Právě je 20.11.2019 - 15:58

Všechny časy jsou v UTC + 1 hodina [ Letní čas ]




Odeslat nové téma Odpovědět na téma  [ Příspěvků: 91 ]  Přejít na stránku 1, 2, 3, 4, 5 ... 7  Další
Autor Zpráva
 Předmět příspěvku: Alois Jirásek
PříspěvekNapsal: 03.10.2005 - 17:51 
Offline
hejtman
hejtman
Uživatelský avatar

Registrován: 19.05.2005 - 10:48
Příspěvky: 7395
Bydliště: Athény východních Čech
Nejpřednější místo mezi literárními autory píšícími o husitství zaujímá bezesporu Alois Jirásek. Shodně s Palackým za vrchol české historie považoval husitství, úpadek naopak viděl v době pobělohorské. Zastával názor, že dějiny tvoří lid, a proto v jeho dílech vystupuje vždy více postav s názory typickými širšímu lidovému kolektivu. Realismus v jeho historických románech je velice přesvědčivý a nezapře autorovo odborné vzdělání, jež mu umožnilo vždy se na zamýšlené téma, které si pro své literární dílo zvolil, velice pečlivě připravit. Tam, kde se Jiráskovi nedostávalo historických pramenů, velice citlivě, talentovaně a imponujícím způsobem děj domýšlel a tím se stal fabulátorem v tom nejryzejším smyslu slova a bez pejorativního nádechu, který tomuto označení vtiskla dnešní doba. Jako mistr fabulace se Jirásek projevil mimo jiné např. při líčení Žižkova dospívání v románu Mezi proudy. Tento neznámý úsek Žižkova života pak vyznívá velice pravděpodobně.

Výrazem ocenění Jiráskova literárního díla bylo udělení čestného doktorátu Karlovy univerzity v r. 1918. Dočkal se i zahraničního uznání, neboť v r. 1926 se stal prvním československým čestným členem PEN klubu, avšak návrh na Nobelovu cenu za literaturu vyzněl do ztracena.
Medvědí službu tomuto autorovi českého realismu prokázal bohužel minulý režim svými nakladatelskými počiny a prof. Zdeněk Nejedlý svojí kritikou s ideologickým a někdy téměř demagogickým podtextem. Tyto okolnosti zapříčinily, že v současné době není Jirásek vydáván a jeho literární tvorba převážné většině dnešních mladých lidí takřka nic neříká. To je způsobeno hned několika důvody. Jedním z nich může být skutečnost, že Jirásek psal z pohledu současných mladých lidí poněkud archaickým jazykem. Ten, kdo si Jiráska jako autora oblíbil, vnímá však tuto skutečnost spíše pozitivně. Další, zdá se, závažnější důvod spočívá v diskreditaci Jiráskova díla u rodičů dnešních potenciálních mladých čtenářů, neboť právě tato generace intenzivně prožívala dobu ideologicky zdůvodňovaných souborných vydání Jiráska i jiných autorů v padesátých a šedesátých letech. Ale zneužití svého díla už nežijící autor pochopitelně ovlivnit nemůže, a proto čtenář, který se chce dovědět něco o husitství (ale nejen o něm) a netouží po tom, aby se tohoto poznání dobral studiem odborné literatury, je právě Jiráskovo dílo ideální příležitostí.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)


Naposledy upravil Jiří Motyčka dne 02.06.2011 - 09:13, celkově upraveno 3

Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: Re: Alois Jirásek
PříspěvekNapsal: 22.03.2007 - 00:29 
Offline
sudličník
sudličník

Registrován: 06.03.2007 - 09:59
Příspěvky: 52
Bydliště: Kraków, Polska
W Kotlinie Kłodzkiej jest skała zwana "Głową Żizki" o której pisał Jirasek

"A za granicami obecnych Czech, w hrabstwie kłodzkim, wówczas do Czech należącym, przy drodze z miasta Radku do Vamberzic, widać na skraju lasu kamień skałę, a na niej w kształcie głowy ludzkiej w hełmie i z opaską na oku. Skałę tę po dziś dzień zowią "głową żiżki" .

W dawnych czasach do skały tej pielgrzymowali Czesi. Po II wojnie światowej zarosła zielenią i wszyscy o niej zapomnieli, ale ją odnaleziono. Czytałem kiedyś artykuł o tej skale w kłodzkiej prasie lokalnej. Gdy znów bedę w Kłodzku to go odnajde. A na razie strony: Wambierzyc i Radkowa

http://www.wambierzyce.pl/sanktuarium/index.htm
http://www.sudety.info.pl/npl/miasta/radkow.shtml


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: Re: Alois Jirásek
PříspěvekNapsal: 22.03.2007 - 11:07 
Offline
hejtman
hejtman
Uživatelský avatar

Registrován: 19.05.2005 - 10:48
Příspěvky: 7395
Bydliště: Athény východních Čech
Díky za info.
Víš, co by mě Macieji zajímalo? Jestli se Alois Jirásek v Polsku překládá také tak hodně (pokud vůbec), jako nositel Nobelovy ceny za literaturu (1905) Henryk Sienkiewicz v Česku?...
maciej z krakowa píše:
W Kotlinie Kłodzkiej jest skała zwana "Głową Żizki" o której pisał Jirasek
"A za granicami obecnych Czech, ..."...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: Re: Alois Jirásek
PříspěvekNapsal: 22.03.2007 - 14:41 
Offline
sudličník
sudličník

Registrován: 06.03.2007 - 09:59
Příspěvky: 52
Bydliště: Kraków, Polska
Czeska literatura jest w Polsce bardzo popularna. W Krakowie jest tablica pamiatkowa na gmachu dawnej policji, gdzie jaroslaw Haszek siedział za włóczęgostwo.

http://www.bohema.terramail.pl/polowa.htm
http://149.156.142.12/fortykrakow/aktua ... akt038.htm

Opowiadania Jiraska sa w każdej krakowskiej bibliotece publicznej. Sa tez po polsku w internecie. Ja go lubie bo moja zona jest z Kotliny Klodzkiej i czesto tam jade. Wtedy zawsze wybieram sie do Nachodu i zwiedzam okolice związane z Capkiem, Niemcova, Jiraskeim i Skvoreckim.


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: Re: Alois Jirásek
PříspěvekNapsal: 22.03.2007 - 15:06 
Offline
hejtman
hejtman
Uživatelský avatar

Registrován: 19.05.2005 - 10:48
Příspěvky: 7395
Bydliště: Athény východních Čech
maciej z krakowa píše:
...Opowiadania Jiraska sa w każdej krakowskiej bibliotece publicznej...
O.K. Ale mě by zajímalo, zda se ještě v současné době u vás v Polsku Jirásek vydává. :?: ...
U nás v Česku už ne! :cry:

maciej z krakowa píše:
Ten Švejk na rysunku je roztomilý... :D

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: Re: Alois Jirásek
PříspěvekNapsal: 23.03.2007 - 00:11 
Offline
sudličník
sudličník

Registrován: 06.03.2007 - 09:59
Příspěvky: 52
Bydliště: Kraków, Polska
Z tego co wiem to ostatnie wydanie "Starych czeskich opowieści" Jiraska było u nas w 1989 r.


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: Re: Alois Jirásek
PříspěvekNapsal: 23.03.2007 - 08:58 
Offline
hejtman
hejtman
Uživatelský avatar

Registrován: 19.05.2005 - 10:48
Příspěvky: 7395
Bydliště: Athény východních Čech
No, ptal jsem se na to hlavně proto, že jsem se obával, abyste na tom v Polsku s vydáváním Jiráska nebyli lépe než u nás. Vypadá to, že moje obavy byly neopodstatněné... :D :(
maciej z krakowa píše:
Z tego co wiem to ostatnie wydanie "Starych czeskich opowieści" Jiraska było u nas w 1989 r.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: Bratrstvo...
PříspěvekNapsal: 20.05.2007 - 09:53 
Offline
hejtman
hejtman
Uživatelský avatar

Registrován: 19.05.2005 - 10:48
Příspěvky: 7395
Bydliště: Athény východních Čech
...je románová (sub)trilogie o bratřickém hnutí v Horních Uhrách (Slovensku), je to o působění známého husitského trojlístku Jana Jiskry z Brandýsa, Jana Talafúse z Ostrova a Petra Aksamita z Košova v této oblasti. Románová epopej velkého "trubadůra" a znalce husitství A. Jiráska začíná v pol. 15. st. a končí bitvou u Šariškého Potoka v r. 1458 a epilogem - pádem Kostolan v r. 1467. Hlavními centry děje jsou Spiš, Spišský hrad a Muráň.

Jednotlivé díly trilogie Jirásek nazval:
I. Bitva u Lučence
II. Mária
III. Žebráci

Již jednotlivé názvy napovídají, co je jejich ústředním motivem.
Já bych se krátce zastavil pouze u II. dílu. Pojednává o vztahu Talufúse k uherské krásce Márii. Máriu mnozí znalci Jiráskova díla považují za vůbec nejzajímavěji a nejpoutavěji vykreslenou ženskou postavu v celém díle tohoto Mistra fabulace. Je to strhující doslova psychologická studie a analýza postavy a její vývoj reprezentovaný dlouho připravovaným záměrem. Více však prozrazovat nemohu. Možná paradoxně i "kvůli" Márii stojí za to tento román číst, případně ho vlastnit ve své knihovně...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: ...ještě k tomu...
PříspěvekNapsal: 26.10.2007 - 10:50 
Offline
hejtman
hejtman
Uživatelský avatar

Registrován: 19.05.2005 - 10:48
Příspěvky: 7395
Bydliště: Athény východních Čech
Přátelé, není paradoxní, že si tady o našem největším spisovateli o husitství povídám s bratrem z Polska (ještě s bratrem Kolssteynem ale v jiném tématu)?... :roll:

Ale k věci. Dnes už je každému, kdo se husitstvím nezabývá povrchně jasné, že jednou z reálných hypotéz je ta o tom, že v r. 1420 nechtěl Zikmund Prahu dobýt jedním generálním útokem, ale chtěl ji, jak bylo v oněch dobách obvyklé, oblehnout a vyhladovět. Aby se mu toto podařilo, bylo potřebí jedné jediné "maličkosti" - dobýt Vítkov, kterým geniální stratég Žižka kontroloval východní a SV přístupové cesty, jimiž byla Praha zásobována z úrodného Polabí.

Jirásek byl prvním, který navzdory názoru Palackého(!) i Václava Vladivoje Tomka ve svém románu "Proti všem" tuto taktickou variantu předestřel. Je to naprosto zjevné z rozhovoru Jana Žižky s Ondřejem z Hvozdna těsně před nepřátelským útokem na vítkovské sruby.
A tak tento dnes tak dehonestovaný a vysmívaný autor prokázal svoji znalost o disciplíně, již vystudoval a které se svými historickými romány s brilatní fabulací nikdy nezpronevěřil ...

Zdroj: P. Čornej

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)


Naposledy upravil Jiří Motyčka dne 09.03.2010 - 10:41, celkově upraveno 2

Nahoru
 Profil  
 
PříspěvekNapsal: 24.07.2008 - 20:16 
Offline
příslušník chudiny

Registrován: 20.07.2008 - 11:42
Příspěvky: 4
Bydliště: Braslava/Posonium
Práve včera (23.7.) som sa vrátil z Lučenca, kde som študoval materiály o tej bitke a o Jiráskovi - zistil som veľmi zaujímavé veci. V auguste 1896 navštívil Jirásek Lučenec aj okolité obce v Novohrade a v Gemeri spojené s bratríckym hnutím. Ako vidieť veľmi poctivo sa na písanie pripravoval nielen štúdiom prameňov (ostatne veď bol najprv učiteľom dejepisu a historikom), ale aj návštevou miest, ktoré potom veľmi dobre popísal. A ešte mám aj zaujímavú súvislosť Lučenca s Vysokým Mýtom z roku 1919. :wink:


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: Lučenec - Jirásek a spol.
PříspěvekNapsal: 25.07.2008 - 12:13 
Offline
příslušník chudiny

Registrován: 20.07.2008 - 11:42
Příspěvky: 4
Bydliště: Braslava/Posonium
O tom Lučenci:
Odcitujem zo svojho článku pre český časopis - pravopisné chyby prepáčte, som slovenskej národnosti:
"Zásluhou spisovatele Aloise Jiráska byl název tohoto jihoslovenského města u širších vrstev lidu v Čechách, na Moravě a přirozeně i na Slovensku všeobecně znám. Jiráskova trilogie „Bratrství“, součástí které je také román Bitva u Lučence, jehož ústřední epizodou je tato významná událost, byla oblíbena a hojně čtena jak v českých zemích, tak i na Slovensku. Díky tomu bylo město vnímáno jako jedno z míst, kde se i v minulosti projevila příbuznost a sounáležitost Čechů a Slováků. Skutečnost, že zde 7. září 1451 hejtman českých bratříků Jan Jiskra z Brandýsa na čele svých bojovníků porazil uherská vojska Jánose Hunyadyho, byla zdrojem hrdosti pro mnoho politických a kulturních činitelů, mluvili o ní spisovatelé, upozorňovali na ni historici a vlastivědní pracovníci, učili o ní učitelé a pod. Není vůbec náhodou, že nedaleko Lučence je také obec Praha, kterou založili s velkou pravděpodobností Jiskrovi bojovníci.

Již méně známý je fakt, že čeští, respektivě českoslovenští vojáci se u Lučence vyznamenali opět o více než 460 let později. V roce 1919 totiž toto město obsadili vojáci 30. pěšího pluku z Vysokého Mýta. Setnině s necelými dvěmi stovkami vojáků a důstojníků, velel nadporučík (později to dotáhl až na generála) Josef Ejem. Tento bývalý učitel si symbolickou souvislost mezi oběma vojenskými událostmi dobře uvědomoval a o dobytí Lučence informoval slavného romanopisce v Hronově telegramem a to vlastně ještě dříve, než jeho jednotka plně ovládla město, kde zajala na 2000 maďarských vojáků a důstojníků tamějšího 25. pěšího pluku, kteří nechtěli vzít vznik Československé republiky prostě na vědomí.
Sám Alois Jirásek na událost v roce 1929 vzpomínal následovně: "'Tu (totiž na Slovensku) mělo všude Jiskrovo slovo těžkou moc, tu všude, kde slovenská řeč dnes slyšeti násilím duševný stesk a němou žalobu bratří-'. To napsal jsem před třicíti lety v proslovu k "Bratrstvu"...A dva-cet let po tom - nové Bratrstvo vtrhlo na Slovensko. Za těch dnů, kdy jsme tuhé jeho boje sledovali vzrušení, v horečném napjetí, došel mne začátkem ledna (1919) telegram: Autoru Bratrstva sdělujeme, že Lučenec opět po letech dobyt. Asistenční setnina "Vysoké Mýto". Jaké radostné překvapení! Ani věřit se mne nezdálo. U Lučence po staletích opět zvítězila naše odvaha a síla..."
Účast příslušníků 30. pěšího pluku v bojích o Slovensko v letech 1918 - 1920 vysoce hodnotili nejvyšší českoslovenští představitelé od ministrů Václava Klofáče, Františka Udržala, Vavra Šrobára a dalších až po presidenta Tomáše Garrigue Masaryka. Samotní francouzští velitelé jako generál Hennocque nebo generál Chabord považovali 30. pěší pluk z Vysokého Mýta za jednu z nejlepších jednotek nově vzniklé československé armády. Pluk také vedle legionářů navrátivších se z italské fronty sehrál pod velením svého velitele podplukovníka Františka Berana v bojích proti maďarským jednotkám na západním, jižním a zvláště pak na východním Slovensku, významnou roli.
Jedním z nejslavnějších činů 30. pěšího pluku bylo však právě nenadálé dobytí Lučence v důsledku kuriózní noční akce v noci z 2. na 3. ledna 1919. V Lučenci ukořistila Ejemova setnina 38 kulometů, 1200 pušek, 21 převozných kuchyní, 100 beden s náboji a další materiál, přičemž sama neměla žádné ztráty. Za svůj čin byla jednotka odměněna hedvábným praporem, jenž jí byl slavnostně odevzdán za asistence 34. pěšího pluku italských legionářů. V první výroční den obsazení Lučence, 3. ledna 1920, byla jedna z ulic Lučence, přejmenována na ulici Ejemovu. Sám - tehdy už kapitán - Ejem byl v roce 1923 za svůj čin ve Vysokém Mýtě dekorován osobně tehdejším náčelníkem hlavního štábu československé armády generálem Mittelhauserem vysokým vojenským vyznamenáním - křížem čestné legie.
První president ČSR, Tomáš Garrigue Masaryk, navštívil město Lučenec v září 1930.
-----------------------
O tom Vám zase napíšem nabudúce. Zatiaľ do Českých zemí a všade inde: Nazdar.

_________________
Divin


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku:
PříspěvekNapsal: 30.07.2008 - 07:48 
Offline
kazatel
kazatel
Uživatelský avatar

Registrován: 29.01.2004 - 14:47
Příspěvky: 996
Bydliště: Český Krumlov
Krasný příspěvek plný nových informaci.
Děkuji ti bratře.

_________________
Peklo je tam, kde rozum není možný.
Kde není světlo poznání, tam vládne temnota!


Nahoru
 Profil  
 
PříspěvekNapsal: 26.09.2008 - 15:24 
Offline
příslušník chudiny

Registrován: 20.07.2008 - 11:42
Příspěvky: 4
Bydliště: Braslava/Posonium
Príspevok som sa snažil napísať po česky. Prepáčte preto moje pravopisné chyby:

Masarykova návšteva Lučence

Kolem roku 1930 napsal T. G. Masaryk v díle Světová revoluce tato slova: „Když v národě vedoucí mužové a stavy počínají spoléhat na moc a násilí, zakrňují sympathie, lidé ztrácejí zájem poznat myšlení a city svých bližních..., neboť stačí pro všecek styk s nimi státní mechanism, komando, pěst...“ Nebyla to prázdná slova ani fráze a to, že Masaryk jako hlava státu takto nikdy nepostupoval, dosvědčují mnohá svědectví a také události, které se odehráli v době presidentovy návštěvy Lučence a jeho okolí v září 1930. Masaryk i zde usiloval o co nejtěsnější kontakt s lidem, vyslechl si názory jak místních představitelů politického i hospodářského a kulturního života, tak i obyvatel regionu. Cesta TGM do Lučence a okolí měla proto nejen symbolický ale i důležitý vnitropolitický význam, a jak se ukázalo, i širší literárně-kulturní souvislosti.
První president ČSR, Tomáš Garrigue Masaryk, navštívil město Lučenec v září 1930 a jeho cesta po slovenské části Novohradu je dodnes památná ze dvou důvodů. O návštěvě presidenta psal kromě jiného i místní tisk. I když třeba noviny Losonci Hírlap representovaly jinak až krajní protičeskoslovenské postoje, přece byly nuceny připustit, že pobyt TGM vyvolal „nedílnou radost a nadšení“ u obyvatelů města a širšího okolí a presidenta vítali nejen Slováci ale i Maďaři.

Hlava státu přijela do slavnostně vyzdobeného Lučence v podvečer 12. září 1930. K slavnostnímu uvítání se shromáždil velký dav, který tvořili nejen obyvatelé města, ale i vesničané z okolitých obcí, kteří chtěli Masaryka rovněž vidět a slyšet.
Presidenta postupně pozdravili představitelé města a okresu Gyula Vida, zástupce primátora Gyula Varga (komunista) a poslanec János Giller. Především Vida (mluvil za okres) a pak hlavně advokát Giller, čelní představitel oposiční Maďarské národní strany, člen městské samosprávy a člen Poslanecké sňemovny, ve svých uvítacích projevech kromě úvodných zdvořilostných formalit velmi útočně poukázali na nespokojenost s právy maďarské menšiny a na hospodářský úpadek Lučence, který je prý důsledkem centralistické politiky pražské vlády. Giller, který k Masarykovi promluvil maďarsky, poukázal na to, že Maďaři v Československu nejsou spokojeni se svým současným osudem a prý jim ani zákon ani jeho uplatňování nedali to, na co mají své nezadatelné právo. Podle něj žijí v Lučenci „odpradávna“ v pokoji spolu většinoví Maďaři a menšinoví Slováci, ale příslušníci obou národů (podobně jako dnes na Slovensku i v první československé republice se maďarští politici přidržovali z politických důvodů pojmu národ místo národnost) si stěžují na svoje hospodářské postavení. V čase světové hospodářské krize, která postihla nejen ekonomicky méně vyvinutý slovenský jih, ale i průmyslová centra v Čechách a na Moravě, si tento politik maďarské národnosti takto zajišťoval popularitu u svých maďarských voličů: „Pane presidente! Přijel jste do umírajícího města. Vychladlé fabriky jsou důkazem, že zde kdysi pulsoval čilý hospodářský život, k nebi se tyčící komíny svou stálou němotou upozorňují na smutnou budoucnost. Nemůžeme uvěřit, že tuto zkázu by při dobré vůli a porozumění nebylo možné předejít a právě proto jsme vám, pane presidente, vděčni, že jste přijel mezi nás a chcete vyslyšet naše stížnosti, neboť kdo chce naslouchat stížnostem, ten - doufejme - chce i pomoci...“
Na málo diplomatické až nezdvořilé uvítání poslancem Gillerem – Masaryk se totiž v Lučenci zdržel i příští den a na stížnosti by byla bývala příhodnější doba v rámci plánovaných setkání s místními představitely - odpověděl president přímo a věcně. Nejdříve poukázal na to, že starosti se situací v ekonomice a nezaměstnaností byly pro všechny státy po skončení válečného konfliktu stejné. Vláda se podle něj snaží napomáhat rozvoji hospodářství i zemědělství. A v tomto úsilí by ji měli podporovat všichni občané a ještě více je zapotřebí, aby zde žijící dvě národnosti držely spolu. Podle prvního představitele československého státu je škoda každé hlavy, která se pustí do vyvolávání sporů mezi Slováky a Maďary. Ústava a zákony dávají každému možnost na to, aby hájil svá práva, zdůraznil president, který pak ke Gillerovi promluvil maďarsky (!).
Masaryk zdůraznil, že poslanec se mýlí v tom, když si myslí, že by u vlády scházelo dostatek dobré vůle, ale on sám připouští, že „jsme mohli býti předvídavější“. „Vyjádřil jste svou nespokojenost s menšinovými právy a jejich praktickým uplatňováním, a jestli jsem vám rozuměl správně, odvoláváte se na právo, které platilo v době starého režimu. Vy zajisté víte, že starý režim nepovolil Slovákům jedinou státní školu. V Dolné Strehové jsem se právě teď poklonil památce maďarského básníka Imre Madácha, za starého režimu, když jsem šel na hřbitov, abych se poklonil památce slovenského básníka Kollára, byl jsem ohrožován bodáky. Mohl bych pokračovat v opisování staré vlády, ale neučiním tak. Pro Slovensko je tato vláda jednou provždy odstraněna.“

Zde musím trošku odbočit od Masarykovy návštěvy Lučence v roce 1930 a alespoň stručně poukázat na některé souvislosti. Z Prešova pocházejíci maďarský autor a svého času i redaktor pravicového listu Prágai Magyar Hírlap István Borsody ve svých pracech kromě Edvarda Beneše a Františka Palackého, které opakovaně obvinil z nenávisti vůči Maďarům, z téhož obviňuje i Masaryka, kterému ale navíc vytýká „ignorantství“ a zlomyslnost. Borsody to odvíjí od Masarykových slov v jeho spise Česká otázka, kde se zmiňuje o brutálním útlaku Slováků v Uhersku a píše, že „Maďaři pro svou hegemonii nemají pražádného důvodu než moci“, dále, že kulturní stav maďarského lidu je nižší než slovenského a literatury značnější Maďaři nemají ještě dnes (t. j. v roku 1895), a v době Kollárově natom byli ještě hůř.

Dnes nám možná Masarykova slova opravdu připadají hodně silná a nespravedlivá vůči maďarské litaratuře, ale snad se příliš nemýlím, když napíšu, že byla vyprovokována tehdejší situaci v Uhersku, tvrzenímí, že „slovenský národ eexistuje“ a podobně. Masarykovu vzdělanost a humanizmus jistě proti nikomu obhajovat není zapotřebí, mluví o tom jednoznačně jeho dílo, celý život a jeho činy. O tom, že svůj tvrdý a dobově podmíněný odsudek, pokud jde o maďarskou literaturu, náš první president nemyslel doslovně (jeho údajnou nevzdělanost a zaznávání ma-ďarské literatury vyvrací též jeho znalost maďarštiny na takové úrovni, že Masaryk dokázal v tomto jazyku komunikovat a vystupovat i na veřejnosti) svědčí ostatně i jeho spomínaná návštěva hrobu maďarského básníka Imre Madácha v Dolní Strehové nedaleko Lučence, kde ve společnosti dcery Alice položil věnec. Maďarská publicistka Gabriella Löcseiová se ještě v roce 2005 ve svém článku v listu Magyar Nemzet podivuje nad tím, že kromě Masarykova věnce byla u básníkovy rakve i kytice pomněnek, kterou tam umístila Alice Masaryková. Presidentova dcera pro tuto příležitost objednala květiny, jež jsou symbolem skromnosti - a které měl Madách velmi rád - až z Budapešti. (Ani
na takové zdánlivé drobnosti, které ale představují ve skutečnosti
velké symbolické hodnoty, Masarykovci nazapomínali.)
Masaryk prý tehdy ustrnul nad neupraveným stavem místa posledního odpočinku básníka (zemřel 1864), kterému ani uherská vláda ani vlastní potomci nedokázali ještě ani do roku 1930 vhodně upravit hrob a postavit důstojný pomník. Masaryk ještě v době této své návštevy Novohradu oznámil zřízení Maďarské vědecké, literární a umělecké společnosti (vznikla později v Bratislavě - byla to tzv. Masarykova akademie) a časem pro ni daroval milion korun. Nebylo už jeho vinou, že se pak v dalších letech tato akademie příliš aktivně nepodílela na kulturním dění v rámci maďarské národnostní menšiny v Československu. Opravy Madáchova hrobu se nakonec ujal Lajos Horánszky z Kisfaludyho společnosti a značnou sumou na ni přispěla též Maďarská akdemie věd v Budapešti. Skutečností ovšem zůstává, že se tak stalo až na základě toho, že na špatný stav básníkova hrobu upozornila teprve, řečeno Borsodyho slovy, návštěva „ignoranta a nepřítele Maďarů“ TGM. A tak v letech 1933 - 36 byl básníkův hrob opraven a postavil se i důstojný pomník zobrazující pravděpodobně Adama z Madáchovy drámy Tragédie člověka, který je dílem významného bratislavského sochaře maďarské národnosti Alojza Rigeleho.
Gillerovo uvítání presidenta bylo pak v Lučenci předmětem vášnivých diskusí a politických sporů mezi obyvateli, v městském zastupitelstvu i v tisku. Především hlavně Maďaři s Gillerem a jeho slovy většinou souhlasili, vytýkali mu ale jeho netaktický postup. I když protičeskoslovensky zaujatý místní týdeník Losonci Hírlap tvrdí, že prý se úřady snažili zabránit tomu, aby Masaryk poznal skutečnou situaci v oblasti, současně informují o několika stížnostech, které byli Masarykovi při této příležitosti podány. Lze oprávněne pochybovat o tvrzení příspěvku v těchto novinách, že i velkostatkáři a československému senátorovi dr. Bélovi Szilassymu se podařilo údajně odevzdat presidentu memoranda se stížnostmi jen s krajním vypětím sil. (President ho spolu s Gillerem v Lučenci přijal následující den.) Provládní maďarský list Magyar Hírmondó uvedl, že Giller nepromluvil v zastoupení všech Maďarů, nýbrž jenom jedné politické strany (byl, jak uvedeno výše, předním činitelem opoziční Maďarské národní strany) a pisatel článku tvrdí, že město Lučenec nejenom že neskomírá, ale naopak, rychle se rozvíjí a umírat ho vidí jen ta politická strana, která by ráda viděla, aby v republice skomíralo a propadalo zkáze všechno. Podle tohoto čtrnáctideníku je Masaryk úplně harmonická a vyrovnaná osobnost, která položila základy pro demokratický vývoj střední Evropy, a na rozdíl od něho představitelé národnostných menšin nejsou nesobečtí a nedokáží se zříci osobních zájmů. Noviny též poradili Gillerovi, ať se porozhlédne kolem sebe po okolních státech a srovná postavení tamějších národností s postavením národnostních menšin v Československu.
Agrární stranou vydávaný a Branislavem Viestem redigovaný Národný týždenník považoval Masarykovo vřelé přijetí v Lučenci, ke kterému se připojili o mnozí občané maďarské národnosti, za důsledek dobré národnostní politiky ČSR. Zároveň odmítl Gillerovo tvrzení o „pokojném soužití“ Slováků a Maďarů před rokem 1918 a uvedl některé konkrétní případy útisku slovenského obyvatelstva v minulosti.
------------
Potud článek.
Je vidět, že mezi Maďary byli také mnozí podobného smýšlení a činů jako u henleinovců. Jak Giller, tak Szilassy se stali po Vídeňské arbitráži v roce 1938 přisluhovači horthyovského režimu a jako poslanci maďarského parlamentu za "Slovensko" vlastne spod české "okupace osvobozeného" (tak psal maďarský tisk a dnes mnozí maďarští historici) území jižního Slovenska tam dělali podobné čistky jako sudeťáci v Čechách.
Ještě dodatek o tom jak dopadli tito kolaboranti.
Szilassy utekl ještě v roce 1944 do USA, kde jeho životní pouť skončila tragicky v roce 1962, Giller se po válce dostal po zásluze do československého vězení, uprchl však a dožil v klidu v Budapešti na penzi od komunistického režimu...
---------
Lučenec - Bratislava, september 2008.

Srdečne pozdravujem všetkých husitov aj bratríkov v Čechách. Nazdar!

_________________
Divin


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: o Jiráskovi na Středověku...
PříspěvekNapsal: 19.10.2008 - 09:42 
Offline
hejtman
hejtman
Uživatelský avatar

Registrován: 19.05.2005 - 10:48
Příspěvky: 7395
Bydliště: Athény východních Čech
jistý anonym Magdalena na fóru Středověku píše:
...Berte to tak, že česká společnost žije dodnes z jiráskovsko - a posléze - komunistických mýtů ...
Ano, to je názor na Jiráska a jeho "mýty" v podání polistopadových "odborníků", kteří se objevili po tomto datu jak houby po dešti. :( Je třeba si však uvědomit, že nejnovější mýty (bez uvozovek!) o Jiráskovi vznikly právě až po listopadu '89, načež se přestal vydávat, protože i na knižním trhu začala řádit neviditelná ruka.
Docela by mě zajímalo, co anonym všechno přečetl od tohoto autora, navrženého na Nobelovu cenu za literaturu, která mu měla být udělěna za jeho v zahraničí nejpřekládanější román Temno.
Pokud nám Magdalena-anonym odpoví, že něco jo, nebo dokonce hodně (což bych předpokládal :D ), tak bych mu ještě doporučil velice erudovanou monografii o Aloisu Jiráskovi od naší přední lierární historičky prof. Jaroslavy Janáčkové. Tam se nejlépe dozví, jak je to s těmi "jiráskovskými mýty". Vřele doporučuji... :!: :wink:

BTW. V obdobném duchu jsem se vyjádřil i na fóru Středověku, ale bohužel v tématu, které je průběžně mazáno, a proto jsem si dovolil to pověsit i sem, neb toto "věčné" téma má obecnější souvislosti.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: Re: Mezi proudy
PříspěvekNapsal: 02.08.2009 - 08:11 
Offline
hejtman
hejtman
Uživatelský avatar

Registrován: 19.05.2005 - 10:48
Příspěvky: 7395
Bydliště: Athény východních Čech
Famm píše:
Tak jsem si dnes v antikvariátu pořídil všechny tři části Jiráskova románu Mezi proudy. To vše za "lidových" 35 Kč :D
Gratuluji. :!:
Jen tak mimochodem. Máte někdo povědomost o tom, že by něco od Jiráska vyšlo po listopadu '89? ... :?:
Obávám se, že nic. :(

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)


Nahoru
 Profil  
 
Zobrazit příspěvky za předchozí:  Seřadit podle  
Odeslat nové téma Odpovědět na téma  [ Příspěvků: 91 ]  Přejít na stránku 1, 2, 3, 4, 5 ... 7  Další

Všechny časy jsou v UTC + 1 hodina [ Letní čas ]


Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 2 návštevníků


Nemůžete zakládat nová témata v tomto fóru
Nemůžete odpovídat v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete přikládat soubory v tomto fóru

Hledat:
Přejít na:  

Husité - Ktož jsú boží bojovníci | © 1998-2018 M. Gelbič & J. Motyčka
TOPlist Powered by phpBB® Forum Software © phpBB Group Český překlad – phpBB.cz