Nevelký hrad na strmé skalní ostrožně nad levým břehem Vltavy je poprvé zmiňován v letech 1288-89, kdy z něho posádka Zdislava ze Šternberka napadala biskupské statky. Ve 14. století byl coby královský majetek nepřetržitě zastavován. Roku 1369 byl udělen v manství Hyncíkovi Pluhovi z Rabštejna, který ho r. 1395 se souhlasem krále směnil s podkomořím Zikmundem Hulerem za hrad Boršengrýn. Václav IV. zde u něho r. 1401 pobýval. Po Hulerově pádu přešel hrad Orlík na jeho bratra Ondřeje, který ho převedl na nejvyššího mincmistra Petra Zmrzlíka ze Svojšína. Zmrzlíkové drželi Orlík více než jedno století. Když hrad roku 1508 vyhořel, přestěhoval se jeho tehdejší držitel Václav Zmrzlík na Lnáře. U krále dosáhl zproštění manských závazků a roku 1514 prodal pustý hrad Kryštofovi ze Švamberka. V majetku Švamberků zůstal hrad do r. 1621, kdy byl po porážce stavovského povstání obsazen císařskou posádkou. Následně byl v majetku Eggenbergů a po jejich vymření Schwarzenbergů.
Typický ostrožný hrad byl ze tří stran prakticky zcela nepřístupný, avšak od jihozápadu, z plochy ostrožny, byl naopak velice zranitelný. I zde se však příroda postarala o solidní ochranu v podobě skalního žebra, které probíhalo napříč ostrožnou a tvořilo základ pro čelo hradu. Před touto přírodní bariérou byl vylámán šíjový příkop, skalní žebro za ním doplnila hradební zeď silná asi 2 m a za ní stál bergfrit o průměru asi 10 m, dnes zcela zaniklý.
Kolem poloviny 14. století doplnil čelo hradu a jeho jihovýchodní stranu úzký parkán s parkánovou hradbou silnou asi 1,5 m.
Za Zmrzlíků ze Svojšína, v "naší" husitské době, bylo čelo hradu zcela přestavěno a vzniklo zde opravdu pozoruhodné opevnění. Okrouhlý bergfrit byl zbořen a na skalním žebru byla, za použití původní hradby, postavena obloukovitě vypnutá štítová zeď o síle 3,6 m a výšce cca 17 m, která spolehlivě chránila hrad před palbou jakýchkoliv tehdy užívaných zbraní. V západním nároží, vedle brány, byla postavena okrouhlá obranná věž o průměru 8 m. Ve vyšších patrech je vybavena obdélnými střílnami poměrně velkých rozměrů, které některé badatele vedou k úvahám, že šlo o tzv. věž "bateriovou", tj. určenou pro umístění většího počtu děl. Tato úvaha je poměrně logická, protože děly umístěnými ve vyšších podlažích by se dalo postřelovat předpolí pevnosti a tím zkomplikovat či znemožnit umístění obléhacích palpostů v nepříjemně blízké vzdálenosti od hradeb.
Střílny v silném zdivu umístěné v hlubokých výklencích s rovnoběžnými špaletami, jsou označovány výrazem "komorové" a obecně jsou považovány za dělostřelecké. Bohužel autoři teorie gotických "bateriových věží" nenabízí oporu v dobových pramenech, zvláště pak podobu lafetace předpokládaných děl (resp. mne to zůstává utajeno
).
Pokud by v takovéto střílně bylo umístěno dělo (nejspíš komorové s delší hlavní) mělo by velice omezený náměr i odměr a lze tedy spekulovat o jeho stabilní lafetaci a zastřílení na nebezpečný bod v předpolí hradu, který by pak bylo možné ostřelovat i "na slepo" v noci či za snížené viditelnosti. Daleko pravděpodobnější je však myšlenka, že střílny byly univerzální a v obranných patrech věže bylo umístěno několik hákovnic, které mohly pálit jak přes šíjový příkop, tak i do vzdálenějšího okolí. Zde bych připomněl, že hlaveň velké hradební pušky a menší tarasnice může mít prakticky identické rozměry, ovšem manipulace se zapažbenou zbraní a s lafetovanou zbraní je ve stísněných prostorách zásadně rozdílná.
Vzhledem k malé šířce špalet (cca 70 cm) nelze v uvedených střílnách orlické věže předpokládat použití kuší. Pro ty by byla nutná šířka špalet kolem 90 cm.
Datace štítové zdi s věží není zcela jednoznačná. Bývá datována již do doby husitské revoluce, tj. postavena během válečných let. Ovšem úvahy ve stylu, že děla z orlické "bateriové" věže měla krýt místní přívoz, když zde překračovaly Vltavu oddíly husitů, je třeba připsat bujné fantazii autorů.
Mincmistr Petr Zmrzlík měl značné jmění a v předhusitské době získal několik významných statků, z nichž vynikaly hrady Kašperk a Březnice. Byl Husovým přívržencem a horlivým stoupencem jeho učení. Zemřel na mor v srpnu 1421. Jeho synové Petr, Jan a Václav byli rovněž husité a se svou družinou působili v rámci táborského vojska. V září 1422 je navštívil na hradě Orlíku Jan Žižka, který odsud poslal list domažlickým. V roce 1434 se Zmrzlíkové přiklonili k utrakvisticko-katolické koalici a bitvy u Lipan se účastnil Petr Zmrzlík na panské straně, což vedlo k dobrým vztahům s císařem Zikmundem. Po Zikmundově smrti vystupují Zmrzlíkové jako příznivci strany polské, později poděbradské. Po smrti Václava Zmrzlíka připadl Orlík jeho synovci Jaroslavovi, jemuž ho r. 1466 udělil král Jiří z Poděbrad v "ušlechtilé manství".
) tam mohl působit jako třeba lovčí či nějaký méně významný řekněme úředník, byl to hrádek královský, navíc byl i v držení Petra Zmrzlíka, s nímž, byl Žižka prokazatelně v přátelském vztahu(byl tam od roku 1407) a co hlavně, k roku 1392, je zápis dvorských desk, že:
