Ano, ano, ano.
Dobře vyjádřeno od bratra ČCE Joel Ruml. Musím také říci, i když jsem věřící, tak jsem nebyl. Jako malé mimčo mě pokřtili rodiče díky zásluhou mé babičky. Nevychovávali mě ve víře. A v té Katolické už vůbec né. Oni však měli z minulosti morální církevní nauku, co člověk může a nemá dělat. Myslím, vychovali mě, jak nejlíp uměli. To že dole píšu, jsem od malinka husita je sice pravda, ale jako dítě jsem spíš obdivoval, jak těm křižákům ti husité dávají nakládačku. Dnes se samozřejmě na vše dívám jinak a mému dětskému jednání se směji. Těm co věřili jsem se smál a vždy jim říkal: to jste blázni, jak tomu můžete věřit?
V životě se stává mnoho. Pár kopanců mi život nadělil. Včil říkám, duch svátý mě neopustil, ani když jsem se vysmíval. Nebudu tady psát jak jsem uvěřil, ale jsem rád, že mohu prohlásit: jsem křesťan.
Kolssteyn psal, jednou jsem cestou od Pražského hradu potkal na rušné ulici jeptišku, která hystericky křičela do davu text Písma...
Taky si myslím, je to chyba takto křičet. Do jisté míry s ní souhlasím, ale kolik lidí tím mohla zastrašit? Světci Jehovovi jednají podobně a dělají písmu ostudu. Hmm, je to sekta nemá cenu je rozebírat.
Já se rozepisuji a můžu taky svým psaní některé z vás odpudit. Není jednoduché psát o víře. Radši toho nechám.
ps: v pátek jsem kamarádovi popřál pěkné velikonoce. (Je to ateista, poslouchá black metal. Občas s ním o náboženství debatuji a on se mi vysmívá, ale mě to nevadí.) Zase mě přesvědčuješ, řekl mi s úsměvem. Beru to, taky ti popřeji.To jste vy ti křižáci! Bráním se! Né, né, já jsem Husita. Příslušník chudiny.
