Bývalý disident
Jan Urban se ve svém textu nezabývá sice husitstvím, ale historiografií a historií obecně. V mé replice se však husitství nemohu nedotknout.
Urban v něm mj. píše, cituji:
"
Historiografie (čili dějepisectví) by se chtěla prezentovat jako exaktní vědecká disciplína, ale průzkumníci mohou minulost pozorovat jen úzkým průhledem zachovaných dokumentů a svědectví, jakoby průzorem batyskafu, nořícího se do temných hlubin málo známé části oceánu. Ve dvacátém století fotografie, film i televize navíc jen zdánlivě vytvořily pocit na věčnost zachycených dějů a nezpochybnitelných svědectví. Protože svět za objektivem je tisícinásobně větší a složitější než obrazový či zvukový otisk jedné události.
Ona historiky sepsaná „historie“ se především bojí „lidu“. Je těžké vyprávět příběh, který se divákům nelíbí. To je hlavní důvod, proč historiografie odmítá „nevědecké“ mravní a psychologické pohledy. Všímá si politických vůdců a stran, zaobírá se technickým a kulturním rozvojem, konflikty a jejich jmenovitými zločinci. Není ale schopna přiznat, že není nevinného „lidu“, který je v jakékoliv krizi bez odporu ochoten podporovat zločinné vůdce či ideologie i za cenu násilí a třeba i sebezničení. A „národ“, jako jeho jen o něco mladší odnož, je ještě horší o pathos a politické zneužívání symbolů minulosti.
Český příběh je z velké části vylhaný, už jenom proto, že je vlastně účelově „národní“. Od národního obrození v devatenáctém století se v interpretacích až úzkostlivě vyhýbá skutečnosti. Připomíná spíše bažinu nepevné půdy než nehnutelné základy staletých staveb. Ve chvíli, kdy nastane krize a bažina se otřese, není na čem stavět, na co navázat – a vše se zakládá a staví znovu od základů. Výsledek je proto vždy stejně nepevný."
Tady naleznete, celý jeho text, který vyšel na FORUM24:
https://www.forum24.cz/pribehy-z-ceske-mytologie-bazina-na-ktere-jiz-nelze-stavetPana Urbana si velice vážím, ale s jeho názory na historiografii, potažmo historii souhlasit nemohu. Proč?
Neznám seriózního historika, který by svoji disciplínu považoval za exaktní vědu a nebo by ji chtěl do této škatulky "násilně" vsunout. Seriózní historik svoji disciplínu považuje za HUMANITNÍ(!) a jak se na ni dívají ostatní, je mu lhostejné. V historii se totiž nedá nic poměřovat nějakým aparátem, který obsahuje jakousi stupnici, či optikou se zaměřovacím křížem. Spočítat se dá leda to, kolik let uplynulo třeba od Bílé hory, nebo kdy byl upálen mistr Jan Hus. A někdy i s tím bývá potíž, protože tady máme 2 kalendáře, totiž Juliánský a Gregoriánský.
Poctivý historik se nebojí lidu a je mu celkem jedno, zda se jeho "příběh" bude čtenářům líbit či nikoli. On musí především interpretovat dějiny s nejlepším vědomím a svědomím, musí kriticky posuzovat dostupné prameny a disponovat dovedností zvanou komparace pramenů. Musí historii vykládat pokud možno vyváženě, objektivně a bez konfesních předsudků. To posledně jmenované je zvláště důležité, pokud se historik věnuje husitské epoše nebo pobělohorskému období. To vše, o čem píšu, brilantně předvedl např. prof. Petr Čornej ve svém vědeckém díle "Jan Žižka", za nějž obdržel Magnesii Literu za nejlepší knihu r. 2019. A aby toho nebylo málo, tak tato kniha zvítězila s největším náskokem v historii Magnesie Litery. Jak znám Petra, tak ten určitě nechce prezentovat dějepis jako exaktní disciplínu.
Urban také píše:
"
Český příběh je z velké části vylhaný, už jenom proto, že je vlastně účelově „národní“. Od národního obrození v 19. st. se v interpretacích až úzkostlivě vyhýbá skutečnosti."
A jaký by asi měl být? Snad protinárodní, německý či snad maďarský nebo ruský? Co měli po dvou stoletích trvající pobělohorské poroby a poněmčování asi tak ti věčně dehonestovaní čeští obrozenci dělat?! Místo toho, aby se hroutili, tak se snažili povznést český národ, povzbudit nejen jeho ale i naši mateřštinu, aby nezanikla jako u Lužických Srbů ta jejich. Má právo někdo, kdo ony trudné doby nezažil, je nazývat někým, kdo se "úzkostlivě vyhýbá skutečnosti" a ještě k tomu účelově? Nezapomněl jste, pane Urbane, na život v disentu? Taky jste si v něm snad něco nalhávali a nebyl snad příběh disidentů taky národní?
Víte, milý Jene, slůvko "národní" není sprosté slovo! A je mi jedno, zda se toto slůvko ocitne v uvozovkách, či bez nich! A proč proboha "vylhaný"?
Když interpretuji tvrdá historická data, co je na tom příběhu vylhaného? Pravda, lze se lišit v interpretacích různých dějepisců, ale na tom, že 14. 7. 1420 na Vítkově hoře zvítězili husiti, nelze změnit zhola nic. Můžeme se do bezvědomí přít o to, zda to byla jen šarvátka, nebo velká bitva.
Bohužel historie (na rozdíl třeba od exaktní vědy jakou je jaderná fyzika) má tu smůlu, že do ní s prominutím žvaní kdejaký nýmand. Tedy ne, že by na to neměl právo, ale než chce vystoupit ve veřejném prostoru s nějakým směšným ahistorickým blábolem, bylo by vhodné, kdyby si o tom aspoň něco málo přečetl. Těchto legračních názorů na různá období našich národních dějin jsou např. sociální sítě plné. Navíc opepřené sprostými nadávkami a primitivními urážkami a to i na profilech, které mají ambici se zabývat českými dějinami.
Historici starších dějin si oprávněně stěžují na to, že jejich období je upozaďováno na úkor dějin 20. století, které se týkají vzniku republiky, dvou světových válek a dvou totalit. Je to přímá cesta vedoucí do pekel! Neměli bychom totiž zapomínat ani na dějiny středověku a raného novověku! Neb jak říkal George Santayana: "Ten, kdo zapomene na svoji minulost, je odsouzen ji znovu prožít." Obávám se velice, že to se přesně děje v naší žhavé současnosti!
Kdo dočetl až sem, tak mu děkuji za pozornost.
