Chcete vidět buben potažený kůží Jana Žižky, 13 skic Luďka Marolda k panoramatu Bitvy u Lipan a další husitské zajímavosti? ...

Tak navšivte výstavu Svět chce být klamán - fikce a mystifikace v umění 19. století ve Výstavní síni "13" Západočeské galerie v Plzni.
Expozice bude zpřístupněna do 5. května 2013.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Nebyla ses tam náhodou podívat, Dášo? ...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Nebyla jsem se podívat a ani nevím o nikom kdo tam byl. Vlastně mi odradil ten buben, nemám vůbec ráda tu pověst. Husiti by nic nepotahovali lidskou kůží natož tou Jana Žižky.
Ale napiš, Jiří, kdyby někde vystavovali ztracený kardinálský klobouk od Domažlic.

_________________
Skláním se před všemi, kteří měli odvahu postavit se církvi ještě v dobách, kdy měla moc nad světem.

Od 5. září bude v galerii Masné krámy výstava Mikoláš Aleš v Plzni.
http://www.zpc-galerie.cz/cs/exhibitions/info/29

Tady u nás je zbytečné o Alšovo vztahu k husitství psát, vždyť i na facebooku máme jako hlavní fotku jeho husitskou jízdu pronásledující křižáky u Domažlic, obraz s úžasnou energií, která nabíjí.
V katolické baště Plzni se ani nezachovaly žádné památky na husity, není tu samozřejmě ani socha Jana Žižky, ale jsou tu Alšova sgrafita, na kterých zachytil naši historii. Rozsah domů s Alšovo sgrafity je i pro Českou republiku něčím výjimečným. Vznikl na základě přátelství umělce s plzeňským stavitelem a architektem Rudolfem Štechem. Ten se nadchl pražskými stavbami Antonína Wiehla, u nichž se poprvé objevují Alšova sgrafita na průčelních fasádách. Spolupráci plzeňského architekta s Alšem je možné přesně datovat, a to dnem 29. března 1892, kdy se na malíře obrátil dopisem, zda by se chtěl podílet na výzdobě tří rozestavěných činžovních domů (jeden z nich - v Tovární ulici - zdobí sgrafito obléhání Plzně z roku 1433 - viz Galerie).
V Plzni se setkáváme s motivy Alšových husitů dále na souboru budov v Nerudově ulici na obrazech v úrovni prvního patra, je zde Mistr Jan Hus, Jan Žižka z Trocnova, Jan Roháč z Dubé, Jiřík z Poděbrad.
Na domě v Dominikánské ulici 12 ale dnes v prázdných lunetách chybí sgrafita husita a Jiřík z Poděbrad, protože tato byla v polovině 70. let minulého století odstraněna bez náhrady pro svůj havarijní stav. Jejich šance na návrat ale existuje, neboť originály kartonů jsou uloženy v Západočeské galerii v Plzni.
Tím posledním domem, který Aleš v Plzni vyzdobil, byl v roce 1905 domek jeho přítele architekta Štecha na tehdejší Klatovské silnici 95 (nyní roh Klatovské třídy a Dvořákovy ulice). Štech se však dlouho z nového domu neradoval - oběsil se ve své nejslavnější stavbě: Berní úřad pro dlužné daně zabavil mu několik tisíc pohledávek vůči eráru. Zaplavila nitro Štechovo vlna zoufalé beznaděje. A v tomto temnu myšlenkovém skončil 4. ledna 1908 tragicky svůj život v synagoze, v první své stavbě v Plzni, provedené v roce 1891.
Ve špinavém centru Plzně sgrafita opravená v 80. letech minulého století budou brzy potřebovat údržbu, aby mohla dalším generacím vyprávět přiběhy našich dějin i ten nikdy nekončící o přátelství dvou mužů - Rudolfa Štecha a Mikoláše Alše.
částečně opsáno z Radničních listů z podzimu 2012

Podle kartonů Alše v Plzni maloval sgrafita malíř Josef Bosáček, který posledních 16 let života žil v naprosté chudobě na slámě ve farském chlévě...
http://www.prostor-ad.cz/pruvodce/okolo ... osacek.htm
Mikoláš Aleš a Rudolf Stech, foto František Duras, 1896

_________________
Skláním se před všemi, kteří měli odvahu postavit se církvi ještě v dobách, kdy měla moc nad světem.

V našem městě přibyl další pomníček Mistru Janu Husovi - na Bolevecké návsi. Autorem je ak. malíř Jaroslav Šindelář, bratr Jiřího Dědka Šindeláře z Katapultu.
Na takovou katolickou baštu jako je Plzeň jsou dva Husovy pomníky docela úspěch. Ještě měl být odhalen k 600. výročí (dle dopisu z CČSH) 5. 7. 2015 od 18 hodin Husův pomník v Plzni-Liticích na návsi, včera jsem prolézala celé Litice, ale našla jsem jen sochy svatých.

Vyznání sochaře a další místa v okolí, kde si pomníčkem připomínají Mistra Jana:
http://www.denik.cz/plzensky-kraj/k-600-vyroci-vytvoril-sochar-busty-jana-husa-ta-ukazuje-odvahu-i-bolest-20150706-uhzd.html

_________________
Skláním se před všemi, kteří měli odvahu postavit se církvi ještě v dobách, kdy měla moc nad světem.

Tři nedotesaná pole na gotickém portálu litického kostelíka připomínají dávnou historii. Bylo těsně před husitskými válkami a pro kostel sv. Bartoloměje, který stavěli v Plzni, byl objednán pískovcový portál. Pak ale přišli husité, práce na portálu ustaly, protože církev měla jiné starosti než si stavět kostely. Po Lipanech pak bylo rozhodnuto, že vstupní vrata do kostela v nejkatoličtějším českém městě musejí být přece mnohem větší. Původní portál odkoupily Litice a ta tři pole nahoře zůstala už nedotesaná až do našich časů, jen ohlazený pískovec tak vypráví více, nežli ti kamenní svatí nad vraty u Bartoloměje... Tedy alespoň husitům. Byli jsme tam loni na rozsvícení vánočního stromečku, Litice jsou první vesnice za Plzní směrem na Dobřany a v kostele slouží mši Italové italsky.

_________________
Skláním se před všemi, kteří měli odvahu postavit se církvi ještě v dobách, kdy měla moc nad světem.

Pokud se chceme vypravit na místo v Plzni, přes které také přešli husité, dotknout se středověku, vydáme se do nejstaršího kostelíka sv. Jiří na Doubravce.
2. 6. byla Noc kostelů jako k tomu stvořená - téměř úplňková a téměř májová plná vůní jak vše kvetlo a za městem nad soutokem Berounky a Úslavy svítil na kopečku kostelík. Kolem něj je hřbitov a barokní márnice s věžičkou, kterou zdobí lebky a hnáty, strašidelné i za bílého dne. V márnici se v 19. století nalézala sběrná kostnice a bylo zjištěno, že se jedná o kosti pocházející ze středověku, které na sobě nesly stopy násilí, což nasvědčuje tomu, že se mohlo jednat o válečníky, tedy i o husity z doby obléhání. Na konci 19. století se však do kostnice vloupala doubravecká mládež a kosti rozházela po hřbitově. Město se pak rozhodlo kosti raději nechat pohřbít v hromadném hrobě a dále je nezkoumat.
Už dlouho jsem se chtěla do té márnice podívat, odemkli ji pro nás, dalo se svítit jen baterkou. Byl tam mír, v márnici by bylo hezké zůstat sama, cítit to smíření a klid, rozjímat o životě a smrti, pomodlit se.
V kostelíku byla také přístupná půda s výstavou fotografií a abstraktních obrazů a vylezli jsme se i na věž a na zvonici.
Setkala jsem se po dlouhé době s moc hodnými křesťany, bylo to jako kdysi dávno, oni věří, že na konci toho všeho pozemského putování je Láska, proto jsou v pohodě. Vlastně všichni lidé na něco takového asi věří, jen se k tomu dostávají různou cestou.

_________________
Skláním se před všemi, kteří měli odvahu postavit se církvi ještě v dobách, kdy měla moc nad světem.

Ještě pár fotek z Noci kostelů:

_________________
Skláním se před všemi, kteří měli odvahu postavit se církvi ještě v dobách, kdy měla moc nad světem.