Názor, že letopočet 1468 byl sazečem Trojánské kroniky mechanicky převzat z rukopisné předlohy, zastával už Josef Dobrovský. Mladší obrozenci, jako byl Josef Jungmann či Václav Hanka, ale zmíněnou dataci začali prezentovat jako fakt, o kterém se nemělo pochybovat. Poznatek o raném uvedení knihtisku do Čech totiž podle nich měl zvýšit národní prestiž. Po polovině 20. století vnesla do tohoto sporu nové a zásadní argumenty Emma Urbánková, dcera Rudolfa Urbánka. Nevyvratitelně prokázala závislost tisku Trojánské kroniky na rukopisu z r. 1468 (např. si všimla, že sazečem vynechaný text přesně odpovídá jednomu řádku v rukopise). Pečlivou analýzou tiskových typů pak doložila, že v sazbě Trojánské kroniky byly použity litery zhotovené pro latinskou Agendu Pragensis nedlouho před r. 1479, a že tedy může pocházet nejdříve z konce 70. let 15. století. Závěr Urbánkové zněl jednoznačně: „Musíme se však rozloučit i s velmi časným uvedením knihtisku do Čech, roku 1468, a posunout toto datum o osm let později.“ Někteří badatelé, např. Pravoslav Kneidl nebo Milan Kopecký, ale i nadále hájili neobhajitelné. S definitivní platností posléze tento problém vyřešil Kamil Boldan. Filigranologickou analýzou zjistil, že „Trojánská kronika není tištěna na papírech z konce šedesátých let (...), ba ani ze sedmdesátých let, ale na papírech užívaných v letech 1485 a 1486.“ Nejstarší knihou vytištěnou v Čechách jsou tedy bez jakýchkoli pochyb latinská provinciální Statua Arnošta z Pardubic, jejichž tisk byl dokončen 26. dubna 1476.

K tématu můžu doporučit útlou a populárně pojatou, ale nesmírně zajímavou knížku Kamila BOLDANA, Záhada Kroniky trojánské. Počátek českého knihtisku, Praha 2010, z níž zde vycházím (citáty na s. 44 a 52). Pro úplnost dodávám, že stejnému tématu se věnuje také bakalářská práce Martiny Lohrové, která sice v partiích o dataci tisku víceméně jen rekapituluje Boldanův výklad, ale na rozdíl od jeho publikace obsahuje poznámkový aparát. Pro lepší představu o využití filigranologie pro datování nejstarších českých inkunábulí připojuji ještě odkaz na jeden neméně zajímavý text.

Dovoluji si upozornit na novou knihu Kamila BOLDANA, Počátek českého knihtisku, Praha 2018, ve které je znovu podrobně objasněna posloupnost a datace nejstarších českých tisků: https://www.obalkyknih.cz/view?isbn=9788088013693. Tentokrát jde o odbornou literaturu se vším všudy, tj. i s poznámkovým aparátem a s rejstříky. Publikace by – slovy autora (s. 7) – „ráda přispěla k vymazání letopočtu 1468 z moderních dějin českého knihtisku“.

"Jednou z nejvzácnějších památek našeho města (Třebenic - pozn. JM) je významné umělecké dílo, kancionál či graduál českého literátského třebenického kůru. Byl pořízen v letech 1574 až 1578 pro potřeby sdružení kostelních zpěváků - literátů. Literátské, pěvecké kůry byly založeny v době Karla IV.
Autorem kancionálu byl Matouš Ornys z Lindperka, jehož heslo 'Tvrdé trpělivostí lámu' a znak se v knize nalézají. Tento zemský měřič a geometr spolupracoval i na dalších podobných rukopisech jako jsou např. kancionály litoměřický, staroměstský, malostranský nebo mladoboleslavský. Třebenický kancionál je 66 cm dlouhý, 46 cm široký, 22 cm silný a váží úctyhodných 37 kg. Desky jsou potaženy kůží, která je zdobena reliéfy svatých a arabeskami. Kování a spony jsou skvostně tepaná práce z mosazi. Pergamenových listů je 490, obrazů 29. Textovou část tvoří písně a žalmy na všechny svátky a církevní slavnosti v roce. Vzácnost tohoto rukopisu nespočívá jen v tom, že je kališnický, ale především, že je celý psán česky, což nebylo v té době obvyklé.
Písmo je obvyklá fraktura (novogotické kreslené písmo) s krásnými iniciálkami. Noty jsou některé černé, jiné modré, velká část not je podkládána zlatými plíšky. Ty osoby, které přispěly většími částkami na pořízení graduálu, jsou vyobrazeny v dobovém oblečení i s odznaky svého stavu. Zvláštností v této souvislosti jsou nedokreslené větší či menší detaily a některých stránkách. Když došly finance od dárce, prostě se na jeho ilustraci přestalo pracovat.
Na prvním listu je erb města - svatý Jiří bojující s drakem, na ostatních listech jsou výjevy ze života Páně. Nejznámějším ze všech obrazů je vyobrazení zasedání třebenické městské rady.
Celkové náklady na pořízení kancionálu činily 623 kop míšeňských, což tehdy představovalo cenu asi pěti selských usedlostí.
(...)
V současné době je kancionál, který je majetkem města Třebenice, uložen a chráněn ve Státním oblastním archivu v Litoměřicích ..."
zdoj: http://www.mesto-trebenice.cz/trebenicky-kancional/ds-5537

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

... 19. 2. 2019 se uskuteční odborná přednáška k posledně jmenované básni.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Muzeum východních Čech v Hradci Králové chtělo uspořádat výstavu východočeského gotického umění "Uprostřed Koruny české (1250-1550)", tj. vč. umění doby husitské. Výstava se měla konat od 7. února do 28. června 2020, ale kvůli COVIDu byla zrušena. Náhradní termín už zřejmě nebyl určen, já o něm tedy nevím.

Tady nalezete aspoň katalog této výstavy:
https://www.muzeumhk.cz/images/publikace-zdarma/uprostred-koruny-ceske-pruvodce.pdf

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)