Právě je 24.09.2018 - 02:48

Všechny časy jsou v UTC + 1 hodina [ Letní čas ]




Odeslat nové téma Odpovědět na téma  [ Příspěvků: 15 ] 
Autor Zpráva
 Předmět příspěvku: Zikmund Korybut
PříspěvekNapsal: 26.09.2010 - 12:47 
Offline
hejtman
hejtman
Uživatelský avatar

Registrován: 19.05.2005 - 10:48
Příspěvky: 6948
Bydliště: Athény východních Čech
Zikmund Korybut, zvaný též Korybutovič je bezesporu kontroverzní postavou dějin husitské revoluce.
Kdybychom se podrobněji zabývali celou plejádou jmen cizinců, jejichž život byl propojen s dějinami husitské epochy, nenajdeme v nich tak výraznou osobnost, která by byla tak úzce spjata s děním v husitských Čechách a na Moravě. Napadá mě snad ještě Petr Payne. Tento Angličan se však angažoval především v duchovní oblasti, která se týkala věrouky a teologických záležitostí, ale nejeden úspěch sklidil i na poli diplomacie. Zikmundu Korybutovi také díky jeho původu bylo dopřáno se účastnit a zasahovat i do nejvyšší české i evropské politiky. Do té posledně jmenované však pouze zprostředkovaně.
Protože měl zajistit správu země, jeho místo nemohlo být kdesi na Táboře nebo v Hradci Králové, ale přímo v metropoli, kde pro svoje poslání nalezl spřízněné duše. Je totiž obecně známo, že pravicoví představitelé pražského svazu, zejména Starého Města pražského byli s různými přestávkami neustále náchylní k royalistickým tendencím, které byly personifikovány osobou Zikmunda Lucemburského, dědičného pretendenta českého královského trůnu.

V r. 1428 se však Korybut objevil na Moravě a tady se přiklonil k hegemonu revoluce, kterým byli táboři. Tato hegemonie nespočívala pouze v jejich fascinujících a nezpochybnitelných vojenských úspěších, ale především v charismatické postavě Prokopa Holého. V této době Prokop, cizinou nazývaný Veliký, byl politikem, jenž dosahoval formátu svých velkých evropských politických protihráčů. A to nemohlo uniknout ani Korybutovi ani jeho příbuzným v Polsku a na Litvě. Tato spolupráce se pak vcelku úspěšně rozvíjela až do Korybutova definitivního odchodu z revolucí zmítané země. Protože v této době byl Korybut nejen politikem, nýbrž také válečníkem, nebylo v kališnické zemi vhodnějšího partnera, kterého by si mohl vybrat.

Bitvou u Lipan nenávratně skončilo i období Korybutovy zahraniční vojenské činnosti. Vzhledem k dané situaci v Polsku a na Litvě, musel být Korybutův osud zřejmě završen někde na tamním bitevním poli. Ano, jeho život se uzavřel 1. září 1435 v bitvě Litvy s Polskem u Wilkomierze. Korybutův konec, nepostrádající prvky Shakespearovské tragedie, nás opravňuje k přesvědčení, že zemřel jako vlastenec na poli cti a slávy. Je totiž velice obtížně představitelné, že tento veterán husitských válek by zemřel v posteli velkoknížecího paláce ...

K tomu podrobněji viz také tady ...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)


Naposledy upravil Jiří Motyčka dne 10.10.2010 - 23:03, celkově upraveno 2

Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku:
PříspěvekNapsal: 26.09.2010 - 21:11 
Offline
sudličník
sudličník
Uživatelský avatar

Registrován: 29.12.2006 - 12:51
Příspěvky: 76
Bydliště: Polska
bitva u Wilkomierze z roku 1435 - ne byla bitvou Litvy s Polskem !

To byla domaci valka na Litwie, a ćast valki polsko-křížacke z let 1431-1435.

V te bitvie u Wilkomierza bojowali proti sebe:
- polsko-litevske vojska litevskeho vojevody Zygmunta Kiejstutowicza
z
- litevsko-křížackou ( řád nemeckych ritiři - vetev inflancka) armadou litevskeho vojevody Swidrygiełły.

Zikmund Korybut bohużel bojoval na strane křížaku........


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: upřesnění
PříspěvekNapsal: 26.09.2010 - 23:57 
Offline
hejtman
hejtman
Uživatelský avatar

Registrován: 19.05.2005 - 10:48
Příspěvky: 6948
Bydliště: Athény východních Čech
Děkujeme za upřesnění, Danieli.
Je však bohužel moc stručné a nakousl jsi povícero témat. :!: Byli bychom ti proto velice vděčni, kdybys ho mohl rozvésti, protože složité vztahy mezi Polskem, Litvou a řádem německých rytířů se taky dotýkaly zemí Koruny v širších geopolitických souvislostech ... :wink:
Taky by jistě nejen mě zajímalo, jak třeba polská historiografie prezentuje Korybutovu smrt. Padl nebo byl popraven vítězi z bitvy u Wilkomierze? Nebo se vlastně pořádně neví, jak zemřel ... :? :?:

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku:
PříspěvekNapsal: 27.09.2010 - 14:16 
Offline
sudličník
sudličník
Uživatelský avatar

Registrován: 29.12.2006 - 12:51
Příspěvky: 76
Bydliště: Polska
Velki knez litewsky Witold zemřel w roku 1430 – jeho nastpcem był Świdrygiełło nejmladsi brat polskeho krali Wladysława Jagiełły.
Bohuźel Swidrygiełło odporoval proti unie polsko-litevske:

http://cs.wikipedia.org/wiki/Polsko-litevsk%C3%A1_unie

mnohokrat se příměříl z řádem nemeckych ritiři proti Jagielle a Witoldowi.
1. září 1432 roku za polskou shodou Zygmunt Kiejstutowicz syn Kiejstuta i brat Witolda. provedl „puć” a svrhnou z velkokezickeho trunu Swidrygiełłe.
27 unora roku 1434 v Grodnie Zygmunt Kiejstutowicz odnovil unie i poddani Litvy Polske Korunie.
Z polskou pomoci a vojskem litevskym (sloźenym hlavne z Litvinou z Litvy –Akuszoty) porazil Swidrygiełłe z vojskem litewskim (sloźenym hlavnie ruskiemi bojary- a pomocnim vojskem řádu nemeckych ritiři - vetev inflancka.
Bitva u Wilkomierza była velmi krvava: padl hlavi mistr inflacje vetvy kriżaku, prakticky vśechni nemecki ritiři, mnozi ruske kniazi, a Swidrigiełło sotva uprchnou.

V polske histografie je spor jak padl Zygmunt Korybutowicz - ale vetśina historyku domniva że był nekolikkrat zranien a potom zajat – rychle zemiřel – moźna dobit.


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: Svojše ze Zahrádky vyhnal Zikmunda
PříspěvekNapsal: 28.09.2010 - 12:06 
Offline
hejtman nad řádem
hejtman nad řádem
Uživatelský avatar

Registrován: 20.08.2009 - 21:45
Příspěvky: 1107
Bydliště: Plzeň - město Slunce
V tomto článku o hradu Vlčtejnu: http://www.castles.cz/hrad-vlctejn/historie.html je i zajímavá informace o knížeti Zikmundovi Korybutovi:
'Svojše ze Zahrádky byl podkomoří litevského knížete Zikmunda Korybutoviče. Když se tento jeho pán pokusil smířit husity s papežem, Svojše ho spolu s Janem Rozvodem ze Stakor v Praze r. 1427 zajal, uvěznil a nakonec r. 1428 vyhnal z Čech.'

U toho, kdo chce smiřovat husity s papežem, mne zas tolik nepřekvapuje, že později bojuje na straně křižáků.


Nahoru
 Profil  
 
PříspěvekNapsal: 28.09.2010 - 13:19 
Offline
hejtman
hejtman
Uživatelský avatar

Registrován: 19.05.2005 - 10:48
Příspěvky: 6948
Bydliště: Athény východních Čech
Dáša Nová píše:
... U toho, kdo chce smiřovat husity s papežem, mne zas tolik nepřekvapuje, že později bojuje na straně křižáků.
No, Korybutovič byl poněkud složitější postavou a zároveň figurkou na šachovnici velké politické hry, kterou v Evropě rozehráli jeho strýcové Vladislav Jagellonský a litevský velkokníže Vitold, kteří ho do Čech vyslali. :wink:

Citace:
Svojše ze Zahrádky byl podkomoří litevského knížete Zikmunda Korybutoviče. Když se tento jeho pán pokusil smířit husity s papežem, Svojše ho spolu s Janem Rozvodem ze Stakor v Praze r. 1427 zajal, uvěznil a nakonec r. 1428 vyhnal z Čech.
To je poněkud nepřesná informace!
Kolem Velikonoc v r. 1427 chystali Korybutovi šlechtičtí i mešťanští sympatizanti a přívrženci z řad univerzitních mistrů "pravicový" převrat v metropoli.
Korybut si to uvědomil, a proto hejtmana Jana Rozvodu ze Stakor a podkomořího Svojše ze Zahrádky 16. dubna 1427 pověřil úkolem, aby tajně informovali Hynka Kolštejnského a Jana Smiřického, kteří se měli dostavit do Prahy (Korybutovi k dispozici) v čele svých vojenských oddílů. Rozvoda i Svojše byli však věrní kališníci, kteří o tom uvědomili Korybutovu opozici a v okolí Prahy začali sbírat posily ve prospěch této kališnické opozice. O den později byl pak pokus o převrat lehce zlikvidován, Korybut, jehož vojenské oddíly musely Prahu opustit, byl zatčen a internován až do r. 1428 na hradě Valdštejně. Univerzitní mistři jako Korybutovi spolčenci byli z Prahy vypovězeni. Tyto události tak skončily bez krveprolití.
K tomu ještě něco viz také tady ...

Jinak tomu bylo při druhém pokusu o převrat o necelý půl rok později, který se už bez krveprolití neobešel. Roku 1427 se definitivně zhroutily zbytky mocenského postavení Prahy a "vlády" se na 7 let ujaly radikální složky revoluce, s nimiž Praha disponující už pouze Mělníkem, Kolínem a Chrudimí musela začít spolupracovat.
V r. 1428 se Korybut objevuje na Moravě ...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)


Naposledy upravil Jiří Motyčka dne 29.09.2010 - 21:42, celkově upraveno 3

Nahoru
 Profil  
 
PříspěvekNapsal: 28.09.2010 - 15:02 
Offline
sudličník
sudličník

Registrován: 01.08.2010 - 18:32
Příspěvky: 63
Dáša Nová píše:
U toho, kdo chce smiřovat husity s papežem, mne zas tolik nepřekvapuje, že později bojuje na straně křižáků.

Leč on přece bojoval za velkoknížete, který měl v programu rovnoprávnost pravoslavné a katolické šlechty a fakticky zastavení katolické ofenzívy na převážně slovanské a pravoslavné Litvě (Rusové, Bělorusové, Ukrajinci), která na Litvě panovala od Jagelova pokřtění a nástupu na polský trůn a tím pádem koncem pohanství na Litvě i ve vládnoucí dynastii, ve které byla fůra pravoslavných, i Korybutovičův otec byl pravoslavný, což ostatně vysvětluje i jeho přistupnost k husitství, žádný princ tradičně katolické dynastie by nikdy nemohl být husitou, ale mohlo se to stát u prince z dynastie, jejíž většina byla ještě před pár lety pravoslavná a menšina dokonce pohanská.


Nahoru
 Profil  
 
PříspěvekNapsal: 28.09.2010 - 15:45 
Offline
hejtman
hejtman
Uživatelský avatar

Registrován: 19.05.2005 - 10:48
Příspěvky: 6948
Bydliště: Athény východních Čech
pipek píše:
... i Korybutovičův otec byl pravoslavný, což ostatně vysvětluje i jeho přistupnost k husitství, žádný princ tradičně katolické dynastie by nikdy nemohl být husitou, ale mohlo se to stát u prince z dynastie, jejíž většina byla ještě před pár lety pravoslavná a menšina dokonce pohanská.
Dejme tomu.
Přesto mu však jeho strýcové ve svých instrukcích (prý?) zakázali v Čechách přijímat pod obojí způsobou, které pochopitelně nebylo přesně dle pravoslavného ritu ...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: mapka bitby Wilkomierze
PříspěvekNapsal: 28.09.2010 - 23:36 
Offline
hejtman
hejtman
Uživatelský avatar

Registrován: 19.05.2005 - 10:48
Příspěvky: 6948
Bydliště: Athény východních Čech
Náš polský dopisovatel, bratr Daniel, nám poslal mapku bitvy u Wilkomierze, které se zúčastnil i Zikmund Korybut.
Děkujeme.

Obrázek


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: Re: mapka bitvy Wilkomierze
PříspěvekNapsal: 29.09.2010 - 23:33 
Offline
desátník
desátník
Uživatelský avatar

Registrován: 27.07.2006 - 16:48
Příspěvky: 797
Bydliště: Alta civitas
Jiří Motyčka píše:
...mapku bitvy u Wilkomierze, které se zúčastnil i Zikmund Korybut.
Tady je přibližný překlad popisu jednotlivých bitevních fází:

Bitva u řeky Svaté 1. září 1435

I. fáze – 29. nebo 30. srpna

1. Hlavní síly Świdrygiełły překračují hráz. Neočekávaná hláška o Polácích je zastavuje a v tom důsledku zakládají tábor.
2. Odříznuti od hlavních sil „hostující rytíři“ a tábor zaujímá pozice ve vsi Posile.
3. Kobylanský jistí svoje pozice hlídkami (?) – 4.
5. Korybutovič nabízí obejít Poláky a zaútočit zezadu, ale jeho plán nebyl realizován.

I. fáze bitvy


6. Současný útok celého oddílu Kobylanského.
7. Rusíni se staví na odpor.
8. Nepřipravený tábor je od Poláků rozmetán.
9. Během potyčky křižáci tonou v bahně, část utíká za hráz, část bojuje před ní - 10.
11. „Hostující“ rytíři pochodem vpřed odsunují ochranu polského oddílu.

II. fáze bitvy

12. Poláci ponechávají dobíjení pěchoty a vrhají se na pomoc oběma svým křídlům.
13. Tábor ustupuje na louku, aby se znovu zformoval, ale všichni zapadají do bahna. Část pěchoty se snaží utéct přes řeku, avšak většina se jich utopí - 14.
15. Poláci a Litevci dobíjejí křižáky bránící se u mostu, během čehož na ně útočí na vrchu. Z druhé strany na ně útočí hlídkující oddíl - 16.
17. Rusíni vidíc porážku tábora utíkají směrem k Wiłkoměři. Tam se střetávají s „rytíři-hosty“ a celý houf v panice utíká před stíhajícími Litvíny – 18. Část zkouší utéct přes řeku a většina se utopí -19.
20. Křižáci zpočátku vzdorují útoku, ale zakrátko kapitulují. Vojáci snažící se překročit řeku hynou.

Po celou dobu bitvy prší.


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: vysvětlení
PříspěvekNapsal: 12.10.2010 - 18:53 
Offline
hejtman
hejtman
Uživatelský avatar

Registrován: 19.05.2005 - 10:48
Příspěvky: 6948
Bydliště: Athény východních Čech
Ještě poznámka k legendě v předchozím příspěvku:
jestli jsem Danielovu vysvětlení dobře porozuměl, tak "rycerzi-gośći" (transkripce bratra Kolssteyna: "hostující rytíři") byli dobrovolníci, kteří nebojovali za žold, ale pro slávu.
Jako křesťanští válečníci např. pomáhali řádu německých rytířů (křižákům) bojovat za víru proti pohanům a ruským schizmatikům ...

Doufám, že jsem to nepopletl. :oops: Díky, Danieli.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: Re: Zikmund Korybut
PříspěvekNapsal: 23.11.2010 - 20:34 
Offline
hejtman nad řádem
hejtman nad řádem
Uživatelský avatar

Registrován: 20.08.2009 - 21:45
Příspěvky: 1107
Bydliště: Plzeň - město Slunce
Jiří Motyčka píše:
Zikmund Korybut, zvaný též Korybutovič...


Husité mu raději říkali Korybutovič, protože jméno Zikmund nemohli ani vyslovit. Za celý svůj život jsem se s žádným Zikmundem také nesetkala, ač to jméno docela hezky zní. Že by se ještě dnešním Čechům-potomkům husitů ''otvírala kudla v kapse'' jen při vzpomínce na Lišku Ryšavou?


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: Korybut a Świdrygiello
PříspěvekNapsal: 25.11.2010 - 15:26 
Dobrý den! Moje zpráva nebude moc informativní, spíše mám prosbu na účastníky toho fóra.
Zajímam se o Korybuta v ohledu ne historickém, ale lingvistickém. Momentálně se zaobírám otázkou starých česko-běloruských jazykových kontaktů. V literatuře jsem narazil na 2 zmínky o užití češtiny pro diplomatické účely našími (běloruskými) knížaty. Oba dopisy jsou spojeny s Korybutem. Jeden prý patří Świdrygiellovi a je adresován Korybutovi (jde fakticky o dva dopisy podobného obsahu, první byl určen Korybutovi, druhý zas Prokopu Holému). V něm Świdrygiello prosí svého synovce (a Prokopa Holého) o vojenskou podporu proti "nepřátelům", kterými se myslí Poláci. Korybut ten dopis nakonec neobdržel, protože jej zachytil polský král a poslal císaři Zikmundovi. Ten dopis byl publikován v Časopise Českého musea (1831, s.280). O původu toho dopisu pochybuje ve své práci o Świdrygiellovi August Kocebu, podle něhož ten dopis by mohl být Jagiellovým podvrhem. V souvislostí s tím mám otázku ohledně další informace:
Citace:
Korybut nabídl velkoknížeti, že mu zprostředkuje zajištění pomoci ze strany husitů. Za tím účelem dokonce vedl korespondenci s Prokopem Holým, takže Vladislav Jagellonský viděl ve svém synovci Korybutovi zrádce polských zájmů.
Nejsou tady spletení adresát a adresant?
No a vlastně moje prosba. Druhý česky psaný dopis patří přímo Korybutovi, je publikován v Archivu českém III (s. 239). K tomu bohužel v Bělorusku ani z Běloruska nemám přístup. Proto bych byl nesmírně vděčen, kdyby někdo z účastníku tohoto fóra pořídil pro mě kopii nebo scan tohoto dokladu. Na oplátku zas můžu nabídnout svoji pomoc v hledání potřebných informací ve vychodoslovanských zdrojích.


Nahoru
  
 
 Předmět příspěvku: Re: Korybut a Świdrygiello
PříspěvekNapsal: 26.11.2010 - 13:44 
Offline
desátník
desátník
Uživatelský avatar

Registrován: 27.07.2006 - 16:48
Příspěvky: 797
Bydliště: Alta civitas
Aliaksandr píše:
...Druhý česky psaný dopis patří přímo Korybutovi, je publikován v Archivu českém III (s. 239). K tomu bohužel v Bělorusku ani z Běloruska nemám přístup.
Buď vítán, podle Tvého záběru je vidět, že by's nám spíš Ty mohl poskytnout nějaké zajímavé informace ke Korybutovi. :)
Tady je ta stránka AČ.III.239
Jinak ohledně edic pramenů Archiv český, najdeš všechny svazky zde: Centrum medievistických studií.

_________________
"Poprávu užasli a budou žasnout králové a knížata celého křesťanstva nad tím, že vám byla vlita tak veliká moudrost." sarkasticky odvětil Zikmund Lucemburský, 1419
Obrázek


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: bitva u Wilkomierze
PříspěvekNapsal: 30.03.2011 - 23:26 
Offline
hejtman
hejtman
Uživatelský avatar

Registrován: 19.05.2005 - 10:48
Příspěvky: 6948
Bydliště: Athény východních Čech
Protože tato krvavá bitva svým rozsahem i počtem zúčastněných vojáků patří bezesporu k bitvám velkým i významným, protože se jí zúčastnili také husitští žoldnéři a v neposlední řadě i proto, že je bezprostředně spjata se jménem, kterému je toto téma věnováno, ještě se k ní vrátím tímto poněkud delším příspěvkem.
(Upřímně řečeno, z té výše uvedené mapky mi průběh bitvy moc jasný nebyl a možná nejenom mně.)

Bitva u Wilkomierze byla součástí mocenského zápasu na Litvě, který jakoby zpovzdálí sledovalo Polsko.
Jak již napsal Daniel, na bitevním poli u Wilkomierze proti sobě stanula vojska knížete Zikmunda Starodubského (Kiejstutowicze), bratra knížete Vitolda, a litevského velkoknížete Swidrygiella, který byl mladším bratrem krále Vladislava Jagellonského a tedy Korybutovým strýcem. Na straně Starodubského bojovali Poláci, kterým velel Jakub z Kobylan (4000 mužů). Celé armádě (4000 + 5500) velel Zikmundův syn, kníže Michal. Na straně Swidrygiella (6000) bojovaly oddíly Řádu německých rytířů (livonská řádová větev) v čele s mistrem Kerskorfem (3000), čambul Tatarů (lehká jízda) v čele s murzou Sid Achmedem (500), husité doplnění o některé hornouherské posádky v čele s Bočkem a Vilémem Puklicovými z Pozořic a Zikmund Korybut (zvýrazněni jsou velitelé této armády). Korybut pak velel i českým válečníkům (1500 + 300 vozů).
Václav Štěpán, aniž by uváděl, z čeho tak usuzuje, nadsadil počty armád na 12.000 Poláků (Jakub z Kobylan) a 8000 Starodubského Litevců proti 12.000 (Swidrygiell), 7000 Kerskorfových křižáků, 3000 Tatarů a 3000 vojáků, kterými údajně disponoval Korybut (300 vozů po 10 mužích). Proti sobě by tedy dle Štěpána stály armády 20.000 a 25.000, z čehož vyplývá, že ne/zanedbatelnou početní převahu měl velkokníže Swidrygiell.

Armáda velkoknížete Swidrygiella táhla podél řeky Svienty k Wilkomierzi. Cílem tohoto tažení mělo být získání Starodubského sídel Vilny a Trakaie. Již na počátku tažení se objevila první chyba, jež spočívala v pomalém postupu armády a která umožnila Starodubskému dokončit mobilizaci a soustředění svých sil.
K druhé fatální chybě došlo, když Swidrygiellovo vojsko přitáhlo k jezeru nedaleko Wilkomierze (viz mapka výše), kde se nalézaly bažiny, a tady se armáda rozdělila. Kerskorf, Tataři a Korybut zůstali na pravém břehu řeky a Swidrygiellovy oddíly přešly na druhý břeh, když dorazila zpráva o tom, že se nepřítel nebezpečně přiblížil. Bylo zřejmé, že k bitvě dojde v této lokalitě a Swidrygiellovu armádu nyní rozdělovala řeka. Za této situace Korybut radil k vyjednávání, z něhož nakonec sešlo, a velitelé nepřítele získali další čas, který využili k prozkoumání postavení svého protivníka. Kníže Michal svoji armádu taky rozdělil na dvě části s tím, že těžká polská jízda zaútočí proti pravobřežnímu postavení nepřítele a zbytek pod jeho velením zaútočí na levobřežní postavení Swidrygiellovo.
Krátce před úsvitem 1. září L.P. 1435 byl na základě doporučení mistra Kerskorfa zahájen přesun k pevné Wilkomierzi, kde měl být zbudován opevněný tábor. Záměr by to byl za dané situace docela dobrý, nebýt toho, že mezi oběma částmi vojska se nalézala řeka s jediným mostem. Kerskorf nemohl nalézt brod, aby se mohl spojit se Swidrygiellem, tak se s vojskem vydal zpět k mostu, aby přešel na levý břeh. V takové mase lidí, provádějící složité a místy nekoordinované manévry, muselo dojít ke zmatkům. A to byl právě ten moment, kdy byl vydán knížete Michalův povel k útoku na nepřítele!
Na pravém břehu Korybut zbudoval vozovou hradbu, na jejímž levém křídle zaujal postavení tatarský čambul a na pravém křídle poněkud vzadu řádoví rytíři. Polská těžká jízda zprudka a tvrdě zaútočila na nejslabší článek tohoto obranného uskupení, kterým byli Tataři na levém křídle. Ti byli poměrně brzy rozprášeni a zbytky začaly hledat spásu za vozy v hradbě. Pokud tohle Poláci očekávali, byl to od nich geniální taktický tah! Proč? Z vozů zahřměla husitská polní děla, která však střílela i do prchajících Tatarů. Ve vozové hradbě nastalo obrovské dilema, zda tatarským spolubojovníkům otevřít hradbu, či je ponechat jejich osudu. Rozhodnutí muselo být rychlé, takže zvítězilo první řešení. Do hradby za Tatary pronikli i vojáci Jakuba z Kobylan, kteří se jali během prudké řeže převracet některé vozy, aby se mohli ještě snáz do hradby dostat další útočníci. Češi však neprodávali svoji kůži lacino, takže boj byl dlouhý a urputný. Zde byl zajat i Korybut, který byl zasažen kopím do krku a sečnou ranou do hlavy. Podle V. Štěpána zde měl do boje razantně vstoupit Kerskorf vpadnutím do boku nebo týlu útočících polských jízdních oddílů. V tom, že tak neučinil, spočívala jeho třetí a poslední chyba.
V podstatě ještě při útoku na českou vozovou hradbu Čechů stihla část polských oddílů zaútočit na Kerskorfovy křižáky, kteří jako pravé křídlo uskupení totálně selhali. Křižáci začali prchat do nedalekého lesa, aby tam zaujali jakous takous obranu. Jim však už nebylo pomoci a zde se bitva změnila v bohapusté zabíjení těch, kteří byli dle Poláků hlavními narušiteli příměří. Zde nakonec nalezl svou smrt i Kerskorf, který za svoje fatální selhání zaplatil daň nejvyšší.
Ne levém břehu se pak střetl kníže Michal s velkoknížetem Swidrygiellem. O této fázi bitvy toho mnoho nevíme, pouze to, že v pozdních odpoledních hodinách tohoto pozdně letního, deštivého dne zvítězil Michal. Swidrygiellovým vojákům psychologicky rozhodně nepomohl pohled na druhý břeh, kde mohli, byť nedlouho, sledovat zkázu svých spolubojovníků. Michalovo celkové vítězství tak nabylo na dokonalosti.

Korybut se ocitl v polském zajetí a bylo s ním nakládáno podle všech rytířských zásad včetně důkladného ošetřování. Obrat v této pro Korybuta relativně příznivé situaci nastal v momentě, kdy se o jeho zajetí dozvěděl Zikmund Starodubský, který Korybutoviče z duše nenáviděl, a proto nařídil zajatce bez milosti usmrtit. O jeho smrti existují dokonce tři verze, jedna krutější druhé. Podle jedné byl Korybut utopen v řece Svientě, dle druhé mu byl vpraven do jeho krvavých ran jed a podle té třetí mu byla ukončena lékařská péče, takže podlehl následkům svých těžkých zranění. Která z těchto verzí je pravdě podobnější si můžete sami rozhodnout. V každém případě Korybut zemřel jako hrdina na poli cti a slávy, jak už tady bylo řečeno ...

Zdroj: Václav Štěpán: Bitva u Wilkomierze (Ukmerge) 1. září 1435
In: Husitský Tábor supplementum 3, sborník Husitského muzea, Tábor 2007, str. 675 – 700

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)


Nahoru
 Profil  
 
Zobrazit příspěvky za předchozí:  Seřadit podle  
Odeslat nové téma Odpovědět na téma  [ Příspěvků: 15 ] 

Všechny časy jsou v UTC + 1 hodina [ Letní čas ]


Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 5 návštevníků


Nemůžete zakládat nová témata v tomto fóru
Nemůžete odpovídat v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete přikládat soubory v tomto fóru

Hledat:
Přejít na:  
cron
Husité - Ktož jsú boží bojovníci | © 1998-2018 M. Gelbič & J. Motyčka
TOPlist Powered by phpBB® Forum Software © phpBB Group Český překlad – phpBB.cz