V tomto tématu diskutujme o tom, čeho se bude týkat 10ti až 15ti minutový příběh, kvůli kterému bylo toto téma mj. založeno. I když jsem byl tímto úkolem na jednání v Praze 20. 8. t.r. pověřen já, je to pro mne velice zavazující a cítím i velkou zodpovědnost. Proto budu rád, když se v tomto tématu budete vyjadřovat k mým nesmělým návrhům. Z této výměny názorů by měla vykrystalizovat finální podoba příběhu, scény pro uvedenou prezentaci... Děkuji.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Chtěl bych se zeptat Pavla (případně ostaních), zda v uvené scénce, která má být krátkým příběhem, může být mluvené slovo, tj. komentář nebo i přímá řeč, tj. dialog(y) jejich protagonistů. Nebo se předpokládá jen s doprovodnou hudbou z důvodů mezinárodní použitelnosti scénky...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Vážení kolegové,
na základě prvního hovoru s panem dr. Návarou, jenž je mým spojencem a spojkou na Společenství měst s husitskou tradicí, je tu poznámka k záměru scénáře:
1) Měl by být akcentován i přístup druhé (německé) strany, která velmi obecně řečeno vnímá husitství v pozitivním smyslu jako pokus o liberalizaci společnosti (a církve v její celospolečenském významu), jenž byl také hájen Husem a to i v Kostnici kdy císař Zikmund nebyl s to dodržet závazek glejtu proti vůli nejvyšší církevní autority. Na základě tohoto vyostření (upálení Husa a Jeronýma Pražského - příklad filosofického úsilí o liberalizaci) pak došlo k událostem revolučním. Husité jsou ti, kdo v průběhu revoluce stále hájí tento základní program.

2) Je velmi dobré zaměřit pak film na ukázky bojových akcí, technik, vozovou hradbu a vůbec na husitské inovace ve vojenství, ale také na bojové umění protistrany (husité bojovali často s elitními vojenskými útvary doby).

Pro potřeby jednání s partnery ze Společenství měst... velmi nutně potřebuji prvotní nástřel (tématický záměr) obsahu filmu. Pokud by mohl obsahovat i náznaky obsahu scénáře (linie příběhu, počet neanonymních postav) a poznámky o tvaru (hraný a animovaný dokument a v jakém poměru atd.), bylo by to ještě lepší.

Předběžné jednání ukazuje, že celý projekt (výstava + 3D film) je možné zahrnout pod hlavičku Společenství měst s husitskou tradicí. Je cesta, jak získat pro spolupráci německého partnera, který je schopen vyjednávat podrobnosti a hlavně shánět podporu německých měst (též finanční), která je pro projekt nutná.

Námět využiji do obsahového vymezení projektu výstavy. Dne 3. 9. se v Táboře sejdu s dr. Návarou na vypracování projektového schématu.

1) dobývání Přibyslavi – ukázky husitských dobývacích technik, rozhovor fiktivní postavy s Žižkou, který je na smrtelném polním lůžku, Žižkova smrt. Další postava kněz Prokůpek...

2) dobývání Karlštejna - ukázky husitských dobývacích technik (rozstřik zdiva po přesném zásahu bombardy, její palebné postavení), prakoviště, k němuž byl právě přivezen vůz s „čerstvou“ dodávkou soudků, jež byly naplněny nevábným obsahem z pražských žump (to se divák dozvídá z dialogu vozataje „zásobovacího“ vozu s obsluhou prakoviště, fiktivní postavou). Tato ukázka by mohla obsahovat i pohled mezi obležené, setkání se Zdislavem Tluksou z Buřenic, reálnou postavou. Tluksa se domlouvá na opravách hradeb, či na více než skrovném menu z koniny na příští dny...

3) Ústí nad Labem – sestavování vozové hradby (pouze 1 řada), polní mše před nastávající bitvou, "letecký" snímek nepřítele i vozové hradby, detail nepřátelské těžké jízdy v trysku, proražení bojové hrady nepřítelem, nastalou situaci řeší fiktivní postava, voz. hradba uzavřena, vítězství (pobíjení vzdávajících se nepřátel husity – to by se asi Němcům nelíbilo ), závěrečná polní přehlídka, v níž vystupují historické postavy: Prokop Holý, Jan Roháč, Jakoubek z Vřesovic, Zikmund Korybut, Diviš Bořek z Miletínka...

4) Výprava Prokopa Holého do německých oblastí Říše – spanilá jízda spojená s legendou, jež do dnešních dob trvá v třešňových slavnostech města Naumburgu (z toho by jistě Němci měli naopak radost )...

5) výprava Jana Čapka ze Sán do Polska - hlavním motivem této scénky by byl akcent na profesionalitu husitského vojáka, který už má daleko k božímu bojovníku (scénka), dobývání Tczewa, zatýkání komtura z Malborku, brodění husitských koní ve slaných vodách Baltu...

6) obležená Plzeň - stavění obležení, výpad Plzeňských, ukořistění velblouda, scéna hádky Prokopa Holého po návratu Pardusovy výpravy (fiktivní postava), zrada Přibíka z Klenové...

7) Lipany - ...

K výše uvedenému by se měli vyjádřit i ostatní...
Já bych preferoval námět ad 3) - podrobněji viz 3. obraz námětu k filmu

Stále mi chybí od Pavla reakce na ...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Vážení kolegové,

velmi se omlouvám za momentální časovou indisponovanost , ktera byla zpusobena spoustenim Vyolenych 3. Nastesti vse jiz bezi a budu tak mit tento tyden konecne cas dohnat veskere resty.

Pokud se tyka pribehu, je samozrejme mozne pouzivat jakekoliv dialogy (musi se ale pocitat ze budou timpadem dve jazykove mutace protoze 3D neni mozne titulkovat )

Jinak rad bych pohnul s nekolika dalsimi vecmi vcetne modelu Taborskeho kostela.

Pavel

O.K. Pavle. Položím v této souvislosti naprosto laický dotaz. Jak by se to tou 2. jazykovou mutací "prodražilo", pokud vůbec?...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

jazykova mutace neznamena az zase tak velkou investici pokud se bude od zacatu pocitat ze bude. To je dulezite pri zpracovavani zvukove casti filmu. Jinak to znamena navic natocit cizojazycny dabing a upravit dialogy...takze se prace na filmu protahnou o den az dva.... cili bavime se o prodrazeni v radech desetitisicu ale ne uz statisicu (pokud si herec nerekne enormni honorar ) coz je v celkovem rozpoctu v podstate zanedbatelne

myslim ze dobyvani karlstejna je velmi trefne a zajimave tema umoznujici vnest do filmu i nekolik paralel ze soucasne spolecnosti. Navic poskytuje pomerne velky prostor k tomu ukazat jak praktiky na oblehani hradu vypadaly. Pro nemeckou stranu bude jiste tato story taky prijatelna.

Obléhání Karlštejna

Úvod – dobové souvislosti:
Něco z toho by mohlo být případně součástí mluveného krátkého komentáře.

Tato epizoda husitského válčení spadá do první vladařské mise knížete Zikmunda Korybuta (synovce litevského velkoknížete Vitolda) v husitských Čechách po odmítnutí Zikmunda Lucemburského za krále na 1. čáslavském sněmu. Jedná se tedy o rok 1422, kdy se Korybutovič objevil poprvé v Čechách jako správce země a jako pozdější šéf pražského svazu.
Ve 3. dekádě května LP 1422 bylo Korybutovo vojsko spolu s pražany vysláno k obležení pevného hradu Karlštejna, který byl v držení královské posádky, jíž velel purkrabí Zdeslav Tluksa z Buřenic. Hrad byl neúspěšně obléhán až do 8. listopadu, kdy bylo podepsáno příměří. 2. června se objevil v ležení u Karlštejna i samotný kníže Korybut, aby dohlédl na obležení hradu, který byl ostřelován ze 4 hrubých kusů - bombard a 5 praků. Praky metají do hradu mršiny a fekálie z pražských žump.
V době obléhání Karlštejna pražskými sbory dostali čističi odpadů v Praze velice "delikátní" úkol. Měli vyčistit všechny pražské žumpy, nevábným obsahem těchto žump bylo naplněno neuvěřitelných víc jak 1800 soudků a postupně dopraveno obléhajícím vojskům ke Karlštejnu...

osoby:
2 fiktivní (obsluha praku a vozataj vozu vezoucí soudky s fekáliemi z Prahy)
2 historické (Zdeslav Tluksa a Jan z Lestkova)

osnova scénky (3 obrazy, 2. může být vynechán?):
1) palebné postavení bombardy – bez mluveného slova
2) hradební nádvoří – krátký dialog
3) prakoviště – krátký dialog

pozn.: ve scénce bude zobrazována současná podoba hradu kvůli jednoznačné srozumitelnosti lokality, kde se bude 3D film odehrávat.

Stručný námět scénky:
Záběry kamer detailně i z „leteckého pohledu“ ukazují postavení obléhatelů i obležených.

1) Jsme v palebném postavení hrubého kusu – bombardy ráže 40 cm s dřevěnými výztuhami zajišťujícími eliminaci zpětného rázu a s okopy pro obsluhu. Sledujeme právě jeden výstřel z bombardy. Nejprve obsluha nabíjí bombardu. Pak puškaři těsně před výstřelem zvedají na zvláštních kladkách těžký dřevěný ochranný štít, silná lana hlasitě skřípou v kolech kladek (jsme svědky řemeslné sehranosti obsluh bombard). Po přesném (,hlučném) výstřelu z bombardy se palebné postavení zahaluje dýmem a prachem, z hradeb odlétá gejzír zdiva po přesném zásahu kamennou koulí. Opět zaskřípou kola kladky a dřevěný ochranný štít se rychle sklápí k zemi. Obsluha má nyní volno protože musí čekat na vychladnutí hlavně...


2) Nádvoří obleženého hradu, husité právě přestali s palbou. Nastalo zvláštní ticho. Na nádvoří jsou smrduté pozůstatky husitského ostřelování. Občas rychle proběhne nádvořím postava obránce hradu s kapesníkem přes nos a ústa. Po nádvoří se z povzdálí rozhlíží 2 postavy, Tluksa a Jan z Lestkova. Oba také když nemluví, si přikládají ušmudlané plátěné šátky k ústům a nosu. První promluví Tluksa a smutně praví: „Ten puch už je nesnesitelný, pomalu ten švajneraj ani nestačíme odklízet. Husáci v palbě nepolevují a my už máme marody, kteří se v křečích bolestí svíjejí v hradním lazaretu a jsou vyřazeni z boje“. Po krátké odmlce promluví i Jan z Lestkova: "A to ještě není úplně to nejhorší. Docházejí nám zásoby jídla! Potrvá-li Korybutovo obležení ještě nějaký týden, budeme muset sáhnout ke koňské krmi". Tluksa přikyvuje: „Není však ještě dobojováno a náš císař Karel, blahé paměti zde na tomto místě vystavěl přepevný hrad, chvála Pánu Bohu. Jene, jdi se podívat na hradby, jestli naši vojáci něco nepotřebují. Pospěš, Jene, běž!“. Oba odcházejí, každý jiným směrem, Lestkov o poznání rychleji...


3) Další záběr je už ze stanoviště praku na malé mýtince. Malým průzorem mezi stromy je vidět v dáli obležený hrad. Ke stanovišti přijíždí (placní) vůz po lesní kamenité cestě. Vůz rychle přijíždí a je slyšet jeho hlučnou jízdu kodrcajících kol po kamenech. Když se vůz přiblíží k prakovišti, jeden muž z obsluhy volá: „Vezeš nám další náklad střeliva z Prahy? Potřebujeme Tluksovi ještě trochu zavonět...“ a šklíbí se od ucha k uchu. Když mladý vozka zastaví svoje spřežení u prakoviště, seskočí z kozlíku a jde směrek k obsluze. Muž, který na vozku volal, zvážní: „Tebe jsem tady ještě neviděl.“ Vozataj směle odpoví: "No, Janek ochořel, ulehl a já jsem ho musel zastoupit. Jmenuju se Zbyšek a jsem mladší bratr Janka. Janek ti vzkazuje, abys mi ukázal, jak ten můj náklad házíte jednuškám do hradu". Obsluha od praku mlčky přikývne, klepne Zbyška po rameni a pobídne ho: „Hbitě vylož pár soudků a já ti to předvedu.“
Zbyšek vyloží několik málo soudků a následuje ukázka funkce praku od napnutí metacího ramene, uložení soudku až po odpal doprovázený typickým svistem praku. Soudek se zapáchajícím obsahem zmizí za hradbami...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

...pro me jako zakladna dobry.

LIPANY

Úvod (krátký) – dobové souvislosti:
Něco z toho by mohlo být případně součástí mluveného krátkého komentáře.

Římská kurie nakonec se sebezapřením poznala, že české kacíře nelze porazit zahraničními intervenčními armádami, byť sebepočetnějšími. Výsledkem pletich, rozkladné politiky a štědrých úplatků ze strany vyslanců koncilu z Basileje je ustanovení panské jednoty kališnické šlechty a katolických pánů. Radikálové končí neúspěšné obléhání Plzně a ve své nejednotě vycházejí rozpačitě vstříc svému neodvratnému osudu.
Zaposlouchejme se tedy pozorně do dialogů 2. obrazu scénky, a odhalíme jedny z hlavních příčin fatální bratrovražedné bitvy u Lipan, která jasně prokázala, že českého husitu může porazit zase jen a pouze Čech...

osoby:
6 historických, komparsisté
panská jednota:
Diviš Bořek z Miletínka......vrchní hejtman
Jan Černín..........................hejtman nad vozy
Mikuláš Krchlebec..............velitel rožmberské hotovosti

radikálové:
Prokop Holý.......................duchovní správce táborské polní obce
Jan Čapek ze Sán..............sirotčí hejtman
Zikmund z Vranova............táborský hejtman

osnova scénky (3 obrazy):
1) stavění vozové hradby radikálů (2 až 4 vozy), Prokopův polní stan na velitelském stanovišti (kratičký příběh, monolog)
2) jednání mezi nesmiřitelnými (tento obraz se vejde do 4 minut, dialogy, příběh, ...)
3) úvod bitvy (bez dialogu)

Pozn.: celým úryvkem filmu (kromě bojové scény) by měla prostupovat atmosféra osudovosti a jakéhosi latentního napětí předcházející této dějinné události a měla by být podbarvena "ponurou" hudbou Smetanovy symfonické básně Tábor.


Stručný námět scénky:

1) Jsme svědky sestavování vozové hradby, vypřahání koní, odstraňování ojí, sražení kola na kolo, spoutání řetězy, zesílení bočnic směrem k nepříteli, připevnění fošny mezi koly s trojúhelníkovými otvory, ...
Vše se děje se strojovou profesionální přesností, svižně, nikoli však v nervózním chvatu (je čas), vše je doprovázeno značným hlukem z nárazů, chrastění řetězů a bouchání těžkých dřevěných fošen, jsou slyšet nesrozumitelné výkřiky vojáků, ržání a odfrkávání koní...
STŘIH
„Letecký snímek“ z velké výšky na celou vozovou hradbu. Ještě větší výška, aby byla vidět armáda koalice. Krátký záběr na orientační bod – věž kostela ve Viticích.
STŘIH.
Další scénka zobrazuje polní stan Prokopa Holého. Je zde sám, jeho tvář je pečlivě oholena. Na stolku stojí 4 schránky s posvěcenými hostiemi a zpola dopsaný list. Prokop levou rukou sahá pro pečetní vosk a neopatrným pohybem ruky shazuje se stolu všechny 4 schránky. „Proboha!“, vzkřikne Prokop a pokřižuje se. „To se nemělo stát, to je zlé znamení, moc zlé“, mumlá táborský duchovní vůdce a opatrně a s posvátnou úctou sbírá schránky. Zvenku někdo volá, že nastal čas odebrat se na domluvené jednání. Prokop odchází v doprovodu Jana Čapka ze Sán a Zikmunda z Vranova.


2) Na volném prostranství, na travnaté ploše, uprostřed mezi leženími je zahajováno jednání znepřátelených stran. Proti sobě jsou umístěna hrubá polní sedátka. Je jich 6, 3 vpravo (pro příslušníky panské jednoty a 3 vlevo pro radikály, příslušníky polní obce). Na pravé straně se vesele třepotá korouhev s českým lvem, na levé schlíple visí černá korouhev s krvavě rudým kalichem. Hlavním důvodem jednání je pokus na poslední chvíli ještě zažehnat bratrovražedné krveprolití. Z této scény by měla být nejvíce patrná osudovost okamžiku, napětí...
Zprava přicházejí Černín a Krchlebec, usedají na krajní sedátka, po krátké chvíli zleva Čapek se Zikmundem a rovněž usedají na krajní sedátka.
Pak zprava rázným krokem vojáka přichází Diviš Bořek a usedá uprostřed, nakonec zvolna a důstojně přichází zleva Prokop Holý a sedá si na prostřední sedátko na levé straně mezi své.
Rozhostí se mrtvolné ticho. Nesmiřitelní soupeři se pozorují, jakoby chtěli proniknout do nitra svých protivníků a odhalit jejich slabiny ještě před bojem. Všichni se mračí, Miletínek méně, z Čapkovy tváře vyzařuje sebevědomí profesionálního válečníka (sedí s koleny daleko od sebe, podpírá si levou dlaní bradu, loket opřený o stehno, pravá ruka na pravém koleni), Prokop sedí klidně, vzpřímeně, vyrovnán se situací, je na něm patrná intelektuální převaha nad všemi zúčastněnými.

Prokop se ujímá řeči. Mluví klidně, ale s důrazem na každé slovo. Není to řeč předem poraženého, ale vítěze z mnoha válečných klání, řeč diplomata, který české země reprezentoval až v daleké Basileji: „Bratří, obě strany by měly najít řešení, které zabrání bratrovražednému střetu, z jehož výsledku, ať je jakýkoliv, se budou radovat nepřátelé našeho jazyka, tedy cizáci“. Na chvilku se odmlčí a pak pokračuje: „Požadavkem naší strany je proto pouze navrácení pražského Nového Města a znovu obležení Plzně. Toť vše!“...

Miletínek prudce vyskočí ze židle, která se celá překotí, nachýlí se dopředu jakoby až k Prokopově tváři a prudce a živě gestikuluje oběma rukama: „Kněže Prokope, uvědomuješ si vůbec, čeho žádáš, chceš nás snad provokovat?! Zatím vítězí naše strana! Teď slyš naše požadavky! Obce polem pracující i domácí by musely vrátit vše, čeho za čtrnácte let nabyly!“ Miletínek se otočí, postaví sedátko, opět se posadí, potutelně se usmívá vědom si své strategické převahy a mne si pravou rukou špičku brady.

Čapek se hlasitě rozchechtá až se zakucká. Když pomine kašel, takto praví sžíravým sarkasmem a s úšklebkem k Miletínkovi: „Ty ses snad zbláznil, Diviši. Zajdi si za ranhojičem, ať ti raději pustí žilou…“

Po první Čapkově větě vstanou Černín s Krchlebcem a povytáhnou meče z pochev. To samé učiní na druhé straně Zikmund z Vranova.
Miletínek, Čapek, který se stále ušklebuje, a Prokop zůstanou sedět. Krchlebec směrem k Čapkovi: „Važ slova, Čapku, než je vypustíš z úst! Vím, že ti jde o peníze ze sirotčí pokladny, kterou jsme zabavili!“

Čapek se konečně přestane šklíbit, zamračí se a polohlasně prohodí: „Však zanedlouho bude zase naše!...“ a zatne obě pěsti.

Prokop mávne rukou, jakoby odháněl dotěrný hmyz, poté si všichni sednou. Takto promlouvá s hlavou malinko pootočenou ke kameře. Nedívá se tedy přímo do očí protivníkům: „Snad byste nechtěli vrátit i zboží církve, té církve, která upálila našeho mistra Jana v Konstanzi? To proto ses, Diviši, spojil i s papeženci a jednuškami proti nám, nestydíš se mi podívat do očí?!“, prudce a přímo se zahledí do tváře Miletínkovy.

Miletínek jenom lhostejně pokrčí rameny, klidně se dívá na Prokopa a bez zášti mu odpoví: „A co sis asi tak představoval?...“

Prokop smutně a tiše: „Co by! Že vojska, jež hájí 4 spasitelné kusy, nestanou nikdy proti sobě.“

Zikmund z Vranova ztěžka povstane, pravou nohou malinko nakročí dopředu a unaveným hlasem poprvé promluví: „Bratří, vězte, že nastávající bitva nemůže mít vítěze, když nedej Bože zvítězí vaše strana, na trůn dosedne ta liška ryšavá, a to bude zároveň i vaše prohra. A to vám nebude vadit? Co si od toho slibujete?“...

Černín mu skočí zprudka do řeči: „Co si od toho slibujeme? Že konečně skončí ta vaše anarchie, proti které se už bouří i lid na vsích a ve městech, protože už nemá nic, čím by zahnal hlad. Vše jste mu už pobrali!“...

Nastane zase na chvíli hrobové ticho. Prokop po chvíli klidně odpoví: „Když stojí nepřítel za hranicemi, musí přece každý něco obětovat.“

Krchlebec zahrozí pravým ukazováčkem a podrážděně vzkřikne: "Ale vy jste brali plnýma hrstma, i když jste leželi před Plzní, tou naší baštou pravé víry. A kde byl nepřítel?"

Čapek zprudka: „No přece za hradbami toho pyšného Babylónu!“...

Miletínek netrpělivě s pohledem upřeným do země: „Vidím, že dohoda není možná.“...

Zikmund z Vranova přesvědčivě, jakoby z něho únava spadla: „Ať tedy rozhodnou pěsti!“

Všichni se zvedají a rychle odcházejí ze scény. Radikálové doleva, příslušníci panské jednoty doprava. Jen Prokop s nachýlenou hlavou ještě chvíli zůstane sedět. Pak pomalu vstane, zeširoka se rozhlédne a pohlédne k nebi. Potom se upřeně zahledí v dál a začne tiše mluvit, s každým slovem zvyšuje hlas, poslední větu vykřikne:
„Jinak nelze, Bůh mi odpusť. Proti našim, proti příznivcům kalicha... Po letech zase archa proti arše. Co já sám zmohu?"
Naposledy se odmlčí a poté skoro sám pro sebe: „Ano, to chtěli naši nepřátelé i vyslanci koncilu!“ Prokop zakroutí nechápavě hlavou, sklopí zrak a nakonec pokývne hlavou, jakoby na znamení souhlasu.
STŘIH
Prokopovou myslí proběhne čerstvá vzpomínka na shozené schránky s hostiemi. Scénka se shozenými schránkami z prvního obrazu je opět kratičce zobrazena.


3) Vidíme krátký úvod bitvy a chybné vyhodnocení situace ve vozové hradbě radikálů. Nejprve slyšíme, ale nevidíme salvu z houfnic. Scénu zahalí oblaka prachu a dýmu.
Prudký deštík rozptýlí prach a na vozovou hradbu radikálů zaútočí oddíl koaliční pěchoty podporovaný jízdními. Dochází ke krátkému krvavému střetu, pod vozovou hradbou zůstávají ležet první mrtví. Koaliční jednotky se obracejí a ustupují, z nitra vozové hradby radikálů zazní povel k pronásledování ustupujících. Ozve se hromové a sborové: "Běží, bratří, běží! Hrrr na ně!" Jakoby z dáli, ale dostatečně silně: „Táborrr, Hrrradec!“ Dva bojové vozy se rozestupují, nastupuje útok radikálů k pronásledování ustupujících oddílů koalice...
Vše zaniká v prachu a hluku bitevní vřavy, po chvilce, opět jakoby z dáli se ozve sborové tentokrát: „Prrraha, Budějovice!“

Doznívají smutné velebné tóny Smetanova Tábora.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Po přečtení obou námětů mám pocit, že je tu velmi přítomná inspirace Vávrovou trilogií. Nic proti, ale historický kontext vzniku oněch husitských velkofilmů přinejmenším není aktuální a to platí stejnou ne-li vyšší měrou o jejich výrazových prostředcích. Jazyk postav má zde k dokumentární poloze daleko - celá politická situace se nemůže vejít do jednoho dialogu. Filmová sekvence nenahradí expoziční přípravu románu. A obávám se, že pro takovéto pojetí by nemuselo být snadné získat podporu.

Nicméně tohle je samozřejmě námět a nědo uvažuje spíš o technickém provedení scén, někdo o režijním ztvárnění. V rovině zacílení filmu (co chce sdělit, komu, proč) mne forma "hraný dokument" oslovila jako nápad odpovídající současným trendům.

To předpokládá doplnit námět o komentář, takže by postavy a scény filmu byly o to víc uvolněny a nemusely by samy vysvětlovat historický kontext.

Souhlasím taky s formou hraného dokumentu (v tomto jsme se myslím ale už shodli všichni), stále to však předpokládá, že při všem rozhodování musíme mít na paměti „omezený“ časový formát (10 až 15 minut) 3D filmu.
Nástin komentáře v obou námětech je vždy v úvodu, psaný kurzívou. Měl by dle mého názoru uvádět do dobových souvislostí a do děje, který bude zobrazený scénkou následovat ...

O. K., Jakube, ale tady bych hned očekával z tvé strany konkrétní protinávrh, tj. např. jaká událost, bitva, sněm, rejsy, nebo obecná scénka nesouvisející s konkrétní událostí, úplně něco jiného, etc. by se hodilo lépe ...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Jen se chci zeptat...pochopil jsem to spravne ze jde vlastne o filmecek ve stylu hraneho dokumentu jak s primymi vetami akteru, tak s doprovodnym hlasem vypravece? Neco ve stylu dokumentu BBC popripade Viasat History?