Arbor píše:
Jak wyglądali Kapelani/Kaznodzieje/Duchowni w oddziałach Taborytów pod przywództwem Prokopa Gołego?...
Táborští kněží na rozdíl od těch pražských nenosili ornáty (více či méně zdobené svrchní liturgické bohoslužebné roucho), ale chodili v běžném oděvu té doby, maximálně v oděvu připomínajícím mnicha chudého žebravého řádu. Obličej si nechávali zarůst plnovousem. To je notoricky známo. Tyto atributy v oblékání byly mj. výrazem nekompromisního návratu k prvotní církvi (
ecclesia primitiva).
Prokop Holý se od táborských kněží odlišoval na první pohled právě tím, že chodil hladce oholen (odtud Holý). Jeho vztah k rouchu duchovního dokládá známá epizoda z léta r. 1423, kdy došlo k velkému hádání znesvářených kněží. Jednou z otázek, která se na Konopišti řešila, byla podoba rituálu husitské mše. Zatímco táborští ji sloužili v „
choděcích šatech“ (běžný oděv), pražané v „
komžičkách“ (ornáty). Táborům ornáty vždy symbolizovaly rozmařilost církve. Na Konopišti se obě strany dohodly, že ornáty napříště nemají být nepřekročitelnou hrází vzájemného dorozumění. Na znamení dobré vůle měli táborité vyzkoušet „pražský“ obřad a naopak. Nikdo se však k tomuto kroku nechtěl odhodlat s výjimkou jediného kněze, právě Prokopa Holého, který se už tehdy ukázal jako člověk se smyslem pro účelný a pragmatický kompromis.
