Právě je 19.04.2024 - 23:06

Všechny časy jsou v UTC + 1 hodina [ Letní čas ]




Odeslat nové téma Odpovědět na téma  [ Příspěvků: 14 ] 

Hodnocení knihy (1 až 5 jako ve škole)
1 20%  20%  [ 1 ]
2 20%  20%  [ 1 ]
3 40%  40%  [ 2 ]
4 20%  20%  [ 1 ]
5 0%  0%  [ 0 ]
Celkem hlasů : 5
Autor Zpráva
PříspěvekNapsal: 23.10.2010 - 16:54 
Offline
velitel vozu
velitel vozu
Uživatelský avatar

Registrován: 31.05.2010 - 11:42
Příspěvky: 454
Název: Poslední Lucemburk na českém trůně - králem uprostřed revoluce
Autor: Prof. PhDr. František Kavka (1920 - 2005)
Vydalo: Nakladatelství Mladá fronta - edice Kolumbus, svazek 137, první vydání Praha 2002
Počet stran: 316
Formát: vázaný výtisk
Obal:
Obrázek

"Kniha, kterou odevzdávám čtenářům do rukou, není biografií posledních dvaceti let Zikmundova života (i ta musí být jednou napsána), neboť jeho působení daleko přesahuje české dějiny. Je vypsáním osudů Zikmundovy vlády v zemích Koruny české jako nutného příspěvku k tomuto životopisu. Husitskou revolucí a jejími vnitřními problémy se zabývá jen v míře nutné k pochopení souvislostí. Vycházím z poznání, že doba Zikmundovy vlády byla konfrontací mezi revolucí a obnovou monarchistické moci, v niž oba tyto procesy byly jejími legitimními součástmi. Cíle revoluce mohly být legalizovány teprve Zikmundovým návratem na český trůn a takto mohly přispět k novému stupni společenského vývoje. Bylo výstižně řečeno, že za posledního Lucemburka proběhla "generální zkouška stavovské monarchie v rámci českého státu" (František Šmahel). Na historickém kompromisu se vedle husitských politiků podílel svým státnickým uměním i Zikmund. V podmínkách "krále v revoluci", pro něho nepříznivých, vykonal dílo, které důstojně uzavírá lucemburskou éru našich dějin a zaslouží si spravedlivé uznání."

Takto uzavírá nedávno zemřelý profesor historie František Kavka úvod k jedné ze svých posledních velkých knih, ve kterých se rozhodl shrnout výsledky svého celoživotního bádání a díla, jehož těžištěm bylo převážně 14. století a doba velmocenského náběhu a rozkvětu českého středověkého státu. František Kavka si nezvolil jednoduché téma, protože v české historiografii, jinak velmi bohaté na období vrcholného a pozdního středověku, by se dalo publikací spojených s osudy posledního Lucemburka na českém trůnu spočítat na prstech jedné ruky. Ucelené a na výši novodobé vědy stojící dílo o Zikmundovi Lucemburském naší historiografii a čtenářské veřejnosti stále chybí. Čeští historikové a český národ obecně se s osobností Karlova syna a skutečného dědice jeho odkazu nikdy pořádně nevyrovnali. Pro veřejnost zůstává Zikmund Lucemburký i nadále "šelmou ryšavou" a postavou bránící husitské revoluci, zatímco mladší generace našich historiků, oprostěné od marxistické historiografie, sice již uznávají a vysoce cení státnický dílo Zikmundovo, ale stále jaksi chybí chuť a předně odvaha pustit se do díla. O to více se cení každý pokus vyplnit mezeru v české historiografii.

Profesor Kavka nebyl bázlivec a rád čelil výzvám, před které se jeho kolegové většinou zdráhali postavit. Že si dokázal poradit i s výzvou těžkého kalibru ukázal počátek 90. let 20. století, kdy se mu dostalo vzácné a neopakovatelné příležitosti pokračovat a pokusit se vzkřísit odkaz českých historiků v někdejší slavé syntéze "České dějiny" a dokonce navázat na historika Josefa Šusta a pokračovat v jeho díle sepsáním politických dějin za Karlova císařství. Kavkovo dílo Vláda Karla IV. za jeho císařství (1355 - 1378) nedokázalo znovuvskříšit ušlechtilý záměr, ale v mohutné společnosti starších českých historiků se jistě stydět nemusí. Kromě bohaté pedagogické činnosti a koncipování vysokoškolských učebnic dějepisu pro období středověku a příruček k českým dějinám, se František Kavka uvedl i jako znalec a odborník na kulturněpolitické a církevní dějiny v období 16. a 17. století. Jeho práce o Karlu IV. byly přeloženy i do němčiny a vydány v zahraničí, kde se setkaly s kladnou odezvou.

Kniha Poslední Lucemburk na českém trůně není žádnou monografií o Zikmundovi Lucemburkém a není ani kronikou jeho působení a vlády v českých zemích od doby, kdy se stal roku 1419 podle platného práva dědicem české Koruny a nástupcem krále Václava IV. Jedná se o vyčerpávající a podrobný politický přehled skutečné Zikmundovy vlády v Českém království, která nastala až po vyhlášení kompaktát v Jihlavě roku 1436 a skončila o několik měsíců později Zikmundovou smrtí, přičemž události let 1419 - 1436 tvoří v knize pouze jakýsi úvod k hlavní stati. František Kavka záměrně dal knize podtitul "králem uprostřed revoluce", aby tak již na začátku specifikoval svůj badatelský přístup k tématu. Zikmund je podle autora osobností evropského formátu těšící se pověsti sjednotitele církve, který je protřelým a zkušeným vladařem v Uhrách a v německé říši. V pokročilém věku se před Zikmundem otevřela možnost usednout na trůn svého otce a nevlastního bratra, který byl v Zikmundově vladařské koncepci klíčem k politické stabilizaci střední Evropy. V těchto ohledech se Zikmund výrazně lišil od všech svých předchůdců na českém trůně. Jako jediný byl vystaven skutečné revoluci snažící se o přetvoření společenských struktur. To je podle mínění autora Zikmundovou dějinnou výzvou, ale zároveň prokletím.

František Kavka se snaží o střízlivou a bez ohledu na vlastní vyznání a smýšlení střízlivou a vědeckou obhajobu Zikmundova postupu proti husitské revoluci, nikoliv však obhajobu zvolených prostředků. Zikmund, nechtěl-li být vyloučen ze společnosti evropských panovníků, musel zaujmout uvážlivý a opatrný přístup k husitství s ohledem na církev a její instituce, k jejihž ochraně a obraně se zavázal, a svůj královský majestát, proti kterému se revoluce obracela. Avšak ani tak schopná osoba, jakou Zikmund bezesporu byl, však nemohla zastavit příval revoluce a zadržet její výsledky. Husitská revoluce nemohla bez krále uzákonit své výdobytky, stejně jako nemohl Zikmund usednout na trůn, dokud tyto výsledky nepřijme. Spor trvající bezmále sedmnáct let skončil tak, jak skončit musel - dějinným kompromisem. Kompromisem, při kterém Zikmundovi připadla jedna z hlavních rolí. To je autorův pohled založený na mnohaletém badatelském a vědeckém bádání.

Zajímá a poutavá publikace je psána s hlubokým autorovým přesvědčením, že historiografická kniha má sloužit i jako vodítko pro poznání vlastní historie širokou čtenářskou veřejností. Slohová a stylistická kvalita knihy je velmi důležitá, neboť je kniha i přes vědeckou hodnotu přístupná i zájemcům o historii z řad laických čtenářů. I z tohoto důvodu má kniha celkem deset kapitol rozvrstvených spravedlivým počtem stran, bohaté obrazové části, rejstříkový aparát, soubor doporučené literatury, datový chronologický přehled významných událostí spojených se Zikmundovou vládou v Čechách z let 1419 - 1437 a přehledné rodokmeny Lucemburků a Habsburků. Nejen pro čtenáře má kniha svou hodnotu, ale je také přínosem pro poznání krátkého úseku dohasínající revoluce z let 1436 - 1437. František Kavka totiž mnohdy použil i prameny málo známé nebo dokonce nové, takže nečerpá jen z poznatků již zvěřejněných. Týká se to především rozboru královských listin a privilegií vydaných na sklonku Zikmundova života a vlády, průběhu zemských sněmů, obnovy a reformy zemského soudu nebo intrik Zikmundovy manželky Barbory Celské.

K nedostatkům a stinným stránkám Kavkova díla patří především nevyváženost "Zikmundova" revolučního období do roku 1436 a následné vlády. Někdy jsou popisované události příliš stručné a střídají je nepodstatné události popisované s přehnanou detailností. Knize chybí úvod do politických dějin a alespoň strušné nastínění událostí a zvratů před rokem 1419. Zaráží to o to více, že sociálním a hospodářským dějinám věnuje autor celou první kapitolu. Stejně tak není zanedbatelná ani absence vylíčení Zikmundovy povahy a charakterových vlastností a předchozí vladařské počínání v Uhrách a v říši, bez kterých je těžké proklouznout do popisovaných událostí husitské revoluce a Zikmundova počínání. Chybí i závěrečné zhodnocení Zikmundovy vlády a významu pro české dějiny, kterému se autor vyhnul. Právě tyto nedostatky sráží a kalí jinak dobrý dojem z knihy.

Jako recenzent hodnotím knihu Františka Kavky známkou "dobře", ale zároveň oceňuji její přínos, i když nepatrný, pro českou historiografii. Škoda, že autorovo přání, aby byla kniha později použita jako malý pilíř k připravované Zikmundově české monografii, zůstalo nevyslyšeno. Osobně však jako čtenář a zájemce o českou historii mohu knihu bez obav doporučit ke koupi nebo půjčení všem, kteří chtějí poznat více z naší historie a přitom si užít osvěžující a zábavné čtení.

_________________
Obrázek


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: 2 pozn.
PříspěvekNapsal: 25.10.2010 - 12:35 
Offline
hejtman
hejtman
Uživatelský avatar

Registrován: 19.05.2005 - 10:48
Příspěvky: 8712
Bydliště: Athény východních Čech
Dovolím si připojit pouze dvě nepatrné poznámky ...

Napo_leon píše:
... František Kavka si nezvolil jednoduché téma, protože v české historiografii, jinak velmi bohaté na období vrcholného a pozdního středověku, by se dalo publikací spojených s osudy posledního Lucemburka na českém trůnu spočítat na prstech jedné ruky. Ucelené a na výši novodobé vědy stojící dílo o Zikmundovi Lucemburském naší historiografii a čtenářské veřejnosti stále chybí ...
V této souvislosti bychom se měli zmínit o jednom nedokončeném projektu.
Jiří Spěváček se jako velký znalec Lucemburků na českém trůně chystal napsat obsáhlou monografii o Zikmundu Lucemburském, bohužel se mu tuto práci jako závěrečný díl tetralogie o Lucemburcích na českém trůnu nepodařilo dokončit. Je to politováníhodné o to víc, že by bylo velice zajímavé se dozvědět, jak by Spěváček pojal události husitské revoluce. On by se jim dle mého názoru nevyhnul podobně, jako se v monografii věnované Václavu IV. v její velké části zabývá Husem, rozvíjejícím se reformním hnutím a příčinami vzniku husitské revoluce.

Napo_leon píše:
... Zikmund, nechtěl-li být vyloučen ze společnosti evropských panovníků, musel zaujmout uvážlivý a opatrný přístup k husitství s ohledem na církev a její instituce, k jejichž ochraně a obraně se zavázal ...
Předpokládám, že tady tohle je míněno tak, že si ryšavý Lucemburk vzhledem k naznačeným okolnostem nemohl dovolit koketovat s husity.
No, myslím, že do tohoto výše naznačeného postoje se jako oprávněný dědic trůnu nemusel vůbec nutit, jak dokládájí jeho celkem dobře čitelné činy v době kolem první i druhé kruciáty. Pak už tomu bylo pochopitelně poněkud jinak ...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)


Naposledy upravil Jiří Motyčka dne 28.10.2010 - 20:28, celkově upraveno 1

Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: Re: 2 pozn.
PříspěvekNapsal: 25.10.2010 - 20:26 
Offline
velitel vozu
velitel vozu
Uživatelský avatar

Registrován: 31.05.2010 - 11:42
Příspěvky: 454
Jiří Motyčka píše:
Jiří Spěváček se jako velký znalec Lucemburků na českém trůně chystal napsat obsáhlou monografii o Zikmundu Lucemburském, bohužel se mu tuto práci jako závěrečný díl tetralogie o Lucemburcích na českém trůnu nepodařilo dokončit.
Tetralogie by to nebyla, neboť Spěváček napsal i výbornou monografii o Janu Lucemburském: "Král Diplomat", kterou můžeme považovat za jakéhosi předchůdce monografií o Karlu IV. a Václavu IV. :D

Jiří Motyčka píše:
Napo_leon píše:
... Zikmund, nechtěl-li být vyloučen ze společnosti evropských panovníků, musel zaujmout uvážlivý a opatrný přístup k husitství s ohledem na církev a její instituce, k jejichž ochraně a obraně se zavázal ...
Předpokládám, že tady tohle je míněno tak, že si ryšavý Lucemburk vzhledem k naznačeným okolnostem nemohl dovolit koketovat s husity.
Přesně tak. Zikmund, jakožto říšský král, měl symbolicky i prakticky držet ruku světského meče jako ochranu nad hlavou církve a papežství. Toto je téma na dlouhé povídání a většina už tu byla mnohokrát řečena. Nebylo to v Zikmundově osobní povaze, neboť on sám byl jen vlažným věřícím, ale bylo to v tom, že Zikmund přicházel do Čech jako oprávněný dědic a sjednotitel a ochránce církve. Husitství mu stálo v cestě a obracelo se v zásadě proti tomu, co on sám představoval.

Jiří Motyčka píše:
No, myslím, že do tohoto výše naznačeného postoje se jako oprávněný dědic trůnu nemusel vůbec nutit, jak dokládájí jeho celkem dobře čitelné činy v době kolem první i druhé kruciáty. Pak už tomu bylo pochopitelně poněkud jinak ...
To byl kámen úrazu. Jestliže Václav nikdy nepochopil, že vládnout znamená sloužit, tak Zikmund nikdy nepochopil, že vládnout znamená ručit za zdar vládnutí vlastní pověstí, tedy že účel může sice skutečně světit prostředky, ale způsob dosažení cílů zůstane navždy zaznamenán. Zikmundův postoj k husitství v prvních letech revoluce byl postojem, který by uplatňoval každý schopnější vládce na jeho místě. Zikmundův postoj lze vysvětlit, pochopit ho nebo i ospravedlnit, ale zvolené prostředky už ne. :wink:

_________________
Obrázek


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: pentalogie ... ? ;-)
PříspěvekNapsal: 25.10.2010 - 22:40 
Offline
hejtman
hejtman
Uživatelský avatar

Registrován: 19.05.2005 - 10:48
Příspěvky: 8712
Bydliště: Athény východních Čech
Napo_Leon píše:
... Tetralogie by to nebyla, neboť Spěváček napsal i výbornou monografii o Janu Lucemburském: "Král Diplomat", kterou můžeme považovat za jakéhosi předchůdce monografií o Karlu IV. a Václavu IV. ...
Tady si možná poněkud nerozumíme ... :? :?:
Král diplomat (vydalo nakladatelství Panorama, Praha 1982) byl "pouze" jakýmsi prologem (jakoby "nanečisto") k daleko významnější monografii o prvním Lucemburkovi na českém trůnu s názvem Jan Lucemburský a jeho doba (1296 - 1346) (vydalo nakladatelství Svoboda, 1. vydání Praha 1994). Proto jsem Krále diplomata nezařadil jako "relevantní" díl Spěváčkovy řady monumentálních monografií o Lucemburcích u nás.
Král diplomat je subtilnější knížkou, kterou si bez problémů může přečíst i žák 2. stupně základky, a to konstatuji při vší hluboké úctě k onomu potenciálnímu čtenáři i k autorovi této čtivě napsané publikace.

Napo_Leon píše:
... Zikmundův postoj k husitství v prvních letech revoluce byl postojem, který by uplatňoval každý schopnější vládce na jeho místě ...
Dejme tomu.
Obávám se však - aniž bych chtěl zabředávat do kontrafaktuální historie -, že Zikmundův otec by ( :oops: ) dal přednost nejprve jednáním a teprve pak by použil silové řešení. Čímž chci mj. naznačit, kdo z nich byl ještě schopnějším. Nic víc, nic míň ... :wink:

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)


Naposledy upravil Jiří Motyčka dne 28.10.2010 - 20:29, celkově upraveno 1

Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: Re: pentalogie ... ? ;-)
PříspěvekNapsal: 26.10.2010 - 06:17 
Offline
velitel vozu
velitel vozu
Uživatelský avatar

Registrován: 31.05.2010 - 11:42
Příspěvky: 454
Jiří Motyčka píše:
Napo_Leon píše:
... Tetralogie by to nebyla, neboť Spěváček napsal i výbornou monografii o Janu Lucemburském: "Král Diplomat", kterou můžeme považovat za jakéhosi předchůdce monografií o Karlu IV. a Václavu IV. ...
Tady si možná poněkud nerozumíme ... :? :?:
Král diplomat (vydalo nakladatelství Panorama, Praha 1982) byl "pouze" jakýmsi prologem (jakoby "nanečisto") k daleko významnější monografii o prvním Lucemburkovi na českém trůnu s názvem Jan Lucemburský a jeho doba (1296 - 1346) (vydalo nakladatelství Svoboda, 1. vydání Praha 1994). Proto jsem Krále diplomata nezařadil jako "relevantní" díl Spěváčkovy řady monumentálních monografií o Lucemburcích u nás.

Aha, to jsem nevěděl, konkrétně ta druhá monografie mi nic neříká. Koukám, že moje nevědomost byla ještě hlubší, teď projíždím zboží.cz a ta kniha má 698 stran :shock: Díky za tip, hned jak bude k mání, tak si jí koupím :wink:

_________________
Obrázek


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: Re: pentalogie ... ? ;-)
PříspěvekNapsal: 26.10.2010 - 15:02 
Offline
hejtman
hejtman
Uživatelský avatar

Registrován: 19.05.2005 - 10:48
Příspěvky: 8712
Bydliště: Athény východních Čech
Napo_Leon píše:
... Aha, to jsem nevěděl, konkrétně ta druhá monografie mi nic neříká. Koukám, že moje nevědomost byla ještě hlubší ...
Ale to je přece jeden z mnoha důvodů, proč toto fórum ale i web navštívit - dozvědět se něco nového.
Také já jsem se tady na fóru dověděl spoustu zajímavých informací, o nichž jsem neměl ani ponětí, a jsem tomu rád.
:wink: :oops:

Pokud by se náhodou někdo v naší debatě ztratil - což nepředpokládám - tak pro upřesnění uvádím, co jsem měl na mysli, když jsem psal o Spěváčkově nedokončené tetralogii o Lucemburcích:
(Král diplomat)
1) Jan Lucemburský a jeho doba (1296 - 1346)
2) Karel IV. život a dílo (1316 - 1378)
3) Václav IV. 1361 - 1419
..4) Zikmund Lucemburský (nedokončeno, nevydáno)

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: moje drobné postřehy
PříspěvekNapsal: 20.09.2011 - 09:29 
Offline
hejtman
hejtman
Uživatelský avatar

Registrován: 19.05.2005 - 10:48
Příspěvky: 8712
Bydliště: Athény východních Čech
Také já připojím několik málo privátních postřehů k takřka vyčerpávající recenzi hlavního recenzenta poté, co jsem knihu sám prostudoval.

A vezmu to hned bez dlouhé předmluvy.
Na str. 5 v úvodu Kavka píše: "Na rozdíl od jeho předků nebyl český trůn jeho hlavní ambicí." (Je pochopitelně řeč o Zikmundovi.)
Již tady, na úplně první straně textu, bych si dovolil s Kavkou nesouhlasit, neboť jsem bytostně přesvědčen, že od r. 1419 neusiloval Zikmund o nic tak hodně, jako právě o český královský trůn, z něhož vládl jeho děd i otec. Když se tento záměr dlouhá léta nedařilo uskutečnit, jistě to pro něj muselo být velice frustrující a také utrpěl značné psychické trauma v souvislosti s touto dlouho nenaplněnou ambicí. Tato usilování i pocity měly nepochybně cyklický průběh. Nakonec i samotný Kavka tohle v podstatě potvrzuje na dalších stranách svého textu.

Napo_Leon píše:
... K nedostatkům a stinným stránkám Kavkova díla patří především nevyváženost "Zikmundova" revolučního období do roku 1436 a následné vlády. Někdy jsou popisované události příliš stručné a střídají je nepodstatné události popisované s přehnanou detailností ...
Ano, souhlasím.
Např. Zikmundova drtivá porážka u Vyšehradu 1. listopadu 1420 je popsána tak podrobně, že nechybí ani irelevantní údaje o tom, kde byli pohřbeni někteří v bitvě padlí (str. 83).
A naopak na str. 104 tyto události, které pomáhají dokreslit portrét ryšavého Lucemburka, Kavka odbude jednou kratičkou větou: "Zikmundovo vojsko, pustošící za zvěrstev uherské jízdy přes slib daný českým pánům krajinu, postupovalo přes Humpolec k Ledči." Tady postrádám aspoň(!) poznámku o tom, že Zikmund o těchto hrůzách pochopitelně musel vědět, ale nehnul ni prstem, aby zabránil porušení slibu, který českým pánům podjednou dal. Nejeden recenzent by z toho okamžitě mohl vyvodit závěr, že i z tohoto důvodu se jedná o neobjektivní a nevyváženou odbornou publikaci.

Kavka relativně podrobně popisuje vznik a politické souvislosti i pozadí koalice, kterou moderní historiografie nazývá první panskou jednotou a jež vzešla ze svatohavelského sněmu konaného roku 1423. Naznačuje i srovnání s druhou panskou jednotou, která vedla k Lipanům v r. 1434. Svatohavelský sněm dle Kavky "byl velkým mezníkem, neboť předznamenal pozdější 'panskou jednotu' z roku 1434." (str. 125) Dejme tomu.
Vůbec se však nezmiňuje ani jednou větou o tom, že první panská jednota byla v r. 1424 rozdrcena Žižkou u Malešova a rovnou přechází k událostem ze září téhož roku, kdy se Žižka objevil před Prahou. Nepoučenému čtenáři tak mohou opět uniknout souvislosti potřebné k pochopení dalšího vývoje v husitských Čechách i na Moravě, který se bezprostředně dotýkal Zikmunda i jeho straníků.

Na str. 129 se zase dočteme: "Naprosté selhání jakékoli účasti severočeských pánů při III. křížové výpravě, končící porážkou u Ústí nad Labem 16. června 1426, bylo dovršeno ..." Jak je vidno i renomovaný historik a profesor starších českých dějin na FF UK může mít v číslování kruciát nepořádek.

Nevím, co F. Kavku vedlo k tomu, aby napsal o českém profesoru lékařství Janu Ondřejově zvaném Šindel, Zikmundově osobním lékaři, že "Není vyloučeno, že se pak stal jediným českým svědkem Zikmundovy císařské korunovace v Římě." (str. 164) ...
A o pouhých 6 stránek dále nám Kavka sděluje, že "Byli zde (na obřadu císařské korunovace – pozn. JM) ... z osobního Zikmundova doprovodu Kašpar Šlik, ..."
Tohoto zjevného rozporu si všimne jen velice pozorný čtenář a jenom proto, že je to v textu tak blízko sebe. A ten, kdo ví, že účast Kašpara Šlika na korunovaci je doložená, si tohoto rozporu všimne už na str. 164.

Napo_Leon píše:
... K nedostatkům a stinným stránkám Kavkova díla patří především nevyváženost "Zikmundova" revolučního období do roku 1436 a následné vlády. Někdy jsou popisované události příliš stručné a střídají je nepodstatné události popisované s přehnanou detailností. Knize chybí úvod do politických dějin a alespoň strušné nastínění událostí a zvratů před rokem 1419. Zaráží to o to více, že sociálním a hospodářským dějinám věnuje autor celou první kapitolu. Stejně tak není zanedbatelná ani absence vylíčení Zikmundovy povahy a charakterových vlastností a předchozí vladařské počínání v Uhrách a v říši, bez kterých je těžké proklouznout do popisovaných událostí husitské revoluce a Zikmundova počínání. Chybí i závěrečné zhodnocení Zikmundovy vlády a významu pro české dějiny, kterému se autor vyhnul ...
Nevím, zda to rovnou nazvat stinnými stránkami, ale nezbývá mi na tomto místě nic jiného, než s tímto závěrečným hodnocením hlavního recenzenta opětovně souhlasit. Bez ohledu na to, co o své knize autor říká, jsem přesvědčen, že součástí této publikace, mělo být i období před r. 1419. Kavka tak mohl na příkladu Václavova druhého zajetí dokreslit povahu jeho nevlastního bratra a přispět nemalou měrou k vyváženosti této odborné publikace. Ale zdaleka ne jenom proto!

Napo_Leon píše:
... Škoda, že autorovo přání, aby byla kniha později použita jako malý pilíř k připravované Zikmundově české monografii, zůstalo nevyslyšeno ...
... nejenže zůstalo nevyslyšeno, ale obávám se, že sám autor recenzované knihy to potenciálním autorům mnoho neusnadnil, což je daleko závažnější zjištění.

Na základě výše uvedeného hodnotím knihu známkou tři.

(Zvýraznění - autor příspěvku k recenzi)

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)


Naposledy upravil Jiří Motyčka dne 05.10.2011 - 12:37, celkově upraveno 1

Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: Re: moje drobné postřehy
PříspěvekNapsal: 21.09.2011 - 01:23 
Offline
desátník
desátník
Uživatelský avatar

Registrován: 27.07.2006 - 16:48
Příspěvky: 798
Jiří Motyčka píše:
Na str. 5 v úvodu Kavka píše: "Na rozdíl od jeho předků nebyl český trůn jeho hlavní ambicí." (Je pochopitelně řeč o Zikmundovi.)
Již tady, na úplně první straně textu, bych si dovolil s Kavkou nesouhlasit, neboť jsem bytostně přesvědčen, že od r. 1419 neusiloval Zikmund o nic tak hodně, jako právě o český královský trůn...
Já se společně s kavkou domnívám, že Zikmundovi opravdu český trůn nikterak neležel na první příčce jeho vysněných met.
Jemu bylo určeno uherské království a svého bratra Václava se nesnažil svrhnout z trůnu a připravit jej o titul. Podařilo se mu dokonce získat mnohem prestižnější titul římského krále a posléze císaře. Oproti tomu byl z evropského hlediska český královský titul nicotný. Avšak z hlediska geografického a hospodářského se jeho význam zvětšoval a po smrti Václavově nebyl důvod nechávat jej někomu cizímu a ještě navíc bez boje, když to bylo rodinné dědictví.
Za jiných okolností by se o české království příliš nestaral. Proto si myslím, že v tomto případě je zde Kavkovi křivděno a zvláště u Jirky se divím, že se vyhnul svému vyhlášenému geopolitickému zhodnocení...

_________________
"Poprávu užasli a budou žasnout králové a knížata celého křesťanstva nad tím, že vám byla vlita tak veliká moudrost." sarkasticky odvětil Zikmund Lucemburský, 1419
Obrázek


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: Kavkův "protimluv" ...
PříspěvekNapsal: 21.09.2011 - 11:08 
Offline
hejtman
hejtman
Uživatelský avatar

Registrován: 19.05.2005 - 10:48
Příspěvky: 8712
Bydliště: Athény východních Čech
Kolssteyn píše:
... Za jiných okolností by se o české království příliš nestaral. Proto si myslím, že v tomto případě je zde Kavkovi křivděno a zvláště u Jirky se divím, že se vyhnul svému vyhlášenému geopolitickému zhodnocení...
Ano, vyhnul jsem se mu, to je pravda, ale do úvahy jsem ho vzal. :wink:
A znovu, daleko srozumitelněji, bych chtěl podoktnout, co jsem již naznačil v mém předchozím příspěvku, že totiž další Kavkův text dokazuje pravý opak toho, co sám uvádí na str. 5, z níž jsem citoval. Aspoň takový jsem měl pocit - a velice intenzivní.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: uvedení zpět na pravou míru
PříspěvekNapsal: 17.10.2011 - 20:26 
Offline
hejtman
hejtman
Uživatelský avatar

Registrován: 19.05.2005 - 10:48
Příspěvky: 8712
Bydliště: Athény východních Čech
JM píše:
... Nevím, co F. Kavku vedlo k tomu, aby napsal o českém profesoru lékařství Janu Ondřejově zvaném Šindel, Zikmundově osobním lékaři, že "Není vyloučeno, že se pak stal jediným českým svědkem Zikmundovy císařské korunovace v Římě." (str. 164) ...
A o pouhých 6 stránek dále nám Kavka sděluje, že "Byli zde (na obřadu císařské korunovace – pozn. JM) ... z osobního Zikmundova doprovodu Kašpar Šlik, ..."
Tohoto zjevného rozporu si všimne jen velice pozorný čtenář a jenom proto, že je to v textu tak blízko sebe. A ten, kdo ví, že účast Kašpara Šlika na korunovaci je doložená, si tohoto rozporu všimne už na str. 164 ...
Na základě upozornění bratra Napo_Leona musím s politováním konstatovat, že v tomto punktu jsem Františku Kavkovi křivdil. Kašpar Šlik byl Němec, i když češtinu ovládal slovem a pravděpodobně i písmem, což je u člověka německého jazyka té doby pozoruhodné.
Takže, jak píše Kavka, Zikmundovy císařské korunovace se zúčastnil opravdu pouze jeden doložený Čech.
Omlouvám se tímto především autorovi recenzované publikace a všem ostatním přispěvatelům i čtenářům našeho fóra. :oops:

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)


Naposledy upravil Jiří Motyčka dne 17.10.2011 - 21:38, celkově upraveno 1

Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku:
PříspěvekNapsal: 17.10.2011 - 20:33 
Offline
velitel vozu
velitel vozu
Uživatelský avatar

Registrován: 31.05.2010 - 11:42
Příspěvky: 454
Nemusíš se omlouvat, stačí uvést na pravou míru, a to jsi právě učinil. :wink:

_________________
Obrázek


Nahoru
 Profil  
 
PříspěvekNapsal: 02.08.2013 - 16:38 
Offline
práče
práče

Registrován: 11.09.2012 - 10:28
Příspěvky: 19
Při četbě této podnětné knihy mne zaujal a trochu i pobavil jeden (autorem) citovaný výrok Jeho Milosti císařské na str. 192, který na výtky členů českého panstva, že nedodržuje své závazky, odpověděl: "Vám jsem slíbil, jim (tj. legátům) jsem přísahal." Výrok hodný pragmatického (a lišáckého) politika!


Nahoru
 Profil  
 
PříspěvekNapsal: 11.10.2013 - 18:21 
Offline
velitel vozu
velitel vozu

Registrován: 19.04.2012 - 18:19
Příspěvky: 373
Bydliště: Litoměřice
Osobně tuto knihu považuji za velmi zdařilou. Co tam chybí mě, je Zikmundova role v českých dějinách před rokem 1419. Tedy jeho činy za pobytu v Čechách roku 1402 a další zasahování do vnitřních záležitostí království. Bez toho nelze pochopit vztah části Čechů k osobě Zikmunda...


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: co v knize postrádáme ...
PříspěvekNapsal: 11.10.2013 - 21:43 
Offline
hejtman
hejtman
Uživatelský avatar

Registrován: 19.05.2005 - 10:48
Příspěvky: 8712
Bydliště: Athény východních Čech
Rubáš z Hrádku píše:
... Co tam chybí mě, je Zikmundova role v českých dějinách před rokem 1419. Tedy jeho činy za pobytu v Čechách roku 1402 a další zasahování do vnitřních záležitostí království. Bez toho nelze pochopit vztah části Čechů k osobě Zikmunda ...
Ano, v tomhle názoru nejsi osamocen, takže na něm asi něco bude ...
JM píše:
Napo_Leon píše:
... Knize chybí úvod do politických dějin a alespoň strušné nastínění událostí a zvratů před rokem 1419. Zaráží to o to více, že sociálním a hospodářským dějinám věnuje autor celou první kapitolu ...
... Bez ohledu na to, co o své knize autor říká, jsem přesvědčen, že součástí této publikace, mělo být i období před r. 1419. Kavka tak mohl na příkladu Václavova druhého zajetí dokreslit povahu jeho nevlastního bratra a přispět nemalou měrou k vyváženosti této odborné publikace ...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)


Nahoru
 Profil  
 
Zobrazit příspěvky za předchozí:  Seřadit podle  
Odeslat nové téma Odpovědět na téma  [ Příspěvků: 14 ] 

Všechny časy jsou v UTC + 1 hodina [ Letní čas ]


Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 46 návštevníků


Nemůžete zakládat nová témata v tomto fóru
Nemůžete odpovídat v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete přikládat soubory v tomto fóru

Hledat:
Přejít na:  

Husité - Ktož jsú boží bojovníci | © 1998-2020 M. Gelbič & J. Motyčka
TOPlist Powered by phpBB® Forum Software © phpBB Group Český překlad – phpBB.cz