
trener

Reálie jsou jistě u Vávrovy trilogie věrné, ale co je to platné, když zpracování (aspoň pro mě) dopadlo tak, že v dobově odpovídajících kostýmech vidím lidi 20. století...A tak to je u drtivě většiny historických filmů (i zahraniční produkce) - i když jsou reálie co nejpřesnější, stále má člověk dojem, že se jedná jen o "převlečenou" současnost.

Ad Milan: To je ovšem Tvůj problém. Já to vnímám jinak. Kdyby měli herci například hovořit staročeštinou, latinou a středohornoněmčinou, musel by být film s titulky A tohle jsou filmy jako druh umění a nikoliv dokumentární rekonstrukce. Jenže výsledek Vávrovy práce je právě na hraně dokumentu a tím (alespoň pro mne) pronikavě stoupá jeho uvěřitelnost.

_________________
trener

Jen můj problém to není. Podobný názor má mnoho diváků a kritiků. A nejen českých. Peter Hames v "Československé nové vlně" o Marketě Lazarové mj. píše: "Kombinace eliptického vyprávění a vizuálně bohatého a evokativního stylu vytváří silný a fascinující film, který v historii československé kinematografie nemá obdoby" Dílo přirovnává k pracem takových velikánů jako byli Kurosawa nebo Bergman, ovšem podotýká, že "...bychom však neměli dovolit, aby zmíněné vlivy ztenčily dojem z Vláčilových a Vančurových obrazů".

Postavy ve většině historických filmů jsou podle mě moc učesané, čisté, mají bezvadnou dikci - srovnej to třeba s Kozlíkem v podání Josefa Kemra...Já zkrátka Kemrovi ten středověk věřím víc (i když může mít kostým z jiné doby) než neživotným patetickým figurám v historicky dokonalých rekvizitách.

Přečti si prosím můj příspěvek pořádně. Nepsal jsem, že je to JEN Tvůj problém. A také nezpochybňuji filmové kvality Vláčilova díla jak pro diváky, tak pro kritiky. Na druhou stranu pro mne (a nejen pro mne) kvalitu a věrohodnost historického filmu sníží špatné reálie. Mám holt tu smůlu, že se trošičku orientuji v tom, co se kdy nosilo, používalo a čím se bojovalo v různých obdobích. Pokud má na sobě Zdeněk Kryzánek kyrys z cca poloviny 15. století, působí to na mne asi podobně, jako útok tanků ve filmu Waterloo, vždyť je to také jenom 100 let...

_________________
trener

Obávám se, že v historických filmech jde 9 lidem z 10 spíš o obsah a nikoli o formu; tomu desátému jde i o formu. Ergo - k čemu jim (těm devíti) jsou historicky věrohodné "detaily", které stejně nejsou s to odhalit, když obsah je obtížně uvěřitelný.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Jasně, chápu. Jenže nezapomeň, že nejde o dokument nebo hraný film o skutečné osobnosti/historické události. Vláčil přece netočil konkrétní dějepis, ale uměleckou výpověď (jak říkal sám Vláčil) "o lidech před šesti, sedmi sty lety, jako by šlo o naše současníky", šlo mu o psychologii postav, nějakou hlubší podstatu lidské povahy. Tím se vlastně obloukem vracím k tomu, že beletrie/film může mít tenhle přesah - a v tom případě mi ani nevadí nějaká nepřesnost či básnická licence. Když je v knize/filmu anoncováno věrohodné vylíčení událostí, tam s tebou souhlasím.