Výklad V. F. Flajšhanse: ''Všechny tyto listy papeži a kardinálům zůstaly bez účinku. Arcibiskup zvítězil; něco v tom snad pomohly i drahocenné dary (skvostné prsteny, knoflíky a j.), které jeho jménem odevzdali jeho vyslancové papeži Janovi, kardinálu Colonnovi a j.. A když Hus, spoléhaje na přímluvu dvora a na své zástupce u kurie, před soud se osobně nedostavil, vydal na něho v únoru r. 1411 Colonna klatbu pro nestání, kterou dal Zbyněk v Praze 15. března vyhlásiti. Nastaly z této klatby kardinálovy opět bouře a zmatky, jimiž konečně donucen arcibiskup Zbyněk podvoliti se výroku smírčího soudu, který dosadil král. V tom soudu zasedala čtyři knížata: dva světští (Rudolf, vévoda saský a Stibor, vévoda sedmihradský) a dva duchovní (Konrád, biskup olomoucký a Václav, patriarcha antiošský), pak šest rádců králových; mezi nimi jsou tři známí stoupenci Husovi: starý a mocný pán moravský, Lacek z Kravař, nejvyšší hofmistr, pak bohatý a vlivný Mikuláš z Vožic, nejvyšší písař a upřímný ctitel Husův Petr Zmrzlík ze Svojšína, nejvyšší mincmistr; další byli Sulek, probošt Chotěšovský, Václav z Donína a Bohuše, komendor z Manetiné - patrně důvěrníci arcibiskupovi. Tito se sjednotili 6. července r. 1411 na tom, že vzájemné boje přestanou, Hus se svými stoupenci se podrobí arcibiskupovi a vydá veřejné vyznání víry, arcibiskup pak že o tom všem podá papeži zprávu a za Husa se přimluví. Král měl rovněž svými listy (papeži a kardinálům) přímluvu arcibiskupovu u kurie podepříti. Hus skutečně vykonal, co mu rozhodnutí smírčího soudu ukládalo; vydal v slavnostní schůzi univerzitní 1. září 1411 počet z víry a poslal jej papeži, spolu s prosbou sboru kardinálů za přímluvu; univerzita vydala 10. října t.r. Husovi veřejné vysvědčení dobré pověsti (chová se v jednom rukopise římském, mělo by zde býti otištěno, ale nyní jest ovšem nedostupno) - a měly nyní přistoupiti hlavní akty, list arcibiskupův a dopisy královy. Arcibiskup měl již připraven list, smluvený s rádci královými - ten se zde otiskuje v překladu staročeském - ale král, vida dávného svého odpůrce tak zkrušeného, nedbal příliš o splnění svých závazků, nepřipustil Zbyňka ani k slyšení - a tak arcibiskup listu toho neodeslal, nýbrž uchýlil se z Čech pod ochranu Zikmundovu. Nedojel však - na cestě zemřel 28. září 1411 v Prešpurku. Smrtí jeho veškeré urovnání věci Husovy bylo pro tentokrát a navždy zmařeno.''
Také jste si určitě všimli toho data 6. 7. 1411, přesně čtyři roky poté byl Jan Hus upálen... Co znamenají tři jedničky atd. tomu nerozumím, ale i tak je to podivné znamení pro další vývoj. Hus jako pozemský člověk musel být asi celý zničený, že to s tím dopisem nevyšlo a dál ho budou pronásledovat. Ale jeho Duch si pamatoval, co vlastně slíbil, než sem na Zem přišel, že to, co začal, musí dokončit, a i když se Hus jistě bál jako každý člověk strašné smrti, věděl, že to bude nakonec použito pro dobrou věc, že jinak by papeženci dál kupili lži na lži a tak se to muselo nakonec vybít přímo mečem, protože lidi prozřeli a už měli zkažené církve dost. Kdyby to r. 1411 skončilo, tak by se vůbec nic nedělo, žádný velký obrat by nenastal.
_________________ Skláním se před všemi, kteří měli odvahu postavit se církvi ještě v dobách, kdy měla moc nad světem.
|