LIPANY (
30. 5. 1434) –
590. výročí(
esej-malé hejtmanovo zamyšlení)
Jedna z nejkontroverzněji vnímaných bitev českých národních dějin.
Dnes, s odstupem skoro 6 století je třeba se na ni dívat už jen s nadhledem, vyváženě, bez emocí a bez falešné lítosti. Není to však jednoduché ani po tak dlouhé době, že. Ale podobně je tomu i s Bílou horou. To, že jako husité nad ní budeme ronit krokodýlí slzy, historické pravdě věru nepomůžeme.
Nemá snad ani valného smyslu uvádět, jak tuto bitvu vnímala
marxistická historiografie, která v ní viděla vítězství "
reakce nad nejrevolučnější složkou husitství". Je třeba zdůraznit, že bolševik z husitství odpáral jeho náboženskou dimenzi, potažmo duchovní étos. Ateistický režim o tomhle nechtěl nic vědět ani slyšet. Bohužel i po listopadu '89 je tato jedna z nejdůležitějších komponent husitství záměrně a účelově upozaďována.
Proč k této bitvě nutně dříve či později muselo dojít? Při obležení Plzně, které započalo v létě r. 1433, se v plné nahotě projevily patologické krizové jevy polních vojsk napříč husitskými frakcemi, které bublaly pod povrchem a vrcholí u Lipan. To bylo provázeno celým řetězcem událostí, z nichž první se stala 21. 9. 1433, což byla
porážka zásobovací výpravy u Hiltersriedu, kterou pravděpodobně zavinila nedbalost husitských vozatajů, ale hlavní zodpovědnost měli velitelé, hejtmani
Jan Pardus a domažlický hejtman Jan Řitka z Bezdědic. Po návratu do obléhacího tábora došlo k pohromě, když se husiti pohádali do krve - patrně o to, kdo za to může. Hlubokou krizi ve vlastních řadách si nepřipouštěli. Při tom duchovního správce táborského vojska Prokopa Holého praštil štokrletem jistý
setník Václav Tvaroh s příznačným jménem. Poté Prokop, který byl spolu s Pardusem sesazen z velitelského postu, odchází do Prahy a Pardus do Slezska.
Husité proto museli shánět píci i proviant na českém území, a to ve značném perimetru. Pak českému selskému lidu na vesnicích, zbídačenému domácí válkou, bylo lhostejno, zda byl o skrovný majetek připraven vojsky pod korouhvemi s křížem či kalichem. Jediný rozdíl byl ten, že v tom druhém případě bylo nesrovnatelně méně mrtvých civilních osob, ale v letech 1433/34 to už bylo stejně jedno.
Pak následují krizové jevy v rychlém sledu! Na poč. května 1434 se zrádnému
Přibíkovi z Klenové podařilo zásobit vyhladovělou Plzeň. To se mu mohlo podařit jen díky domluvě s obleženými ale bohužel i s obléhateli(!), z nichž někteří jistě obdrželi také jidášský peníz jako Přibík. Pak bylo koaličními oddíly dobyto Nové Město pražské, sirotčí základna, přičemž sirotci přišli o pokladnu s bohatstvím, které si přivezli ze slavné výpravy k Baltu. Prokop Holý se znovu ujímá velení a kněz Prokůpek u Plzně velí ke stržení ležení. To je na hradbách Plzně doprovázeno obrovským jásotem obležených. Husité utržili další fatální porážku. Byla to též 1. porážka Prokopa Holého, druhou utržil na lipanských pláních, kterou zaplatil životem. Byla to milosrdná smrt, neboť by už neměl, pro co žít ...
U Lipan oné osudné neděle proti sobě stanula poměrně vyrovnaná vojska kališnicko-katolické koalice (žádná panská jednota!) v čele s
Divišem Bořkem z Miletínka a vojska především táborů a sirotků. Bohužel o skutečném a podrobném průběhu bitvy nevíme zhola nic. V poslední době se však objevila hypotéza, že když se nemalý oddíl koalice vydal směrem k vozové hradbě radikálů, došlo u vozů ke kontaktnímu střetu, který si musel vyžádat relativně hodně mrtvých a zraněných na straně koalice. Jinak by klamný ústup koalice z bojiště nemohl být důvěryhodný natolik, aby oklamal zkušené velitele ve vozové hradbě radikálů. Jak bitva skončila, všichni víme.
"Zrada" Jana Čapka ze Sán patří do říše legend a pohádek, které si u táborových ohňů vypráví staří zbrojnoši, když se jim nechce spát. V prohrané bitvě se zachoval jako profesionál, nikoli jako hrdina nebo chcete-li Boží bojovník, který by zcela zbytečně položil život svůj i svých vojáků za prohranou věc. Daleko horší osud potkal ty zaživa upálené radikály v nedalekých stodolách.
Kondotiér Diviš Bořek z Miletínka musel vítězství nutně chápat jako satisfakci za ztrátu Hradce Králové a následnou porážku u Strauchova dvora. Bitvy se jako 14letý účastnil i
Jiří z Poděbrad a možná právě tady, když viděl ta jatka, se v něm zformoval jeho bytostný pacifizmus, v němž mnozí viděli slabost (viz Vilémov).
Lipany nekončí husitství jako epocha, jak se mnozí ještě dnes mylně domnívají, ale "pouze" jeho revoluční fáze. Husitství čekala ještě mnohá vítězství, z nich největšími jsou
Basilejská kompaktáta (1436) a
Kutnohorský náboženský mír (1485), který písemně deklaroval svobodu vyznání pro katolíky i husity, a to již 70(!) let před mírem augšpurským. Tak byl nadčasovým!
Příloha:
Lipany1.jpg [ 288.33 KiB | Zobrazeno 7094 krát ]
