Právě je 21.08.2019 - 06:14

Všechny časy jsou v UTC + 1 hodina [ Letní čas ]




Odeslat nové téma Odpovědět na téma  [ Příspěvků: 47 ]  Přejít na stránku Předchozí  1, 2, 3, 4
Autor Zpráva
 Předmět příspěvku: Mikuláš Diviš z Doubravína
PříspěvekNapsal: 01.06.2015 - 23:09 
Offline
hejtman nad řádem
hejtman nad řádem
Uživatelský avatar

Registrován: 20.08.2009 - 21:45
Příspěvky: 1161
Bydliště: Plzeň - město Slunce
Mikuláš Diviš z Doubravína si zaslouží, abychom o něm napsali na fórum, i když není z 15. století. Tento písař Starého Města pražského totiž vítal krále Fridricha Falckého jako Jan Žižka. Je to v knížce Za jazyk přibitý. Autor knížky univ. prof. dr. J. B. Čapek dodává: ''Příběh odsouzencův zde vylíčený - exekuce, věznění a neočekávané uzdravení - je v celém svém průběhu historický. Historické jsou i detailní údaje...''

''...Když se dály přípravy k důstojnému a nadšenému vítání zvoleného krále Fridricha Falckého, uvažoval Diviš mnoho a radil se s přáteli svými i s pány konšely na rathouze, jak by k tomu vítání podle svých nejlepších sil vydatně přispěli. Tehdy více mužů učených a moudrých, ale i lidových písmáků, čtenářů starých kronik, volalo po obnovení ducha Božích bojovníků, po staré obětavosti a rekovnosti husitské. A tak Mikuláš se svými přáteli přišli na myšlenku vystrojit při vítání krále oddíl chasy jako husity, aby se tím posílily slavné vzpomínky lidu českého a králi aby se také připomnělo, že národ, kterému přichází vládnout, bránil Boží pravdu již před dvěma sty lety, kdy Fridrichova Falc tonula ještě ve tmách pověry a nálezků lidských, když se i její šlechtici účastnili křížových výprav proti Čechům!

A pak se uvažovalo, kdo má být Žižkou; měl to být muž statné postavy, ale zároveň i statečného ducha a výmluvnosti vynikající, protože měl oslovit Jeho Milost královskou a pronést k ní dokonalou řeč uvítací. Proto volba padla na Mikuláše Diviše, který všem těmto podmínkám vyhovoval. A tak vyjel v pancíři od staroměstského souseda vypůjčeném, s přílbou na hlavě a s mocným palcátem v ruce na grošovatém koni v čele velikého zástupu, oděného za husity. Jasné slunce posledního říjnového dne roku 1619 se odráželo na kapalínech a krunýřích, na štítech a sudlicích, meče zvonily a cepy chřestily na ramenou. Zástup zpíval písně zbožné i chlapsky jaré, a Mikuláš Diviš jel vztyčen v sedle na svém grošáku a cítil v sobě zosobnění staré síly národa. ''Zdráv buď Žižka, bratr náš věrný!'' volal na Kamenném mostě šedobradý starý Čech, čtenář letopisů husitských. Pak čekali příchod krále u Strahovské brány a jejich rudý prapor se zlatým kalichem se třepotal a vlál v čistém blankytném vzduchu. Občas se k Mikuláši Divišovi přitočil některý z pánů na koni a důležitě mu polohlasem říkal připomínky, většinou naprosto zbytečné. Pak se vynořil skvělý průvod Fridricha Falckého od Královské obory u Hvězdy. A Mikuláš Diviš, který vždy byl duchapřítomný a vždy rovně stál před velikými pány, nepocítil valných rozpaků před novým králem, zvláště když viděl před sebou mladíka s nakadeřenou bradkou a s výrazem laskavým, až naměklým, v drahocenném modrém obleku s mnoha krajkami a třásněmi, s opeřeným širákem elegantně prohýbaným. Prvním pocitem bylo zklamání - ''Tohle má být náš král v době těžkého boje s Antikristem?'' - Ale tuto myšlenku Diviš rychle potlačil a myslil na to, jak veliká milost Boží se jeví v tom, že po předlouhé době, poprvé od zvolení Jiříka Poděbradského, se dostává národu českému krále, který je vyznavačem pravdy Boží a bude bojovat za kalich Kristův. A tak s velikou vroucností oslovil Fridricha Falckého a vítal ho jako zvoleného krále českého, který má zasednout na trůn tak staroslavný. Mikuláš mluvil vytříbenou latinou a král mu rozuměl, pokyvoval hlavou a chvíli se díval vážně, potom převládl na jeho tváři výraz pobavený a prohlížel si s nenuceným úsměvem zbroj Mikulášovu, jeho palcát i odění jinochů a mužů, stojících za řečnícím hejtmanem. Toho si povšiml Diviš, a proto zdůraznil ve svém proslovu věty o dávných husitech a jejich vůdci Žižkovi, jak bojovali, nevážíce svých životů, za pravdu Boží a svobodu své vlasti. A protože Mikuláš často předtím s přetěžkou hořkostí pozoroval, jak čeští páni i v osudné době velikého boje lid utiskují a vysávají, stále jen od něho žádají robotu a poplatky, a nic mu nedávají, jeho srdce úplně od sebe odpuzují, přidal k své řeči nové, nejživější sentence, v nichž prosil krále o ochranu pro chudý lid, pro bezprávný stav čtvrtý. Vždyť i ti muži za husity přestrojení, které s sebou přivedl, byli lidé z čtvrtého stavu - plavci, vinaři, tesaři, nádeníci, pivovarská chasa a jiní, bylo jich kolem pěti set. Jak byli upřímní a důvěřiví, jak se dětsky těšili na svého krále, svobodně voleného, jak byli hotovi a připraveni kdykoli pro něj složit své životy! Král zřejmě překvapen pohnul hlavou, dal pohasnout svému rozmarnému úsměvu a upřel na Diviše pohled tázavý; z jeho družiny se dva tři páni zamračili, daleko chmurněji se však zatvářili páni čeští, kteří stáli na svých koních několik kroků od Diviše. Jak studeně kosým pohledem se díval na Diviše Václav Roupovec z Roupova, jak blýskl okem Jáchym Ondřej hrabě Šlik, jak se krocanovitě nadmul Bohuslav Berka z Dubé, jak se s línou pohrdavostí ušklíbl Vilém starší z Lobkovic!

Pak se obrátil Mikuláš k svým husitům a zvolal mocným hlasem: ''Gaudete omnes, quia vivit rex! Radujte se, radujte všichni, poněvadž král váš živ a zdráv jest!" Tu všichni volali: ''Vivat Fridericus rex!'' - učili se před tím delší chvíli tomuto výkřiku. Připojovali k tomu i své staročeské: ''Živ buď králi!'' a mávali svými cepy a oštípy, kosami a sudlicemi, burdýři a kušemi, tloukli také zbraněmi a štíty a pavézami. A tak zněly hlasy zvučné a jaré a zbraně zvonily, řinčely a chřestily, i byl hluk veliký a projevoval radost lidu, který chtěl důvěřovat svému novému vladaři.

Mikuláš Diviš se ohlížel na své bojovníky a v té chvíli stěží potlačil slzu v oku - náhle se však jeho tvář změnila, trhl sebou v sedle a prudce se obrátil k Fridrichovi a jeho komonstvu. Neboť z té strany zněl smích - nebylo pochyby, nevázaný a povýšený smích, který brzy umlčel volání pražské chasy i zvučení zbraní. Na ten okamžik vzpomíná Diviš i nyní u šibenice nejpronikavěji, prožívá jej znovu s trýzní samozřejmě větší než kdykoli dříve. A ta trýzeň byla silná již tehdy u Strahovské brány. To mohl král učinit bezprostředně po upřímném uvítání Divišově a po jeho vroucím apelu, aby byl ochráncem chudého lidu v Čechách! Nic nepomohlo, že král sám se smál zdrženlivě, decentně, zatímco někteří z jeho průvodu se chechtali naprosto neotesaně, ba jízlivě...
''

_________________
Skláním se před všemi, kteří měli odvahu postavit se církvi ještě v dobách, kdy měla moc nad světem.


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: Česká konfederace
PříspěvekNapsal: 01.04.2019 - 14:40 
Offline
hejtman
hejtman
Uživatelský avatar

Registrován: 19.05.2005 - 10:48
Příspěvky: 7282
Bydliště: Athény východních Čech
Ve "vřavě" oslav 600. výročí výbuchu husitské revoluce, bychom neměli zapomenout na jiné kulaté výročí, o němž se málo ví, pokud vůbec.

Letos si totiž budeme připomínat 400. výročí vzniku zcela nové ústavy, tj. České konfederace, neboli konfederace zemí Koruny české (červenec 1619), převratného to dokumentu z oblasti ústavního práva, za jehož vznikem stojí čeští protestantští stavové. Jak už jsem naznačil, povědomost o tomto významném dokumentu, který obsahoval - považte! - plných 100 artikulů, neboli článků, je velice mizivá. Tato pokroková, moderní, potažmo nadčasová ústava byla přijata na generálním sněmu stavů. Nedílnou součástí textu tohoto fenomenálního dokumentu je i konfederační přísaha, na kterou přísahali všichni zástupci stavů. Během přísahy byly na Pražském hradě, kde se to vše odehrávalo, otevřeny dveře i okna. Toto gesto v sobě obsahovalo jakýsi symbolický význam spočívající v tom, že se přísaha stavů měla rozletět po celé zemi.
Česká konfederace mj. vychází z Rudolfova Majestátu, stavovských apologií a inspirací pro ni byly husitské manifesty(!) a zdá se, že i mírový projekt krále Jiřího z Poděbrad, přestože na rozdíl od České konfederace Jiřího projekt zahrnoval celou Evropu. O konfederační ústavě z r. 1619 je povědomost velice malá a o jejích inspiračních zdrojích takřka žádná.
Příloha:
Česká konfederac.jpg
Česká konfederac.jpg [ 47.78 KiB | Zobrazeno 159 krát ]
originál tohoto významného dokumentu je uložen ve fondu Archivu České koruny v Národním archivu

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)


Nahoru
 Profil  
 
Zobrazit příspěvky za předchozí:  Seřadit podle  
Odeslat nové téma Odpovědět na téma  [ Příspěvků: 47 ]  Přejít na stránku Předchozí  1, 2, 3, 4

Všechny časy jsou v UTC + 1 hodina [ Letní čas ]


Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník


Nemůžete zakládat nová témata v tomto fóru
Nemůžete odpovídat v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete přikládat soubory v tomto fóru

Hledat:
Přejít na:  
cron
Husité - Ktož jsú boží bojovníci | © 1998-2018 M. Gelbič & J. Motyčka
TOPlist Powered by phpBB® Forum Software © phpBB Group Český překlad – phpBB.cz