Asi to je v českém národě zakořeněné.
Já si nemyslím, že vždy muselo jít o zlatá telata. Středověký člověk neustále viděl hierarchii. Tehdy nešlo jako dnes, stěžovat si třeba přímo u presidenta. Tenhdy ani nemohl podat žalobu k soudu, protože jeho problém "vyřešil" nějaký rychtář.
Stejně tak svatí... byli přímluvci u Boha. Stejně jako papež byl nejvyšším světským úředníkem božím. Ti, jež ke své víře nepotřebovali prostředníky - kněze, biskupy, svaté - církev nemilosrdně potírala.
Věřící lid skoro neměl jinou možnost, než prosit za duchovní smilování u Boha přes ty, jež k němu měli nejblíže, tedy blahoslavené a svaté, přes jejich duchovní patrony.
Jistě měli i obavy, obrátit se ve svých modlitbách přímo k Bohu - ač v něj věřili - protože dostat se ke králi nebo k arcibiskupovi také bylo prostému člověku zcela nemyslitelné a nereálné. Musel mít na to audienci a ta byla jistě nemyslitelná i pro obyčejné zemany.
Já nevím,... ale posuzovat něco pouze optikou moderního člověka, ideologickou nebo náboženskou je poněkud zavádějící. Zvláště u Nepomuckého je celá věc ještě složitější, než by se kritikům chtělo vůbec zabývat.
_________________
"
Poprávu užasli a budou žasnout králové a knížata celého křesťanstva nad tím, že vám byla vlita tak veliká moudrost." sarkasticky odvětil Zikmund Lucemburský, 1419
Nikoli však zpovědního tajemství, za něhož je vydáván. 
Dnes už se ví, že toto jeho mučednictví je z hlediska historických fakt naprostým nonsensem.
...