Název: Páni ze Svojšína. Rod velmožů, pánů a rytířů z povodí Mže
Autor: Tomáš Velímský
Vydavatel: NLN, Praha 2013.
Obal:

Anotace (převzata ze stránek MKP):
Autor sleduje počátky rodu ve 12. století, jeho úpadek během 13. století, vzestup v 15. století v souvislosti s historickým vývojem českých zemí až do 16. století, kdy je tento rod povýšen do panského stavu. Stranou zájmu nezůstávají ani životní osudy jeho významných příslušníků a jejich politická činnost (např. Petr Zmrzlík ze Svojšína, který působil na počátku 15. století ve službách krále Václava IV.), stavební aktivity, rozsah majetku i přehled jednotlivých linií.

Alespoň stručně:
Autorem knihy je archeolog Tomáš Velímský, který se dlouhodobě zabývá výzkumem „šlechty“ v raném středověku. Mezi jeho nejvýznamnější práce patří knihy Město na louce (o prvotní lokaci města Děčín), Trans montes ad fontes (o újezdech a kolonizaci) a zejména monografie o rodu pánů z Oseka-Rýzmburka, které historická věda označuje pod umělým pojmem „Hrabišici“. Kniha o „pánech“ ze Svojšína sleduje uvedený rod od jeho mlhavých počátků, dohledatelných až do 12. století, až do vymření rodu na konci 16. století.

Ponechejme nyní stranou počátky rodu (jimiž se autor zabývá velmi podrobně) a jeho poslední století a zaměřme svou pozornost na příslušníky rodu, kteří žili ve století „husitském“. Pro fandy dějin husitství budou patrně nejzajímavější kapitoly, pojednávající o větvi rodu rytířů ze Svojšína, kteří přijali přízvisko Zmrzlíkové. Původ této větve je ovšem poněkud záhadný a je obtížné spojit ji s dalšími příslušníky rodu Svojšínů. Známá postava husitského věku, mincmistr Petr Zmrzlík ze Svojšína, se zásluhou Velímského konečně dočkala moderně pojaté biografie, která v české historiografii chyběla. Přívrženci utrakvismu byli i Petrovi synové Petr a Jan, významní válečníci své doby. O všech členech rodové větve je ovšem pojednáno poněkud zkratkovitě, což však není na škodu, neboť kniha jako celek podává základní a potřebný přehled o dějinách rodu (bez nadbytečných exkurzů o dobovém kontextu) a připravuje tak půdu pro budoucí rozsáhlejší výzkum dalších historiků, kteří na rozdíl od autora mohou podniknout i archivní průzkum. Autor se totiž v souvislosti s pozdně středověkými Svojšíny značně opírá o jednu diplomovou práci, kterou vedl, a pramenné edice. Jak však autor sám přiznává, pozdní středověk není obdobím, kterým by se zabýval, a proto hodnotím knihu známkou 1-2.