Název: Jiří z Poděbrad, Král dvojího lidu
Autor: Josef Frais
Vydalo: vydavatelství Akcent, Třebíč, 2006
Obal:Příloha:
Frais-Jiri z Podebrad.jpg [ 9.23 KiB | Zobrazeno 3025 krát ]
Tuhle knížku jsem si zapůjčil, abych si doplnil mezery ve svých vědomostech a bohužel mne dosti zklamala. Spíše, než o odbornou publikaci, se jedná o soupis dosti povrchních informací a také autorových domněnek a subjektivních pohledů. Čekal jsem zde mj. podrobný a seriózní popis obklíčení u Vilémova, jednání v Olomouci 1469, okolností volby Matyáše vzdorokrálem apod.. Místo toho jsem našel jen zkratkovité informace, které nenasvědčují, že by autor nějak výrazněji pronikl do problematiky.
Popisy válečných událostí pak jsou vysloveně diletantské a autor zjevně nenahlédl ani do základních prací, jako jsou např. Vojenské dějiny Československa. Pokud by tak učinil, nemusel by se uchylovat k vysloveným fabulacím.
Dočteme se zde skutečné perly. Např., že taktika vozové hradby „
slavila úspěch, pokud se jízda vrhla v plném trysku proti vozové hradbě ...“. Ještě by mohl dodat, že osádky vylezly z vozů a dívaly se, kterak si jezdci i koně sráží vazy o vozovou hradbu
.
K Vilémovu 1469 se dočteme, že „
těžkopádná vozová hradba zůstala na místě a palné zbraně se rychle přestěhovaly do saní“. Netuším, kde to ten pán sebral, ale nedávno jsem měl tu „čest“ tlačit do kopce repliku houfnice o hmotnosti asi 750kg a i když jsme na to byli čtyři, mávalo to s námi pěkně. Tarasnici nás neslo šest a taky nic moc.
Dále autor píše „
Obklíčení ani nemohlo být úplnější – vepředu těžko překonatelné záseky, vzadu disciplinovaná pěchota 
s ručními palnými zbraněmi a naježenými kopími, schopnými zastavit jezdecký útok ...“. Asi se nechal unést, jinak si to neumím vysvětlit. Co je to „
disciplinovaná pěchota“? Převážnou část Jiřího vojska tvořila zemská hotovost, tedy vojsko nevalných kvalit.
Další perla: „
Všechna vyvýšená místa obsadili Češi s děly, zatímco jejich protivníci měli k dispozici pouze bodné a sečné zbraně“. Kde to ten pán vzal? Matyášovo vojsko bylo sestaveno v souladu s platnou doktrínou a skládalo se ze zemské armády budované podle dekretu z 5. ledna 1459 a pak z královských žoldnéřů. Jestliže je v onom dekretu psáno, že na každých 20 královských poddaných, s výjimkou bezzemků a chudých se má postavit jeden oděný jezdec (husar,
husz = maď. dvacet) vyzbrojený mečem, štítem a lukem nebo kopím, pak bylo ve vojsku mnoho lučištníků (jak bylo pro Uhry obvyklé)
http://www.grozerarchery.com/g/pic/images/pictures_133.JPG.
Tito vojáci z královského majetku byli povinni bojovat i mimo hranice země. Nejchudší zemané osobně sloužili pouze tehdy, pokud měli alespoň 10 poddaných. Každých deset zemanů, kteří neměli poddané, mělo postavit jednoho lukostřelce na tři měsíce atd. Tento dekret byl Matyášem opětovně potvrzen r. 1471 a pro válku s Jiřím bylo tedy uherské vojsko sestaveno podle něho. V žoldnéřské části vojska převažovali čeští a němečtí žoldnéři a tvořila ho lehká i těžká jízda a také kvalitní pěchota. Z nich mnoho mělo kuši či palnou zbraň, protože to prostě bylo obvyklé.
Situace u Vilémova zkrátka nebyla pro Matyáše úplně zoufalá a část vojska by se dokázala probít. Jednáním s Jiřím v Uhrově však Matyáš zachránil celou armádu a to pro něj bylo daleko výhodnější.
Mimochodem v přehledu osobností na konci knížky je uvedeno chybné datum narození Matyáše Korvína, a sice 1440 místo 1443.
Uvedenou knížku jsem si půjčil v knihovně, ale nekoupil bych si ji. Faktem je, že pro člověka, který o Jiřím z Poděbrad slyšel jen v hodinách dějepisu, přínosem být může.
Další knihou, která mne čeká a ze které jsem už některé pasáže přečetl, je „Matyáš Korvín“ od Antonína Kalouse. Tohle dílo se ovšem s Fraisovým „Jiřím“ dá těžko srovnávat a zjevně se jedná o velice kvalitní, skutečně odborně zpracovanou záležitost. Nakonec i recenze P. Čorneje to potvrzuje i přes drobné výhrady.
