Právě je 18.08.2022 - 12:39

Všechny časy jsou v UTC + 1 hodina [ Letní čas ]




Odeslat nové téma Odpovědět na téma  [ Příspěvků: 4 ] 
Autor Zpráva
PříspěvekNapsal: 05.12.2020 - 14:37 
Offline
velitel vozu
velitel vozu
Uživatelský avatar

Registrován: 27.01.2006 - 11:12
Příspěvky: 444
Bydliště: Český Brod
Protože jsem trochu rozčarován z často publikovaných "rekonstrukcí" některých husitských pevností, dovolím si zde uvést pár informací o dřevozemních fortifikacích, jejich uvažované odolnosti, trvanlivosti atd.

Husitská revoluce se vyznačovala rychlým sledem válečných událostí, a i když bylo brzy zřejmé, jaký dluh mají fortifikace doby lucemburské vůči aktuálním obléhacím technikám, zvláště pak palným zbraním, nebylo možné řešit tento problém zevrubnou přestavbou opevnění permanentního charakteru. Na otevírání lomů a vymýšlení složitých technologicko-logistických operací nebyl čas a nezbývalo tedy, než rychle a efektivně budovat dostatečně odolné fortifikace za použití snadno dostupných materiálů. Vznikala tak opevnění, u nichž vlastní těleso tvořil hliněný val, případně kamenná rovnanina s dřevěnou nástavbou (palisády, roubené stěny), polským plotem (řídké kůly propletené proutím) nebo šancovními koši (gabiony) na vrcholu.

Některé dřevozemní pevnosti mohly mít i luxusní provedení a v ideálních PC "rekonstrukcích" takovéto roubené hradby autoři rádi používají:
Obrázek

Tato replika pevnosti s hliněným valem a palisádou na vrcholu je už trochu blíže realitě válečných let. Ačkoliv není moc pohledná, jde stále o použitelné opevnění. I když kdo ví, ty palisády vypadají dosti sešle a možná by pár ran z kanónu stačilo, aby posádka přišla o iluze ... "val neval a pružné nepružné":
Obrázek

Takového palisádové opevnění si asi mohlo zbudovat vojsko svépomocí jako opěrný bod. Ovšem jeho odolnost proti serióznímu útoku by v relacích pozdního středověku byla silně diskutabilní:
Obrázek

Hliněné či kamenné valy sice výborně tlumily účinky dělostřelby, avšak hlavním důvodem jejich výstavby v době husitské války byl nedostatek času, finančních prostředků a kvalifikované pracovní síly. Ostatně finanční prostředky hrály roli i při stavbě mnohem mladších pevností a možná by stálo za to, posoudit všechny aspekty vzniku pernštejnských rondelových fortifikací. Nejspíše bychom museli připustit, že zde hrála roli nejen velká odolnost sypaných valů, ale i relativní nenáročnost jejich výstavby, ovšem v budoucnu vykoupená nutností permanentní údržby, resp. nepřipraveností pevnosti na nečekanou vojenskou akci.

Proti nenadálému útoku byla vysoká kamenná zeď, byť i s časem sešlými ochozy, téměř nepřekonatelnou překážkou, zatímco zanedbané, zarostlé valy se shnilými palisádami nebo rozpadlými gabiony, bylo možno přelézt bez použití žebříků či jiných pomůcek.

Je až s podivem, jak krátkou životnost měly dřevěné konstrukce ukotvené do hlíny. A to i z velmi tvrdých a jinde trvanlivých dřevin. Např. při průzkumu velkomoravského velmožského dvorce v Pohansku u Břeclavi dospěli archeologové k názoru, že trvanlivost palisády z dubových kůlů zapuštěných do země byla 20-25 let. Dubové dřevo sice vydrží na vzduchu přes 100 let a ve vodě téměř neomezeně dlouho, ale do země zakopané kůly uhnijí těsně nad terénem za relativně krátkou dobu v důsledku rozkladného účinku dřevokazných hub. Tyto houby potřebují pro svou existenci teplotu 0 - 40 °C, přístup kyslíku ze vzduchu a vlhkost dřeva přes 20%. Odstranění jedné z uvedených tří podmínek procesu zabraňuje.

U roubených domů postavených na podezdívce bývá vlhkost dřeva 12 – 15%. Proto se ve skanzenech či v historických objektech dochovaly i stavby z 18. století. Ve většině případů však podstoupily proces moderní konzervace a jsou pravidelně ošetřovány přípravky zabraňujícími hnilobným procesům.

Zde je příklad roubené hospodářské budovy z přelomu 18. a 19. století, která sloužila svému účelu (seník) cca 200 let. Stěny roubené z měkkého dřeva byly založeny na kamenné podezdívce vysoké až 1 m, která zřejmě byla víceméně suchá. Budova byla v průběhu existence udržována (viz zbytky lepenky na střeše), svému osudu byla ponechána až v posledních desetiletích a její zbytky odstraněny v r. 2010.
Obrázek

Výše uvedené tři podmínky pro hnilobu dřevěných konstrukcí byly v našich končinách prakticky vždycky splněny, pokud byla stavba kotvena přímo do zeminy. Naši předkové zjistili, že hnilobnému procesu účinně zabraňuje opalování dřeva ohněm. Ovšem nepostačuje jen tak nějaké lehké "očouzení". Zuhelnatělá vrstva musí být silná alespoň 1 cm a musí sahat minimálně 20 cm nad terén. Opalování tedy trvá dlouho a v případě obrovského množství kůlů potřebných pro stavbu palisády je to prakticky nemožné provést.
Obrázek

Životnost palisády či svislých prvků roubené hradby byla v případě měkkého dřeva ještě daleko kratší než u dubu z Pohanska. U současných replik dřevěných fortifikací dochází k úplnému uhnití prvků kotvených do země, nebo na ní ležících, asi za 10 – 15 let.
V Archeoparku Chotěbuz u Karviné byla replika slovanského hradiště otevřena v r. 2001. V r. 2016 bylo zjištěno, že některé kůly jsou při větších větrech nestabilní.
Obrázek

Dendrologický průzkum pak ukázal, že zvenku zdánlivě zdravé dřevo je napadeno dřevokazným hmyzem a půdními mikroorganismy zevnitř ... přímo z půdy. Hradby z masivních jedlových kmenů by tedy po cca 15-ti letech již nebyly schopné plnit svou funkci.
Obrázek

Opevnění hradiště bylo nedávno postaveno znovu, ovšem na betonových patkách!!! a vedení muzea se domnívá, že nové hradby by měly vydržet 20 – 25 let. Opravdu nic moc ... a ještě na betonu.
Obrázek

_________________
Martin, střelec českobrodský


Nahoru
 Profil  
 
PříspěvekNapsal: 06.12.2020 - 12:16 
Offline
velitel vozu
velitel vozu
Uživatelský avatar

Registrován: 27.01.2006 - 11:12
Příspěvky: 444
Bydliště: Český Brod
Osobně jsem se dlouhou dobu domníval, že zemní valy pozdně středověkých fortifikací byly doplňovány stěnami z mohutných, nejlépe dubových, kmenů, od kterých se odrážely dělové koule jako hrách od zdi. Jenže ty nemnohé nalezené pozůstatky dřevěných fortifikací tuto domněnku nepotvrzují.

Na hradě Skály u Jimramova bylo zkoumáno vnější opevnění vybudované velmi pravděpodobně husitskou posádkou hejtmana Jana z Břežan, která zde nalezla útočiště po bitvě u Lipan. Fortifikace je samozřejmě provizorního charakteru. I když v ní můžeme spatřovat některé "pokrokové" prvky, tak svým provedením nemohla suplovat opevnění zděné, resp. zemní obezděné. Jejím hlavním objektem byla dřevohlinitá polygonální bašta před hradní branou. Ta měla exponované strany tvořené dvěma souběžnými roubenými stěnami z jedlových trámů, mezi kterými byla nadusaná hlína. Na chráněných stranách byly použity smrkové a modřínové trámy. Úlomky dělových koulí nalezené v baště nesly v některých případech stopy přepálení a ve zprávě z průzkumu (archeolog Ludvík Belcredi) je uvedeno, že bašta byla při obléhání r. 1440 rozstřílena děly a spálena. To jen k představě o odolnosti uvedeného typu konstrukce.

Obrázek

https://digilib.phil.muni.cz/bitstream/handle/11222.digilib/137039/2_ArchaeologiaHistorica_42-2017-2_3.pdf?sequence=1

Ve zprávě z průzkumu hradu Skály, jsou také zajímavé úvahy "mezioborového" charakteru, které bych popravdě řečeno od archeologa nečekal. Například informace o tom, že zkoumaná bašta nebyla určena pro umístění lafetovaných zbraní. To je podle mne přelomová informace, protože mnoho autorů, zjevně pod vlivem názorů zesnulého prof. Durdíka (usuzuji tak z odkazů na jeho publikace), umísťovalo virtuální kanóny téměř do každé bašty a na každý nasypaný pahrbek bez ohledu na jejich rozměry, hmotnost, nutnost manipulace při nabíjení a zamíření na nějaký smysluplný cíl. Už vůbec nebyl dříve uvažován vlastní proces výstřelu, kdy prostě musí hlaveň děla vyčnívat ven z průstřelnice (není-li střílna velká jako "vrata"), jinak dojde k ohlušení obsluhy i k její paralyzaci dusivým dýmem, o tlakové vlně nemluvě. Přitom je to tak zřejmé z lafetace a upevnění děl v novověkých pevnostech a rovněž i na lodích.

O dřevozemní baště hradu Skály bylo konstatováno, že její cca 1 m silné stěny umožňovaly vzhledem ke své konstrukci vybudování pouze relativně malých střílen, zřejmě jenom na výšku jednoho trámu, aby nebyla narušena stabilita celé stavby. Vnitřní výklenky ani střílny s široce rozevřenými špaletami směrem ven, nutné pro umístění děl, zde tedy nebyly. Navíc na nejdůležitější straně obrácené k přístupové cestě by vzhledem ke složitému křížení trámů nešla širší střílna vůbec zrealizovat. Předpokládané úzké střílny v silných stěnách nebylo možné použít ani pro kuše a byly tedy jednoznačně určeny pro přenosné palné zbraně s dlouhou hlavní, tj. hradebníce, hákovnice, tuplháky … možná i na speciálním podstavci pro stabilní umístění. Pokud bylo s kanóny v opevnění hradu Skály uvažováno, tak měly jiné palposty a rozhodně jich nebylo mnoho.

Obrázek

Jak již bylo řečeno, bašta měla stěny z měkkého dřeva a hlíny. Jedlové, smrkové a modřínové trámy ležely přímo na zemi a spodní strana bašty byla přihozena jílem. Životnost takovéto stavby můžeme odhadovat na několik málo desítek let a dobu způsobilosti pro obranu musíme ještě o něco zkrátit. Jenže husitská posádka Jana z Břežan stavěla opevnění proti reálně hrozícímu útoku a zde životnost konstrukcí nehrála zásadní roli. Ostatně stejné to bylo i s Roháčovým Sionem a s mnoha dalšími hrady a pevnůstkami zakládanými v průběhu válečných kampaní.

_________________
Martin, střelec českobrodský


Nahoru
 Profil  
 
PříspěvekNapsal: 07.12.2020 - 08:17 
Offline
velitel vozu
velitel vozu

Registrován: 19.04.2012 - 18:19
Příspěvky: 371
Bydliště: Litoměřice
Rozhodně zajímavý názor. Jen je tedy divné, že opevnění mnohdy nebylo později přestavěno, ale zůstalo v původní "provizorní" podobě
...


Nahoru
 Profil  
 
PříspěvekNapsal: 07.12.2020 - 13:07 
Offline
velitel vozu
velitel vozu
Uživatelský avatar

Registrován: 27.01.2006 - 11:12
Příspěvky: 444
Bydliště: Český Brod
Mne to zase tak divné nepřijde. Prostě už opevnění nebylo potřeba a tak nebylo obnoveno. Role hradu coby pevnosti se stala nedůležitou a zůstala mu role obytná, která mohla být dále rozvíjena (zámek) a nebo došlo k postupnému zániku lokality. Vnější okruhy opevnění zůstaly bez údržby a zanikaly úplně běžně, dokonce i některé obytné stavby a přesto se na hradě stále bydlelo. Udržovat zbytečně rozsáhlé fortifikace bylo často nad finanční možnosti majitele. A ono nešlo jen o tu údržbu, ale i o status pevnosti, kdy prostě vydržovat vojenskou posádku, zásoby a válečný materiál pozbývalo koncem středověku smyslu. Viz např. ohromný hrad Kunětická hora a v ní pernštejnská posádka v síle 22 mužů :crazy: .

Jinak opravy a obnova roubených hradeb a palisád určitě bývaly prováděny, ale taky došlo nezřídka k jejich nahrazení zděnou hradbou. Tato náhrada dřevěné stěny na valech pevností je možná jedním z důvodů, proč bývají vnější prstence pozdně gotických opevnění tak subtilní – převzaly roli shnilé dřevěné hradby a jsou pouze doplňkem zemních valů. Některá chudší města nahradila sešlé dřevozemní opevnění zděnou fortifikací, která ale byla tak slabá, že neměla charakter vojenský, ale spíše policejní (Hustopeče u Brna, zeď silná 1+½ cihly) nebo reprezentační (např. Rakovník, něm. Laucha aj.). Ta Laucha má hradby tak v polovičních dimenzích normálního opevnění … ale nehnily :wink:.

_________________
Martin, střelec českobrodský


Nahoru
 Profil  
 
Zobrazit příspěvky za předchozí:  Seřadit podle  
Odeslat nové téma Odpovědět na téma  [ Příspěvků: 4 ] 

Všechny časy jsou v UTC + 1 hodina [ Letní čas ]


Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 6 návštevníků


Nemůžete zakládat nová témata v tomto fóru
Nemůžete odpovídat v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete přikládat soubory v tomto fóru

Hledat:
Přejít na:  

Husité - Ktož jsú boží bojovníci | © 1998-2020 M. Gelbič & J. Motyčka
TOPlist Powered by phpBB® Forum Software © phpBB Group Český překlad – phpBB.cz