Název: Od meče ke kalichu
autor: Viktorie Matušková
Vydalo: powerprint, s.r.o. pod značkou Bookla, Praha 2025
Obal:

Anotace:
Od meče ke kalichu je prvotinou Viktorie Matuškové a zároveň prvním dílem chystané série zasazené do období husitských válek. Prostřednictvím mladé hrdinky Doubravky se čtenář přenáší do roku 1414, kdy se život českého království odehrával na prašných cestách, v těžké každodenní práci i v bouřlivých společenských změnách. Kniha poutavě vykresluje běžný život lidí 15. století, ale očima prostého člověka zachycuje i historické události, které zásadně formovaly podobu našeho národa. První díl čtenáře seznamuje s mladou ženou Doubravkou, jejím okolím a dobou, jež nebyla jednoduchá, přesto v ní lidé prožívali stejné emoce jako dnes – závist, zlobu, odpuštění i lítost. Dílo nabízí citlivé propojení osobního příběhu s historií a otevírá cestu do jedné z nejdramatičtějších epoch českých dějin.

autorka o sobě i její prvotině:
Jsem jen obyčejná žena, která miluje knihy a profesně je úplně mimo tento obor. V době, kdy jsem žila v zahraničí a na pár měsíců mohla přestat pracovat, se mi podařilo splnit si sen a začít psát. Byl v tom i stesk po kultuře a zemi, kde jsem vyrůstala.
Vždy jsem ráda četla. Ať to byly pohádky, Čtyřlístek, western, fantasy, Rychlé šípy, pověsti... Skoro všechno. Knihy pro mě byly únikem od starostí a shonu všedního dne. A přijde mi škoda, že lidé přestávají číst. Vidím to i u sebe - neustále v ruce telefon, v uších sluchátka nebo prostě jen sedím u počítače. Pokaždé, když si to uvědomím, je mi to líto. Právě toto uvědomění mě přivedlo k myšlence, že bych i já mohla zkusila napsat knihu. Práce na ní je tak vzrušující. Naplňuje mě stejnou radostí, jakou jsem cítila, když jsem četla knihy a ještě neznala mobil. A nakonec se z toho vyklubala moje nová vášeň, ve které bych moc ráda pokračovala, dokud toho budu schopná.

Syrově drsný historický román o neméně drsné době pozdního středověku, v románu začínající rokem 1414. Je to kromě jiných událostí rok, kdy se mistr Jan Hus chystá na svoji poslední pouť do Kostnice.
Zároveň je to text plný lidské důstojnosti, empatie a porozumění pro utrpení bližního svého. Lze také konstatovat, že je to vyprávění plné kontrastů. Na jedné straně poklidný, jednotvárný a rovněž tak i tvrdý život v malé vísce Studená, kdesi mezi Žďárskými vrchy a Jihlavou na panství pánů z Pernštejna, jehož jediným zpestřením byla návštěva nedělních bohoslužeb v kostelíku sousední vsi a večerní sešlost pod lípou na návsi. Na straně druhé existující drobné radosti i starosti, které lidé prožívají s dojímavou prostotou a jakoby mimochodem.
Vše se změní po dramatické události, kterou prožije hlavní hrdinka, půvabná mladá dívka Doubravka, kdy se ze dne na den stane sirotkem. Studenou musí opustit a samojediná jako ten ztracenec se vydat do světa.

A zde začíná autorka koncepčně dokonale skládat článek po článku v řetězec dobrodružných i tragických událostí, které Viktorie Matušková kapitolu za kapitolou spojuje v jakési vzestupně vzrušující dějové trajektorii. Když Doubravka nuceně opustí svoji rodnou vísku, začnou se dít věci! Autorka nenechá čtenáře odpočinout od strhujícího děje, od něhož se takřka nelze odtrhnout, neboť čtenář chce neustále vědět, jak dílčí scéna děje dopadne. Ruku v ruce s hltáním textu jde upřímná zvědavost, zda už v ději konečně nastane aspoň částečné uklidnění, protože to té dívce ze srdce přejete. Ona je totiž věru pravým a nesobeckým křesťanem, jeho archetypem, je člověkem, který i po tom, co se jí v životě nehezkého přihodilo, stále svému bližnímu pomáhá a má o něj starost. Pomáhá mj. třeba i jako šikovná a znalá samaritánka. Pochopitelně jen tomu, kdo si to zaslouží, těm ostatním se raději vyhne obloukem. Hrdince chtě nechtě musíte držet palce, protože si to za svůj charakter a svoji povahu, kterou získala také díky výchově, věru zaslouží.
Na své pouti se setká s člověkem, který je přibližně ve věku její nebožky matky, a je pronásledován osobními tragédiemi, jak ten starozákonní Job. Zde se jejich životní osudy protnou, aby oba pokračovali dál společně a vzápětí se zase rozešli.
Jednou z hlavních dějových linek je Doubravčino putovaní s cílem najít své přátele, kteří ji zachránili život po oné dramatické události, výše zmiňované. Bohužel tento díl nekončí "americkým" happy endem ba právě naopak, ale víc autor této recenze nemůže prozradit. Možná to byl autorčin záměr, abyste se více těšili na pokračování Doubravčiných osudů v nesmírně dramatické době, která pravděpodobně směřuje k neméně dramatickému vyvrcholení i v knize.

Co napsat závěrem? Přesto, že se jedná o autorčinu prvotinu, je to dle názoru autora této recenze dílo zdařilé, které začíná velice nevzrušivě, aby vás poté vrhlo rovnýma nohama do víru poutavého děje. Kniha stojí určitě za přečtení a recenzent vám garantuje, že se budete těšit na další díl. Objektivní a kritická recenze však nesmí jen chválit, jinak by se tento posudek mohl někomu jevit jako méně věrohodný. Tak tedy kromě drobných a nepodstatných historických nepřesností, které se týkají spíše reálií než historických událostí a jichž si běžný čtenář vůbec nevšimne, však nelze knížce nic zásadního vytknout. Navíc se nejedná o odbornou, historiografickou publikaci, ale o velice čtivou beletrii.
Kniha je určena tomu, kdo se chce něco dovědět o této době a jejích reáliích, o tom, jak lidé žili, co je trápilo a z čeho se radovali a přitom se jedná o četbu dobrodružnou, ač by s to na první pohled nemuselo jevit. Ale už na ten druhý ...
Z výše uvedeného vyplývá, že knihu nemohu klasifikovat jinak než známkou "výborně".

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)