Rubáš z Hrádku píše:
... Prostě do roku 1435 bojoval za své zájmy, ale ty byly na straně radikálního husitského křídla.
Hezky jsi se z toho vyzul ... ve stylu vlk se nažral a koza zvostala celá.
Rubáš z Hrádku píše:
... v danou chvíli jedinou zárukou toho, že mu zůstane jeho kořist z doby revoluce bylo nepřipustit návrat ke starým pořádkům. To by mohl ztratit vše. Nezbývalo mu nic jiného, než posílit pozici radikálů, nebo se spolehnout na benevolenci a vstřícnost panovníka. Rozhodl se pro první možnost - utkal se s lipanskými vítězi, údajně utrpěl velké ztráty, ale nedokázali mu stejně zabránit v dobytí katolické pevnosti Kostomlaty ...
Sorry, ale to mi přijde jako docela krkolomné zdůvodnění jedné, svým způsobem docela bezvýznamné bitvy.
Kdyby tomu bylo tak, jak píšeš, nebylo by jednodušší rovnou "
posílit pozici radikálů" u Lipan? Když "jeho strana" u Lipan prohrála, chtěl snad vést proti vítězům osudné bitvy osamoceně válku, tzn. i proti plzeňskému landfrýdu a Oldřichovi z Rožmberka, abych uvedl ty nejvýznamnější protivníky? A prvním počinem této jeho privátní války byla bitva u Řevničova? To si nemyslím.
Proč taky? Jedním z mála, který se nesmířil s porážkou u Lipan, byl Jan Roháč z Dubé. Když
svým manifestem vyzýval k novému boji, zůstal ve své křečovitě romantické snaze zcela osamocen. Depák, jsem přesvědčen, že důvody Jakoubkova střetu se zbytky koaliční armády budou někde jinde a budou daleko prozaičtější – viz níže.
Rubáš z Hrádku píše:
... Hypotézu o Lounech... považuji za nepravděpodobnou. ...
... respektuju tvůj názor, ale přesto bych se s dovolením ještě té mé hypotézy přidržel, neboť Šmahel tvrdí, že "
spatřovali (Šternberk, Švamberk a Vilém z Jaroslavic – pozn. JM)
svého úhlavního nepřítele v Jakoubkovi ... a jeho městských základnách. Od Kolína proto zamířili na Slánsko ..." (
Šmahel, 3.díl, str. 296).
Svoji hypotézu o útoku směrem na Louny jsem však vyslovil bez ohledu na toto Šmahelovo konstatování. (Je to možná obtížně uvěřitelné, ale po odborné literatuře sahám, až když se jedná o podstatné detaily, jako v našem případě.)
Měli bychom se ještě pro úplnost pozastavit u toho, co o těchto polipanských událostech píše Palacký. No, nic moc, posuďte sami: "
Jen některá oddělení vojska panského ... obrátila se k Litoměřicům, aby přispěla k osvobození hradu Kostomlat, jehož tehdáž Jakoubek z Vřesovic ... dobýval." Přesto i toto stručné konstatování by nahrávalo spíše hypotéze o přímém útoku proti Jakoubkovi v poněkud "jiné variantě". (Podotýkám znovu, že obě "varianty" nepočítají vůbec s obleženými Řisuty.)
Rubáš z Hrádku píše:
Ještě k časovým údajům. Tak to přece popisují všichni od Bartoška až po Šmahela ... Obležení trvalo 1 den a 1 noc ...
... no právě. Přiznávám, že s tím, jak uvádíš, že
to nevychází ani časově, nelze než souhlasit.
Znovu se však přidržím své hypotézy, která je založena na tom, že Jakoubek o pohybech nepřátel věděl už dříve, než oblehli Řisuty. Proto jim raději vyrazil od Kostomlat ihned vstříc, dokud jsou ještě ve slánském regionu. Tomu by odpovídala i Bartoškova informace o tom, že Jakoubek měl s sebou vozy. Něco jiného by bylo, kdyby vyrazil proti nepříteli např. jenom s oddílem lehké jízdy, byť početným. No, a za těchto předpokladů ani nemusel dorazit do Řisut, nota bene když nebyly jeho

, aby se dozvěděl, kterým směrem nepřítel odtáhl. Obávám se totiž, že kdyby k Řisutům nedorazil velice krátce po odchodu nepřítele, už by ho s vozy těžko dohonil. Jakoubek na základě údajů svých zvědů pak pouze zkorigoval směr pochodu. Můžeme si to představit, když se podíváme na mapu, že mu jakoby nadběhl.
Rubáš z Hrádku píše:
... Je vidět, že popis této "vítězné bitvy" známe vlastně jen od katolického Bartoška.
Ano.
A pokud ji popisoval se stejnou mírou věrohodnosti jako
bitvu u Lipan, nemusíme mu věřit vůbec. Ale o to v této debatě momentálně nejde.