Název: Johana z Rožmitálu: Bouřlivý život s Jiřím z Poděbrad
Autor: Jiří Hanibal
Vydala: Euromedia Group k. s. v edici Brána, Praha 2019
Obal:Příloha:
Hanibal-Johana z Rožmitálu1.jpg [ 24.38 KiB | Zobrazeno 1815 krát ]
o autorovi:K tomu viz
SEM.
anotace:Píše se rok 1450. Ovdovělý zemský správce Jiří z Poděbrad hledá ženu, která by pečovala o jeho domácnost a byla opatrovnicí jeho dětí. V Johaně z Rožmitálu ovšem nenachází pouhou hospodyni, ale především moudrou a výtečnou rádkyni, schopnou citlivě zasahovat i do politických záležitostí, a to v nelehké době, kdy je země nábožensky rozdělena mezi katolíky a kališníky a kdy je zemský správce a později český král Jiří z Poděbrad nucen vést spory s papežem a války s Matyášem Korvínem. Ovšem stejně jako každé manželství, i svazek Johany s Jiřím zažívá časy dobré i zlé…Autor recenze nabyl neodbytného dojmu, že je to čtení spíše pro dámy, ale zároveň by tímto konstatováním nerad autorovi křivdil a už vůbec ne ublížil.
Neboť se lze domnívat, že povahu Johany z Rožmitálu Jiří Hanibal docela vystihl a ztvárnil ji jako půvabnou dámu, kterou ona zřejmě opravdu byla. Historický román začíná brzy po smrti první Poděbradovy ženy Kunhuty ze Šternberka, která zemřela po porodu dvojčat Kateřiny a Zdenky v r. 1449. Již v r. 1450 se třicetiletý Jiří z Poděbrad oženil s dvacetiletou Johanou z Rožmitálu, jejíž smrtí roku 1475 recenzovaná kniha končí. Tolik úvodem.
V čem spočívají další přednosti knihy? Je poměrně historicky věrná. Např. kontroverzní vztah Jiřího z Poděbrad ke
kardinálu Enea Silviu Piccolominimu, pozdějšímu papeži Piovi II., je vylíčen – až na některé výjimky – docela realisticky. Ještě lépe je tomu v případě, kdy autor recenzované knihy popisuje vztah mezi českým králem a
Matyášem Korvínem, králem uherským a bývalým zetěm Jiřího z Poděbrad. V těžkých chvílích svého života Poděbrad žádá svoji choť Johanu o radu, která se mu snaží v tomto ohledu vyhovět, jak nejlépe umí. Někdy sama iniciativně přijde i s vlastním nápadem. Tady se Hanibalovi naskytlo bezpočet příležitostí k většinou zdařilé fabulaci. Do této kategorie spadá i Johančino milostné vzplanutí k následníkovi českého trůnu
Ladislavu Pohrobkovi i vztah ke
Zdeňkovi ze Šternberka, bez ohledu na jeho proměnu z přítele jejího chotě k jeho zavilému nepříteli a opozičníkovi.
Jiří Hanibal uvádí 9 položek použité literatury, mezi nimiž nechybí ani Petr Čornej.
V čem spočívají nedostatky knihy? Zde je třeba zdůraznit, že se nejedná o odbornou literaturu z oblasti historiografie. Ale přesto. Jako největší chybu vidím v mylné
interpretaci důvodu žaloby a odsouzení k hrdelnímu trestu utrakvisty Jana Smiřického. Ten pravý důvod, uvedený na tomto DF (viz předchozí odkaz), je všeobecně znám.
Kniha má pouhých
189 stran (na rozdíl od 525 stran
této knihy), což se mi zdá poněkud neuctivé k hlavní historické postavě románu, byť se dožila pouhých ±45 let (neznáme přesně datum jejího narození). Jedná se tedy o jakýsi podrobnější životopis Johany z Rožmitálu, doplněný o více či méně vyfabulovanou "omáčku".
Tady naleznete většinu z toho, na co Jiří Hanibal ve své knize o Johaně "zapomněl", možná úmyslně.
Komu knihu doporučit? Určitě čtenářům z řad něžného pohlaví, těm se bude líbit. Pak také zájemcům o životní příběh Jiřího z Poděbrad s důrazem na jeho druhou ženu, kterým nebudou vadit některé historické nepřesnosti. Knihu hodnotím známkou dvě.