Al Pražský píše:
Mohla tedy takhle nějak husitská válečnice z vyšší vrstvy vypadat, nebo realitě by spíš odpovídal ženský šat po vzoru cepnic a sudličnic ?
Nemohla takto vypadat, ani náhodou.
Rovněž úmysl stvořit "husitskou válečnici z vyšší vrstvy" mi přijde absurdní. Nenašli bychom žádný důvod k její existenci. V historii se sporadicky vyskytují ženy, které svým vystupováním se zbraní či ve zbroji měly motivovat muže-bojovníky ke statečnému boji, mohu-li to tak nazvat. Nejznámější z nich je Johanka z Arku. Bývá vyobrazována v plné zbroji a možná, že ji opravdu nosila. Když viděl takový týdny nemytý, usmolený, citově i sexuálně frustrovaný bojovník pěknou holku ve zbroji, musela to pro něj být neskutečná motivace ... možná větší, než Claudia Cardinale pro čínské dělníky budující železnici ve filmu Tenkrát na západě
.
Jako další bojovnici si vybavuji falckraběnku Elisabeth von Bayern-Landshut, která v dubnu r. 1504 vyjela v čele posádky hradu Trausnitz na koni a s válečným kladivem v ruce, aby zastrašila landshutskou městskou radu a obsadila město pro svého manžela Ruprechta. Nevím jestli se tato dáma účastnila i následujících bojových akcí, ale zřejmě ano, neboť v září téhož roku zemřela na úplavici. Každopádně vojenský život byl pro ženu z mnoha důvodů zcela nevhodný.
Občas se mezi dobovými malířskými či sochařskými díly vyskytne postava ženy ve zbroji, která by odpovídala šlechtickému stavu. Zpravidla však jde o postavu biblickou a samozřejmě vytvořenou bujnou fantazií autora.
Zde např. na oltáři z let 1439-40 v rakouském klášteře Klosterneuburg:
Pokud se týče první války husitské, je možné na základě zpráv dobových kronikářů připustit, že v počátečních bitvách se přímého boje účastnily i ženy. Minimálně z toho důvodu, že neměly co ztratit a v případě porážky by zcela jistě byly zmasakrovány. Ženy jsou uváděny v bitvě u Sudoměře a na Vítkově:
"A když sou na zeď z země a z prsti udělanou chtěli lézti, dvě ženy s jednou pannou a s 16 muži, kteříž na té tvrzi tehdáž byli zůstali, mužsky kamením a sudlicemi odpírajíce, bránili se ..."Představa husitské ženy-bojovnice je od dob Jana Durdíka takováto:
... a já osobně bych na tom nic neměnil. Vytvářet nějaké falešné představy o ženách-bojovnicích na základě filmů a počítačových her dnešní zvrácené doby, mi přijde zbytečné. Role muže a ženy v 15. století byla poměrně přesně vymezená a zvláště mezi šlechtou stále žil ideál ženy jemné, přecitlivělé, která potřebuje oporu a ochranu rytíře.
A ještě stručně k výzbroji středověkých bojovníků.
Pokud byl voják pavezníkem, tak s sebou vlekl tento velký štít a pro eventuální osobní obranu měl kratší poboční zbraň (tesák, meč, sekyru). Pokud byl střelcem z hákovnice, tak vlekl tuto těžkou ručnici, zásobu střeliva a u pasu měl opět nějakou poboční zbraň. Ovládat takovouto neohrabanou palnou zbraň nebylo snadné a rovněž ji udržet v provozu v podmínkách vojenského tažení a táborového života vyžadovalo určitou zodpovědnost a úsilí, i když daleko menší, než třeba u kuše.
Použití jedenapůlručního meče nedokážu posoudit, protože jsem se setkal s mnoha protichůdnými názory. Dovolím si pouze konstatovat, že pokud někdo neuměl s mečem dobře zacházet, nemělo smysl ho do boje brát. Pro kontaktní zabíjení existovala škála účinnějších zbraní, které nevyžadovaly tak náročný výcvik. Samozřejmě pokud se jednalo o vraždění bezbranných civilistů (tak oblíbené v době každé války), tak byl meč velice vděčnou zbraní i v ruce necvičeného zabijáka.
.
.
a přidám svou trošku do mlýna.
.
