Údajné rodiště Petra Chelčického, někdy také ztotožňovaného se zemanem Petrem Záhorkou ze Záhorčí, které se nachází v bezprostředním sousedství Chelčic, nyní jejích součástí. Chelčický byl ovlivněn především spisy Jana Viklefa, Jana Husa a Jakoubka ze Stříbra, jež si mohl prostudovat i v latině, kterou tento autodidakt relativně dobře ovládal.

Petr Chelčický byl jedním z největších myslitelů husitského věku, o něhož se zajímali a měli o něm povědomost světově proslulí pacifisté, velikáni, jakými byli Lev Nikolajevič Tolstoj, Mahátma Gándhí, Martin Luther King ajv. Ti dva posledně jmenovaní byli důslednými zastánci nenásilí, což byl i Petr Chelčický svým až obsedantním bazírováním na aplikaci meče duchovního (tj. jednání) při řešení sporů a konfliktů, který upřednostňoval před mečem světským, tj. ozbrojeným bojem. Z toho je zřejmé, že Petr byl pouhým pacifistou-teoretikem, neboť použití meče duchovního by bylo zcela nepoužitelným řešením v praxi, tedy v době ohrožení země intervenční armádou 1. kruciáty, kdy husiti museli svoji vlast bránit se zbraní v ruce. Jednalo se tedy o obrannou válku, posvěcenou samotnými mistry pražské univerzity. Ten, kdo správně vnímá současnou aktuální geopolitickou situaci, ví, o čem zde píši. To na jedné straně!

Na straně druhé Petr Chelčický příkře napadl a odmítl staletími zažité tzv. „učení o trojím lidu“. Toho se neodvážili ani ti nejpřísnější husitští teologové a filosofové, což je signifikantní! Petrova kritika tohoto rigidního učení, z něhož dlouho vycházely sociální vazby mezi duchovenstvem (ty se modli!), šlechtou (ty ochraňuj!) a poddanými (ty pracuj na obě předchozí vrstvy!) pozdně středověké společnosti, byla nekompromisní. Musel se při ní vyrovnat i s biblickým zdůvodněním tohoto učení, což nebylo vůbec jednoduché, a svědčí to o jeho hluboké znalosti Bible. A proto, kdyby Chelčický nepůsobil v husitských Čechách, byl by za tuto nadčasovou kritiku upálen jako kacíř. Nejsem si jist, zda si toto Petr, který neměl rád Žižkův způsob vedení boje, vůbec uvědomoval, takže si neuvědomoval ani, proč si mohl v klidu bádat na své tvrzi, ať už byla kdekoli.

Chelčice jsem navštívil v minulém týdnu v podmračeném dopoledni, které umocňovalo genia loci. Ač husita tělem i duší, byl jsem v Chelčicích poprvé v životě. (Trochu se za to i stydím.)
Moje přiložené fotky nechť jsou zároveň pozváním do tohoto "zapomenutého" kraje proslulého svým ovocnářstvím s výbornými odrůdami šťavnatých jablek. A když Chelčice navštívíte na podzim, můžete si je i zakoupit, takže spojíte příjemné poznání s užitečným.hřbitovní kostel sv. Martina

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)