Jan píše:
Nezlob(te) se, ale dyk z těch příspěvků čerpajících z Poselství grálu či jak se to menuje a podobnejch věcí přímo sálá jak "dosavadní výklad byl naprosto blbě" a podobně.
Píšete správně "výklad". Je třeba si uvědomit, že Nový zákon psali evangelisté mnoho let po Ježíšově smrti, že tedy nepochází přímo od Ježíše. Evangelisté tedy psali tak, jak Ježíše pochopili. I Ježíš se často rmoutil nad tím, že mu jeho učedníci nerozumí. No a uvědomte si, kolik je dnes církví a všechny tvrdí, že jednají podle Písma. Jejich výklady jsou však dosti odlišné a každý si myslí, že má pravdu právě on.
Jan píše:
Byla tu kdysi i řeč dejme tomu o reinkarnaci nebo čakrách. To jsou záležitosti původem z hinduismu a v křest. víře nemají co dělat - v Písmu o tom nic nenajdeme a obávám se že s čakrama a reinkarnací by autoři neuspěli ani u Husa nebo Kalvína (Kalvín by si zřejmě s osudem autorů hlavu nelámal a nechal by je veřejně ohřát na hranici, jak ostatně bylo jeho zvykem, když se mu někdo jevil jako názorově úchylný).
Ježíš přinesl jedno Slovo pro všechny společné. Připravovatelé cest v různých částech světa toto Slovo předkládali lidem podle jejich zralosti a mentality. To, že se jednotlivá náboženství tak diametrálně liší, je opět dílem lidí, nikoliv těchto povolaných, kteří jednali v souladu se Slovem. Dnes jsou lidé schopni ve jménu svého náboženství (ano svého, nikoliv toho Ježíšova) vyvolávat války a říkají jim svaté! To se však již dělo mnohokrát dříve (tažení proti husitům nevyjímaje). Téma reinkarnace by bylo na dlouhé povídání a zcela jistě bychom se stejně neshodli, to je dáno rozdílným přístupem k Božím zákonům, které jsou dokonalé a přísně logické.
Jan píše:
Mimo jiné. Kázání v latině je nesmysl. To se nedělo, i když je to dnes ještě poměrně rozšířená desinformace. Liturgická čtení byla před kázáním v národním jazyce (kázání bývalo vysunuto před Mši), pak následovala promluva v národnim jazyce, případně v jazyce většiny posluchačů (třeba Waldhauser měl německý promluvy a podobně - působil v rámci ofiko církevních struktur, jinak by mu nedovolili kázat, i Hus směl kázat, dokud byl jaksi součástí oficiální struktury). Latinsky se epištola a evangelium četly jako liturgická součást při Mši. Podobnou praxi si může dodnes pamatovat starší generace. Stejným způsobem se to dělalo ještě v půlce 60. let 20. století, než druhej vatikánskej koncil přišel s bohoslužbou v národním jazyce.
Pokud v tomto nemám pravdu, omlouvám se. Přesto si myslím, že mše sloužené v mateřském jazyce mají jistě svůj význam. Abych se vrátil k původní myšlence: manipulace s nevzdělanými lidmi a násilné držení v lůně katolické církve byla tehdejší praxe, to co jsem napsal do závorky byly pouze příklady, možná jsem mohl uvést jiné.
Jan píše:
Mimo jiné - ono se to nerado poslouchá, ale nedá mi to - i Hus sloužil Mši latinsky a v plným liturgickým ústroji, tedy v tom, čemu později husiti říkali lživá pozlátka. Česky sloužená, prostá a strohá liturgie je až vynálezem Jakoubka ze Stříbra. Jaký mám důkaz, že Hus sloužil ve "lživých pozlátcích"? Je to prosté - už z dob arcibiskupa Jenštejna (což, jak víme, byla doba krátce před Husem, na přelomu 14. a 15. století), máme doložené přísné tresty pro duchovní, kteří nedodržovali liturgické předpisy a nějak se "odchylovali od předepsané praxe". Nelze si dělat iluze, že Hus by mohl třebas jen krátce veřejně působit, kdyby v tomhle neposlouchal.
Je třeba si uvědomit, že celá Evropa (vyjma východních křesťanů) byla katolická a pokud kdokoliv studoval na kněze, tak jedině na katolického. S tím byly kromě výkladů Písma k "obrazu svému" vymezeny hranice, co je dobře a co je špatně. Jan Hus jako kněz nemohl být alespoň zpočátku výjimkou. Měl však jednu "nevýhodu" - začal sám myslet a také o tom mluvil. A jakmile se dotkl církve (byť pravdivě), její moci a majetku, bylo zle.
